Předvolební modely dávají tušit, že čas vlád strany Fidesz a premiéra Viktora Orbána v Maďarsku se dost možná naplnil. K opozičnímu vyzyvateli, straně Tisza relativního politického nováčka Pétera Magyara, se přiklání čím dál více maďarských voličů. Profily lídrů obou stran a skandály přesycená předvolební kampaň v posledních týdnech dostávají spoustu prostoru i v českých médiích.

Za prvé, Maďarsko má na to, že je středoevropskou zemí o devíti a půl milionu obyvatel, zásadní vliv na evropskou politiku. Za druhé, jde o atraktivní a z českého pohledu často bizarní politickou podívanou. Orbán pro nemalou část Evropanů představuje symbol zla a klíčového antagonistu. Během svého vládnutí proměnil někdejší protisovětský liberál zemi ve „volební autokracii“.

Spojencům v Evropské unii došla trpělivost s Orbánovou „vyjednávací“ taktikou už dávno. Jeho rétorika i akce ho jednoznačně vyčlenily z unijního mainstreamu, pokud jde o z evropského pohledu klíčové geopolitické téma současnosti, válku Ruska proti Ukrajině.

Proti Orbánovi stojí jeho někdejší spojenec, který se před dvěma lety nečekaně odhodlal pustit do kritiky režimu. Tím přirozeně získal v očích milionů Maďarů i dalších Evropanů roli kladného hrdiny, kterému je třeba fandit už jenom proto, že přináší naději na změnu.

Je paradoxní, že neschopnost prezentovat vlastní témata nad rámec vymezení se proti Orbánovi se považovala za jednu ze slabin takzvané „staré“ opozice. Magyar totiž do značné míry dělá to samé.

Rozdíl mezi jeho Tiszou a většinou zbývajících opozičních stran spočívá v tom, že Magyar kritiku režimu dokáže přesvědčivěji prodat a doplnit sice vágní, ale lákavou vizí země, která pod jeho vládou bude fungovat. K tomu mu nezanedbatelně pomáhá reálný pocit lidí, že Maďarsko na tom po šestnácti letech vlády Fidesz podle ekonomických ukazatelů zkrátka není dobře.

Slovo naděje je třeba podtrhnout, protože i v případě, že se prorokované vítězství strany Tisza uskuteční, změna v řadě ohledů nebude automatická. Pokud Péter Magyar zasedne v premiérské kanceláři v budově karmelitánského kláštera na budínském hradě, bude mít možnost vykonat mnohé, od personálních změn na ministerstvech přes prošetření na stát napojené korupce po konstruktivnější zahraniční politiku.

Bez dvoutřetinové většiny ale Tisza nedokáže změnit ústavu ani odvolat Fideszem jmenované lidi ve vysokých státních funkcích, včetně soudnictví či dohledu nad médii. Problém by v takovém případě Tisza mohla mít i se schválením státního rozpočtu. I v případě, že Tisza dvě třetiny poslaneckých mandátů získá, naděje některých jejích voličů mohou zůstat nenaplněny.

Péter Magyar a Tisza představují potenciální úctyhodné vítězství nad překážkami nastavenými hybridním politickým režimem, nikoli však vítězství nad populismem či nacionalismem. Spíše než pevně ideologicky ukotvenou politickou stranou je Tisza „volebním projektem“, jehož představitelé v řadě témat zaujímají centristické a neutrální pozice, případně rovnou mlčí, a to včetně témat, jako je podpora LGBTQ+ lidí nebo právě válka na Ukrajině.

To je racionálně zvolená strategie pro podmínky maďarské politické situace a volebního systému. Tisza logicky vychází z toho, že pro porážku Fideszu je zapotřebí zaujmout catch-all přístup. To znamená získat voliče „starých“ opozičních stran — což se jí podařilo, navzdory odmítání jakéhokoli propojování či jenom komunikace s jejich představiteli. Ale jde o to přebrat také voliče Fidesz, kteří navzdory své nastupující nespokojenosti s Orbánovou vládou pořád zastávají konzervativní stanoviska — a do větší či menší míry jim konvenuje i Orbánova hra na nacionalistickou strunu.

Pokud Tisza bude vládnout, bude manévrovat v komplikované síti očekávání svých voličů z různých částí spektra a k tomu ještě Evropské unie, jelikož zisk pozastavených unijních prostředků pro ni bude absolutně nezbytný a prioritní. Zdá se nevyhnutelné, že spoustu z lidí, kteří ji dnes podporují, čeká zklamání.

Tisza v osobě Pétera Magyara vychází vstříc poptávce většiny maďarských voličů po silném, personalizovaném vůdci. Řízení strany Tisza je téměř výhradně v Magyarových rukách — podobně jako řízení Fidesz v rukou Viktora Orbána.

Právě Magyarovo charisma a sebevědomí mu pomohla získat tak velkou voličskou podporu. Zároveň ho ale právě t jako podpora LGBTQ+ lidí nebo právě i válka na Ukrajiněyto vlastnosti mohou vést k rezervovanějšímu přístupu k nastolení pluralistického a demokratického fungování Maďarska, než by si mnozí představovali. Moc tak může i nadále zůstat koncentrovaná v rukou premiéra, jehož politika sice bude v řadě ohledů přijatelnější, stále však centralizovaná.

V každém případě, ať už Tisza v letošních volbách uspěje či ne, bude příští maďarský parlament složen ze dvou silných stran a pravděpodobně jedné menší. Všechny tyto strany jsou pravicové, konzervativní, dvě z nich na okraji spektra. Levicové a liberální strany zůstávají v současných podmínkách — nepopiratelně zčásti i svojí vinou — naprosto marginalizované a lze si jen obtížně představit, že se v dohledné době stanou vlivnou politickou silou, nebo že se objeví zcela nový politický subjekt, který by zvládl mobilizovat relevantní část Maďarů.

Maďarský příběh tedy rozhodně není pohádkou o návratu od autokracie k demokracii s širokou paletou ideologických pozic zastoupených v parlamentu. Tohle všechno je teď ale druhotné. I když Tisza nenabízí dokonalý stoosmdesátistupňový obrat v maďarské politice, otevřela by se Maďarsku v případě jejího volebního úspěchu příležitost zčerstva se nadechnout a provést revizi institucí a vládnutí. Po šestnácti letech vládnutí jedné strany — a jednoho člověka — je na to nejvyšší čas, a to bez ohledu na politické sympatie.