Oči celé Evropy jsou právě teď upřené na Maďarsko, kde se konají parlamentní volby. Téměř všechny předvolební průzkumy favorizují opoziční hnutí Tisza, v jehož čele stojí Péter Magyar. Viktorovi Orbánovi, který vládne Maďarsku už přes patnáct let, hrozí porážka. Nezachrání ho však „eso“ v podobě Maďarů žijících v Srbsku, Rumunsku nebo na Slovensku?

Málo známý fakt

Vlivem dějinných událostí existují početné maďarské menšiny v sousedních státech. Ač u nás dobře víme jen o té slovenské, existují i jiné. Jen v Rumunsku žije milion lidí maďarské národnosti a v Srbsku je to přes sto tisíc lidí.

Od roku 2011 mohou tito zahraniční Maďaři získávat maďarské občanství, a tedy i právo volit. Srbský deník Savremena politika připomíná, že v roce 2022 mohlo volit 66 tisíc Maďarů v Srbsku a dalších 206 tisíc v Rumunsku. Dokážou zamíchat kartami a přispět k porážce Pétera Magyara?

V maďarských volbách mohou zahraniční občané, kteří nemají trvalý pobyt přímo v Maďarsku, hlasovat poštou, a nemusí tudíž do Budapešti ani jezdit, a dokonce ani chodit na zastupitelské úřady. V roce 2022 tak učinilo přes dvě stě tisíc lidí. A 93 % těchto zahraničních hlasů dostalo právě hnutí Fidesz Viktora Orbána.

Bok po boku

Průzkumy jsou pro Orbána špatné, ďábel je ale skryt v detailu. Srbský prezident Aleksandar Vučić je jeho klíčovým spojencem, stejně jako (dnes již bývalý) prezident Republiky srbské v Bosně, Milorad Dodik, nebo slovenský premiér Róbert Fico. Opakovaně se ukazuje, že si všichni vycházejí vstříc.

Milorad Dodik byl v loňském roce odsouzen v dramatickém procesu, který otřásl stabilitou postdaytonské Bosny. Byl to ale právě Viktor Orbán, kdo mu přislíbil pomoc formou eskortu protiteroristickou jednotkou do Maďarska v případě, kdy by mu hrozil bosenský žalář.

Když hrozila Vučićovi prohra doma, hlasovala řada občanů z Republiky srbské na konzulátu. Protože zde volby poštou možné nejsou, byly organizovány i svozy voličů do Srbska. Orbán pomohl, Vučić pomohl. A teď se karta obrací.

A pak je zde také nález výbušnin na srbsko-maďarské hranici. Událost, ke které došlo v nejžhavějším předvolebním čase a která se týká nejdůležitějších témat, jako je energetická bezpečnost či válka na Ukrajině. O vážnosti situace psaly všechny srbské deníky, které jsou až na drobné výjimky nakloněny srbskému prezidentovi. Jasnou ukázkou provučićovské linie je nechvalně proslulý Informer, který tvrdí, že se jednalo o jasnou diverzní akci. Vykreslil navíc různé scénáře, jak mohl výbuch vypadat a jak ničivý mohl být.

Národní resentiment jako politický nástroj

Nabízí se samozřejmě otázka, proč zahraniční Maďaři, Srbové a další podporují Vučiće, Orbána a jim podobné.

Stejně jako řada zahraničních Maďarů vnímá hranici mezi sebou a Maďarskem jako umělou a vnucenou mocnostmi, tak i linie na řece Drávě mezi Bosnou a Hercegovinou, resp. Republikou srbskou a Srbskem je v jejich hlavách také výmysl. Nikoli překvapivě tento názor replikuje i již zmíněný deník Informer.

Letitá touha po jednotě se pak manifestuje volbou politické strany, která toho pro život zahraničních Maďarů (nebo Srbů) reálně moc udělat nemůže, ale volič tím dokáže alespoň vyjádřit symbolický „kopanec“ zlým mocnostem, jež danou hranici před lety vytyčili. Vládnoucí straně to je jedno. Každý hlas se přece počítá.

Všichni k urnám!

A tak už Maďarům ve Vojvodině chodí výzvy k účasti ve volbách. Tamní premiér Miloš Vučević na konci března navíc prohlásil, že „Orbána podporuje celým svým srdcem“. Mobilizační kampaň zatím vedla k tomu, že se k volbám v Srbsku přihlásilo 83 tisíc lidí. Stejně jako v Srbsku běží kampaň i v Rumunsku a na Slovensku.

Pro Rumunsko nejsou počty osob přihlášených k volbám známy. Podpora Orbána, byť vysoká, je tam o trochu nižší než v Srbsku. Předpokládá se ale, že 80 % tamních Maďarů by mohlo současného premiéra Maďarska podpořit.

Těžko předvídat, jak velkou roli tyto hlasy ve výsledku voleb sehrají. Zahraniční voliči totiž nehlasují v jednomandátových volebních obvodech, které mohou celý výsledek zvrátit. Je však jasná jedna věc — Vučić a jemu podobní udělají vše proto, aby „jejich“ Maďaři poslali volební lístky v co nejhojnějším počtu.

Volby tak nebudou jen střetem o to, jakou budoucnost země v Karpatské kotlině bude mít, ale také jakou váhu v ní budou mít hlasy těch, kteří v ní vlastně nežijí.