Dohoda o nových podmínkách vzájemného obchodu, uzavřená v červenci mezi EU a Trumpovými USA, byla již od počátku vnímána z evropské strany přinejlepším s rozpaky. Následné analýzy přitom ukázaly, že je pro Evropu patrně ještě horší. Problém není ani tak v novém jednostranném patnáctiprocetním tarifu na dovoz evropského zboží do USA jako v přidružených závazcích EU nakoupit určité množství amerických zbraní a palivových produktů. Jak zde podrobně přibližoval už Mikuláš Peksa, sumy vyčleněné v dokumentu zvláště na ropu a plyn jsou tak enormní, že by jejich splacení přivedlo Evropu až do závislého postavení.

Opravdu se něco takového chystá? Říci s jistotou to zatím nelze. Dojednaná dohoda totiž není plnohodnotnou obchodní smlouvou. Zatím jde pouze o společnou deklaraci — čistě politický dokument o budoucích plánech.

Jak připomíná ve velké analýze György Folk z maďarského HVG, aby dojednané závazky nabyly závaznosti, musí projít formálním schvalovacím procesem na Komisi (chystá se na září), v kolektivu ministrů členských států v Radě EU (během podzimu) a v Evropském parlamentu (okolo Vánoc či v lednu). Následně bude ještě dost možná zapotřebí ratifikace v členských státech, protože dohoda neošetřuje jen obchodní záležitosti.

I pokud půjde vše ve schvalovacím procesu hladce, nenabude dohoda účinnosti dříve než někdy příští rok — což je dost dlouhá doba na to, jaké kontroverze dokument už dnes budí. Někdo jistě dříve či později vystoupí s návrhy nějakých změn.

Ratifikace navíc vůbec nemusí jít hladce. I umírněný španělský El Confidencial nešetří ve vztahu k dohodě silnými slovy a pozice španělské vlády je rovněž negativní. Podobně záporně je přitom dohoda hodnocena také z Paříže, a jak připomíná rakouský Der Standard, i tradičně rezervovaná Vídeň se tváří všelijak.

Nikdo si nedělá iluze o politické odvaze například Ficova kabinetu na Slovensku. Blok zemí, jež stále spoléhají a i nadále chtějí spoléhat na suroviny z východu, je ovšem větší a debatě před hlasováním bude znát. Zajímavá může být ostatně i pozice České republiky, pokud kupříkladu v prosinci nastoupí vláda ANO, komunistů a SPD.

Vše tedy může dopadnout ještě úplně jinak než pasivním podřízením se Trumpově nátlaku v zájmu odvrácení obchodní války. Do té se Unie sama takřka určitě nepustí — začátek léta ukázal, že na to nemá potřebnou jednotu. Proces přijímání nových podmínek však může část států velmi zpomalit až zablokovat. A pak se může třeba i stát, že vše ještě vyhrotí před midterms volbami netrpělivý Donald Trump.