Zlom v USA: Nejvyšší soud utnul Trumpova vysoká cla. Pravomoc patří prý Kongresu
Petr JedličkaAdministrativa teď bude moci vyhlašovat tarify jen do výše patnácti procent, dočasně, anebo adresně s komplexním zdůvodněním. Běží o zásadní ránu pro prezidentovu obchodní politiku. Znalci očekávají vlnu žalob i silnou reakci zahraničí.
Stalo se, co mnozí očekávali, ale málokdo si tím byl jistý: Nejvyšší soud USA podpořil nález soudů nižší úrovně z loňského roku, dle kterých nemůže prezident závádět samovolně vysoká plošná cla, a to ani v rámci mimořádných hospodářských pravomocí, udělených mu v roce 1977 Kongresem. Právě z této právní úpravy přitom Trump vycházel ve své proslulé tarifní smršti z minulého jara a částěčně i později. Pouvoir dělat příslušnou politiku náleží podle soudu v ústavním pořádku USA jen Kongresu.
Trumpova vláda teď srší blesky, ale zároveň ujišťuje, že tarify prosadí stejně, a to prostřednictvím jiných nástrojů. V praxi se nicméně nejméně čtyři věci změní.
Za prvé, Trump sám se bude muset pohybovat v rámci standardní obchodní legislativy a plošné tarify vyhlašovat pouze přechodně a pouze do výše patnácti procent — ne třiceti, padesáti či dokonce sta, jako to činil doposud v rámci nátlaku na jednotlivé země. Prezident tak přijde o část vyjednávací síly na mezinárodním poli a oslabí také doma, protože bude-li chtít zavést tarif nastálo, bude muset získat podporu u zákonodárců.
Za druhé, přesně cílené tarify jako například na dovoz hliníku nebo automobilů budou moci být vyhlašovány dále, vláda je ale musí komplexně zdůvodňovat a dokládat jejich oprávněnost. Je možné, že Trump bude chtít nyní převést část zboží z plošného clení právě do adresného. Tím se však systém zahltí, zkomplikuje a perspektivně pro všechny prodraží.
Za třetí, státy a obchodní bloky, jež loni uzavřely s USA pod nátlakem nové obchodní dohody, budou nyní dost možná chtít znovu začít vyjednávat — smlouvy ostatně neprošly ještě ratifikacemi. Konkrétně Evropská komise již požádala Washington o „vyjasnění“, kterých částí dohody se rozhodnutí soudu týká, a o návrh dalšího postupu.
A konečně za čtvrté, v trumpovském táboře se pravděpodobně posune rétorika, protože uvnitř USA poškodí verdikt obraz Trumpa jako kompetentního lídra a zároveň přinese ekonomickou škodu. Firmy, jež nesly tíhu Trumpových původních cel, totiž teď budou pravděpodobně žádat houfně odškodnění. Nepříjemné je pro vládu i to, že většinu v Nejvyšším soudu drží prorepublikánští soudci, a tak trumpovci nemohou tentokrát svést vše jako obvykle na liberály („krajní levici“).
Americká ekonomika přečkala loňskou tarifní smršť překvapivě dobře — navzdory očekávání vykázala několikaprocentní růst. Šlo ovšem o růst tažený bankami, pojišťovnami a AI boomem — růst bez podstatného vytváření pracovních míst. Uvidíme, jak se vyrovná s nynější vnucenou úpravou. Politický účet za dosavadní politiku trumpovcům už za deset měsíců vystaví velké, takzvané midterm volby, do Kongresu.
Uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu USA má význam, který svou závažností dalece převyšuje pouze jedno fiskální rozhodnutí stávajícího amerického prezidenta.
Za prvé: ukázalo se že Nejvyšší soud, do kterého Donald Trump postupem času dokázal prosadit většinu velmi konzervativních soudců, přesto nebude tancovat libovolně podle jeho píšťalky. Trump zde tedy se svým voluntarismem, se svým přesvědčením že on si svou vlastní mocí může dovolit cokoliv, velice tvrdě narazil.
Za druhé: jestliže především v souvislosti s opětovným nástupem Donalda Trumpa (a s jeho ze řetězu utrženým počínáním) leckteří politologové prorokovali, že v USA bude v dohledné době instalován fašistický režim, pak nyní se jasně ukázalo, že soudní systém USA je dostatečně robustní na to, aby uhájil svou svébytnost, svou pozici "třetí síly". Co je v dané souvislosti mimořádně významné (a čeho si v první chvíli asi jen málokdo stačil všimnout): jak byl Trump na jedné straně navýsost rozzuřený tímto výrokem Nejvyššího soudu, přesto evidentně ani on sám ani na vteřinu neuvažoval o tom, že by toto pro něj tak nepříznivé rozhodnutí měl či mohl nějakým způsobem ignorovat. On se ho sice bude opět snažit maximálním způsobem obcházet; ale samotnou pravomoc Nejvyššího soudu a platnost a závaznost jeho výroků nijak nezpochybnil.
A za třetí (čehož si asi také ne každý hned povšiml): své nemalé důsledky může mít i ta okolnost, že Trump ve své uražené ješitnosti výrok Nejvyššího soudu nazval "ostudným". Kteréžto označení ovšem pro soudce Nejvyššího soudu není ničím jiným nežli těžkou profesní urážkou; a nelze předpokládat že oni by mu tento jeho počin jen tak brzy zapomněli. Zkrátka: jestliže Donald Trump doposud mohl kalkulovat že v konzervativních soudcích Nejvyššího soudu bude mít své spojence kteří mu půjdou na ruku, nyní se situace jeví být spíše zcela opačnou. A v každém případě se dá očekávat, že Nejvyšší soud Spojených států bude v příštích létech Donaldu Trumpovi velice důsledně kontrolovat - a v případě potřeby limitovat - jeho počínání.