Jak zřejmě většina zaznamenala, mezi dvěma nejpřednějšími muži americké politiky a někdejšími spojenci — výstředním prezidentem Donaldem Trumpem a neméně excentrickým magnátem Elonem Muskem — se rozhořel minulý týden konflikt. Stalo se tak po Muskově vystoupení proti hlavní daňově-rozpočtové reformě Trumpovy administrativy — právě schvalovaném balíčku přezdívaném Trumpem „One Big Beautiful Bill“.

Musk balík napadl s tím, že subvencuje neperspektivní sektory (rozuměj: jeho elektro-business už tolik ne) a že USA ještě více zadluží — namísto toho, aby problém enormního dluhu řešil. Na to reagovali prezidentovi lidé, a vzápětí i sám Trump, s tím, že Musk logiku balíku nepochopil. Poté získal střet osobní rozměr, neboť Trump prohlásil, že Musk osobnostně nezvládl odchod z čela zvláštního orgánu pro zeštíhlení státu (DOGE), kam ho Trump jmenoval. A následně padla i pohrůžka, že by se mohlo „nejsnáze ušetřit“ na dotacích pro celé Muskovo imperium. Tím vše začalo ještě víc gradovat.

Musk posléze pohrozil ukončením vývoje nasmlouvaných raket pro zásobování Mezinárodní vesmírné stanice, Trump ho obvinil z prospěchářství, Musk navázal sdělením, že se Trump účastnil proslulých sexuálních večírků s nezletilými pořádaných zemřelým Jeffreym Epsteinem a tak dále. Nakonec začali Trumpovi lidé v mediasféře hrozit Muskovi deportací do rodné Jihoafrické republiky a Musk začal naznačovat, že by Trump měl být sesazen impeachmentem.

Vše vypadalo už hodně divoce, ale s postupem dní se zase uklidnilo — tedy alespoň prozatím. Třebaže ještě o víkendu kolovaly teorie, že Musk se spřízněnými technomagnáty nechá Trumpa odstranit a že na jeho místo dosadí nakloněnějšího viceprezidenta Vance, Musk se minimálně za výroky spojující Trumpa s Epsteinem sám omluvil. Na sítích začal též podpůrně sdílet Trumpovu komunikaci k aktuálním zásahům proti nepokojům v Los Angeles a na Vancův status, že se věc zase urovná, reagoval lapidárním „Cool“.

Část pozorovatelů nyní uvádí, že při zohlednění Trumpova ega a zmíněné připomínky Epsteinovy kauzy, která je v USA jádrem šílených, leč velmi rozšířených konspiračních teorií o velkém pedofilním spiknutí, je urovnání krajně nepravděpodobné. Jiní naopak zdůrazňují, že Trump je pověstně splachovací a bude-li se mu to hodit, Muskovi bez problémů odpustí — J. D. Vance se ostatně stal viceprezidentem i přesto, že ho svého času srovnával s Hitlerem.

Avšak ať už dopadne roztržka jakkoliv, neměl by zapadnout jiný aspekt věci. Spor totiž zajímavě zvýraznil mnohé jevy typické pro přístup dnešního trumpovského establishmentu ke správě veřejných věcí — a tedy i fungování dnešních USA celkově. Předně jde o vlastní Big Beautiful Bill. Ač jen málokdo očekával, že Trump splní své rozpočtové sliby do puntíku, leckdo přece jen vyhlížel alespoň nějakou větší systémovou změnu. V balíčku je ovšem pouze jedna taková: zrušení zdanění přesčasů a zdanění spropitného pro Američany pracující ve službách.

Jinak jde o klasický mix snižování daní především bohatým — Američané s příjmy nad 500 tisíc dolarů ročně (tj. nad dvanáct milionů korun) si polepší celkem o 1,7 bilionu dolarů —, škrtání v příspěvcích na zdravotní péči — konkrétně o 1,2 bilionu v programu Medicaid — a dotování velkých těžařských, petrochemických a zbrojních korporací.

Musk jmenovitě vyzvedl, že zatímco zelený průmysl o zvýhodnění přichází (ve vztahu k jeho závodům ruší Trumpova vláda konkrétně obamovskou daňovou úlevu 7500 dolarů při koupi elektromobilu), ropný a uhelný průmysl je z veřejných peněz dotován dále. Pro progresivní tábor to je jen potvrzení dlouhodobé kritiky; díky střetu Musk-Trump ale ovšem i téma pro zbytek Ameriky.

Za druhé: i když se dnes vládnoucí pravicový blok v USA rozrostl o technomagnáty právě Muskova typu profilující se libertariánsky, hlavní rozpočtová reforma Trumpovy vlády má k jimi vzývanému arciideálu rozpočtově odpovědné politiky velmi velmi daleko. Ač mluvčí republikánského tábora argumentují, že přijímaná opatření přinesou růst, z něhož se pak vše doplatí, expertní instituce předpovídají zvýšení zadlužení o dva až pět bilionů dolarů.

Současný federální dluh USA činí 36,2 bilionu dolarů, což je částka, která by pokryla všechny výdaje českého státu v dnešní výši na 360 let. Jen úroky z daného zadlužení činí pro Američany ročně přibližně bilion dolarů, což znamená, že se každý rok musí platit jakoby za nic deset českých rozpočtů.

Jak se současná zradikalizovaná pravice slibující ořezat stát motorovou pilou k takovému zklamání postaví?

Za třetí, z reakcí jednotlivých poslanců amerického Kongresu na výměny mezi Muskem a Trumpem vyplynulo, že balík, pro nějž hlasovali, ne úplně vždy četli. V rámci federální deregulace tak prošel například zákaz regulovat AI zákony jednotlivých států USA, který je v přímém rozporu s dřívější systematickou obhajobou suverenity právě jednotlivých států, na níž si nová americká pravice zakládá.

Jak navíc upozornil opět zejména Musk, poslanci dostali na prostudování balíku před hlasováním tak málo času, že objevit podobné pasáže v podstatě ani nemohli. Hlavní reforma vznikala mediací mezi vládou a předními lobbyistickými skupinami. Žádný návrat politiky ze šedé zóny k lidem se tedy nekoná.

Za čtvrté — a to výše uvedený bod jen potvrzuje —, Musk v rámci zuřivých výměn na sociálních sítích vyčetl Trumpovi okázale i „nedostatek vděčnosti“ za podporu při loňském znovuzvolení. Magnát Trumpově kampani skutečně poukázal velkých 288 milionů dolarů. Zjevně teď čekal zpět adekvátní protislužby.

Trump Muska nicméně nejprve v květnu vysunul ze svého nejbližšího kruhu — rozhodovala zde zřejmě fušérská práce Muskova škrtacího útvaru Doge, který ve snaze o „debyrokratizaci“ za každou cenu způsobil kolaps například systému monitoringu extrémního počasí či posuzování nezávadnosti nových léčiv. Posléze se Trump s Muskem střetl i ohledně vedení NASA a nakonec — jak už zmíněno — ohledně dotací pro zelený průmysl.

Nadšení magnátů Muskova typu pro Trumpa a politiku, již reprezentuje, je zkrátka daleko více zištné než cokoliv jiného. Zjevné to bylo ostatně i z pátého odhalení vzniknuvšího střetu — Muskovy kritiky Trumpovy tarifní politiky, již magnát zhodnotil se stejným závěrem jako většina znalců: že USA přinese především recesi.

Přesto přese všechno — anebo spíš: právě proto — by zatím aliance technomagnátů s trumpistickým protestním hnutím a ultrakonzervativní pravicí měla přetrvat, a to minimálně do další volební kampaně — dokud budou republikáni u moci. Muskovo ego je jedna věc. Byznysu Elona Muska a jemu podobných by ovšem jen uškodilo, pokud by konflikt s prezidentem dospěl do fáze, kdy by se začalo sahat na investice.

Nejpravděpodobnějším scénářem na pozadí řečeného je dnes obnovení modu vivendi a nějaká dílčí revize předkládané reformy směrem k nižšímu zadlužení — spíše však v úpravě zdanění přesčasů a spropitného než v subvencích pro mamutí fosilní firmy. Na odhalení reality Trumpovy politiky a magnátských zájmů ovšem nezapomínejme. Výhledově se může hodit i do české debaty.