Během vojenských převratů přebírají generálové moc doslova přes noc. Civilní prezidenti si vyhlášením stanného práva přisvojují mimořádné pravomoci a začínají vládnout jako diktátoři. V současnosti se však demokracie rozkládají spíše pozvolna — jsou ničeny takříkajíc salámovou metodou.

Zvolení představitelé krok za krokem oslabují demokratické instituce a soustřeďují v rukou stále větší výkonnou moc, až je jednoho dne demokracie poškozena nevratně. Nikdo přitom nedokáže ukázat na konkrétní čin, jímž se zvolený politik proměnil v autokrata.

Právě takto se Vladimir Putin, jenž byl ruským prezidentem prvně zvolen v roce 2000, stal de facto doživotním vládcem země. Aby si udržel moc, následuje Putinův příklad i Viktor Orbán, který stojí v čele maďarské vlády od roku 2010.

A Orbánův model nyní kopíruje i Donald Trump. Architekti Trumpova návratu k moci, takzvaného Projektu 2025, se inspirovali Orbánovými útoky na vysoké školství, jeho snahou o kontrolu médií a soudnictví, přepisováním ústavy i důrazem na nacionalismus, křesťanství a heteronormativní rodinu.

A Trump se mezitím stal inspirací pro další pravicové vůdce po celém světě — od Nayiba Bukeleho v Salvadoru a Javiera Mileie v Argentině po Karola Nawrockého v Polsku a Giorgiu Meloniovou v Itálii. Podnítil ovšem zároveň i občanský odpor v rozličných zemích od Kanady po Austrálii. Odpor proti politikům, kteří se vydali v jeho stopách a ohrožovali tamní demokracie.