Během vojenských převratů přebírají generálové moc doslova přes noc. Civilní prezidenti si vyhlášením stanného práva přisvojují mimořádné pravomoci a začínají vládnout jako diktátoři. V současnosti se však demokracie rozkládají spíše pozvolna — jsou ničeny takříkajíc salámovou metodou.

Zvolení představitelé krok za krokem oslabují demokratické instituce a soustřeďují v rukou stále větší výkonnou moc, až je jednoho dne demokracie poškozena nevratně. Nikdo přitom nedokáže ukázat na konkrétní čin, jímž se zvolený politik proměnil v autokrata.

Právě takto se Vladimir Putin, jenž byl ruským prezidentem prvně zvolen v roce 2000, stal de facto doživotním vládcem země. Aby si udržel moc, následuje Putinův příklad i Viktor Orbán, který stojí v čele maďarské vlády od roku 2010.

A Orbánův model nyní kopíruje i Donald Trump. Architekti Trumpova návratu k moci, takzvaného Projektu 2025, se inspirovali Orbánovými útoky na vysoké školství, jeho snahou o kontrolu médií a soudnictví, přepisováním ústavy i důrazem na nacionalismus, křesťanství a heteronormativní rodinu.

A Trump se mezitím stal inspirací pro další pravicové vůdce po celém světě — od Nayiba Bukeleho v Salvadoru a Javiera Mileie v Argentině po Karola Nawrockého v Polsku a Giorgiu Meloniovou v Itálii. Podnítil ovšem zároveň i občanský odpor v rozličných zemích od Kanady po Austrálii. Odpor proti politikům, kteří se vydali v jeho stopách a ohrožovali tamní demokracie.

Globální odpor vůči trumpismu je však zatím spíše výjimkou z pravidla. Smutnou pravdou je, že demokracie je v ohrožení po celém světě. Podle organizace Freedom House byl loňský rok už devatenáctým v řadě, kdy demokracie upadala — k erozi politických a občanských svobod došlo v šedesáti zemích.

V letošní zprávě Varieties of Democracy, vydané ve Švédsku, poprvé za dvě desetiletí počet demokracií převýšily autokracie. Tři čtvrtiny obyvatel světa dnes žijí v autokratických státech. Vedoucí projektu Staffan Lindberg navíc varuje: „Pokud bude trend ve Spojených státech pokračovat, už při příštím hodnocení nebudou považovány za demokracii ani ony.“

Eroze demokracie v USA nejenže pokračuje, ale dokonce se zrychluje

Trump se nedávno pokusil ovládnout Washington D.C. Povolal Národní gardu pod záminkou potlačení kriminality, přestože míra trestné činnosti ve městě klesá. Zaměřuje se na pracovníky bez dokladů a likviduje stanová městečka lidí bez domova. Jeho administrativa přitom odmítá o lidech, které denně zatýká, zveřejnit podrobnosti.

Washington D.C. není stát, ale distrikt. A Trump jeho politické slabosti a jeho závislosti na federálních zdrojích zneužívá. Jde přitom jen o test. Trump totiž slíbil, že vyšle Národní gardu i do dalších velkých amerických aglomerací. Všechna města, která zmínil — Chicago, Baltimore a New York — jsou pod kontrolou demokratů.

Po setkání s Vladimirem Putinem na Aljašce — kde ruský vůdce vyjádřil souhlas s tvrzením, že americké volby v roce 2020 byly „ukradeny“ prostřednictvím korespondenčního hlasování — Trump oznámil, že korespondenční hlasování i elektronické hlasovací přístroje zruší. Americký prezident dlouhodobě nepravdivě tvrdí, že demokraté využívají korespondenční hlasy k volebním podvodům.

Mezitím v Texasu prosadila Republikánská strana plán přerozdělení volebních obvodů, který jí poskytuje značnou šanci získat dalších pět křesel ve Sněmovně reprezentantů. U mezivoleb se obecně daří spíše opozici, a demokraté proto očekávali, že v roce 2026 Sněmovnu znovu získají. Trump je však odhodlán udržet Kongres v rukou své strany — i kdyby kvůli tomu musel porušit pravidla.

Ve svých jednáních s americkými institucemi — univerzitami, mediálními společnostmi i advokátními kancelářemi — se Trump chová jako mafián provozující vyděračský byznys. Americký prezident k vydírání univerzit využívá hrozby soudních žalob a zadržování federálních dotací. Trumpova administrativa navíc na univerzity uvalila obrovské finanční sankce — 200 milionů dolarů na Kolumbijskou univerzitu, 500 milionů dolarů na Harvard a jednu miliardu dolarů na Kalifornskou univerzitu v Los Angeles.