Během vojenských převratů přebírají generálové moc doslova přes noc. Civilní prezidenti si vyhlášením stanného práva přisvojují mimořádné pravomoci a začínají vládnout jako diktátoři. V současnosti se však demokracie rozkládají spíše pozvolna — jsou ničeny takříkajíc salámovou metodou.

Zvolení představitelé krok za krokem oslabují demokratické instituce a soustřeďují v rukou stále větší výkonnou moc, až je jednoho dne demokracie poškozena nevratně. Nikdo přitom nedokáže ukázat na konkrétní čin, jímž se zvolený politik proměnil v autokrata.

Právě takto se Vladimir Putin, jenž byl ruským prezidentem prvně zvolen v roce 2000, stal de facto doživotním vládcem země. Aby si udržel moc, následuje Putinův příklad i Viktor Orbán, který stojí v čele maďarské vlády od roku 2010.

A Orbánův model nyní kopíruje i Donald Trump. Architekti Trumpova návratu k moci, takzvaného Projektu 2025, se inspirovali Orbánovými útoky na vysoké školství, jeho snahou o kontrolu médií a soudnictví, přepisováním ústavy i důrazem na nacionalismus, křesťanství a heteronormativní rodinu.

A Trump se mezitím stal inspirací pro další pravicové vůdce po celém světě — od Nayiba Bukeleho v Salvadoru a Javiera Mileie v Argentině po Karola Nawrockého v Polsku a Giorgiu Meloniovou v Itálii. Podnítil ovšem zároveň i občanský odpor v rozličných zemích od Kanady po Austrálii. Odpor proti politikům, kteří se vydali v jeho stopách a ohrožovali tamní demokracie.

Globální odpor vůči trumpismu je však zatím spíše výjimkou z pravidla. Smutnou pravdou je, že demokracie je v ohrožení po celém světě. Podle organizace Freedom House byl loňský rok už devatenáctým v řadě, kdy demokracie upadala — k erozi politických a občanských svobod došlo v šedesáti zemích.

V letošní zprávě Varieties of Democracy, vydané ve Švédsku, poprvé za dvě desetiletí počet demokracií převýšily autokracie. Tři čtvrtiny obyvatel světa dnes žijí v autokratických státech. Vedoucí projektu Staffan Lindberg navíc varuje: „Pokud bude trend ve Spojených státech pokračovat, už při příštím hodnocení nebudou považovány za demokracii ani ony.“

Eroze demokracie v USA nejenže pokračuje, ale dokonce se zrychluje

Trump se nedávno pokusil ovládnout Washington D.C. Povolal Národní gardu pod záminkou potlačení kriminality, přestože míra trestné činnosti ve městě klesá. Zaměřuje se na pracovníky bez dokladů a likviduje stanová městečka lidí bez domova. Jeho administrativa přitom odmítá o lidech, které denně zatýká, zveřejnit podrobnosti.

Washington D.C. není stát, ale distrikt. A Trump jeho politické slabosti a jeho závislosti na federálních zdrojích zneužívá. Jde přitom jen o test. Trump totiž slíbil, že vyšle Národní gardu i do dalších velkých amerických aglomerací. Všechna města, která zmínil — Chicago, Baltimore a New York — jsou pod kontrolou demokratů.

Po setkání s Vladimirem Putinem na Aljašce — kde ruský vůdce vyjádřil souhlas s tvrzením, že americké volby v roce 2020 byly „ukradeny“ prostřednictvím korespondenčního hlasování — Trump oznámil, že korespondenční hlasování i elektronické hlasovací přístroje zruší. Americký prezident dlouhodobě nepravdivě tvrdí, že demokraté využívají korespondenční hlasy k volebním podvodům.

Mezitím v Texasu prosadila Republikánská strana plán přerozdělení volebních obvodů, který jí poskytuje značnou šanci získat dalších pět křesel ve Sněmovně reprezentantů. U mezivoleb se obecně daří spíše opozici, a demokraté proto očekávali, že v roce 2026 Sněmovnu znovu získají. Trump je však odhodlán udržet Kongres v rukou své strany — i kdyby kvůli tomu musel porušit pravidla.

Ve svých jednáních s americkými institucemi — univerzitami, mediálními společnostmi i advokátními kancelářemi — se Trump chová jako mafián provozující vyděračský byznys. Americký prezident k vydírání univerzit využívá hrozby soudních žalob a zadržování federálních dotací. Trumpova administrativa navíc na univerzity uvalila obrovské finanční sankce — 200 milionů dolarů na Kolumbijskou univerzitu, 500 milionů dolarů na Harvard a jednu miliardu dolarů na Kalifornskou univerzitu v Los Angeles.

Trump zároveň spustil rozsáhlé soudní spory s mediálními společnostmi, například s ABC, CBS či Wall Street Journal. Advokátním kancelářím, které dříve podporovaly žaloby proti Trumpovi, vyhrožoval finančními sankcemi, pokud nebudou vykonávat práci pro americkou vládu pro bono.

Posledním jmenováním nových soudců dal Trump najevo, že ti, které jmenoval dříve, nebyli dostatečně konzervativní. Nebyli skalními stoupenci hnutí MAGA. Ač při vytváření současné konzervativní většiny u Nejvyššího soudu sehrál klíčovou roli konzervativní právní spolek Federalist Society, Trump se nyní pustil i do konzervativních soudců doporučených právě Federalist Society — za jejich odpor vůči celním tarifům a dalším opatřením.

Ve svém druhém funkčním období Trump vybírá zcela loajální soudce, kteří nebudou jeho administrativě klást žádné překážky.

Očistit a vytěžit

Shrneme-li to, Trump se zaměřil na několik zdrojů odporu uvnitř americké společnosti: intelektuály, novináře, právníky, a dokonce i konzervativní soudce, kterým jsou jeho protidemokratické kroky proti srsti. A k tomu, aby jeho strana udržela politickou nadvládu na federální i státní úrovni, je odhodlán změnit volební pravidla.

Součástí Trumpovy motivace je přitom předně touha získat pro sebe a svou rodinu obrovské finanční prostředky — podle odhadu časopisu New Yorker jde zatím o více než tři miliardy dolarů. Dalším důvodem je pomsta všem, kteří ho kdy zpochybnili nebo zesměšnili. Trump také touží po uznání: obálka časopisu Time mu nestačí, chce získat Nobelovu cenu.

Trump má však také ideologickou agendu: plán „očistit“ Ameriku. Chce vyhnat z měst lidi bez domova a bez patřičných dokumentů, vymazat nepohodlné části amerických dějin, odstranit zmínky o tom, „jak hrozné bylo otroctví“, a tvrdě potlačovat projevy politického nesouhlasu. Od takových snah o „očistu“ je jen krůček k vraždám politických oponentů (jako v Rusku) nebo k likvidaci celých skupin lidí (jako v případě Izraele vůči Palestincům v Gaze).

Demokracie je chaotická, o tom není pochyb. Trump ji však „nečistí“ — on ji ničí. Nejde o proces, který by proběhl přes noc, což by mohlo vyvolat mohutnou občanskou reakci. Naopak, Trumpův útok na demokracii probíhá postupně, aby si američtí občané mohli na nové autoritářské prostředí zvolna zvyknout.

Z anglického originálu Slow-Motion Authoritarianism publikovaného na webu Foreign Policy in Focus přeložil OTAKAR BUREŠ. Originál původně publikován v Hankyoreh. Text v DR vychází v rámci spolupráce s Friedrich-Ebert-Stiftung Praha.