„Šok, krize, odplata“ hlásal čtvrteční titulek polské Gazety Wyborczy v reakci na ústřední událost tohoto týdne: představení nové tarifní politiky USA. Trumpova vláda chce nyní uplatňovat na veškerý dovoz desetiprocentní clo. Mimoto zavádí další vyšší tarify pro země, které podle ní clí export z USA výrazněji. Zvláštní zboží jako ocel či automobily má být postiženo ještě víc.

„Je to zásadní změna pravidel hry. Nejen pro americkou ekonomiku, ale pro celosvětovou. Mnoho zemí teď čeká recese,“ uvádí experti citovaní slavným polským deníkem.

Silné reakce přicházejí ze všech zemí, protože Čína, asijští ekonomičtí tygři i Evropská unie se přirozeně chystají reagovat. Doba snahy o deregulaci globální směny zboží v rámci Světové obchodní organizace se zdá být minulostí. Blíží se nové obchodní války.

Mimo USA budou nejvíce postiženy ekonomiky, které do Trumpovy země nejvíce vyváží — ať už přímo, či jako subdodavatelé například německým automobilkám. K nejvíce zasaženým zemím v rámci EU by mělo patřit Rumunsko. Tamní web HotNews se zvlášť uštěpačně pozastavuje nad bizarním mechanismem výpočtu cel, kterým Trump hájí „férovost“ opatření. Evropská unie dle Trumpa zatěžuje import z USA poplatky ve výši devětatřiceti procent, a tak USA reagují dvacetiprocentním tarifem. Ve skutečnosti je unijní tarif přibližně desetinový. Zbytek tvoří různé další poplatky, včetně například ekologických.

Je vně USA vůbec někdo, kdo by Trumpovu politiku hájil? Jak informuje maďarské HVG, mnoho pochopení nemá ani orbánovská Budapešť, třebaže ta slovy ministra zahraničí Szijjárta svaluje vinu na „neschopné bruselské politiky“, kteří se nedokázali s Trumpem domluvit.

Českému hospodářství sebere nový režim nejméně jeden procentní bod z růstu. Sedmnáctiprocentním tarifem má být zatížen nově i Izrael.

Politicky vzato nejsou tarify žádnou pomyslnou ranou z čistého nebe. Trump je sliboval ve své kampani s tím, že znovu rozjedou americkou výrobu. To je dle analytiků ovšem krajně sporné, a i pokud by se dostavil pozitivní efekt v některých sektorech, negativní dopad v jiných — a vzniklý otřes celkově — jej přinejlepším vynuluje.

Náhrada dovozu zboží, dílů a surovin americkou produkcí potrvá i v těch odvětvích, kde je představitelná, nejméně rok. A vyšší cenu zaplatí samozřejmě američtí spotřebitelé.

„Možná, že Trump je oním pomyslným geniálním šachistou, jenž má vše promyšleno na deset tahů dopředu. Já tam však ekonomickou logiku nevidím,“ shrnula ve středečním speciálu Deutsche Welle Inga Fechnerová, šéfekonomka finanční skupiny ING.

V reflexích Trumpova tahu lze narazit i na názor, že jde primárně o nátlakové opatření — že USA chtějí s jeho pomocí docílit především vyjednání výhodnějšího hospodářského režimu s dotčenými státy, respektive výhodnějších dohod tento režim upravujících; anebo nějakých jiných ústupků.

Uváží-li se zde však, že mezi zvlášť postiženými jsou státy jako Vietnam, Tchaj-wan, Jižní Korea či Japonsko, jež jsou pro USA veledůležité geopoliticky, šlo by při dané perspektivě o enormní politický risk — a to i když se úplně odpočítají důsledky vlastního otřesu, který už začal samotným středečním oznámením.

Na americké levici je aktuálně populární třídní teorie, že Trump chce opatřením pomoci především svým spřízněným superboháčům — obchodní válka totiž rozhýbe burzu a bude se dát nově dynamicky investovat. Zohlednit je zde zapotřebí i chystané daňové škrty, jež opět prospějí nejvíce nejbohatším.

Jakou budou mít tarify konečnou podobu a komu vposledku nejvíce prospějí, teprve uvidíme. Nabíhat mají postupně — některé neprodleně, další od 5. dubna, jiné od 9. dubna, další dle dohody. Evropská unie chce přitom přijít se společnou reakcí po pátečních rozhovorech.

Již dnes lze ale snad celkem spolehlivě predikovat, že postižených bude více než beneficientů — a že nepůjde dominantně o ekonomickou elitu.