V záplavě radikálních kroků a vyhlášení staronového prezidenta USA Donalda Trumpa v řadě oblastí trochu zaniklo, že Trump se nechce pokusit o nic menšího než zastavit nebo dokonce zvrátit emancipaci nejrůznějších menšin v americké společnosti, která se v posledních letech uskutečňovala s pomocí politiky diverzity, rovnosti a inkluze (Diversity, Equality, and Inclusion, DEI).

Politiku DEI si osvojily nejen různé velké korporace a americké univerzity, ale během Bidenova prezidentství hrála velkou roli i ve federálních úřadech a institucích kontrolovaných státem.

Spolu s odporem proti takzvané politické korektnosti se stalo prosazování diverzity, rovnosti a inkluze ve federálních institucích, na univerzitách i v soukromém sektoru terčem ostrých výpadů americké pravice. Ta politiku DEI spojovala s hnutím „woke“, které se snažilo bojovat s různými rasovými předsudky a sociálními nerovnostmi.

Pravice toto hnutí i politiku DEI nenapadala jen coby formu „pozitivní diskriminace“. Kritizovala je i jako nástroje údajně používané „progresivisty“ k přepisování dějin, protože z nich byly občas „vymazávány“ významné osobnosti americké historie proto, že se ve své sobě dopouštěli jednání, které je dnes odsouzeníhodné.

Je skutečností, že prosazování DEI i hnutí „woke“ byly často velmi agresivní a emancipační politika si začala v posledních letech žít tak trochu vlastním životem. Uplatňování principů DEI ve svých extrémních podobách občas připomínalo to, co jsme před rokem 1989 znali jako „kádrování“.

V americkém případě šlo dle kritiků o ideologicky motivované umožňování pracovního postupu těm, kdo patřili k menšinám, na úkor vzdělanostně či profesně stejně, či dokonce více kvalifikovaných lidí, kteří k menšinám nepatřili.

Politika DEI byla také nepřímo spojená s identitárními hnutími. Nejrůznější skupiny si činily nároky nejen na uznání své identity a v souvislosti s tím i na respektování svých práv. Pravice útočila v posledních letech zejména na pokusy rozmnožit počet uznávaných genderových a sexuálních identit, zejména na pokusy ustavit gender či pohlaví jako volbu.

Trumpův útok

Trump vydal několik rozhodnutí, která dosavadní praxi mění — alespoň pokud jde o federální úřady. Zrušil Bidenovu direktivu, která zakazovala diskriminaci založenou na genderové identitě a sexuální orientaci. Revokoval také direktivu, jejímž účelem bylo zajistit rasovou rovnost a podporovat znevýhodněné komunity.

Dále pak podepsal výnos, na jehož základě mají být uznávány jen dvě pohlaví: mužské a ženské. V dekretu se praví: „Oficiální politikou vlády USA bude, že existují jen dvě pohlaví — mužské a ženské.“

Navázal tak na své předvolební sliby a útoky na demokraty pro jejich podporu transgenderových práv. Už během kampaně byl znám jeho Projekt 47, v němž sliboval, že zruší federální financování pro „radikální genderovou ideologii“ a bude se zabývat „nevhodným rasovým sexuálním a politickým vlivem na naše děti“.

Kritizoval také skutečnost, že transgenderoví atleti působí v týmech, které jsou definovány genderovou identitou, zejména v ženských týmech. A odsuzoval některé lékařské zákroky umožňující změnu pohlaví. Intenzivní střet se odehrával okolo kalifornské praxe povolovat změnu pohlaví nezletilým bez souhlasu rodičů a právo škol taková rozhodnutí před rodiči dokonce tajit.

Pokud jde o Trumpovy první kroky, jeho ofenziva proti politice DEI má několik rovin. Svým výnosem s okamžitou platností zrušil federální financování této politiky ve federálních úřadech. O několik dní později jeho administrativa rozhodla, že všichni federální úředníci, kteří měli na starost agendu DEI, budou suspendováni.

Trump by nejspíš sám rozhodl, anebo požádal Kongres o přijetí zákona, který by zrušil takzvanou pozitivní diskriminaci, kterou zavedl už prezident Ford v šedesátých letech minulého století, ale předešel ho už předloni Nejvyšší soud, v němž mají většinu konzervativní soudci. Ten zakázal americkým univerzitám, aby braly v úvahu rasu nebo etnický původ při zpracování žádostí o studium.

Trump se ale ve svých prezidentských dekretech na univerzity přesto zaměřil. Rozhodl, že mají být přezkoumány možné projevy diskriminace spojené s uplatňováním agendy DEI na univerzitách, jejich nadační jmění přesahuje jednu miliardu dolarů. Což jsou v podstatě všechny přední americké univerzity.

Federální vláda má ale i jiné nástroje, jak univerzitám pokračování politiky DEI ztížit. Většina amerických univerzit, i těch soukromých, totiž dostává federální peníze na podporu výzkumu a dalších aktivit. Trumpova administrativa tak může těmto univerzitám hrozit, že jejich financování zastaví, pokud budou chtít v politice diverzity, rovnosti a inkluze pokračovat nad míru, toho, co administrativa bude považovat za přípustné.

Pokud jde o soukromý sektor, řada velkých korporací , jako je třeba Apple, dál hodlá politiku DEI uplatňovat. Některé další velké firmy, jako jsou McDonald's, Walmart a Meta, od ní naopak ustoupily hned po Trumpově zvolení.

Kontrarevoluce

Trumpova opatření na poli boje s politikou DEI a jeho rozhodnutí týkající se genderu, najdou řadu zastánců nejen mezi republikánskými voliči. Průzkumy veřejného mínění z poslední doby ukazovaly, že nemalá část americké veřejnosti — a to nejen podporovatelé konzervativních republikánů — měla pocit, že dění týkající se genderové identity a uplatňování politiky DEI v některých svých aspektech odporuje zdravému rozumu.

Nejen ve federálních orgánech, ale i na amerických univerzitách se nyní nejspíš vynoří nemálo lidí, kteří budou tvrdit, že jejich profesní postup, na který měli ve světle své kvalifikace a vzdělání nárok, byl zastaven kvůli uplatňování politiky diverzity, rovnosti a inkluze. Univerzity a korporace, které budou chtít politiku DEI uplatňovat ve stejné míře jako dosud, budou pod velkým tlakem.

Zároveň je zřejmé, že Trumpův útok na politiku DEI není jen uplatněním „zdravého rozumu“, o které mluví Trump. Skrývá se za ním politická agenda: snahy změnit zásadním způsobem personální složení federálních orgánů. Jak už upozornili někteří političtí analytici, paralyzování politiky DEI je krokem, který otevírá dveře k rozsáhlým čistkám ve federálních úřadech.

Ty bude mít na starost zejména Úřad pro efektivitu vlády, do jehož čela byl jmenován miliardář Elon Musk. Podle některých předpovědí se vyhazovy mohou dotknout až desetitisíců federálních úředníků, přičemž v pozadí bude snaha nahradit ty s „liberálními“ postoji a menšinovým původem konzervativními příznivci Trumpa, kteří nebudou stát v cestě jeho politické agendě.

Trumpovo rozhodnutí pro tak radikální útok na politiku diverzity, rovnosti a inkluze — a potažmo na hnutí woke — může ovšem vyvolat nezamýšlené efekty. Emancipace různých menšin neprobíhala na základě přání demokratů a jejich administrativ, ale byla součástí širšího společenského procesu, který se spustil už v šedesátých letech minulého století.

Je pravda, že pod tlakem „progresivistů“ tento proces občas „akcelerovat“ docházelo v řadě amerických institucí k pnutí a projevům nevole. Zároveň ale tento emancipační proces nemalá část americké veřejnosti schvalovala i v podobě, kterou nabyl v posledních letech.

Dá se proto předpokládat, že příslušníci menšin, jakož i jejich podporovatelé, budou Trumpově politice stále více odporovat. A jelikož extrémy plodí extrémy, může Trumpova snaha otočit kolem dějin zpět, vyvolat silný protitlak, včetně posílení radikální levice v USA.

Jinými slovy: Trump a konzervativní pravice nezvolili k zastavení údajně revolučního progresivismu nic menšího než svého druhu „kontrarevoluci“. Kdyby postupovali uvážlivěji, možná by se podařilo v americké společnosti nalézt ve vztahu k emancipační politice určitou rovnováhu.

Čelný útok na mnohé z toho, čeho bylo dosaženo s pomocí nemalého úsilí podstatné části americké společnosti, ale po čase nejspíš vyvolá silný protitlak. Už proto, že demografické a další společenské změny, které probíhají v americké společnosti, stojí dlouhodobě v protikladu ke snahám Trumpa a jeho spojenců vrátit USA „silou“ — s pomocí revizionistického či reakcionářského arsenálu — do „zlatých časů“, kdy v USA vládl „bílý muž“.