„Někteří z nás jsou bez pochyb na černé listině,“ říká mi László Upor, divadelní dramaturg, překladatel a dnes už bývalý zastupující rektor Divadelní a filmové univerzity v Budapešti, známé pod zkratkou SZFE (Színház- és Filmművészeti Egyetem).

Ještě před čtyřmi lety stál László Upor v čele jedné z nejvýznamnějších uměleckých univerzit v zemi. Od té doby se však pro tuto vysokou školu s více než stopadesátiletou tradicí mnohé změnilo. V jejím vedení dnes stojí lidé otevřeně loajální vládní straně Fidesz a László Upor se stal pro maďarskou vládu v podstatě veřejným nepřítelem. Jako zastupující rektor se totiž v roce 2020 postavil proti vládním zásahům do univerzitní autonomie.

Setkáváme se v prostorách Divadla Istvána Örkényho v samém centru Budapešti. Právě zde probíhá divadelně-filmový festival a konference na téma umění a aktivismus. Do místnosti, kde za několik okamžiků začne panelová diskuze, postupně začínají přicházet první hosté a přátelsky se s Lászlem Uporem zdraví. Jedná se většinou o jeho kolegy nebo studenty, kteří spolu s ním před třemi lety vzdorovali vládním snahám dostat uměleckou univerzitu pod kontrolu.

„Naše hnutí bylo pravděpodobně nejvlivnějším hnutím odporu v Maďarsku za poslední roky,“ vzpomíná László Upor a rozhlíží se přitom po fotografiích, které od shora až dolů pokrývají stěny kolem nás. Stovky fotografií zachycují okamžiky z okupační stávky, během které studenti a profesoři požadovali zachování autonomie své univerzity. Jejich protestní blokáda tehdy na podzim roku 2020 vyvolala solidaritu mezi umělci z celého světa. A v samotné Budapešti se k protestu za svobodu umělecké školy přidaly tisíce lidí.

László Upor mi o tehdejších událostech vypráví klidným hlasem. Ačkoliv se na něj tehdy z provládních médií sneslo mnoho očerňování, snaží se to brát s nadhledem. Povzbuzuje ho, že dodnes, když někam přijde, dostává od lidí pozitivní reakce: „Lidé si na náš protest pamatují. Říkají mi, jak pro ně byl důležitý. Myslím, že se nám tehdy povedlo dát lidem nějakou naději.“

Za našimi zády se na fotografiích prolíná motiv červenobílé pásky, do které se tehdy univerzitní budova zahalila. Páska vyjadřovala zákaz vstupu pro vládou jmenované vedení, s kterým členové univerzity nesouhlasili, a odmítali jej tak do budovy vpustit.

Další fotografie zachycují pochod tisíců lidí se zapálenými pochodněmi ulicemi Budapešti v den výročí maďarského povstání proti sovětské okupaci roku 1956 — povstání, v němž také hráli klíčovou roli studenti. Z davu osvětleného ohněm vyzařuje síla tehdejšího odporu. Protestující na fotografiích mají žlutočerné roušky s obrysem zvednuté dlaně a nápisem FreeSZFE — obraz, který zůstal dodnes symbolem tohoto hnutí.

„Je to hodně zvláštní pocit,“ uvažuje při pohledu na fotografie Upor. „Jako bychom stále žili v minulosti, ale zároveň se od ní snažíme odpoutat.“ Transparenty se zvednutými dlaněmi a nápisy FreeSZFE se dodnes tyčí i nad vchodem Örkényho divadla, kde na tehdejší události vzpomínáme.

Tato divadelní scéna, nazvaná podle předního maďarského dramatika 20. století, je jedním z posledních čtyř kamenných divadel financovaných městem Budapešť. Protože hlavní město je v současné době v rukou opozice, vláda neměla možnost sem dosadit loajální lidi. Divadlo Istvána Örkényho je tak vítaným útočištěm pro ty, co v Maďarsku chtějí dělat umění svobodně. Svobodný duch je tu ostatně znát i dnes večer, kdy se divadlo postupně plní lidmi z hnutí FreeSZFE a jejich příznivci.

Boj za svobodu umělecké univerzity SZFE začal v létě roku 2020. Vláda Viktora Orbána tehdy bez konzultací s univerzitním vedením rozhodla, že tato veřejná univerzita bude převedena pod soukromou nadaci a nově vytvořenou správní radu. Vláda pak odmítla do správní rady jmenovat kandidáty navržené akademickým senátem univerzity.

Místo toho jejím předsedou jmenovala Attilu Vidnyánszkého, ředitele maďarského Národního divadla známého svou blízkostí straně Fidesz. O vyučujících na SZFE Vidnyánszky mluvil jako o liberálech neschopných pochopit, co znamená vlastenectví. Pod jeho vedením tehdy na univerzitu mělo přijít nové myšlení s důrazem na národ, vlastenectví a křesťanství.

Správní rada pod Vidnyanszkého vedením brzy zbavila akademický senát jeho pravomocí. Na protest proti zásahům do univerzitní samosprávy vedení SZFE v čele s László Uporem na konci srpna 2020 rezignovalo. Studenti a profesoři pak prvního září zahájili na univerzitě okupační stávku s požadavkem navrácení autonomie. Vydrželi to sedmdesát jedna dní, po nichž blokádu ukončili s ohledem na riziko šíření epidemie koronaviru.

Poté co vláda svůj plán transformace univerzity prosadila silou, László Upor začátkem roku 2021 na protest z SZFE zcela odešel. Završil tak více než třicet let svého působení na instituci, kde v minulosti dokonce i sám studoval. Odchod byl podle něj „bolestivé, ale nezbytné rozhodnutí“.

Univerzity pod kontrolou

V Maďarsku dnes zbývá už jen pár veřejných vysokých škol, které podobnou transformací jako SZFE zatím neprošly. Proces rozsáhlé proměny vysokoškolského vzdělávání začala vláda v roce 2019 privatizací Korvínovy univerzity v Budapešti. Po nečekaném odporu Divadelní a filmové univerzity pak vláda v roce 2021 převedla pod správu nadací většinu veřejných univerzit v zemi.

Tímto způsobem Orbánova vláda získala nad vysokými školami mnohem větší kontrolu. Členové správních rad nadací jsou jmenovaní vládou a jejich složení ukazuje, že hlavním kritériem při výběru je pro vládu loajalita. Do správních rad univerzit se tak dostali politici strany Fidesz nebo vládě blízcí byznysmeni.

V případě několika univerzit do správních rad dokonce usedli samotní členové vlády. Například ministr zahraničí Péter Szíjjártó byl členem správní rady univerzity v Győru a dnes už bývalá ministryně spravedlnosti Judit Vargová předsedala správní radě univerzity v Miškovci. Evropská komise kvůli narušení univerzitní autonomie u takto transformovaných vysokých škol pozastavila jejich účast na fondech Erasmus+.

Vládní představitelé sice po kritice Evropské komise ze správních rad odstoupili, nicméně členové strany Fidesz a další loajální podnikatelé v radách zůstávají. Mají tak masivní kontrolu nad univerzitními rozpočty, personálním obsazením nebo i obsahem výuky.

Členové Divadelní a filmové univerzity proti transformaci protestovali nejvýrazněji ze všech vysokých škol v zemi. V první polovině roku 2021 začali profesoři i studenti školu na protest hromadně opouštět. Vedle Lászla Upora tehdy ze SZFE odešla ještě přibližně polovina vyučujících a s nimi i celé ročníky studentů. Podle odhadů hnutí FreeSZFE odešlo kolem sto padesáti studujících, tedy více než polovina všech studentů. Byli mezi nimi i Klaudia Gardenö a Ádám Nyári, s nimiž jsem se koncem listopadu roku 2023 v Budapešti také setkala.

„SZFE pro mě byla domovem. Když jsme začali s okupací, bylo to jako kdyby nám někdo ze dne na den ten domov vzal,“ vzpomíná Klaudia Gardenö, která byla v době blokády studentkou čtvrtého ročníku divadelní režie. Klaudia popisuje, jak jí tehdy události otřásly: „Vláda začala s transformací univerzity během letních prázdnin, takže když jsme v září přišli zpátky do školy, bylo to dost traumatické.“

Studenty v září čekal šok. Vláda je svými zásahy připravila o důvěrné univerzitní prostředí. „Cítili jsme, že náš hlas nemá na rozhodování vůbec žádný vliv. Měla jsem pocit skutečné beznaděje,“ dodává Klaudia.

Podobný pocit ztráty zažíval i Ádám Nyári. „Odejít ze školy bylo pro nás celkem jasné rozhodnutí, přestože dostat se na SZFE bylo hodně náročné a něco to znamenalo. Člověk měl pocit, že někam patří,“ vzpomíná. V roce 2021 školu na protest opustila celá Ádámova třída divadelní režie. Po obsazení univerzity vyslanci vlády si dle svých slov to, že zůstane, nedokázal představit.

Atmosféra na škole se s novým vedením zcela změnila. „Nechtěl jsem být na místě, kde se k nám chovají jako k nějakému nechtěnému dítěti,“ říká mi v rušné kavárně v centru Budapešti, nedaleko od místa, kde se někdejší události odehrávaly. I když se vládě v přeměně univerzity nakonec zabránit nepodařilo, Ádám je rád, že se tomu alespoň snažili do poslední chvíle vzdorovat.

Odcházející profesoři následně založili spolek FreeSZFE. Jeho vedení v čele s Lászlem Uporem se podařilo vyjednat partnerství se sedmi uměleckými univerzitami z několika zemí v Evropě. Společně pak vytvořili takzvaný Emergency Exit Program, který studentům odcházejícím ze SZFE umožnil dokončit studium se svými profesory v Budapešti a získat za to diplom na jedné z partnerských univerzit v Evropě.

Klaudia Gardenö tímto způsobem získala magisterský titul na univerzitě Accademia Teatro Dimitri ve Švýcarsku. Letos budou v rámci Emergency Exit Programu studium zakončovat poslední ročníky. Ádám Nyári je jedním z nich. Diplom by měl získat díky partnerství s univerzitou Mozarteum v Rakousku.

Myšlenky na odchod do zahraničí

Klaudia Gardenö však popisuje, že někteří z absolventů FreeSZFE včetně jí samotné nyní v Maďarsku narážejí na problém s oficiálním uznáním zahraničních diplomů. Klaudia se proto obává, že přijde o možnost v Maďarsku dělat doktorát a nezbyde jí než za studii odejít do zahraničí. „Pokud se ukáže, že mě na doktorát nikde nepřijmou, nebudu už mít motivaci tu jakkoli dál působit“, říká mi Klaudia a je na ní znát, že neustálý boj s překážkami ze strany státu už ji připravil o hodně energie.

„V posledních letech jsem měla různé nezávislé divadelní projekty a cítila jsem odhodlání, že musíme bojovat, musíme tu zůstat a pokračovat v tvorbě. Teď už žádný nezávislý projekt nemám, protože za daných podmínek je to velmi psychicky i fyzicky vysilující. Takže naskytne-li se příležitost, ráda bych někam do zahraničí šla už jen proto, abych se zase mohla trochu nadechnout,“ dodává Klaudia.

Zásahy vlády do oblasti kultury připravily nezávislou uměleckou scénu především o finance. Možnosti, kde tvořit a dělat divadlo svobodně, jsou tak značně omezené. Myšlenky na odchod do zahraničí proto mladé nezávislé umělce v Maďarsku provázejí takřka nevyhnutelně.

To, jak se prostor pro svobodnou uměleckou tvorbu v Maďarsku zmenšuje, pociťuje i Ádám Nyári: „Chtěl bych jet do zahraničí ne proto, že musím, ale proto, že chci. A právě teď se mi zdá, že je to spíš to druhé. Označují nás tu jako veřejné nepřátele, jako něco v tomto státě nechtěného.“ Už během okupace univerzity osočovala provládní média protestující studenty a profesory mimo jiné z toho, že jsou zmanipulovaní Sorosem a že slouží levici a zahraničním zájmům. V některých provládních médiích se o protestujících na SZFE také mluvilo jako o následovnících milic z dob Maďarské sovětské republiky či doslova jako o „smradlavé sektě”.

Strategie maďarské vlády se od té doby nezměnila. Kritičtí umělci, ale třeba i organizace občanské společnosti nebo zkrátka kdokoliv, kdo protestuje proti vládní politice, je běžně obviňován z toho, že slouží Sorosovi, levici nebo zahraničním zájmům.

Jen po cestě na schůzku s Ádámem Nyárim míjím billboard, kde vláda láká na hlasování v takzvané národní konzultaci ve věci „národní suverenity“, jeden z ukázkových nástrojů vládní propagandy. Z vládního plakátu na mě shlíží předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová se zaťatou pěstí a Alexander Soros, syn George Sorose, se zdviženým ukazováčkem. Doprovází je nápis „Nebudeme tancovat, tak jak pískají!“