Rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa ukončit financování Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda (Radio Free Europe/Radio Liberty, RFE/RL) a Hlasu Ameriky (Voice of America) ještě více než řada jeho jiných kroků od nástupu do funkce symbolizuje odklon Bílého domu od demokratických hodnot a role Spojených států coby lídra Západu.

Trumpovo rozhodnutí je přitom problematické nejen proto, že připraví o nezávislé informace miliony lidí v autoritářských režimech, a jejich boj za svobodu tak učiní těžší, ale také kvůli způsobu, jakým Bílý dům postupuje na domácí půdě.

Trumpovo rozhodnutí představuje totiž i neústavní zpochybnění demokracie v samotných Spojených státech. Podobně jako v dalších případech oklešťování či zaškrcování různých agentur financovaných z federálního rozpočtu Trumpova administrativa Kongres a ústavní principy obchází.

Výkonem svého rozhodnutí pověřil Trump Agenturu pro globální média, která dohlíží na zahraniční vysílání. Ta — bez předchozích diskuzí — informovala Rádio Svobodná Evropa/Rádia Svoboda a Hlas Ameriky o ukončení jejich financování.

Výkonným ředitelem Agentury pro globální média je bývalý novinář a Trumpův loajalista Victor Morales, ale hlavní roli v zaškrcení financování RFE/RL a Hlasu Ameriky sehrála Kari Lakeová, kterou Trump jmenoval zvláštní poradkyní pro Agenturu pro globální média. Ta je bývalou moderátorkou arizonské televizní stanice a neúspěšnou kandidátkou na post guvernérky Arizony a senátorky za stát Arizona.

Lakeová proslula tím, že hájila Trumpovu lež o tom, že mu bylo ukradeno vítězství v prezidentských volbách v roce 2020. Po své porážce v klání o místo guvernéra odmítla uznat i svoji volební porážku. Naplňuje tedy dosti přesně „kvalifikační předpoklady“, které Trump ve svém druhém prezidentském období vyžaduje od svého okolí v Bílém domě.

Vedení RFE/RL Trumpovo rozhodnutí napadlo soudní žalobou proti Agentuře pro globální média a proti Lakeové a Moralesovi. Argumentuje, že podobně jako u dalších rozhodnutí Bílého domu o zaškrcení financování některých federálních agentur se Bílý dům prostřednictvím USAMG staví nad Kongres, a rozhodnutí je tedy neústavní.

Jinými slovy: Lakeová a Morales dle vedení RFE/RL nemají k zastavení financování právo ani na popud Bílého domu, protože nebylo schváleno Kongresem. Ten jako jediný může případně ukončit existenci RFE/RL a Hlasu Ameriky, protože jeho rozhodnutím byly tyto vysílací stanice vytvořeny.

Mezinárodní dopady

Zastavení financování z rozhodnutí Trumpa, potažmo Agentury pro globální média bude mít bohužel na činnost RFE/RL i Hlasu Ameriky těžké dopady, ať už soudy rozhodnou jakkoliv. Vedení RFE/RL sice oznámilo, že se pokusí po nějakou dobu zajistit fungování rozhlasové stanice s pomocí úspor, ale už nyní muselo suspendovat spolupráci se stovkami novinářů, kteří s RFE/RL spolupracují po celém světě — často mimichodem s rizikem postihů od autoritářských režimů. Omezení financování také povede k nemalým problémům pro kmenové zaměstnance, kteří pro RFE/RL pracují v jejím sídle v Praze.

Problémy, které okamžité zmrazení financování způsobí zaměstnancům a spolupracovníkům RFE/RL, nejsou ovšem zdaleka tím hlavním z mnoha negativních dopadů, které s sebou Trumpovo rozhodnutí nese. Tím hlavním je, že RFE/RL zřejmě brzy přestane působit v roli důležitého informačního zdroje pro posluchače v autoritářských režimech. Od Ruska a dalších postsovětských republik až po země na Blízkém východě.

Jak známo, rozhlasová stanice Svobodná Evropa byla vytvořena v roce 1949 jako nástroj boje s informační blokádou v sovětských satelitech. V roce 1951 pak byla vytvořena i stanice Rádio Svoboda, která vysílala přímo do Sovětského svazu. Obě stanice se následně sloučily, jejich sídlem byl německý Mnichov.

RFE/RL sehrála jako zdroj pravdivých informací o dění v bývalém sovětském bloku zásadní roli a přispěla nakonec k pádu komunistických režimů. Byla také důležitým symbolem zahraniční politiky USA, která zdůrazňovala boj za demokracii a svobodu. V zemích východní Evropy a v Sovětském svazu ji navzdory rušení poslouchaly miliony lidí, její přední novináři se stali ikonami.

Důležitou součástí RFE/RL byl i její výzkum a archivní činnost, které byly sloučeny do Výzkumného ústavu RFE/RL. Ten v angličtině produkoval velké množství akademicky pojatých analýz, které byly zásadním informačním zdrojem o východní Evropě a Sovětském svazu na západních univerzitách i ve vládních institucích. Jména analytiků Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda byla v těchto západních institucích stejně dobře známá jako jména redaktorů v zemích, kam stanice vysílala.

Po roce 1989 se začala vést debata, zda má smysl zejména další existence Rádia Svobodná Evropa, protože ve většině zemí, kam vysílalo, nastala demokracie. Vysílání bylo postupně zastaveno do zemí, kde se konsolidace demokratických poměrů zdála nezvratná. Československo bylo jednou z prvních.

V případě zemí, kam RFE/RL dále vysílala, se změnila mise. Stanice měla nově sloužit především jako zdroj informací při budování demokracie a tržního hospodářství.

V USA se ovšem už tehdy debatovalo i o možném ukončení její činnosti. Jelikož debaty se točily zejména okolo nemalých nákladů na činnost RFE/RL v době, kdy převládal fukuyamovský optimismus, že liberální demokracie definitivně zvítězila, česká vláda nabídla v roce 1994 přestěhování RFE/RL do Prahy, kde mohla stanice fungovat levněji.

V rámci přesunu se od vysílací složky oddělil Výzkumný ústav RFE/RL, který v Praze fungoval až do roku 1997 pod názvem Open Media Research Institute. Obří archivy RFE/RL byly přesunuty pod záštitu Středoevropské univerzity do Budapešti, kde postupně prošly digitalizací. Archiv nahrávek byl přesunut na Hoover Institution v Kalifornii.

Během svého působení v Praze Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda postupně přestalo vysílat do většiny postkomunistických zemí ve střední a východní Evropě, ačkoliv vysílání do některých — jako třeba Maďarsko — bylo vzhledem k útokům na demokracii opět obnoveno. Stanice nadále vysílá i do většiny balkánských zemí.

Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda ale začalo nově vysílat do zemí, jako je Irák a Írán. V roce 2002 obnovilo také vysílání do Afghánistánu, kam vysílalo už v osmdesátých letech během sovětské okupace této země.

V současnosti RFE/RL vysílá do třiadvaceti zemí v sedmadvaceti jazycích. Informace šíří také prostřednictvím sociálních sítí a svých webových stránek.

Podle průzkumů ji pravidelně každý týden poslouchá 47 milionů lidí, její webové stránky v roce 2024 navštívilo 759 milionů lidí. Více než 94 milionů shlédnutí v roce 2024 měla videa produkovaná RFE/RL na Facebooku. Na YouTube pak neuvěřitelných 3,9 miliardy.

V Rusku, které mezinárodní organizace zařadily v roce 2024 v průzkumech svobody médií až na 162. místo, vykazovaly v témže roce webové stránky stanice 174 milionů návštěv. Videa na Facebooku měla 17 milionů shlédnutí a videa na YouTube 949 milionů.

Rusko tvrdě pronásleduje novináře spolupracující s RFE/RL, několik jich nadále vězní. V roce 2024 odsoudil ruský soud novinářku Alsu Kurmaševovou, která pracuje v pražské redakci ruského vysílání, k šesti a půl letům vězení. Kurmaševová byla nakonec propuštěna až během nedávné výměny vězňů mezi USA a Ruskem.

Odklon od demokracie

Trumpovo rozhodnutí není nijak překvapivé poté, co zastavil americkou zahraniční pomoc řadě zemí a — s asistencí Elona Muska v čele Úřadu pro efektivitu vlády — rozmetal Agenturu pro mezinárodní rozvoj. Zapadá to do jeho postojů, které jsou směsí pohrdání demokracií a izolacionismu.

Spojené státy samozřejmě nemůže nikdo nutit, aby vydávaly miliardy dolarů na zahraniční aktivity. Problémem je ale rychlost změn, které nedaly šanci dotčeným organizacím, aby se případně mohly transformovat.

Útok na ně je veden z ideologických pozic, přičemž jsou dokonce lživě veřejně očerňovány jako bašty radikální levice. A Trumpova administrativa k tomu využívá, jak už bylo řečeno, exekutivní rozhodnutí, která jsou na štíru s ústavním pořádkem USA.

Trump izolacionistické ideologii „Amerika především!“ podřizuje i zahraniční politiku. Zajímavé je, že jsme nebyli svědky žádných debat o tom, do jaké míry je oklešťování angažmá USA ve světě v souladu s představami Trumpova hnutí MAGA („Udělejme Ameriku opět velkou!“). Je totiž možné argumentovat, že stahování Ameriky ze světa, „velikost“ USA spíše umenší.

Leckdo si také může položit ironickou otázku, zda USA, kde nyní dochází ke zpochybňování demokracie ve jménu autoritářských metod, můžou prostřednictvím mezinárodního vysílání ještě vůbec nabídnout demokratickou alternativu k autoritářským režimům. Trump se koneckonců ani na mezinárodní scéně netají svým obdivem k silným autoritářským vůdcům. Jeho politikou evidentně není obrana demokracie a obecně hodnot, na kterých stojí Západ, ale rozdělení světa do sfér vlivu mezi mocnostmi.

Někteří evropští lídři navrhují, že provoz RFE/RL by měla podpořit, nebo rovnou převzít Evropská unie. To by bylo samozřejmě symbolické už proto, že EU dnes zůstává — spolu s Kanadou a několika dalšími mimoevropskými demokraciemi — poslední baštou demokracie. Trumpovy USA do tohoto klubu už nelze počítat.

Jenže takové převzetí je institucionálně téměř nemožné. RFE/RL zřídil americký Kongres, stanice fungovala až dosud na základě amerických zákonů. Musela by tedy být zřejmě úplně znovu rekonstituována jako agentura EU, což se může jen těžko podařit udělat tak rychle, aby existující americká instituce mezitím nezanikla.

Je tedy pravděpodobnější, že RFE/RL skončí. Po finančním vyhladovění z ní zbude už jen skořápka, kterou bude těžké naplnit opět obsahem, i kdyby americké soudy současné zmrazení financování odmítly. Trump se navíc může v takovém případě obrátit na Kongres, aby RFE/RL zrušil. A jelikož jeho hnutí MAGA bude přinejmenším až do voleb v roce 2026 kontrolovat obě komory Kongresu, pravděpodobně by uspěl.

Skoro jistý konec Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda tak symbolicky reprezentuje konec jedné éry. Na řadě může být Severoatlantická aliance a úplné zpřetrhání spojeneckých vztahů evropských demokracií se zemí, která byla po téměř osmdesát let lídrem západního světa.