Rok 2024 ve světě mohl změnit mnohé, a leckde to tak taky i dopadlo; málokdy ovšem k lepšímu. Na Slovensku nahradil Zuzanu Čaputovou Peter Pellegrini. V USA porazili demokraty Elon Musk a Donald Trump. Na Blízkém východě byly ponechány Izraeli v podstatě volné ruce. Na Ukrajině dále postupoval agresor.

V Německu, Portugalsku, Rumunsku, Bulharsku, Belgii a ve Francii posílila své oficiální zastoupení krajní pravice. V Rakousku přímo vyhrála volby a v Chorvatsku a Nizozemsku byla přibrána do vlády. Progresivní strany uspěly ve Španělsku a v Británii. V obou případech ale nakládají s mocí zatím s rozpačitými výsledky.

V řadě zemí se naopak změna nepovedla, a přitom i zde to byla leckdy škoda. Dosavadní režimy zůstaly u moci volby nevolby v Rusku, Indonésii, Pákistánu, Gruzii, Ázerbájdžánu, Venezuele a Indii. Vlády se po volbách zásadně nezměnily ani v Irsku či na Tchaj-wanu, i když zde zůstaly ve standardní demokratické normě.

V roce 2025 by se mělo volit předčasně v Německu, opět v Moldavsku a Rumunsku, prezidentsky v Polsku, standardně v Kanadě, v Norsku a u nás, a pak například také v Austrálii. Někde jsou jasní favorité, někde se očekávají těsné souboje — opět ale bez velkých nadějí na podstatné změny k lepšímu. Spíše konzervativní vyhlídky se váží tentokrát i k Latinské Americe, kde by se mělo rozhodovat o nových vládách v Chile, v Hondurasu, v Bolívii a v Ekvádoru.

O něco větší potenciál překvapit mají nevolební otřesy. Prvního jsme svědky už nyní na začátku roku, kdy se Robert Fico snaží vytěžit ukrajinské zastavení transitu ruských paliv. Další lze očekávat po 20. lednu, v souvislosti s faktickým návratem Trumpa do funkce prezidenta USA, s jeho nápady na obří dovozní cla a předvolebními furiantskými sliby ukončit válku na Ukrajině do jediného dne.

K prvním svobodným volbám po dlouhé době by mělo vyrazil až 120 milionů Bangladéšanů, v jejichž zemi loni padl autokratický režim Šajch Hasíny Vadžídové panující šestnáct let. Protirežimní nálady aktuálně zesilují také v Srbsku a Maďarsku a silné protestní hnutí je stále vidět stále i v Gruzii, ač tady loni své bitvy prohrálo.

Zvýšený zájem budí dále Írán s nedávnou historií dvou potlačených revolučních vzmachů, který přišel v minulém roce o pozice v Sýrii a Libanonu budované za obrovských nákladů nejméně dekádu a půl. V Sýrii se čeká pak na rozuzlení, zda se naplní mírné neděje, nebo potvrdí převažující obavy ohledně nové postasadovské garnitury.

Ze států v roce 2024 svoji pozici nejvíce posílily Erdoganovo Turecko a Netanjahuův Izrael. V roce 2025 bude otázkou, kterak příslušně získané možnosti využijí.

Napjatá zůstává situace v Jižní Koreji, kde o kontrolu usilují stoupenci i odpůrci prezidenta Jun Sok-jola, který se loni pokusil neúspěšně o puč. Těsně na hraně zhroucení se pak potácí karibské Haiti, které teď fakticky spravují dílem zahraniční síly pod vlajkou OSN a dílem lokální gangy.

V Evropské unii vystřídá v roce 2025 maďarské předsednictví polské a následně dánské. Summit NATO proběhne 24. a 25. června v Nizozemsku, summit G7 o deset dní dříve v Kanadě.

Každoroční klimakonference OSN oslaví letos třicáté výročí a proběhne v Lulově Brazílii. Že už konečně skončí dohodou na potřebných změnách, se ale jeví ještě míň pravděpodobné, než že říjnové volby u nás nevyhraje Andrej Babiš.