Světem obchází fašismus. Z jeho deseti projevů plyne, že ČR není výjimkou
Jiří PeheČerstvě publikovaná kniha Rosan Smitsové Toto je fašismus vymezuje deset příznaků současného fašismu. Smitsové kniha je varováním, že Evropa ani Česká republika rozhodně nestojí mimo jevy, které ve vysokém tempu požírají USA či Maďarsko.
Nizozemská novinářská platforma De Correspondent vydala v říjnu tohoto roku knihu Rosan Smitsové Dit is fascisme (Toto je fašismus). V českém překladu chystá knihu nakladatelství Prostor.
Jde o jeden z nejzdařilejších pokusů popsat, co je fašismus v současnosti. Především ve světle toho, co se děje ve Spojených státech a některých evropských zemích, je kniha zásadním varováním.
Smitsová uvádí deset definičních znaků fašismu. Vyhýbá se politologickým definicím, které kupříkladu popisují fašismus jako korporativistický systém. Odkazy na korporativismus coby ideologii, která tvrdí, že stát a společnost mohou fungovat jako jeden harmonický celek opřený o „nestrukturovaný“ lid, tradice a odkazy na „zlatý věk“ kdesi v minulosti, jsou v argumentací Smitsové přítomné, autorka se ale soustředí především na konkrétní jevy.
Přičemž jejích deset definičních znaků fašismu může posloužit jako užitečný referenční rámec k popisu toho, co se děje v některých současných západních demokraciích, zejména v USA pod vedením Donalda Trumpa a jeho hnutí Udělejme Ameriku opět velikou (MAGA).
Budeme-li nahlížet dění v současných USA prizmatem definičních znaků, které nabízí Smitsová, jsou USA na cestě k fašismu. Mohli bychom však dodat, že tento fašismus má na rozdíl od minulosti ještě jednu tvář, které se Smitsová ve své knize detailně nevěnuje: opírá se o nové technologie a spojenectví techno-miliardářů s politickou mocí.
Pro novou oligarchii v podobě technofašistů není liberální demokracie ideálním modelem politického uspořádání. Ačkoliv se odvolávají na pluralismus a svobodu slova, a obviňují země, které chtějí jejich aktivity regulovat z autoritářství, ve skutečnosti chtějí takové společenské uspořádání, které neurčuje skutečná politická a mediální svoboda, ale jimi vytvořené algoritmy.
Znaky fašismu podle Smitsové
Každý z deseti definičních znaků fašistického jednání podle Smitsové uvádím zvýrazněně a komentuji.
- Každý fašista se odvolává na mýtickou minulost, aby ospravedlnil své příběhy o slavné budoucnosti. Palivem fašismu jsou emoce, které fašisté čerpají z mýtické minulosti lidu, aby tuto emoci zažehli. Adolf Hitler snil o Třetí říši v tradici velkých německých říší a Benito Mussolini sliboval vrátit Italy 20. století do římských dob.
Mýtická minulost je dnes nejviditelnějším palivem ruského fašistického systému. V USA pak tento bod fašistického instrumentária naplňuje už samotný název Trumpova hnutí — Udělejme Ameriku opět velkou.
Amerika byla podle fašizující americké krajní pravice kdysi velká a zářivá a k této tradici je třeba se vrátit. Kdy tomu tak bylo, Trump a jeho podporovatelé v MAGA přesně neuvádějí, lze si to však dovodit z jejich prohlášení: byla to Amerika v dobách dominance bílého protestantského muže, později Amerika bílých přistěhovalců z Evropy, v níž panoval patriarchální řád.
I proto Trump nevybíravě útočí na „nebělošské“ migranty. Do definice bílé rasy se nevejdou ani „Hispánci“.
O migrantech ze zemí, jako je Somálsko a další, mluví rovnou jako o „odpadcích“, které jen znečišťují Ameriku. Když afgánský přistěhovalec nedávno zavraždil ve Washingtonu členku Národní gardy, využil toho Trump k zákazu migrace z devatenácti zemí, přičemž všechny tyto země se vyznačují tím, že buď patří do islámského civilizačního okruhu nebo v nich převažují lidí tmavé pleti.
Zatímco se snaží omezit migraci z těchto zemí, povzbuzuje bílé Jihoafričany, aby se kvůli údajnému útisku přestěhovali do USA. Trump též nedávno prohlásil, že do USA by měli emigrovat zejména lidé z Evropy, nejlépe ti, kteří mají nadprůměrné dovednosti.
Think-tank The Chicago Project nedávno vydal studii, v níž argumentuje, že leccos z toho, co se v USA děje, souvisí s rostoucí úzkostí části bílé většiny z toho, že se při současných demografických trendech stane brzy menšinou. A že tak ztratí svoje privilegia. Jejím nástrojem je právě boj s migranty, radikální odmítání emancipačních programů Diversity, rovnosti a inkluze (DEI) či snaha zajistit trvalou nadvládu republikánů v Kongresu.
- Každý fašista používá propagandu k narušení veřejné debaty a podněcování pocitu, že čelíme „nepříteli“. Cílem je obviňováním domnělých nepřátel, ať už zahraničních či domácích, z úpadku národa, zasít rozkol. Každý fašista ukazuje na relativně zranitelné skupiny. Fašismus je jako tyran ve škole, který si vybírá neoblíbené dítě, aby se sám povýšil.
Tuto techniku používá nejen fašizující hnutí MAGA v USA, ale i řada dalších režimů koketujících s fašismem jinde. V Evropě se v tomto směru vyznamenává zejména maďarský premiér Viktor Orbán, který na boji s „úpadkem“, ohrožením maďarského národa, či rovnou celé křesťanské civilizace v Evropě, založil svoji politiku.
A má i konkrétního nepřítele. Tím je v Maďarsku miliardář maďarsko-židovského původu George Soros. Ten je mimochodem vykreslován jako nepřítel i hnutím MAGA v USA. A rádi se do něj trefují fašizující politici i jinde, včetně České republiky.
„Zahraniční nepřátele“ vytáhnou fašisté a autoritáři vždy, když jim teče do bot. Demonstrace proti proruské vládě, která zmanipulovala volby v Gruzii, podle vlády organizovaly nepřátelské síly z prohnilého Západu. To samé se mělo stát v Bělorusku, když lidé povstali proti prezidentským volbám zmanipulovaným diktátorem Lukašenkem.
Podle Orbána se dění v Maďarsku před nadcházejícími volbami nyní snaží ovlivnit nepřátelská Evropská unie. A samozřejmě Soros.
Některé fašistické či fašizující autoritářské režimy už zavedly do svých právních systémů pojem „cizí agent“. To jsou lidé, kteří údajně pracují pro cizí mocnosti nebo občanské organizace přijímající peníze ze zahraničí.
- Každý fašista záměrně podkopává nezávislé myslitele, kteří mohou čelit jeho propagandě. Novináři, umělci, akademici a další jsou pískem v ozubených kolech propagandistického stroje — proto, že kritické myšlení je jejich povoláním a veřejná diskuse jejich pracovištěm. Jsou proto podezřelí z podstaty. Fašista je bude vykreslovat jako součást nějakého spiknutí. Využije každé příležitosti k zesměšňování novinářů, zřídí si vlastní kanály pro šíření propagandy. Jakmile bude moci, spoutá svobodný tisk a vyčistí vzdělávací a kulturní instituce.
Fašismus většinou začíná jako nacionální populismus, který obecně coby nepřátele „lidu“ vykresluje elity. K těm patří i novináři, umělci nebo „neposlušní“ akademici. Jednou ze strategií nastupujícího fašismu je omezování svobody médií — paradoxně často pod rouškou boje s cenzurou. Ta se má týkat údajných snah „elit“ omezovat a potlačovat dezinformace.
Útok fašistů na média se odehrává nejen v podobě snah zničit ta veřejnoprávní, ale i v podobě ovládnutí velké části médií soukromých jejich převzetím spřátelenými oligarchy. Dělá to nyní v USA Trump. V Maďarsku takto zničil nezávislost médii Orbán. V Polsku se o to pokoušela strana Právo a spravedlnost, když byla u moci.
V České republice nás boj o nezávislost médií brzy čeká. Nastupující vláda je totiž koalicí nacionálních populistů a fašizující krajní pravice. Pokusí se proto zaútočit na veřejná média a ovládnout co největší část těch soukromých.
- Každý fašista ničí pravdu. Ztráta sdílené reality totiž otevírá cestu propagandistickému stroji. To jde ruku v ruce s Velkou lží, propagandistickou technikou, kterou vymyslel Adolf Hitler. Velká lež je tvrzení tak kolosální, že lidé předpokládají, že na tom musí být něco pravdy — protože by si přece nikdo nic takového nedovolil vymyslet.
„Velká lež“ je pevnou součástí fašistického instrumentária v mnoha zemích. Může to začít, jako u nás „nevinně“. Vykreslováním země jako „spálené“, nebo tvrzeními, že ukrajinští uprchlíci ohrožují naši bezpečnost a prosperitu. Nebo hysterickým nafukováním migrační hrozby z Afriky a středního Východu v zemi, kde se taková migrace nekoná.
Velkou lží bylo a je i Trumpovo ujišťování, že do USA přišly milióny migrantů, kteří většinově nejsou ekonomičtí migranti hledající lepší život, ale zločinci patřící ke kriminálním gangům nebo uprchlí trestanci. Trump běžně mluví o migrantech jako o lidech, kteří znásilňují Američanky a Američany a páchají ty nejtěžší zločiny. Nebo jako o mentálně narušených jedincích, kteří byli propuštěni v jejich zemích z psychiatrických klinik. Součástí jeho kampaně tak bylo například tvrzení, že haitští migranti ve Springfieldu v Ohiu jedí domácí mazlíčky místních obyvatel.
Velkou lží je i tvrzení v nedávno zveřejněné americké bezpečnostní strategii, že Evropa je v katastrofálním úpadku a že v jednotlivých státech v brzké budoucnosti získají většinu lidé neevropského původu. Ve skutečnosti se „bílá většina“ brzy stane menšinou právě v USA, takže bychom mohli mluvit spíše o „projekci“.
Největší velkou lží je již zmíněné tvrzení, že existuje jakási zlatá minulost, k níž je nutné se vrátit. Je to lež nejen proto, že žádná zlatá minulost nikdy nebyla, ale i proto, že se za touto propagandistickou konstrukcí skrývá rasismus a odpor k emancipačním snahám menšin.
Ve jménu této lži se Trumpova administrativa nicméně pustila do přepisování historie. Muzea dotovaná státem se mají ve svých expozicích méně soustředit na temné stránky americké historie, jako bylo otroctví, a vyzdvihovat ty „pozitivní“. V některých školách v „červených“ státech, tedy v těch s převažující podporou republikánů, se nyní oficiálně ve školách učí Trumpova lež, že mu bylo ukradeno volební vítězství v roce 2020.
- Každý fašista zavádí novou sociální hierarchii, která se soustřeďuje kolem toho, kdo má nárok na lidskou důstojnost, a kdo naopak ne. Práva menšin jsou omezována a lidé jsou pronásledováni nejen za to, co dělají, ale jednoduše za to, kým jsou. Lidé, kteří z této nové hierarchie těží, nedůvěřují těm, kteří se vůči ní vymezují. Odvolávání se na rovná práva a rovnost se stává podezřelým a podvratným. Dav slabých pak pomáhá udržovat nový řád ze strachu, že se sami stanou cílem.
Jedním z nástrojů fašistů je odmítnutí konceptu lidských práv coby veteše. Lidská práva jsou prý buď kulturně podmíněná, nikoliv univerzální, anebo je to jen výmysl západních liberálních elit. Koncept lidských práv zdůrazňuje lidskou individualitu, fašisté se oproti tomu odvolávají na abstraktní „lid“, který prý zastupují. Fašismus individuální lidská práva nepotřebuje, protože fašistické režimy jsou přece vždy vládou všeho „lidu“.
Častým politickým nástrojem fašistů je ujišťování, že strany, které vedou, slouží všem. Politická pluralita je v jejich ideologii zbytečná, neboť je-li jen jeden lid, stačí k jeho reprezentaci jediná „catch-all“ strana, která může obsloužit všechny. Dostanou-li se fašisté k moci, z takové strany se stává státostrana. Kdokoliv s ní nesouhlasí, je nepřítelem „lidu“.
Menšiny, které namítají, že nemají stejná práva jako většina, jsou označovány za podvratné. Jejich emancipační snahy prý rozvracejí společenský řád, nebo jsou rovnou dekadentní.
Ve fašistických diktaturách jsou příslušníci menšin nejen názorově ostrakizováni, ale eventuálně rovnou pronásledováni za to, kým jsou. Útoky na homosexuály nebo některé etnické menšiny jsou běžným nástrojem fašistických režimů. Takové menšiny jsou v extrémních případech vykreslovány jako ne „úplně lidské“, a lze s nimi tedy zacházet jako s nějakým společenským odpadem.
- Než se fašisté dostanou k moci, zpravidla tvrdí, že jejich vlastní skupina je obětí spiknutí nebo úkladů. Příkladem tohoto typu konspirační teorie je tvrzení, že „naši vlastní lidé“ jsou vytlačováni těmi, kteří jsou „cizí“ — a nepřátelští. Ať už jde o „spiknutí politiků tzv. hlubokého státu s cílem unést děti“, „příliv imigrantů“ nebo o „Židy, kteří kazí ženy“ — teorie funguje s „téměř jakoukoli kombinací nepřátel“, říká historik Timothy Snyder.
Rozvést tuto tezi lze nejlépe s pomocí další citace z knihy Smitsové: „Fašisté vždy pracují s paranoidním viděním světa, s konspiracemi. Když se fašisté dostanou k moci, takzvaní nepřátelé doma i v zahraničí jsou vykreslováni jako legitimní hrozby národní bezpečnosti. Fašista využije moci státu k pronásledování domácích nepřátel a k vedení zahraničních konfliktů.“
Každý fašistický režim začíná varováním před nepřítelem, který nás chce zničit všechny. V USA jsou to v Trumpově podání migranti nebo „radikální levice“, za niž označuje v podstatě všechny oponenty. Jeho administrativa už začala pronásledovat některé levicové skupiny coby teroristické.
- Každý fašista jakožto pilíř své moci obhajuje rigidní genderové role. Stejně jako vůdce je „otcem národa“, muž je hlavou rodiny — a tak to musí zůstat. Tam, kde je tradičních mužských rolí málo, nám fašistický vůdce říká, kdo je na vině: „genderoví ideologové“ nebo „cizinci, kteří kradou pracovní místa“. Ženy jsou primárně od toho, aby měly hodně dětí.
Fašisté vždy vzývají tradiční rodinu a tradice obecně. Rostoucí emancipace žen je zásadním nepřítelem fašistických režimů.
Ženy je třeba vrátit k jejich „tradičním“ rolím. Koneckonců příznakem „zlatého věku“, na který se fašisté odkazují, byl stav, kdy ženy měly jasně dané role: plození dětí, starost o ně a zabezpečování chodu domácnosti.
Fašističtí vůdci také často tvrdí, že příčinou toho, že západní společnosti vymírají, je právě „nezdravý“ feminismus. Apely na to, aby se rodilo více dětí, ovšem míří mnohem více na ženy než muže. Ty jsou totiž ve fašistickém příběhu zodpovědné za to, že si nárokují příliš mnoho práv a nechovají se v souladu s tradičními, osvědčenými rolemi. Naprostá rovnoprávnost žen je podle fašistů jen fikce.
Jedná celá větev současného fašismu vyrůstá z pocitu ohrožení, které pociťují muži ve světle rostoucí emancipace žen. Není náhoda, že naprostou většinu fašizujících stran a hnutí, které se množí jako houby po dešti, tvoří mladí muži, kteří nedokážou soupeřit se stále úspěšnějšími ženami.
- Každý fašista rozděluje lidi na pilné občany a příživníky. Toto rozdělení živí myšlenku, že oponenti jsou od přírody méněcenní a líní, a proto si nezaslouží řádné místo ve společnosti.
Tuto rétoriku důvěrně známe i u nás — kupříkladu v podání hnutí Svoboda a přímá demokracie. Nejde přitom nikdy o nějaké „obecné“ příživníky, toto označení vždy implicitně míří na nějakou menšinu. V našem případě na Romy a ukrajinské uprchlíky.
Když Trump mluví o somálské menšině v USA jako o odpadcích, kterých je třeba se zbavit, opakuje jen fašisticko-rasistické fráze, které známe i odjinud. Stejný jazyk slyšíme třeba v podání Nigela Farage, šéfa Reformní strany ve Velké Británii.
- Každý fašista staví venkov proti městu. Venkovský život symbolizuje tradičního, čestného, pracovitého muže, zatímco města jsou plná líných, levicových radikálů s jejich zvrácenými představami o pohlaví, rozmanitosti a inkluzi.
Když mluví fašisté o tradicích a „zlatém věku“, často se odkazují k bájné předindustriální minulosti, v níž převládala „zdravá“ rurální kultura. Moderní elity si fašisté spojují s velkoměstskou kulturou, liberálními univerzitami, s kosmopolity.
Není náhoda, že Trumpovo hnutí MAGA je nejvíce zakořeněno v „červených“ státech, v nichž převažují malá města a venkovská osídlení. A není také náhodu, že všechny „modré“ státy (tedy ty, kde vládnou demokraté, nebo tam alespoň nedominuje hnutí MAGA) jsou v USA ty s nejvyšším podílem univerzitně vzdělaných lidí.
To samé mimochodem platí pro Evropu. Nejstabilnějšími demokraciemi jsou ty evropské státy, které mají nejvyšší podíl univerzitně vzdělaných lidí v celkové populaci. Česká republika k nim bohužel nepatří.
Každý fašista proměňuje stát ve zbraň k ničení svých odpůrců. Zatímco se staví nad zákon a odměňuje loajální lidi beztrestností, fašista si nárokuje moc trestat lidi, které považuje za zločince — a to bez spravedlivého procesu.
Poté, co se Trump dostal znovu k vládě, omilostnil tisíce svých příznivců, kteří 6. ledna 2021 zaútočili na Kapitol. Zároveň používá státní mašinérii, kterou teď ovládá, k perzekuování svých oponentů. Soudní moc je pro něj, staví-li se jeho pojetí spravedlnosti výkonu moci do cesty, v podstatě nepřítel.
Zneužívání státu fašistickými režimy, jako jsou ten ruský a běloruský, lze sledovat v přímém přenosu. Pokusy vládnoucí moci zneužívat stát k potlačování politické opozice, nezávislých médií, občanské společnosti a menšin jsou varovnými znameními, že se v daném státě rodí fašismus.
Jak Jiří Pehe uvádí na počátku svého referátu o dané analýze fašismu, jeho autorka Rosan Smitsová se nijak příliš nezabývala (či nezdržovala?) teorií fašismu, tedy jeho definováním jakožto korporativního hnutí. Nýbrž zaměřila se především na jeho zcela konkrétní projevy.
Což o to; takovýto přístup sám není nelegitimní. Svého času jsme na mnichovské univerzitě měli jednoho docenta, přesvědčeného marxistu, který byl ale jinak velmi tolerantní člověk. On do svých studentů nijak "nenatloukal" příslušné marxistické poučky, nýbrž vždy když se otevřelo nějaké nové téma (tedy většinou na počátku semestru), pak je sám vybízel: "Rozeberme si tuto věc napřed čistě fenomenologicky! Řekněte prostě každý, co vás k tomu spontánně napadne!" A teprve jeho druhý krok pak byl že se pokoušel tento empirický materiál uspořádat do určitých výkladových schémat, ovšem že ve smyslu marxismu.
A to je právě to, o co se jedná. Je bezpochyby záslužným počinem že Smitsová takto shromáždila a předložila rozsáhlý empirický materiál; ale pokud nebude učiněn tento druhý krok teoretického zpracování tohoto kvanta empirických dat, této pouze jevové stránky, pak nakonec zůstaneme stát u pouhého faktu zesílených fašistických tendencí v současné době, respektive u pouhého moralizování.
Jestliže totiž Smithová konstatuje tuto vlnu nastupujícího fašismu, pak zde nevyhnutelně musí být položena otázka: P r o č vlastně fašismus natolik posiluje právě v této době? V té době, kdy vlastně (po zhroucení většiny totalitních režimů) měl přijít "konec dějin" a "zlatý věk" liberální demokracie?...
Smitsová se ve svých výkladech jedné (a zřejmě rozhodující) příčiny dotýká; ale interpretuje ji naprosto chybně. Jedná se o tuto pasáž: "Koncept lidských práv zdůrazňuje lidskou individualitu, fašisté se oproti tomu odvolávají na abstraktní 'lid'."
Tento výrok se ovšem může na první pohled jevit naprosto správným a nezpochybnitelným. Jenže - právě že pouze na první pohled.
Pravá skutečnost je totiž taková: onen koncept lidských práv nestaví na lidské i n d i v i d u a l i t ě, nýbrž jenom a pouze na lidském individuu. To je - přes zdánlivou příbuznost použitých pojmů - naprosto zásadní, a naprosto fatální rozdíl.
Tato "lidská práva" totiž člověka pojímají nikoli jako konkrétní individuality (tedy se zcela konkrétním charakterem, se zcela konkrétní osobní kvalitou), nýbrž naopak naprosto p a u š á l n ě. Člověk se svou vlastní konkrétní individualitou se zde zcela rozpouští v mase anonymních individuí, která jsou všechna vybavena těmi samými právy, ale kromě tohoto formalistického univerzalismu nemají společného naprosto nic. Každé z těchto individuí existuje jenom samo pro sebe. To jediné co je spojuje je právě jenom tato abstrakce "svobodného individua". V této abstrakci jsou všichni jedince nakonec stejní, nerozdílní, jeden atom jako druhý.
Je pak nabíledni, že takto paušalizovaná lidská individua, zbavená své pravé, autentické individuality, časem nevyhnutelně začnou pociťovat tuto existenciální prázdnotu liberální demokracie. A že začnou toužit po opaku - tedy po pocitu pospolitosti, po pocitu že někam patří, po pocitu že mají pro něco či pro někoho význam. A protože liberální demokracie se svým abstraktním, paušalizovaným individualismem bytostně není schopna jim tento pocit ukotvení, tento pocit smyslu vlastní existence dodat, pak je objektivně nevyhnutelné, že tyto takto deprivované skupiny populace si naplnění těchto bytostných tužeb začnou hledat na opačné straně politického a ideového spektra.
Ano, takovéto "řešení" je pouze zástupné, nemá progresivní, nýbrž reakcionářský charakter, a právem možno se nad ním morálně rozhořčovat. Ale to všechno nemění nic na primární skutečnosti, že tento fenomén - snad by se dal obdařit označením "novofašismus" - že tento fenomén nevznikl nijakou náhodou, nýbrž že je zcela zákonitou reakcí na imanentní systémové deficity politického modelu liberální demokracie. A dokud si tento základní fakt nedokážeme přiznat, pak i nadále budeme setrvávat u pouhého planého moralizování, u výlevů mravního rozhořčení.
Možná liberální demokracii chybí takový ten velký příběh, ale jako individua se ve svobodné společnosti můžete sdružovat, co hrdlo ráčí.
Ono s těmi velkými příběhy bývá potíž, že jim vždy někdo zavazí...
Zajímavé na novofašismu je, že už zřejmě nebude vyhroceně národní, ale v rámci Evropy internacionální.
Každý fašista ničí pravdu.
Tvrzení, že Evropa (myšleno EU) je v katastrofálním úpadku, je podle autora článku velkou lží.
Ano, Evropa není v katastrofálním úpadku, ale naopak stojí na pevném základu neotřesitelného společenského a kulturního konsensu, všichni její obyvatelé jsou v případě potřeby ochotni i se zbraní v ruce bránit bránit naše evropské hodnoty, náš způsob života, svobodu, demokracii a zásady sekulárního státu.
Naše ekonomika tvoří solidní základy pro nutnou odstrašující vojenskou sílu, takže i v případě, kdybychom byli třeba napadeni vnějším agresorem, jsme schopni produkovat násobně větší množství munice než třeba Rusko a již nyní tak můžeme zcela bez problémů i bez USA podporovat Ukrajinu, která je díky tomu již jen malý krůček od úplného vytlačení agresora ze svého území.
To je, pane Pehe, naše velká pravda, kterou každý fašista ničí svou velkou lží.
Nemůžete si přece, pane Pehe, stát za tvrzením, že „Evropa ani Česká republika rozhodně nestojí mimo jevy, které ve vysokém tempu požírají USA“, a pak to korunovat výrokem, že „velkou lží je i tvrzení, že Evropa je v katastrofálním úpadku, takže z hlediska USA jde spíše o sebeprojekci“.
Otázka je, kdy přesně fašismus zvítězí.
Vemme si výroky největšího fašouna současnosti, Vladimíra Putina.
Ten tvrdil, že NATO, Eu a USA chtějí skrze Ukrajinu napadnout a vojensky zničit Rusko. Připomeňme, že ve chvílích, kdy se Evropa měla chystat na vojenskou porážku Ruska se v bundeswehru řešily těhotenské uniformy a polovina letadel a tři čtvrtiny pásových vozidel nedokázalo samo vyjet z hangáru, natož obsazovat Rusko. To nevadilo, aby tenhle blábol Putin dokolečka opakoval v nekonečných promluvách, až ti, kteří nenávidí Západ (od Budila přes Druláka po Krejčího) začali tyhle kecy považovat za VELKOU GEOPOLITIKU a jsou z ní posraní až za ušima. K tomu přidejte DEEP STATE dalšího psychopata, což jsou všichni, které Trump nenávidí a nebo se mu dokonce chystají postavit.
Dezoláti tomu samozřejmě věří od začátku a vůbec jim nevadí, že když teď Putin vykřikuje, že Evropa začíná tvrdě zbrojit, aby zničila Rusko, že už to říkal.
Samotní dezoláti by ovšem nestačili, nemají mediální sílu, ale až to do nás budou cpát vzdělanci, skupina bude sílit...
P.S. A že se Rusové zastaví na Donbase, tomu nemůže věřit nikdo. Minimum je Novorusko, tj. Oděsa, Dnipro a Charkov jsou ruská města plus 150km ochranná zóna.
No prosím - já všude tvrdím že diskuse na DR už fakticky zcela odumřely, a najednou téměř celý příval nových komentářů! A to navíc ne lecjakých, ale nemálo výstižných.
Napřed pan Morbicer: ano, to je zajímavá poznámka, že ten fenomén který jsem pojmenoval "novofašismem" (aby ho bylo možno odlišit od vlastně už tradičního neofašismu) - že ten není už pouze nacionalistický, nýbrž má znatelné nadnárodní rysy.
Osobně bych neočekával že se plně odloučí od nacionalistického smýšlení (neboť to je základním rysem jakéhokoli fašismu); ale na straně druhé je tomu skutečně zřejmě tak, že se vytváří jakási "novofašistická internacionála", jejímž spojujícím tmelem je boj proti progresivismu všeho druhu. Tedy boj proti (hodnotovému) liberalismu, ale i boj proti opravdovému internacionalismu, tedy proti mezinárodní solidaritě.
"Ano, Evropa není v katastrofálním úpadku, ale naopak stojí na pevném základu neotřesitelného společenského a kulturního konsensu, všichni její obyvatelé jsou v případě potřeby ochotni i se zbraní v ruce bránit bránit naše evropské hodnoty" - pane Nusharte, to je skutečně velmi výstižná poznámka, trefa do černého. ;-)
Původně jsem chtěl sám něco takového k vývodům Jiřího Pehe poznamenat, ale pak jsem se omezil na jiné aspekty celé věci.
A ano, především máte naprostou pravdu při zpochybnění tvrzení J. Pehe, že (novo)fašistoidní tendence jmenovitě v USA nemají žádný vliv na dění v naší dobré staré Evropě. Jenom bych v této souvislosti podotkl, že celý tento fenomén novofašismu fakticky měl svůj počátek v Rakousku, tedy v samotném srdci Evropy, s nástupem Haiderových "Svobodných".
Řekl bych pane Poláčku, že ta evropská internacionálnost novofašismu plyne i z toho, koho definuje jako nepřítele --- už to není nějaká národnostní skupina (Židi), ale imigranti. Někdy imigranti z kulturně nekompatibilních oblastí. My Češi, Němci, Poláci nebo Řekové se přece můžeme domluvit, ale ta pakáž musí pryč...
Ano, pane Morbicere, je tomu tak. Jestliže dřívější fašismus byl primárně nacionální, pak tento "novofašismus" je spíše evropský. Případně je fašismem "prvního světa" vůči světu třetímu.
Ještě tomu není tak, že by se vytvořila nějaká nová "fašistická internacionála", ale určitý trend tímto směrem zde už nepřehlédnutelně je přítomen.
Jestli dobře rozumím, pan Morbicer vidí v kritice kulturní nekompatibility (u imigrace) znak internacionálního novofašismu. Znamená to tedy podle vás, pánové, že kulturní konsensus je pro společnost nepotřebný a že společnost může existovat bez něj? Jak by tedy podle vás například člověk (imigrant z kulturně nekompatibilní oblasti), který si nepřeje sekulární stát, měl bránit zásady sekulárního státu a trvat na jeho zachování?
(Přitom například právě tato odluka státu od náboženství a ideologií je jedním velmi z významných prvků prevence společnosti před fašismem.)
Pane Nusharte, kritiku kulturní/občanské nekompability je možno (jako vůbec jakoukoli kritiku čehokoli) praktikovat principiálně dvojím způsobem. Buďto nějaký fenomén (či nějakou skupinu lidí) budeme kritizovat, zavrhovat, očerňovat zásadně, a priori, prostě proto že nám samým se dotyčná věc či dotyčné osoby nelíbí; anebo ale kritizovat konkrétně, to jest v daném případě konkrétní osoby pro jejich jednání.
Pane Nusharte, tady v Německu jsem pracoval ve firmě kde nadpoloviční většina zaměstnanců byla cizinci. Ze všech koutů světa, mnohdy i nemálo exotických. Naprostá většina z nich byla bezproblémově integrovaných; ale například jeden africký kolega si znovu a znovu stěžoval na to, jak opakovaně naráží na rasistické předsudky.
A to je právě to o co se jedná, pane Nusharte. Nejen ti zde projednávaní "novofašisté", ale všichni fašisté všech dob a všech zemí zaujímají a priori a paušálně tento nejen odmítavý, nejen kritický, ale především nadřazeně-dehonestující postoj vůči cizincům, vůči přistěhovalcům. Oni si vůbec nedávají sebemenší námahu s diferencováním, kdo je kulturně přizpůsobivý a kdo nikoli; pro ně jsou všichni přistěhovalci automaticky pakáž (či přímo: "odpad", jak to nedávno veřejně formuloval americký prezident).
Mimochodem: bylo by také záhodno rozlišovat mezi "kulturní" přizpůsobivostí", a "občanskou přizpůsobivostí". Ono je totiž jedině dobře, když ti příchozí jsou do určité míry "kulturně nepřizpůsobiví". Právě oni totiž přinášejí do domácí společnosti nové aspekty, nové barvy, nové impulsy. - Ostatně už před časem jsem zde psal o tom, že podle nejnovějšího genetického výzkumu je "česká" populace ve skutečnosti pestrou směsicí nejrůznějších národností, kde dokonce i jenom čistě slovanského (!) původu je pouhá minorita.
Takže to o co se jedná není ani tak "kulturní přizpůsobivost", jako především občanská přizpůsobivost: to jest respektovat a přijmout za své základní principy fungování moderní občanské společnosti, respektive moderní civilizace.
Když budu tedy „a priori“ a zásadně zavrhovat opouštění zásad sekulárního státu, k nimž západní civilizace historicky a kulturně dospěla po vlastní trpké zkušenosti krvavých náboženských konfliktů, aniž bych přitom kohokoliv považoval za méněcenného (jen ho budu považovat za jiného člověka s odlišnou kulturní zkušeností), budu fašista proto, že trvám na zásadách sekulárního státu, i když tyto zásady jsou zakotveny v Listině základních práv a svobod, a ta je zase součástí ústavního pořádku v ČR?
Buď tedy, pane Poláčku,
můžeme mluvit o f e n o m é n u nezvládnuté migrace z kulturně velmi odlišných oblastí (aniž bychom přitom odlišného — do naší vlastní kultury jen stěží integrovatelného člověka — považovali za člověka méněcenného), přičemž někteří lidé to bohužel budou považovat za projev fašismu, nebo můžeme kritizovat konkrétní osoby pro jejich jednání, anebo můžeme také onálepkovat celou skupinu jednoduše z toho důvodu, že se nám její příslušníci nelíbí.
V jednom případě tyto osoby onálepkujeme jako „pakáž“ nebo „odpad“, ve druhém případě jako „fašisty“ nebo „rasisty“. Je ale snad ten druhý případ (nálepka „fašisty“) omluvitelný a ten první (nálepka „odpadu“) nikoliv? Ne, slovo „fašista“ je totiž široce vnímáno právě jako synonymum pro „hnusný lidský odpad“, takže ta generalizace je neomluvitelná v obou těchto případech.
Pane Nusharte, i mezi Čechy se najde spousta takových kteří "nezvládli" konfrontaci s hodnotami moderní civilizace. Máme snad proto paušálně všechny Čechy prohlásit za nežádoucí? Máme je vyexpedovat někam zpátky do ukrajinsko-běloruských regionů, odkud zřejmě původně migrovali do střední Evropy?...
K hypotetickému vyexpedování Čechů, kteří „nezvládli konfrontaci s hodnotami moderní civilizace“ potřebujete, pane Poláčku, buď nelegitimní vnější autoritu (která to „nezvládnutí“ posoudí a vyexpedování zajistí), nebo (nejprve kulturní) válku o „hodnoty moderní civilizace“.
Zatímco k omezení nelegální neregulované migrace z kulturně nekompatibilních oblastí [využívané například v bělorusko-polském případě k hybridní válce Ruska proti Západu] by za normálních okolností stačilo aplikovat prostřednictvím běžných demokratických mechanismů společenský konsensus.
Pane Nusharte, ještě jednou: svého času byli i staří Čechové "kulturně nekompatibilní národ": z hlediska kulturních měřítek (tehdy ovšem už zanikající) Římské říše to byli nevzdělaní barbaři, s obhroublými a nekultivovanými zvyky.
"Společenský konsens" k vyhnání současných migrantů: ale ano, společenský konsens k jednání ničemnému je vždy možno velice snadno nalézt, jak ostatně dokládá to, kdo všechno v posledních volbách zvítězil v české společnosti.
Máme zde, pane Poláčku, toto dilema:
1) Buď bude tedy to posuzování našeho jednání a přijímání „potřebných“ opatření vykonávat nějaká vnější autorita,
2) anebo se to bude dít aplikací společenského konsensu prostřednictvím oněch dříve běžných demokratických mechanismů.
Domnívám se, že z hlediska dlouhodobé stability společnosti je výhodnější druhá možnost. Pokud by ovšem cílem nebyla stabilita společnosti, ale naopak její změna v rámci uskutečňování nějakého (například představou té nejvyšší morálky a mravnosti motivovaného) konceptu, pak je asi vhodnější ta možnost první.
Ano, to je přesně ten problém:
Co je to, pane Poláčku, vlastně „ničemné jednání“ a „nekultivovaný zvyk“ (a co je naopak „správné“ a „dobré“) určuje buď vnější autorita, nebo kulturní konsensus.
Existuje samozřejmě i názor, že pojmy jako „dobro“ a „ničemnost“ mají absolutní (na subjektech tedy nezávislý) význam.
Pane Nusharte, problém je v tom že dnešní svět je mravně natolik pokleslý, že mezi tím co je spravedlivé a tím co je ničemné už nedokáží rozlišovat ani elity (tedy: "autorita"), ani lidové masy (čili Vaší terminologií: "společenský konsens").
Nicméně Vám dám jeden konkrétní příklad: když se v 19. století v českých zemích masově rozmáhal lidový antisemitismus, byly to především společenské elity (v prvé řadě z řad domácí šlechty), které proti tomuto lidovému antisemitismu postavily alespoň určitou protiváhu.
Elity totiž (tedy pokud jsou skutečnými elitami) mívají proti lidovým masám obvykle alespoň tu přednost, že se většinou vyznačují o něco vyšší mírou kultivovanosti, kulturního rozhledu.
Nějaká selekce jistě příjde, ale musí to být na základě faktů a statistik. Evropsky.
https://www.info.cz/zpravodajstvi-a-komentare/kriminalita-nemecko-cizinci-statistika
Naprosto šokující čísla třeba u Alžířanů, kteří do Německa přijíždí jako organizovaný zločin ......... pro příklad. Tady je třeba začít, u konkrétních údajů. Jestli se to zvrhne v nenávist a plošné bitvy o kulturní méněcennost atd., prostě klasická náckovská diskuse, bude to špatně...
Pane Morbicere, autorka onoho textu na který zde odkazujete si stěžuje na to, jak podle jejího názoru nadměrně korektní německé úřady manipulují statistickými daty, aby tak skryly či zneviditelněly míru trestnosti u přistěhovalců/neněmců. Jenže - ve skutečnosti ona sama podává klasický příklad pro to, jak čeští reakcionáři a xenofobové vykládají, či přesněji řečeno překrucují statistiky podle svých vlastních předpojatostí.
Takže naše paní Spravedlivá na jedné straně uvádí kolik cizinců prý páchá v Německu zločin znásilnění; a pak ona sama (na jiném místě) konstatuje že tito přistěhovalci jsou většinou "mladí muži". Aniž by ale sama mezi oběma konstatovanými fakty vytvořila nějakou logickou spojitost. Ono je tomu totiž tak, že delikt znásilnění v naprosté většině páchají mladí muži - ať už jakékoli národnosti. Takže když máme mezi migranty nadměrný podíl mladých mužů, pak je prakticky statisticky nevyhnutelné, že poroste i míra jimi spáchaných sexuálních deliktů. Navíc je nutno zohlednit i právě ten fakt, že tito mladí muži do nové země přicházejí často sami - tedy bez partnerky, tedy bez možnosti přirozeným způsobem uspokojit své mužské touhy.
Dále. Autorka dělá rozdíl mezi (nenásilnými) Ukrajinci a (násilnickými) cizinci z jiných zemí. Co ovšem ona sama nijak nezmiňuje je právě ten fakt, že jestliže migranti z třetích zemích jsou ve velké většině "mladí muži", pak z Ukrajiny před válkou utekly především ženy se svými dětmi. Které se už jaksi z logiky věci jen sotva mohou dopouštět "hromadných znásilnění" německých žen.
Takže to, co autorka textu označuje za projev německé hyperkorektnosti a manipulování se statistikami, to fakticky není ničím jiným nežli ryzím výlevem docela obyčejné české xenofobie a rasismu.