Jak zřejmě většina zaznamenala, mezi dvěma nejpřednějšími muži americké politiky a někdejšími spojenci — výstředním prezidentem Donaldem Trumpem a neméně excentrickým magnátem Elonem Muskem — se rozhořel minulý týden konflikt. Stalo se tak po Muskově vystoupení proti hlavní daňově-rozpočtové reformě Trumpovy administrativy — právě schvalovaném balíčku přezdívaném Trumpem „One Big Beautiful Bill“.

Musk balík napadl s tím, že subvencuje neperspektivní sektory (rozuměj: jeho elektro-business už tolik ne) a že USA ještě více zadluží — namísto toho, aby problém enormního dluhu řešil. Na to reagovali prezidentovi lidé, a vzápětí i sám Trump, s tím, že Musk logiku balíku nepochopil. Poté získal střet osobní rozměr, neboť Trump prohlásil, že Musk osobnostně nezvládl odchod z čela zvláštního orgánu pro zeštíhlení státu (DOGE), kam ho Trump jmenoval. A následně padla i pohrůžka, že by se mohlo „nejsnáze ušetřit“ na dotacích pro celé Muskovo imperium. Tím vše začalo ještě víc gradovat.

Musk posléze pohrozil ukončením vývoje nasmlouvaných raket pro zásobování Mezinárodní vesmírné stanice, Trump ho obvinil z prospěchářství, Musk navázal sdělením, že se Trump účastnil proslulých sexuálních večírků s nezletilými pořádaných zemřelým Jeffreym Epsteinem a tak dále. Nakonec začali Trumpovi lidé v mediasféře hrozit Muskovi deportací do rodné Jihoafrické republiky a Musk začal naznačovat, že by Trump měl být sesazen impeachmentem.

Vše vypadalo už hodně divoce, ale s postupem dní se zase uklidnilo — tedy alespoň prozatím. Třebaže ještě o víkendu kolovaly teorie, že Musk se spřízněnými technomagnáty nechá Trumpa odstranit a že na jeho místo dosadí nakloněnějšího viceprezidenta Vance, Musk se minimálně za výroky spojující Trumpa s Epsteinem sám omluvil. Na sítích začal též podpůrně sdílet Trumpovu komunikaci k aktuálním zásahům proti nepokojům v Los Angeles a na Vancův status, že se věc zase urovná, reagoval lapidárním „Cool“.

Část pozorovatelů nyní uvádí, že při zohlednění Trumpova ega a zmíněné připomínky Epsteinovy kauzy, která je v USA jádrem šílených, leč velmi rozšířených konspiračních teorií o velkém pedofilním spiknutí, je urovnání krajně nepravděpodobné. Jiní naopak zdůrazňují, že Trump je pověstně splachovací a bude-li se mu to hodit, Muskovi bez problémů odpustí — J. D. Vance se ostatně stal viceprezidentem i přesto, že ho svého času srovnával s Hitlerem.

Avšak ať už dopadne roztržka jakkoliv, neměl by zapadnout jiný aspekt věci. Spor totiž zajímavě zvýraznil mnohé jevy typické pro přístup dnešního trumpovského establishmentu ke správě veřejných věcí — a tedy i fungování dnešních USA celkově. Předně jde o vlastní Big Beautiful Bill. Ač jen málokdo očekával, že Trump splní své rozpočtové sliby do puntíku, leckdo přece jen vyhlížel alespoň nějakou větší systémovou změnu. V balíčku je ovšem pouze jedna taková: zrušení zdanění přesčasů a zdanění spropitného pro Američany pracující ve službách.

Jinak jde o klasický mix snižování daní především bohatým — Američané s příjmy nad 500 tisíc dolarů ročně (tj. nad dvanáct milionů korun) si polepší celkem o 1,7 bilionu dolarů —, škrtání v příspěvcích na zdravotní péči — konkrétně o 1,2 bilionu v programu Medicaid — a dotování velkých těžařských, petrochemických a zbrojních korporací.

Musk jmenovitě vyzvedl, že zatímco zelený průmysl o zvýhodnění přichází (ve vztahu k jeho závodům ruší Trumpova vláda konkrétně obamovskou daňovou úlevu 7500 dolarů při koupi elektromobilu), ropný a uhelný průmysl je z veřejných peněz dotován dále. Pro progresivní tábor to je jen potvrzení dlouhodobé kritiky; díky střetu Musk-Trump ale ovšem i téma pro zbytek Ameriky.

Za druhé: i když se dnes vládnoucí pravicový blok v USA rozrostl o technomagnáty právě Muskova typu profilující se libertariánsky, hlavní rozpočtová reforma Trumpovy vlády má k jimi vzývanému arciideálu rozpočtově odpovědné politiky velmi velmi daleko. Ač mluvčí republikánského tábora argumentují, že přijímaná opatření přinesou růst, z něhož se pak vše doplatí, expertní instituce předpovídají zvýšení zadlužení o dva až pět bilionů dolarů.

Současný federální dluh USA činí 36,2 bilionu dolarů, což je částka, která by pokryla všechny výdaje českého státu v dnešní výši na 360 let. Jen úroky z daného zadlužení činí pro Američany ročně přibližně bilion dolarů, což znamená, že se každý rok musí platit jakoby za nic deset českých rozpočtů.