Fašističtí vůdci dvacátého století měli jeden společný rys: byli zpočátku vnímáni jako šašci, které nikdo nebral příliš vážně. Jejich projevy a veřejná vystoupení byly na začátku jejich kariéry vnímány spíše jako zábavná vystoupení. Vážně je braly jen jejich zfanatizované politické sekty, které se okolo nich vytvořily. Kdyby v té době existovaly sociální sítě, dozajista by je využívali a měli by na nich asi velký počet sledujících.

Vystupování prezidenta Donalda Trumpa a jeho sekty MAGA v současných Spojených státech je v lecčems s vystupováním fašistických vůdců dvacátého století srovnatelné. I Trump je v podstatě šaškovská postava. Před vstupem do vysoké politiky o něm většina společnosti mluvila spíše jako o bohatém narcistním baviči, který porušuje pravidla demokratické hry a slušnosti.

Už na začátku svého prvního mandátu v Bílém domě Trump zpochybňoval kulturně-politický kód, který po mnoho desetiletí vyztužoval americkou demokratickou politiku. Mnozí po jeho nástupu do funkce už tehdy upozorňovali na jeho projevy rasismu a víry v nadřazenost bílé rasy, jakož i na apetit pro použití síly proti americké veřejnosti a oponentům v případech, kdy s ním nesouhlasí. A mnozí varovali, že pokud by zůstal ve funkci ještě další období, zcela rozbije existující světový řád a ohrozí domácí demokratické pořádky.

Když někteří významní politologové a demokratičtí politici, jakož i bývalí Trumpovi spolupracovníci, varovali, že Trump je v podstatě fašista, byli kritizováni za to, že zbytečně přehánějí. Demokraté, kteří proti němu vedli ve Sněmovně reprezentantů úspěšné řízení o impeachmentu, byli ve svém úsilí Trumpa odvolat z funkce zastaveni republikány v Senátu. Jejich snahy byly tehdy vykreslovány jako politický hon na čarodějnice.

Trump předvedl, co je skutečně zač, hned poté, co prohrál v roce 2020 volby. Porážku neuznal a 6. ledna 2021 vyprovokoval útok svých příznivců na sídlo Kongresu. Byl to regulérní pokus o státní převrat, přesto ani tentokrát republikáni v Senátu nepodpořili demokraty poté, co — spolu s několika republikány — úspěšně ve Sněmovně reprezentantů odhlasovali impeachment Trumpa.

Bylo to fatální rozhodnutí, protože umožnilo Trumpovi, aby znovu kandidoval. A tentokrát už svoje hnutí Udělejme Ameriku opět velkou (MAGA) důsledně budoval jako sektu, která všechny pokusy ho odsoudit za řadu trestných činů portrétovala jako hon na čarodějnice. Právnické týmy, které si miliardář Trump mohl zaplatit, dokázaly zpomalit všechna trestní řízení a oddálit případné vynesení rozsudků v kauzách v nichž už byl odsouzen.

Trump byl svými příznivci stále více portrétován jako skoro mesianistická postava, která přišla zachránit Ameriku. A stále jasnější bylo i poselství o tom, před čím vlastně Ameriku zachraňuje: před menšinami, migranty a emancipačními trendy, které ohrožují nadvládu bílé rasy v zemi, která se demograficky prudce mění.

I tak nebylo jisté, že volby v roce 2024 vyhraje. Prezident Joe Biden k tomu bohužel bazírováním na své opětovné kandidatuře zásadně přispěl. Když se v létě 2024 ukázalo, že už na to kvůli svému stáří prostě nemá, bylo pozdě. Trumpovi tak vydláždil cestu do Bílého domu, protože viceprezidentka Kamala Harrisová vstoupila do kampaně příliš pozdě. Ale hlavně: Demokratická strana nedostala šanci vybrat v primárkách silného kandidáta.

Trump 2.0

Trump nastoupil do Bílého domu v roce 2025 mnohem lépe připraven. Ve zpětném pohledu je jasné, že stovky prezidentských dekretů, které v prvních týdnech podepsal, nebyly jen jakýmisi rozmary, ale součástí pečlivě připravené strategie, jejímž cílem bylo přesunout co nejvíce moci do rukou prezidenta-vůdce.

Kdyby demokraté získali většinu alespoň ve Sněmovně reprezentantů, vývoj v USA by byl asi odlišný. Bez jakékoliv opozice v Kongresu byl ale Trump schopný vládnout zatím víceméně jen s pomocí exekutivních výnosů, z nichž mnohé testují samotnou Ústavu.

Strategie, která se ze smrště Trumpových exekutivních rozhodnutí vynořila, je vcelku jasná: posílit svoji moc na úkor Kongresu, ukončit emancipační snahy nejrůznějších menšin, zbavit USA co největšího počtu migrantů a dostávat pod tlak bašty demokratů v podobě domácího nasazování federálních bezpečnostních složek, včetně armády ve velkých městech.

Pokud se Trumpovi staví do cesty soudy, které mnohá jeho rozhodnutí blokují, Bílý dům se odvolává k vyšším instancím s cílem dojít až k Nejvyššímu soudu, jehož většinu tvoří Trumpovi spojenci. Anebo rovnou hrozit — jako v případě rozhodnutí soudů zablokovat nasazení armády v některých městech — vyhlášením výjimečného stavu podle archaického zákona z roku 1807. Během výjimečného stavu totiž prezident nemusí rozhodnutí soudů respektovat.

Zároveň Trump spustil útok na média, která jsou k němu kritická. Využil k tomu kombinace žalob a nátlaku s pomocí spřátelených miliardářů a dalších podnikatelů. S nejbohatším z nich, Elonem Muskem, spolupracoval úzce na rozvrácení federálních úřadů — řada z nich byla rovnou zrušena, z jiných byly propuštěny tisíce kariérních úředníků.

Ačkoliv Trump během kampaně tvrdil, že nezná Projekt 2025, který připravily ultrakonzervativní nadace a think-tanky, od nástupu do funkce řadu priorit tohoto projektu uskutečňuje. K němu patří i politizace státní správy, která má sloužit autoritářskému prezidentovi — nikoliv ho korigovat.

V zahraniční politice se Trump pokouší dokončit to, co začal už v prvním prezidentském období: rozbít mezinárodní řád, který vznikl po 2. světové válce a etablování USA jako zemi, která určuje pravidla mezinárodního obchodu. Pod heslem „Amerika na prvním místě“ stačil Trump za prvních devět měsíců svého druhého prezidentského mandátu rozkymácet světovou ekonomiku tak, že se nyní pohybuje na hraně možné globální krize.

Negativní dopady jeho ekonomických opatření na americké spotřebitele se rozhodl řešit jako správný autoritář tím, že vyměnil vedení agentur, které informují o stavu na trhu práce či o inflaci. Hrozbami se také snaží donutit americkou centrální banku, aby snižovala úrokové sazby.

Hlavní priority jeho ekonomické politiky byly vtěleny do takzvaného Velkého krásného zákona. Masivní škrty v daních pro bohaté mají být kompenzovány škrty v sociálních programech, včetně škrtů pro milióny chudších lidí, kteří spoléhají na státní podporu svého zdravotního pojištění.

Současný „shutdown“ federálních úřadů s tím úzce souvisí. Demokraté se rozhodli, že nepodpoří zákon o překlenovacím financování federální vlády, dokud republikáni neustoupí přinejmenším od škrtů ve státním zdravotním pojištění. Trumpovy autoritářské instinkty mu velí, aby demokratům neustoupil, takže se USA už blíží překonání historického rekordu v délce shutdownu.

Státní převrat jako reality show

Trumpova uzurpace moci je doprovázena pozoruhodnou estetikou, která souvisí s moderními médii. Mnoho svých rozhodnutí oznamuje přímo za účasti médií z Oválné pracovny Bílého domu. Aranžmá je vždy stejné: sedící prezident podepisuje svým ornamentálním podpisem další ze svých výnosů, okolo něj stojí souhlasně přikyvující členové jeho týmu.

Podobně je tomu na zasedáních Trumpova kabinetu, který tentokrát vytvořil z naprostých loajalistů — často zjevně nekvalifikovaných pro výkon ministerských funkcí. Tato zasedání se odehrávají tak, že členové kabinetu Trumpa úslužně velebí, hovoří o jeho historické roli, zatímco prezident uznale pokyvuje hlavou. Opakovaně zaznívá, že by vůdce měl dostat Nobelovu cenu za mír.

Mnoho svých rozhodnutí Trump také oznamuje na své sociální síti Truth Social. Na ní také reaguje na různé iniciativy svých oponentů a kritiků, které často nevybíravě uráží. Americká veřejnost je vystavena v podstatě nepřetržitému toku Trumpových výroků a vystoupení, masová média tuto ofenzivu zprostředkovávají a zahlcují Trumpem veřejný prostor.

Trump se přitom za posledních devět měsíců výrazně změnil. Přibývá fašizujících projevů. Atentát na konzervativního aktivistu a Trumpova spojence Charlieho Kirka se nestal příležitostí k usmíření, ale naopak katalyzátorem další polarizace, kterou Trump a MAGA aktivně živí.

Demokraté jsou prý spojeni s radikální levicí, migranty a protifašistickým hnutím Antifa, které Trump rovnou dekretem označil za teroristické a zakázal. Zároveň oznámil konec financování, ba zákaz řady neziskových organizací kritických k jeho administrativě.

V posledních dnech se objevily zprávy o tom, že v interních debatách mezi členy organizace Mladí republikáni, jsou běžně vzývány nacistické symboly a používány rasistické odkazy. Někteří z rádoby budoucích lídrů Republikánské strany v nich vyjadřují obdiv k Hitlerovi.

Z kandidatury na post generálního inspektora musel odstoupit Paul Ingrassia, když se zjistilo, že v minulosti umisťoval na sociální sítě rasistická vyjádření a netajil se obdivem k nacismu. Při současné situaci v Republikánské straně, kterou Trump zcela ovládá, je vlastně pozoruhodné, že Ingrassia musel odstoupit jen proto, že se proti němu vzbouřilo několik republikánských senátorů, kteří mu odmítli dát hlasy.

Americká média před několika dny také upozornila na to, že spolupracovník republikánského kongresmana Dave Taylora z Ohia, měl ve své kanceláři vyvěšenu americkou vlajku s nacistickou svastikou. Taylor se od celé věci distancoval, ale jednání jeho spolupracovníka svědčí o tom, že se americká pravice dále fašizuje.

Sám Trump si stále více počíná tak, že někteří jeho kritici začínají seriózně pochybovat o jeho duševním stavu. Když se nedávno konaly po celých Spojených státech masové demonstrace proti Trumpovi s heslem „No Kings“, umístil prezident Spojených států na sociální sítě video generované AI, v němž s královskou korunou na hlavě v roli pilota bojového letounu shazuje na demonstranty fekálie.