První zasedání kabinetu amerického prezidenta Donalda Trumpa ukázalo, že Trump a jeho nejbližší spolupracovníci chtějí Spojené státy řídit jako korporaci. V těch, jak známo, platí spíše přísná hierarchie, nikoliv vnitřní demokracie.

Zasedání bylo v podstatě tiskovou konferencí, na níž měli hlavní slovo Trump a jeho poradce, nejbohatší člověk světa Elon Musk. A to, kdo vedle Trumpa vládu Spojených států skutečně řídí, bylo podtrženo i vizuálně.

Zatímco ministři v oblecích dělali okolo stolu Trumpovi spíš jen stafáž a jeho proslovy doprovázeli tu poněkud křečovitým smíchem, tu podbízivým potleskem a tu rádoby uznalým pokyvováním hlavy, skutečným druhým těžištěm moci v místnosti byl zjevně neformálně oblečený Musk, s baseballovou čapkou na hlavě.

Po celý minulý týden se v amerických médiích objevovaly zprávy, že Musk se dostal do konfliktu s některými ministry poté, co rozeslal emaily dvěma milionům vládních zaměstnanců různých ministerstev, v nichž je žádal, ať popíšou, co vlastně dělají. Pokud by neodpověděli, měli být vyhozeni z práce.

Zejména vládní agentury, které mají na starosti bezpečnost, jako je FBI a CIA, ale také ministerstvo spravedlnosti, vzápětí instruovaly své zaměstnance, že mají Muskovy emaily ignorovat, protože všechny tyto vládní úřady mají své vnitřní postupy pro hodnocení práce svých zaměstnanců. Ti navíc často pracují s citlivými informaci, které nemohou jen tak sdílet s týmem Muskových lidí. Musk vzápětí poslal druhý email, v němž svoji žádost zopakoval, Trump pak jeho postup v podstatě podpořil v několika veřejných vystoupeních.

Na prvním zasedání kabinetu byla doutnající rebelie některých ministrů a šéfů bezpečnostních složek rychle — a pro některé ministry dosti ponižujícím způsobem — ukončena, když Trump vyzval Muska, aby svůj postup zdůvodnil s tím, že on s ním souhlasí. Oligarcha, jehož postavení v Trumpově administrativě je doposud právně nejasné, tedy udělal krátkou přednášku o tom, jak jeho úsilí nemá za cíl nic jiného než ušetřit biliony amerických dolarů, což si přeje i prezident, a ministrům dal jasně najevo, že se jeho postupu nemají příčit.

Na otázku novináře, zda Trump ví o sporech Muska s některými ministry, Trump odpověděl, že Muska podporuje, a vtipkoval, že pokud má někdo z přítomných členů kabinetu s Muskem problém, vyhodí ho z místnosti. Ministři to doprovodili smíchem a potleskem.

Míra pokrytectví by se dala v místnosti krájet. Pěkně to podtrhlo už samotné zahájení zasedání, kdy se Trump a ministři modlili spolu s černošským reverendem za úspěchy vlády. Obraz modlícího se prezidenta a vedle něj sedícího ministra obrany Peta Hegsetha, kteří byli oba obviněni ze sexuálních přečinů, bude mít v dějinách institucionalizovaného pokrytectví své pevné místo. Toto představení zbožnosti hezky podtrhne modlící se miliardář s neonacistickými sklony.

Jeho role je v dějinách americké demokracie zcela bezprecedentní. Miliardář se nemusel podrobit žádnému senátnímu slyšení. Byl sice formálně ustaven do čela Úřadu pro efektivitu vlády, ale právníci v odvoláních proti některým jeho rozhodnutím argumentují, že žádnou exekutivní pozici vlastně nemá, je jen poradcem.

Vúdú ekonomika

Musk i Trump ospravedlňují Muskovo „řádění“ ve federálních úřadech nutností škrtnout biliony dolarů z federálních výdajů, protože, jak řekl Musk na zmíněném zasedání vlády, Spojené státy by brzy mohly zbankrotovat. Co na tom, že jen den před tím, kdy Musk takto na zasedání kabinetu řečnil, Sněmovna reprezentantů schválila návrhy rozpočtu a daňových změn, které na jedné straně sice výrazně sníží vládní výdaje, ale zároveň také sníží daně pro nejbohatší.

Jak upozorňují američtí experti, ani škrty, o něž se snaží Musk, ani snížené vládní výdaje v rozpočtu nebudou stačit na vykompenzování obrovského propadu v příjmech státu, ke kterým kvůli snížení daní dojde. A i proto Trump stojí o to, aby spolu s novým rozpočtem byl zrušen i strop na zadlužení USA.

Potíž je v tom, že už nyní utrácejí USA bilion dolarů ročně jen na obhospodařování dluhu, což je zhruba šestina státního rozpočtu. Bez dluhového stropu opravdu může k bankrotu dojít.

George W. Bush kdysi mluvil o tomto přístupu ke státním financím jako o „vúdú ekonomice“. Skrývala se v tom narážka na hospodaření zemí třetího světa ve stylu „zkusíme to či ono, budeme tak trochu čarovat, snad to vyjde“.

Trump zcela ve shodě s tímto „čarodějnickým“ přístupem ke státním financím opakovaně tvrdí, že USA získají obrovské příjmy ze zavedení cel. Experti přitom varují, že cla jsou dvojsečná zbraň, jejíž použití může nakonec USA stát víc, než co jim přinese.

Trump ignoruje i varování z burz po celém světě, které na každou jeho další zmínku o zavedení cel reagují poklesem hodnoty akcií. A tvrdí, že zavedení cel sice může vést k dočasnému zvýšení cen dováženého zboží v amerických obchodech, ale americký lid se s tím v zájmu „učinění Ameriky opět velkou“ vyrovná.

Na zmíněném zasedání vlády tak znovu potvrdil, že od příštího týdne plánuje zavést cla ve výši pětadvaceti procent na zboží dovážené z Kanady a Mexika. A nově oznámil, že brzy zavede stejně vysoká cla na zboží dovážené z Evropské unie.

Trumpova argumentace při obhajobě těchto kroků je fascinující i z psychologického hlediska. Americký prezident působí jako jednoduchý člověk, jenž se drží několika formulek, které bez hlubšího zdůvodňování svých kroků stále dokola opakuje. Při zmínce cel pro Kanadu tak opět zopakoval stokrát vyvrácené nesmysly o tom, jak USA doplácejí na obchod s Kanadou, která by se bez amerických dotací zhroutila. A bylo by tudíž pro ni nejlepší, kdyby se stala 51. státem americké Unie.

Při oznamování cel, která hodlá uvalit na Evropskou unii, odbyl otázku novináře, zda se nebojí odvety, slovy, že EU se neodváží reagovat uvalením cel na USA. Vychází evidentně z představy, že by obchodní válka nebyla pro EU, která vyváží do USA mnohem více zboží než USA do Evropy, výhodná. Což o to, EU by cla jistě poškodila, ale není ve vztahu s USA nutně tím, kdo může jako jediný tratit.

Zatímco Evropská unie skutečně exportuje do USA více fyzických výrobků než USA do EU, Spojené státy mají ve vzájemném obchodu přebytek ve vývozu služeb. Americké korporace jsou také silně závislé na sdílení dat s EU. Pokud by Unie reagovala omezeními na „dovoz“ služeb amerických korporací do EU a omezeními ve sdílení dat, mohou být dopady na americkou ekonomiku významné.

Trump je evidentně v zajetí dosti jednoduchých představ o fungování globální ekonomiky, které připomínají konec devatenáctého století. Jedním z příkladů může být jeho tvrzení, že USA „dovolují“ Kanadě, aby vyráběla miliony aut, která se pak dovážejí do USA. Experti přitom upozorňují, že automobily vyráběné v Kanadě jsou fakticky produkty amerických korporací, jejichž části se vyrábějí jak v Kanadě, tak v USA. A také kupříkladu v Mexiku. Uvalení cel na toto „kanadské“ zboží tak paradoxně může připravit o práci i tisíce Američanů.

Ilustrací hokynářského uvažování Trumpa je i jeho oznámení, že USA nabídnou lidem z celého světa, kteří složí v USA pět miliónů dolarů, „zlatou kartu“, která je bude opravňovat k pobytu s možností získání amerického občanství. Vidina možná až milionů takových lidí je jistě lákavá, ale má několik háčků.

Ekonomiku USA takříkajíc nevytrhne, ale zato USA symbolicky degraduje na úroveň zemí třetího světa, které takto lákají investory. Navíc je vysoce riskantní.

Je to pobídka pro země, jako jsou Rusko a Čína, aby do USA vyslaly agenty, kteří budou pózovat jako zámožní podnikatelé a otevře se jim cesta k získání amerického občanství. Zcela cynický přístup Trumpa k těmto otázkám podtrhuje i skutečnost, že ve stejnou dobu, kdy tento návrh učinil, snaží se jeho administrativa deportovat z USA miliony nelegálních migrantů, kteří často bojují o holé přežití.

USA jako korporace

Musk a Trump se pokoušejí nejmocnější stát na světě řídit jako korporaci, což je koneckonců v souladu s nástupem oligarchické vlády obecně. Morální ohledy nemají mít žádné místo, pokud nejde o „morálku“ Trumpova hnutí MAGA, která je jakousi ideologií korporace, do níž se Spojené státy snaží přetvořit.

Část toho, co Trump a Musk provádějí ve federálních úřadech, bylo součástí Projektu 2025. Desetitisíce federálních zaměstnanců mají být vyhozeny nejen proto, že to lze veřejnosti prezentovat jako úsporné škrty, ale i proto, že mnozí z nich budou nahrazeni Trumpovými loajalisty. Šéf korporace přeci nemá být „usměrňován“ aparátem s jistou mírou nezávislosti, kterou mu poskytují pravidla odpolitizované státní služby.