Viktor Orbán ztrácí v Maďarsku podporu. V době ekonomické krize a po sérii skandálů ho 12. dubna ve volbách vyzve nová strana Tisza bývalého člena Orbánova Fideszu a exmanžela ministryně Orbánovi vlády Pétera Magyara. Podle průzkumů Orbánovu stranu Tisza předběhla již o šestnáct procent.

O tom, kdo je Péter Magyar a proč může padnout režim Viktora Orbána, jsme hovořili s maďarskou politoložkou Eszter Kovátsovou, která působí na Vídeňské univerzitě.

Prohraje Viktor Orbán nadcházející parlamentní volby v Maďarsku?

Podle průzkumů veřejného mínění ano. Dvě nejvěrohodnější agentury, konkrétně Medián a 21 Research Institute, dávají v průzkumech opoziční straně Tisza výrazný náskok před Fideszem Viktora Orbána.

Nejde přitom o vývoj posledních dní. Tisza předběhla v průzkumech Fidesz už v říjnu roku 2024 a od té doby si náskok drží a zvětšuje ho. V Maďarsku víří průzkumy veřejného mínění debatu dlouhodobě, především kvůli tomu, že Fidesz označuje obě výše zmíněné agentury za „opoziční“.

Pravdou ale je, že agentury přesně odhadly výsledky posledních voleb. Medián předpověděl Fideszu dvoutřetinovou většinu v parlamentu při volbách v roce 2022, kterou Orbán nakonec i získal. Agentura 21 Research Institute zas správně předvídala, že volby do Evropského parlamentu v roce 2024 Orbán vyhraje, ale opoziční Tisza získá třicet procent hlasů.

Vše tak nasvědčuje tomu, že dubnové volby budou za posledních šestnáct let skutečně první reálnou šancí na porážku režimu Viktora Orbána.

Jak byste Orbánův režim popsala?

Pro pochopení povahy Orbánova režimu je zásadní příběh jeho vzniku.

Orbán získal v roce 2010 v parlamentních volbách ústavní většinu. Bylo to v době ekonomické a politické krize, kdy od roku 2006 Maďarskem zmítal politický skandál související s úniky nahrávek tehdejšího sociálnědemokratického premiéra Ference Gyurcsányho. Na nahrávkách totiž Gyurcsány přiznal, že lhal maďarské veřejnosti. Gyurcsányho a následně i vláda Gordona Bajnaie byly navíc velmi nepopulární — na tehdejší ekonomickou krizi reagovali škrty a politikou úspor, což vedlo jen k prohloubení krize a k dalšímu zhoršení životní úrovně.

Orbán tak na vlně veřejného protestu a s ústavní většinou začal budovat svůj režim. Přijal novou ústavu, která omezila moc ústavního soudu, změnil volební zákon a rozvrhl volební obvody tak, aby to nahrávalo Fideszu, podmanil si státní média, a co je důležitější, Orbán ovládl stát jako takový.

Vytvořil režim, kdy lze klást rovnítko mezi maďarský stát a Fidesz: Orbánovi straníci rozdělují a kontrolují evropské dotace nebo veřejné zakázky, Fidesz nastavuje zákony, pomocí nichž zvýhodňuje loajální podnikatele nebo sobě nakloněné občanské organizace a média.

Pro pochopení režimu Viktora Orbána je právě toto zásadní. Orbán se nikdy nebál využít svou moc. Je to možná bonmot, ale moc vytváří další moc: ti, kdo ji bez zábran vykonávají, se stávají ještě mocnějšími. Právě to, že Orbán od počátku začal vytvářet na sobě a Fideszu závislé sítě a rozhodoval o úspěchu či neúspěchu podnikatelů, intelektuálů, politiků nebo občanských organizací, mu posléze umožnilo proměnit celou politickou realitu Maďarska.

A podobně přistupoval i k mezinárodním otázkám. Orbánovo směřování na Východ je pragmatické: závislost maďarské ekonomiky na přímých zahraničních investicích ze západních zemí byla neudržitelná, a tak si Orbán spojenectvím s Ruskem, ale i lákáním investic z Číny nebo Jižní Koreje zvětšoval manévrovací prostor.

Orbán přitom nikdy neporušil evropský konsenzus „rozpočtové zodpovědnosti“ a v zásadních věcech nakonec vycházel vstříc Angele Merkelové a establishmentu Evropské unie. Unijní lídři ho sice kritizovali za útoky na média nebo na LGBT+ hnutí a především za příchylnost k Rusku, ale až do nedávna proti němu nikdy nezakročili.

Stejné je to s Orbánovou konzervativní rétorikou: Orbán je pragmatický a vychází vstříc veřejnému mínění. Nikdy například nenavrhl zákaz potratů, protože ví, že s tím většina maďarské veřejnosti včetně voličů Fideszu nesouhlasí. Veřejná prezentace gayů nebo leseb je ale společensky kontroverzní, a tak ji kritizuje i Orbán. Nemluvě o nedávném vývoji kolem politiky práv trans osob a obecně queer lidí.

Dlouhodobě pak v souladu s široce rozšířeným sentimentem Orbán i jeho Fidesz pracují s obrazem nepřítele jako „liberála“, který do Maďarska zavádí „nepůvodní“ kulturu nebo zve migranty a před kterým je Orbán jedinou ochranou.

Orbán si tak vždy dokázal zajistit podporu většiny společnosti i klíčových evropských politiků. Do Maďarska proudil nepřetržitý tok evropských dotací, země těžila z globální ekonomické konjunktury, mezi lety 2013 a 2019 klesl státní dluh a rostly reálné mzdy. Mnoho Maďarů tak cítilo, že se jejich život zlepšuje, a Orbán za to sklízel ovoce: měl otevřené pole pro budování vlastního autoritářského režimu.

Proč se Orbánův režim za posledních šestnáct let nepodařilo maďarské opozici byť jen ohrozit?

Maďarská opozice zkoušela mnohé, avšak povětšinou šlo jen o sjednocení existujících sil a politických osobností. Vrcholem bylo, když se v posledních parlamentních volbách v roce 2022 spojila krajní pravice, liberálové, zelení a sociální demokraté. Ti všichni navrhli společnou kandidátku a mysleli si, že se stejně spojí i jejich voliči. Nestalo se tak, mnoho voličů zůstalo doma. Fidesz opoziční velkou koalici na hlavu porazil a opět získal ústavní většinu.

Jako jeden z hlavních problémů dosavadní opozice vnímám lpění na tématu obrany právního státu a obecně na morální rétorice. Neustále kritizovali Orbánovy útoky na média, na vládu práva nebo na kulturu. Jakmile Fidesz zaútočil na některá z důležitých liberálních témat, opozice automaticky zaujala opačnou pozici. Tím ale naletěla na Orbánovu provokaci, jejímž cílem bylo vykreslit Fidesz jako hráz proti zdiskreditovanému liberalismu.

Zároveň s tím však opozice ignorovala „chlebová“ témata, a třebaže některé menší levicové strany přišly třeba s návrhy o zdanění nadměrného bohatství, nikdy nepřesvědčily podstatnou část maďarské veřejnosti, že jim taková opatření zajistí zlepšení životních podmínek.

Celá opoziční politika se tak točila kolem Orbána a jediným příslibem opozice zůstal návrat do doby před nástupem Fideszu. Něco takového chce ale jen velmi malá část Maďarů.

Co se změnilo, že dnes vidíme tak zásadní propad podpory Viktora Orbána?

Na to existuje hned několik odpovědí. Na strukturální úrovni se rozpadl Orbánův ekonomický model. Kvůli invazi Ruska na Ukrajinu zdražily energie, což posílilo globální ekonomickou recesi po pandemii covidu-19, na kterou doplatily globální korporace, které mají zainvestováno v maďarských továrnách, tudíž recesi silně pocítila celá maďarská ekonomika.

Evropská unie rovněž zmrazila dotace pro Maďarsko a Orbán nedokázal reagovat úspěšnou hospodářskou politikou. Domácnosti trápí inflace, ceny energií i potravin. Velká část společnosti je proto znejistěná a tvrdě doplácí na rozhodnutí, která v globální politice provádí Orbánův spojenec Donald Trump.

Vedle toho se objevují stále početnější skandály, které vypovídají o korupci Fideszu. V ekonomické krizi jsou mnozí občané na rozkrádání státu citlivější. A právě v tento moment přišel Péter Magyar, vůdce opoziční strany Tisza, který je schopnějším a charismatičtějším řečníkem než dřívější lídři opozičních stran.

Zastavme se nyní právě u Pétera Magyara. Kdo je Orbánův vyzyvatel?

Péter Magyar je právník, který byl až do ledna roku 2024 loajálním členem Orbánova Fideszu. Pracoval na středních úrovních režimu ve státních či Fideszem ovládaných firmách, byl manažerem jedné z maďarských státních bank a členem stálého diplomatického zastoupení Maďarska u Evropské unie. Co je důležité, byl také manželem Judit Vargové, Orbánovy ministryně sociálních věcí, takže viděl přímo do nitra Orbánova vládnutí.

V únoru roku 2024 ale maďarská média přišla s informací, že prezidentka Katalin Nováková udělila kontroverzní milost pro ředitele dětského domova, který byl odsouzen za dlouhodobé krytí systematického zneužívání dětí. Právě ministryně sociálních věcí Judit Vargová milost spolupodepsala. Ihned z toho propukl obrovský skandál. Pro Orbána a Fidesz to byla těžká rána: jejich rétorika se často zaštiťuje křesťanskou a prorodinnou politikou, přičemž ochrana dětí před zneužíváním byla častým tématem jejich kampaní.

Péter Magyar byl první člověk zevnitř Orbánova režimu, kdo o kauze veřejně promluvil. Poskytl rozhovor youtubovému kanálu Partizán, ve kterém hovořil i o korupci a obecně o fungování režimu z pozice insidera. Rozhovor viděly miliony lidí a po několika dalších veřejných vystoupeních se Magyar stal hvězdou a vůdcem masových protestů proti Orbánově vládě.

To stačilo k tomu, aby člověk napojený na Fidesz získal takovou podporu veřejnosti?

Důvodů Magyarovi popularity je několik. Na prvním místě je důsledný rozchod s protiorbánovskou opozicí, kterou zcela nahradil. Když například Magyar popisoval současné Maďarsko, mluvil o „režimu Orbán-Gyurcsány“. Kritizoval tedy Orbána i bývalou opozici, čímž dokázal oslovit jak voliče Orbána, tak zklamané voliče liberálů, sociálních demokratů nebo krajně pravicového hnutí Jobbik. Nebála bych se tvrdit, že tato stará opozice je dnes již prakticky mrtvá.

Druhým důvodem je důraz na ekonomická témata. Neustále mluví o krizi bydlení, selhávání státu v základních službách, jako je zdravotnictví, vzdělávání, boj s chudobou, zajištění důstojných mezd nebo péče o energetickou či dopravní infrastrukturu.

Magyar si tím soustavně buduje pověst pečujícího státníka, který zajistí ekonomickou prosperitu Maďarska, konec inflace a růst životní úrovně.

Zároveň se ale velmi důsledně vyhýbá mnoha kulturním tématům. Orbán se například zákazem Budapešťského pochodu hrdosti na podporu LGBT+ komunity pokusil Magyara vmanévrovat do podpory liberálních postojů, čímž by Orbán rozdělit jeho elektorát pomocí kulturních válek podobně, jako se mu to podařilo s bývalou opozicí.

Magyar na to ale neskočil. Místo toho opakuje, že Maďarsko má jiné problémy, které je třeba řešit: například vysoké ceny potravin, bydlení a energií, což velmi umně spojuje s chybnou politikou Fideszu a Viktora Orbána.

Vedle toho je Magyar nacionalista a s Orbánem sdílí řadu postojů. Kritizuje například Evropskou unii, a přestože uznává, že Ukrajina byla napadena Ruskem, zároveň tvrdě zkritizoval ukrajinské vedení prezidenta Volodymyra Zelenského za nedávné výhružky Viktoru Orbánovi. Magyar se snaží prezentovat jako nezávislý lídr, který bude na první místě dbát na zájmy Maďarska.

Pokud nakonec Magyar vyhraje volby, uvidíme, zda bude i on využívat prostor pro politické manévrování vybudovaný Viktorem Orbánem pomocí čilých vazeb na Východ, krajní pravici a Trumpa, nebo zda naplní očekávání Evropské unie a liberálů, že Maďarsko pod jeho vládou začne znovu plně spolupracovat.

A s tím souvisí poslední faktor. Magyar je velmi charismatický člověk s tahem na branku. Opravdu chce moc a říká si o ni. Vůdcovství je něco, k čemu jsou liberální politici zpravidla ostražití, neméně pak levice, Magyar ale právě na image silného lídra sází. Proto objíždí Maďarsko s jednoznačným sdělením: podmínky pro život jsou stále horší, může za to Orbánova vláda, já, Péter Magyar, to napravím.

Volební kampaň nyní vrcholí. Hodně se mluví o případné manipulaci s volebními výsledky. Je něco takového možné?

Volební systém v Maďarsku je sám o sobě pokřivený. Ve prospěch Fideszu ho vychylují jednomandátové volební obvody i pravidla pro volbu v zahraničí: zjednodušují totiž hlasování Maďarům v okolních zemích, jako jsou Slovensko nebo Rumunsko, tedy tam, kam dříve sahaly hranice Uherska.

Voliči v těchto regionech podporují zpravidla Orbána kvůli jeho revizionistické politice, směřující k obnově velkého Uherska. Vedle toho operují Orbán a jeho Fidesz s násobně většími finančními zdroji a mediálním dosahem než opozice.

Manipulaci s výsledky ale vylučuji. Volby nezávisí na nějaké digitální technologii; vše je na papíře. Pod sečtené výsledky se podepisují komisaři v jednotlivých volebních obvodech jak z vládního, tak z opozičního tábora a kontrolují jejich správnost i poté, co je nahrají do centrálního systému, který ukazuje celkové výsledky. Opravdu je namístě odmítnout hysterii, která kolem podezření z přímé manipulace s volebními výsledky vzniká.

Ohledně férovosti voleb však platí, že Fidesz pracuje s mnohem většími finančními i mediálními kapacitami než opozice. Fidesz má k dispozici státní média, je mu nakloněná převážná část mediální krajiny a i celý ekosystém občanských organizací navázaný na Orbánův režim. Podle všeho se i tak daří Péteru Magyarovi v průzkumech voličských preferencí sílit.

Jaké jsou nyní scénáře výsledků voleb a vývoje po volbách?

Pokud nepřijde v posledních dnech kampaně zásadní zvrat, průzkumy se nemýlí a Fidesz se nakonec opravdu nepokusí o přímou manipulaci s volebními výsledky, očekávám, že Tisza získá buď ústavní, nebo prostou většinu.

Péter Magyar chce změnit režim, upravit ústavu nebo přijmout zcela novou ústavu, nahradit lidi loajální Orbánovi z ústavního soudu, rozpočtové rady nebo prokuratury. V neposlední řadě i prezidenta Tamáse Sulyoka. Na to všechno potřebuje ústavní většinu. Prostá většina by mu svázala ruce: vládl by sice on, ale demontáž Orbánova režimu by to ztížilo, možná i zcela vyloučilo.

Zisk ústavní většiny pro Orbána je podle průzkumů a nálady ve společnosti prakticky vyloučen. Podobně i zisk prosté většiny. Náskok Tiszy před Fideszem je už tak vysoký, že i v podmínkách Orbánem zkonstruovaného volebního systému nahrává právě Péteru Magyarovi.

Nelze ani vyloučit scénář, že Tisza získá vyšší počet hlasů voličů, ale Fidesz vyhraje na počet mandátů. Takový vývoj by způsobil hlubokou krizi celého politického systému.

Podobný problém nastane, když volby skončí patem a bude záležet na tom, ke komu se přidá malá, otevřeně fašistická strana Naše vlast. Té průzkumy předpovídají něco kolem pěti nebo šesti procent hlasů, což stačí ke vstupu do parlamentu.

Je tedy vůbec možné, aby se Maďarsko zbavilo Viktora Orbána?

Ano, je. Důležitější je ale to, co přijde po Orbánovi. Politolog Ivan Krastev mluví o postpopulistickém trilematu. Demontáž populistických režimů a následné reformy můžete dělat rychle, účinně nebo v souladu s právem.

Vždy však můžete naplnit jen dvě z těchto hodnot. Rychlé změny respektující vládu práva nebudou fungovat. Legální a účinná demontáž populistického režimu potrvá léta. A pokud přijmete podobný styl vládnutí jako populisté bez respektu k právnímu řádu, tak vám hrozí, že se stanete jedním z nich. Před tímto trilematem tedy stojí i Péter Magyar.

Dnes si řada lidí myslí, že Magyar „vrátí Maďarsko do Evropy“ a „nastolí zpět demokracii“. K tomu bych ale byla velmi opatrná. Magyar přeci jen roky života strávil uvnitř Orbánova režimu, ve straně Tisza prakticky neexistuje vnitřní demokracie a moc v ní drží pevně sám Magyar.

Je tu navíc jeden zásadní problém. Očekávání voličů Tiszy jsou opravdu široká. Různé skupiny chtějí různé, přitom často protichůdné kroky. Chtějí pomstu Orbánovi i klid a usmíření, snižování státního dluhu i vyšší přerozdělování, pravicové i levicové reformy. Tisza je zkrátka podporována velmi nesourodou voličskou koalicí. Všichni sice chtějí konec Orbána, ale liší se v názorech, jaké jiné vládnutí chtějí. Magyar tedy musí zákonitě některé z nich zklamat, což může opětovně posílit Fidesz.

Samotná výhra Pétera Magyara a Tiszy tak nemusí ani zdaleka znamenat, že Orbánova vláda nad Maďarskem skončila. Ostatně i v případě České republiky se dokázal jednou poražený populista Andrej Babiš velmi rychle k moci vrátit.

MATĚJ MORAVANSKÝ