Bezmála měsíc uplynul od vyhlášení „Dne osvobození“ v USA — od okamžiku, kdy stávající prezident Donald Trump představil nový systém vysokých dovozních tarifů. Vše bylo na první pohled přemrštěné, divně spočítané a především chaotické. A i když Trump sliboval tarify ve své prezidentské kampani jako cestu k návratu výrobního průmyslu do USA, nedoprovodil je žádnou výraznou re-industrializační politikou. Krok tak zůstal po celém světě hodnocen jako nedomyšlený, zmatečný, potenciálně nebezpečný a škodlivý zvláště pro samotné USA.

Během dubna se vnímání Trumpovy politiky zkonkretizovalo — především díky řadě komentářů, které k opatřením Trump sám anebo jeho lidé dali. Trump navíc platnost většiny tarifů ve druhém dubnovém týdnu pozastavil na tři měsíce s tím, že se chce s ostatními státy dohodnout. V platnosti zůstaly pouze některá sektorová cla například na ocel, hliník či automobily, protičínské sazby a plošná desetiprocentní položka.

Všichni zainteresovaní aktéři nyní s USA vyjednávají, jak si Trump v podstatě přál — buďto otevřeně, anebo sondážně, zatím neoficiálně. Což je přece jen srozumitelnější situace než obchodní válka vyhlášená celému světu včetně neobydlených ostrovů, a to na základně pochybné kalkulace.

Jak připomínají kolegové ze Standardu či britská BBC, Trump zde může mít nakročeno ke splnění dvou z pěti šesti cílů, které s tarify veřejně v různých vystoupeních spojuje: za prvé, může dík výsledným „rozumnějším“ clům vybrat více peněz do federálního rozpočtu; a za druhé, může podniknutými opatřeními přimět část států k souhlasu s novými obchodními podmínkami, které budou pro USA výhodnější.

Bohužel, v otázkách ostatních cílů si zatím těžko byť představit, že by politika přinesla pozitivní výsledky. O širší reindustrializaci při neexitující stimulační politice — a při stávajícím rozdílu ceny práce mezi USA a asijskými či středoamerickými zeměmi — nemůže být řeči. Ceny zboží v USA zavedením cel nepoklesnou a hospodářský růst nezrychlí.

Mezinárodní měnový fond zveřejnil v aktuálním týdnu čerstvé odhady dopadů Trumpovy politiky na růst HDP, přičemž pro USA počítá pro letošek s výpadkem ve výši necelého procentního bodu — před tarify prognózoval růst americké ekonomiky v roce 2025 na 2,7 procenta, po nich na 1,8. Za Bidena měly USA 2,5 až 2,8 procenta.

Krom toho ceny akcií amerických firem celkově propadly během dubna — a to i po započítání opětovného pohybu vzhůru po následném uklidnění — na úroveň, jež vynulovala veškerý loňský růst. Akcie technologických gigantů pak klesly na dvouleté minimum.

Pravý opak deklarovaného se navíc rýsuje v otázce Číny, respektive tažení proti jejímu vlivu ve světě. Třebaže několik států jako Mexiko nebo Jižní Korea se tváří, že by se mohly výměnou za lepší obchodní podmínky s USA Číně víc uzavřít, státy jako Vietnam či Malajsie, o něž USA s Čínou soupeřily celé dekády, se nyní přiklání k Pekingu.

Paradoxní je, že Trump zavedl proti Číně cla v takové výši, že je jejich vybírání reálně nepředstavitelné — 145 procent znamená v podstatě blokádu. Jak upozorňuje sino-francouzský expert na obchod Jean-Paul Tchang ve speciálu France 24, jen málokdo dnes předpokládá, že se poplatky nakonec podstatně nesníží. Hlasy v tomto smyslu se ostatně zaznívají už i od trumpovců.

V Číně a okolní Asii přitom Si Ťin-pching mobilizuje proti „západnímu unilateralismu“, posouvá vinu za všechny aktuální problémy na USA a lidé na to slyší. „Z hlediska konsolidace a prohlubování moci doma i v regionu je to pro současné čínské vedení dar,“ shrnul ve vysílání Deutsche Welle ekonomický redaktor Clifford Coonan.

Naše Evropská unie zaujala k Trumpovým snahám zatím rezervovaný postoj. Kolegové z Gazety Wyborczy EU chválí, že se neunáhlila a nerozštěpila, i když může použít tzv. obchodní bazuku — sérii odvetných opatření s drtivým dopadem zvláště na americké firmy zaměřující se na služby. V praxi nicméně v unijních strukturách probíhá nyní zejména intenzivní lobbying nad návrhy revizí obchodních smluv s USA, v jehož rámci si snaží jednotlivé státy prosadit pro sebe co nejvýhodnější podmínky.

Pokud by chtěl Donald Trump skutečně zajistit pro USA ještě výhodnější smlouvy — přičemž není pravda, že USA na dosavadním režimu tratily — a zároveň by chtěl oslabit Čínu, bylo by daleko prozíravější vytvořit obchodní alianci se státy s podobnou, anebo alespoň potenciálně podobnou politickou orientací. To se však nestalo.

Trumpův přístup tak stále působí destruktivně a nerozumně, přičemž černým scénářem je posun jihovýchodní Asie k Číně trvale politicky, v euro-amerických vztazích pak doplnění obchodního tlaku o další — například o pohrůžku vystoupení USA z NATO. I kdyby se ovšem vše zase uklidnilo, citelná škoda na vztazích a obchodu již proběhla. „Narušení směny, nová míra nejistoty… ta rána je příliš veliká,“ hodnotila při vstupech z posledního jednání Mezinárodního měnováho fondu zpravodajka z německého rozhlasu Janelle Dumalaonová.

Byl Trumpův pokus jen nedomyšlený a nedotažený, nebo šlo o záměr s cílem vytěžit situaci osobně finančně či vnitro-politicky? To se ukáže až na základě dalšího vývoje.