Puč v Americe, vyhlídky demokracie ve světě a role Evropy
Jakub PatočkaNemějme iluze o povaze Trumpových USA — je to země, která už nepatří do bloku světových demokracií. Evropa na to musí reagovat tvorbou nových spojenectví. A nelze uhýbat před příčinou americké tragédie, kterou je deregulovaný kapitalismus.
Spojené státy americké přes mnohé své krajně problematické stránky vždy bývaly pilířem demokratického světa. To neznamenalo, že by se na ně lidé usilující o demokracii ve světě vždy mohli ve všem spolehnout. Často to bylo právě naopak, neboť vlády ve Washingtonu provozovaly klasickou velmocenskou politiku, ve které sledovaly primárně americké zájmy definované především tamějším velkokapitálem, mnohdy přitom šly doslova přes mrtvoly a v úhrnu po světě od druhé světové války napáchaly více škod než užitku.
Přesto v tom základním se na ně bylo možné spolehnout — bylo jisté, že v principiálních konfliktech západních demokracií s autoritářskými velmocemi budou stát na straně demokracií. Z hlediska zemí globálního Jihu to bylo často v podstatě podružné, ale pro západní svět byly Spojené státy spolehlivou kotvou, která vytvářela základní prostor pro nápravu všech temných stránek západních společností — včetně jejich imperiálních sklonů — demokratickými prostředky.
Základní pravdou totiž je, že přes všechny své hrubé nedostatky, Spojené státy a s nimi celý západní svět představovaly podstatně lepší společenský systém, než jaký nabízel nejprve sovětský blok a posléze od konce studené války komunistická Čína, směřující pod Si Ťin-pchingem k jakési syntéze neomaoismu s kapitalismem dohledu, či Rusko, postupně pod Putinem degenerující v ultrakonzervativní militaristickou despocii. Spojené státy zkrátka byly — často díky různým svým sociálním hnutím — součástí emancipačního tahu dějin.
To se s návratem Donalda Trumpa do Bílého domu změnilo. V Americe probíhá ultrareakční ústavní puč, jehož tempo je tak rychlé a jehož rozměry jsou tak rozsáhlé, že jej média zvyklá referovat o událostech v rámci běžného zpravodajského provozu nezvládají správně pojmenovat a postihnout. V Trumpově šílenství je metoda: všechny groteskní eskapády přejmenovávání zeměpisných názvů, rozvrácení USAID, ataky na všemožné federální instituce, prosazování členů vlády, jejichž zjevná nezpůsobilost k výkonu svěřených úřadů působí takřka jako satira, maskují to základní: Trump směřuje ke vzniku nového typu státní moci, k zformování režimu, který už nebude ani tak chudokrevnou — protože systémově korumpovanou — demokracií, jakou byly Spojené státy posledních desetiletí, ale nějakou novou formou autoritářského režimu.
Americké instituce i tamější občanská společnost přitom mají silný demokratický étos, a je tedy těžké předvídat, k čemu živelný útok na základní instituce amerického státu, organizovaný z Trumpova pověření nejbohatším mužem planety Elonem Muskem, může vést. Vyloučit ale v tuto chvíli nelze vůbec nic, ani občanskou válku, ani vojenský převrat, ani dlouhou institucionální přetahovanou, která Trumpovu falangu postupně paralyzuje, a nakonec povede k její porážce v následujících prezidentských volbách.
Je ale samozřejmě opravdu možné i to, že Trump uspěje. Je možné, že v USA skutečně nastolí nějaký typ režimu na pomezí autoritářství a diktatury, k čemuž za kouřovou clonou záplavy exekutivních výnosů, jež produkuje s králičí plodivostí, zjevně směřuje. Vzhledem k ústřední roli digitálních platforem a dalších nejmodernějších komunikačních technologií je možné, že Trump se svým zázemím, jehož ideové kořeny leží v nejtemnějších tradicích amerického rasismu a jihoafrického apartheidu, může stvořit nový společenský systém: jakýsi technofašismus — surovou vládu příslušníků planetární oligarchie, kteří kontrolují nejmodernější technologické a digitální platformy.
Každopádně hrubé chyby se dopouští každý, kdo dnes stále ještě na USA pohlíží jako na spojence světových demokracií. Trump jako hlavní hrdina Doctorowova antiwesternu Vítejte do Zlých časů prostě přichází do mezinárodní politiky se zcela novým, od 19. století nevídaným přístupem: od teď má v mezinárodní politice platit právo silnějšího, a protože USA jsou nejsilnější, právě jejich prezident má být tím zákonem, jímž se budou všichni řídit.
Tak jako ve Zlých časech si temný antihrdina Clay Turner bral ženy místních občanů, jak se mu zlíbilo, tak si Trump skutečně myslí, že si může vzít Grónsko, anektovat Kanadu, dokonat genocidu v Gaze a pak z ní udělat americké letovisko, Ukrajině sebrat polovinu přírodních zdrojů a o její budoucnosti rozhodnout bez její účasti nějakou špinavou dohodou s Putinem. Toto je skutečný Trump a toto jsou dnešní USA.
Je jistě zapotřebí přemýšlet i o tom, co lze udělat, abychom pomohli americkým humanistům v odporu proti fašizaci jejich společnosti a v zápase o záchranu tamější demokracie. Americká emancipační tradice tamějších sociálních hnutí je skvělá a má tuhý kořínek.
Ale nyní je především třeba bez jakýchkoli iluzí přestat uvažovat o Trumpově Americe jako o spojenci demokratického světa. Trump má blíže k neformální internacionále krajně pravicových autoritářských populistů: jeho soudruhy jsou Módí, bin Salmán, Putin, Netanjahu, Milei a samozřejmě Orbán. A právě s nimi dnes světová demokracie svádí svůj osudový zápas.
Evropa musí konat rázně
Pro Evropu se podstata Trumpovy politické doktríny naplno obnažila na bezpečnostní konferenci v Mnichově, kde americký viceprezident J. D. Vance vystoupil s projevem natolik skandálním, až je s podivem, že se v sále nepískalo. Působí jako špatný vtip, když představitel vlády, která za necelý měsíc dokázala Spojené státy poškodit patrně víc než jakýkoli jejich nepřítel v historii, přijíždí kárat evropské vlády za smyšlená provinění.
Hlavní pohoršení vzbudila Trumpova představa, že mír na Ukrajině dojedná bez účasti svých evropských spojenců v Severoatlantické alianci i bez Ukrajinců; zkrátka napřímo s Putinem, s nímž o tom už dokonce mluvil — ve fenomenálně nekompetentně vedeném telefonním hovoru. K tomu zcela správně Emmanuel Macron — přes všechny své chyby pořád ještě nejčipernější z evropských státníků, a to zejména pokud jde o mezinárodní politiku — svolal do Paříže narychlo summit evropských mocností: setkat se tu dnes mají mimo jiné představitelé Británie, Německa, Polska, Evropské unie a NATO.
Jaké přesně ambice a cíle má jednání mít, není přes závoj diplomatických výroků docela jasné. Přitom by měly být nasnadě: evropské mocnosti by měly říct, že jednání USA s Ruskem jsou pro budoucnost Ukrajiny irelevantní, měly by se dohodnout, že nedopustí, aby Ukrajina byla nucena ke kapitulaci, měly by vyhlásit, že budou garantovat její bezpečnost a že ji v blízkém časovém období přijmou za člena Unie.
Jakub Patočka umí napsat velký článek. Všechna čest.
Jen mi v něm chybí ty nejkyselejší sousta, které bude potřeba spolknout. Protože bez demokratické většiny v klíčových zemích se to neobejde, bude třeba najít řešení i pro věci, které se v článku raději nezmiňují. A ultrapravice na nich získává body, protože jsou problém a ne že ne.
Migrace. Neskutečně komplikovaný problém.
Gender. V každé druhé třídě prvního ročníku středních škol máme dítě, co řeší. Stala se z toho móda, která bude ubližovat. Celé je to třeba přehodnotit.
Čína. Je klíčová pro dekarbonizační úsilí, je absolutně třeba ji udržet na trajektorii odstoupení od fosilních paliv, nemůže být nepřítel.
Namátkou.
Obávám se, že tuhle trajektorii zvrátí jen to, že se krajní pravice opět historicky znemožní. Protože jen ona zdá se dnes nabízet uvěřitelné recepty. Cena za to bude strašná. Čekají nás temné časy.
A ještě poznámku k tomu směřování k socialismu:
V té enviromentální demokratické většině, která je zapotřebí k prosazení změny bude i umírněná pravice, samotní (umírnění) levičáci to nedají, obzvlášť oslabeni o část, která odešla k ultrapravici.
A tam to na nějaké vyvlastňování velkých majetků nevidím. Pro ně je to součástí podstaty nedotknutelnosti soukromého vlastnictví. A s vysvětlením, že by se mělo jednat jen o ty největší majetky, které se prostě vymykají, tam nepochodíme. Jde o fyzikální zákon, který prostě platí pro všechno.
((( Navíc tyhle majetky se umí bránit, mohou si dovolit cokoliv, prokázaly to snad dostatečně v průběhu dějin, tvářit se, že je teď v časové tísni dokážeme porazit je bláhovost. )))
Takže jediný možný směr v té nejhlubší rovině, je, podle mě, donutit část kapitálu k celospolečenské odpovědnosti a postavit ho proti jeho nejničivějším částem --- proti fosilnímu byznysu, proti vojensko-průmyslovému byznysu, proti průmyslovému zemědělství atd.
Souboj titánů.
To mi přijde jako nejrealističtější šance lidstva na onu nevyhnutelnou proměnu v globální lidstvo, na jejimž prahu stojíme.
Protože alternativou je skutečně pád do propasti.
A čas letí proklatě rychle...
A když už je potřeba být odvážný v myšlení, co třeba že by mír na Ukrajině garantovala Čína??
Čínský ministr obrany v Mnichově říkal, že by Čína byla ochotna vyslat na Ukrajinu vojáky. Takže kdyby chtělo Rusko znovu zaútočit na Ukrajinu, útočilo by vlastně na Čínu a to si prostě nemůže dovolit.
Ano, musela by padnout některá dogmata a není to bez rizik, ale funkční řešení to rozhodně je.
"A tam to na nějaké vyvlastňování velkých majetků nevidím. Pro ně je to součástí podstaty nedotknutelnosti soukromého vlastnictví. A s vysvětlením, že by se mělo jednat jen o ty největší majetky, které se prostě vymykají, tam nepochodíme. Jde o fyzikální zákon, který prostě platí pro všechno." - Ano, pane Morbicere, v dané záležitosti máte naprostou pravdu. Není možné zásadní systémové nastavení celé ekonomiky vyšachovat jenom nějakým - fakticky voluntaristickým - dílčím opatřením, které je v zásadním rozporu v logikou fungování systému.
Konkrétně: není možno udržet potřebnou dynamiku společenské produkce, když jejím aktérům sdělíme: "Jakmile překročíte určitou hranici ekonomické úspěšnosti, usekneme vám hlavu!" To už by se rovnou mohla obnovit plánovaná ekonomika, kde se každému výrobci byrokraticky nařizovalo, co a kolik má (respektive smí) vyrobit.
Máte pravdu i v tom že jedinou možnou cestou nejsou násilné restrikce, nýbrž zásadní změna motivací celé ekonomické sféry. Jenže - k něčemu takovému je zapotřebí zásadní změna, převrat hodnotového žebříčku celé společnosti. Jinudy bohužel cesta nevede.
Ovšem co se Vaší vize týče, že by mír na Ukrajině měly garantovat čínské vojenské jednotky - to je až přímo hororová představa, vždyť je to právě Čína která s Ruskem tvoří "osu zla", dvou aktérů mezinárodní politiky kteří při prosazování vlastních zájmů neznají sebemenší skrupule.
Je to asi něco takového, jako kdyby poté co Hitler obsadil Sudety by zárukou proti jeho další expanzi proti zbytkovému Československu mělo být rozmístění vojsk fašistické Itálie!
Určitě by se ta argumentace musela prohloubit pane Poláčku. Ano, v konečném důsledku by to bylo odnětí velkého majetku. Tj. pro pravici nepřijatelné.
Ale kdyby se našel způsob, který by dokázal přesně a neobejitelně definovat, jaké části kapitálu by měly být zespolečenštěny a které zůstávají nedotknutelné, byl by to základ na kterém by se třeba dalo s pravicí jednat.
A zaměřit se ne přímo na majetek, ale opravdu na kapitál, tj. jeho zdroj. Typicky sociální sítě --- místo, kde svobodní lidé budou diskutovat o světě a jeho kráse??? Kdepak. Zdroj gigantických peněz s bonusovou možností manipulace myslí uživatelů. Opravdu mají být v soukromých rukou nebo ve veřejnoprávním dohledu s otevřeným kódem a kontrolovanými algoritmy?
Možná kdyby se podařilo precizně nadefinovat, co do volného trhu nespadá, že by demokratičtí socialisté a umírněná pravice našla nějaký základ...
Pane Morbicere, právě tohle by bylo jenom nějaké dílčí opatření ad hoc, které by nijak neřešilo celkový problém. Tedy nadvládu kapitálu, respektive komerce vůbec nad požadavkem humánního charakteru celé společnosti.
Tyto sociální sítě - pokud bychom tedy chtěli hledět jenom na ně - tady je za prvé nutno si uvědomit, že ony vznikly výhradně jako soukromé podniky. Jejich provoz je velice náročný, a ony (jakožto soukromé podniky) musejí vydělávat. Musejí se tedy podbízet průměrnému vkusu svých uživatelů; a zároveň musejí úroveň tohoto vkusu stále více stahovat směrem dolů, aby na tohoto průměrného uživatele působily jejich stupidní reklamy.
I kdyby byly tyto stávající sociální sítě vyvlastněny a podrobeny kontrole ze strany státu, nebylo by možno zakázat, aby vznikly sítě nové. Které by - aby se tak řeklo - svou kreativní stupiditou většinu uživatelů přetáhly zpět od oněch sítí státem kontrolovaných.
Víceméně by vznikla stejná situace jako s televizí: ano, v zásadě by bylo možno udržovat v provozu nějakou "veřejnoprávní" sociální síť, která by alespoň zčásti mohla udržovat určité normy pravdivosti a kultivovanosti. Jenže - když se podíváme na konkrétní příklad České televize, i celý její první program je určený - zdrženlivě řečeno - pro "nenáročné" publikum. I zde je tedy skutečná kvalita v menšině; a Česká televize jako taková je v menšině ve srovnání s televizemi komerčními.
A přitom v případě sociálních sítí by k tomu všemu přistoupil ještě jeden aspekt: na tyto sociální sítě se účastníci připojují proto, aby mohli víceméně naprosto volně ventilovat své názory. A - co pak tito účastníci udělají, když zjistí že na oné veřejnoprávní síti je někdo v tomto "svobodném" vyjadřování omezuje, ve jménu jakýchsi norem slušnosti a pravdivosti? - Vzápětí utečou jinam, zpět na sítě komerční, kde je nikdo takovým způsobem nebude "šikanovat".
Ještě jednou tedy, pane Morbicere: pokud má být skutečně dosaženo nějaké zásadní změny, pak tato změna musí být všeobsahující, komplexní; bude muset zahrnovat život celé společnosti, to jest v prvé řadě bude muset dokázat radikálním způsobem změnit, až přímo převrátit hodnotový žebříček naprosté většiny členů této společnosti. Krátce řečeno: nejedná se tedy zdaleka pouze o problém kapitálu; jedná se zároveň o zásadní problém samotného člověka.
No jo, je to složité.
**********
Ale asi na tom stejně nezáleží.
Tady je (předběžně) rozhodnutí Evropy co dál:
Zbrojit, zbrojit a zase zbrojit.
Zbrojení nakopne hospodářství, zbrojení nás všechny spasí.
Žádná alternativa neexistuje.
Haleluja.
A protože zbrojení nejde dělat ekologicky, zrušit Green Deal.
Zvolením Trumpa zřejmě kapitalismus vstupuje do své vrcholné a závěrečné etapy. A protože už sežral úplně všechno, i protesty proti sobě samému dokázal zkapitalizovat, začne požírat sám sebe, nic jiného nezbylo. Poslední stadium = kanibalizace.