Trumpovo vládní panoptikum aneb Spojené státy jako korporace
Jiří PeheDonald Trump chce vést USA autoritářsky jako korporaci. Zatím se těší relativní oblibě veřejnosti. I v důsledku škrtů a obchodních válek jeho popularita zřejmě brzy opadne. Následná restriktivní opatření mohou USA uvrhnout na pokraj chaosu.
První zasedání kabinetu amerického prezidenta Donalda Trumpa ukázalo, že Trump a jeho nejbližší spolupracovníci chtějí Spojené státy řídit jako korporaci. V těch, jak známo, platí spíše přísná hierarchie, nikoliv vnitřní demokracie.
Zasedání bylo v podstatě tiskovou konferencí, na níž měli hlavní slovo Trump a jeho poradce, nejbohatší člověk světa Elon Musk. A to, kdo vedle Trumpa vládu Spojených států skutečně řídí, bylo podtrženo i vizuálně.
Zatímco ministři v oblecích dělali okolo stolu Trumpovi spíš jen stafáž a jeho proslovy doprovázeli tu poněkud křečovitým smíchem, tu podbízivým potleskem a tu rádoby uznalým pokyvováním hlavy, skutečným druhým těžištěm moci v místnosti byl zjevně neformálně oblečený Musk, s baseballovou čapkou na hlavě.
Po celý minulý týden se v amerických médiích objevovaly zprávy, že Musk se dostal do konfliktu s některými ministry poté, co rozeslal emaily dvěma milionům vládních zaměstnanců různých ministerstev, v nichž je žádal, ať popíšou, co vlastně dělají. Pokud by neodpověděli, měli být vyhozeni z práce.
Zejména vládní agentury, které mají na starosti bezpečnost, jako je FBI a CIA, ale také ministerstvo spravedlnosti, vzápětí instruovaly své zaměstnance, že mají Muskovy emaily ignorovat, protože všechny tyto vládní úřady mají své vnitřní postupy pro hodnocení práce svých zaměstnanců. Ti navíc často pracují s citlivými informaci, které nemohou jen tak sdílet s týmem Muskových lidí. Musk vzápětí poslal druhý email, v němž svoji žádost zopakoval, Trump pak jeho postup v podstatě podpořil v několika veřejných vystoupeních.
Na prvním zasedání kabinetu byla doutnající rebelie některých ministrů a šéfů bezpečnostních složek rychle — a pro některé ministry dosti ponižujícím způsobem — ukončena, když Trump vyzval Muska, aby svůj postup zdůvodnil s tím, že on s ním souhlasí. Oligarcha, jehož postavení v Trumpově administrativě je doposud právně nejasné, tedy udělal krátkou přednášku o tom, jak jeho úsilí nemá za cíl nic jiného než ušetřit biliony amerických dolarů, což si přeje i prezident, a ministrům dal jasně najevo, že se jeho postupu nemají příčit.
Na otázku novináře, zda Trump ví o sporech Muska s některými ministry, Trump odpověděl, že Muska podporuje, a vtipkoval, že pokud má někdo z přítomných členů kabinetu s Muskem problém, vyhodí ho z místnosti. Ministři to doprovodili smíchem a potleskem.
Míra pokrytectví by se dala v místnosti krájet. Pěkně to podtrhlo už samotné zahájení zasedání, kdy se Trump a ministři modlili spolu s černošským reverendem za úspěchy vlády. Obraz modlícího se prezidenta a vedle něj sedícího ministra obrany Peta Hegsetha, kteří byli oba obviněni ze sexuálních přečinů, bude mít v dějinách institucionalizovaného pokrytectví své pevné místo. Toto představení zbožnosti hezky podtrhne modlící se miliardář s neonacistickými sklony.
Jeho role je v dějinách americké demokracie zcela bezprecedentní. Miliardář se nemusel podrobit žádnému senátnímu slyšení. Byl sice formálně ustaven do čela Úřadu pro efektivitu vlády, ale právníci v odvoláních proti některým jeho rozhodnutím argumentují, že žádnou exekutivní pozici vlastně nemá, je jen poradcem.
Vúdú ekonomika
Musk i Trump ospravedlňují Muskovo „řádění“ ve federálních úřadech nutností škrtnout biliony dolarů z federálních výdajů, protože, jak řekl Musk na zmíněném zasedání vlády, Spojené státy by brzy mohly zbankrotovat. Co na tom, že jen den před tím, kdy Musk takto na zasedání kabinetu řečnil, Sněmovna reprezentantů schválila návrhy rozpočtu a daňových změn, které na jedné straně sice výrazně sníží vládní výdaje, ale zároveň také sníží daně pro nejbohatší.
Jak upozorňují američtí experti, ani škrty, o něž se snaží Musk, ani snížené vládní výdaje v rozpočtu nebudou stačit na vykompenzování obrovského propadu v příjmech státu, ke kterým kvůli snížení daní dojde. A i proto Trump stojí o to, aby spolu s novým rozpočtem byl zrušen i strop na zadlužení USA.
Potíž je v tom, že už nyní utrácejí USA bilion dolarů ročně jen na obhospodařování dluhu, což je zhruba šestina státního rozpočtu. Bez dluhového stropu opravdu může k bankrotu dojít.
Tak tedy, americký prezident Trump řídí stát jako korporaci, jako soukromý podnik - a v řadách demokratů nad tímto jeho počínáním vládne rozhořčení a zděšení. Jako by se celý ten krásný a harmonický demokratický svět obrátil vzhůru nohama, a namísto Boha vládu nad lidským světem přebíral sám ďábel.
Bezpochyby, počínání D. Trumpa v jeho funkci je podle všech běžných lidských měřítek solidnosti, slušnosti a férovosti skandální a otřásající. Nicméně - při bližším pohledu se nevyhnutelně vynoří otázka, jedná-li se skutečně o tak mimořádný exces, jak současné obecné pohoršení z tábora demokratů sugeruje.
Tito demokraté totiž stále ještě vycházejí z fikce, že primární skutečností v životě společnosti je stát, tedy ryze politická instituce, a že tento stát věci veřejné spravuje v zásadě objektivně, neutrálně, s ohledem na zájmy všech, zkrátka "demokraticky". A nyní nastane všeobecný poprask když se najde někdo, kdo tento stát víceméně nezakrytě definuje jako firmu, to jest podřídí ho plně zájmům a potřebám kapitálu.
Ovšem - není tento stav, totiž že tento "demokratický" stát musí v prvé řadě respektovat zájmy kapitálu (a tedy se těmto zájmům podřídit) - není toto daleko spíše zcela standardním stavem, nežli nějakou výjimkou? Jenom že se to nikdo neodváží veřejně přiznat, a místo toho se stále udržuje ona fikce o údajné prioritě demokracie nad kapitálem.
Tento údajně "demokratický" stát - ne snad že by byl přímo úkolován kapitálem; tak tomu sice může v jednotlivých případech také být, ale není to pravidlem. A především - není to vůbec nutné. Tento stát už prostě tím, že spravuje věci veřejné, nemůže vůbec jinak nežli přizpůsobit se pravidlům, normám, mechanismům a zájmům panujícího typu ekonomiky - a tato ekonomika je a zůstává ryze kapitalistickou. Tento stát si tedy může jak chce namlouvat že je "demokratický", a může tomuto svému sebeklamu dokonce i sám uvěřit; ale ve skutečnosti je konec konců pouhou servisní organizací kapitálu, a jak řečeno i při nejlepší vůli nemůže jinak.
Nerozhořčujme se tedy až příliš nadmíru nad počínáním Donalda Trumpa. On má v jistém smyslu tu zásluhu, že svým deklarováním státu jako korporace fakticky veřejně vyslovil tu pravdu, kterou se ideologie liberální demokracie po celou dobu její existence úporně snaží zamaskovat a skrýt, pod svými líbivými floskulemi o demokracii, o "vládě lidu". Donald Trump svou neomaleností tedy fakticky pouze nastavil zrcadlo našemu sebeklamu; a nebylo by vůbec na škodu najít odvahu se do tohoto zrcadla podívat.
Není v tom přece jen jistý vývoj pane Poláčku?
Po válce byl vliv státu na kapitál, který byl v těch časech ještě hodně národní, určitě větší než dnes. Pak přišla éra globalizace, kdy se celá odvětví průmyslu stěhovala kvůli nízkým nákladům na práci a zároveň levné dopravě po celém světě do Asie.
A pak přišel internet, začátek klimatické změny a nástup cloudového kapitálu. Akumulace nabírá na tempu a majetkové rozdíly jsou zcela nesouměřitelné.
Jako ilustraci snad stav v mém koníčku, kterým je poslech hudby a s tím související hi-fi technika. Třeba v Británii v šedesátých letech začal boom skvělých malých hi-fi firem. Byly jich desítky a většinou slavná jména (NAD, KEF, Wharfedale, Harbeth a další). V novém století jejich nezávislost zmizela. Všechno skoupil nadnárodní kapitál a zařadil je do globálních řetězců. Ve všech odvětvích se na celosvětové úrovni tvoří deset dvacet významých hráčů. Nezávislí už mají jen drobky. V současnosti už je to zavedená praxe -- malé firmy jsou budovány s tím, že najdou nějakou inovaci a koupí je gigant...
Spíš to vypadá na vstup do nové fáze.
No ano, tento trend k neustále narůstající koncentraci kapitálu popsal už Marx. Za podmínek kapitalismu dost dobře není nic, co by proti tomu bylo mohlo dělat.
Samozřejmě že dnešní státy už mají určité prostředky jak tento trend alespoň poněkud omezit; například vytvoření velkých kartelových společnosti podléhá schválení ze strany příslušných úřadů. Ale takto lze pohlídat jenom jednotlivé kauzy, ale nelze tak zastavit obecný trend.
Do fáze, kdy kapitál přestává tahat za nitky z povzdálí, ale kdy přímo vystupuje na scénu ze stínů.
Asi se nitky nějak potrhaly nebo co. Woke lůza začala rozhodovat. A jak začnou rozhodovat chudáci, jde to se světem do kopru. Protože jak můžou rozhodovat vypatlanci, kteří neví která doopravdy bije? No blbě, jak jinak!
Donald Trump je bílý jezdec.
Nebo tak něco.
Zdánlivě nikoli podstatná změna "na vstupu" může znamenat zásadní proměnu "na výstupu". Privatizace od 80. let zřejmě spolu s globalizací přinesla překonání důležité meze, bylo dosaženo v určitém smyslu nadkritické hodnoty. Se změnou vektoru vítězí nové paradigma.
Jestli už bylo dosaženo nadkritické hodnoty? - To je něco co se v sociální sféře (na rozdíl od fyziky) jen velice obtížně určuje. Většinou se to pozná až tehdy, až to doopravdy "bouchne".