V uplynulém roce na občany v České republice stále tíživěji doléhala nekompetentní opatření pravicové vlády Petra Fialy (ODS). Svět zažíval slábnutí progresivní politiky a nárůst krajně pravicového populismu, jenž vyvrcholil vítězstvím Donalda Trumpa v prezidentských volbách v USA. Na Blízkém východě byla situace nadále kritická, v pásmu Gazy se prohlubovala humanitární katastrofa.

Je tak dobrou zprávou, že občanská společnost v průběhu roku uskutečnila řada akcí, jimiž se vůči tomuto politickému vývoji ostře ohradila. Na organizování protestních shromáždění se podílely odbory, profesní organizace, občanské organizace, studentské spolky i neformální kolektivy.

1. Protesty zemědělců unesené konspirátory

V předjaří Českou republiku i další evropské země zachvátily protesty zemědělců, nespokojených především s neudržitelnými ekonomickými podmínkami v evropském zemědělském sektoru. Zdejší protesty započaly v únoru, kdy několik stovek zemědělců v traktorech zablokovalo v Praze dopravu na magistrále, aby se následně shromáždili na Malostranském náměstí před Poslaneckou sněmovnou.

Oprávněné frustrace zemědělců však zneužili představitelé antisystémové a konspirační scény, kteří v tomto tématu spatřili novou lukrativní platformu pro své aktivity poté, co mobilizační potenciál ztratilo téma české pomoci napadené Ukrajině.

Mezi organizátory figurovali agrobaron, majitel zemědělského koncernu Rabbit a pozdější neúspěšný kandidát za koalici STAČILO! do evropského parlamentu Zdeněk Jandejsek, předák Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek či konspirátor a blogger Daniel Sterzik, známý pod přezdívkou „Vidlák“, kteří nespokojenosti zemědělců využili ke kritice evropské zelené dohody a české vlády. Část zemědělců v reakci na projevy, které zaznívaly na protestu před sněmovnou, hlavní město na protest předčasně opustila.

Na další velký protest zkraje března do Prahy dorazilo více než tři tisíce zemědělců, které tentokrát svolala Agrární komora a Zemědělský svaz, oborové organizace artikulující v praxi především zájmy agrobaronů. Asociace soukromého zemědělství, sdružující především drobné zemědělce, se jako celek odmítla připojit.

Hlavním důvodem nespokojenosti byla zemědělská politika vlády Petra Fialy (ODS) a ministerstva zemědělství pod vedením Marka Výborného (KDU-ČSL). Vláda podle soudu protestujících zemědělců nedostatečně podporuje zájmy venkova a loňský vládní škrtací balíček situaci zemědělců dále zhoršil. Vláda po jednání se zemědělci přislíbila uvolnit na zemědělství více finančních prostředků.

Další protesty v režii Agrární komory a ve spolupráci s protestujícími z Polska a Německa pokračovaly koncem března, kdy několik stovek zemědělců symbolicky zablokovalo některé hraniční přechody. Následující plánované protesty v květnu zhatil pokus o atentát na slovenského premiéra Roberta Fica, po němž se zemědělské organizace rozhodly nepodněcovat dále napětí.

2. Za spravedlnost pro oběti sexuálního násilí

Na počátku roku ve veřejném prostoru rezonoval případ, který do značné míry odrážel tristní praxi české justice. Ta sice dokáže udělovat drakonické tresty za trestné činy bez obětí — jako je typicky pěstování marihuany nebo užívání různých psychotropních látek —, a na straně druhé projevuje tradičně povážlivou shovívavost vůči pachatelům odpudivých násilných činů se sexuálním podtextem.

Muž z Brněnska, který měl rok a půl opakovaně několikrát do týdne znásilňovat nezletilou nevlastní dceru a někdy ji přitom i natáčel, totiž od soudu odešel v lednu s podmínkou, kterou soudce krajského soudu odůvodnil tím, že pachatel měl projevit sebereflexi, dosud nebyl trestán a navíc má materiální závazky vůči rodině. Okresní soud ve Vyškově přitom muži původně vyměřil tříleté vězení.

Symbolika případu mobilizovala především mladé ženy k protestům za systémové změny v justici, která selhává v zajišťování spravedlnosti pro oběti sexuálního násilí. Několik stovek mladých lidí se nejprve sešlo před budovou ministerstva spravedlnosti v pražské Vyšehradské ulici na demonstraci pořádané lidskoprávními organizacemi Amnesty International a Konsent. Vystoupily tu mimo jiné poslankyně Klára Kocmanová (Piráti) a bývalá ministryně spravedlnosti Taťána Malá (ANO). Mezi demonstrující přišel též náměstek ministra spravedlnosti Antonín Stanislav (ODS), dav jej však vypískal při skandování slov „Hanba!“

Několik desítek lidí se sešlo také před budovou jihomoravského krajského soudu na Rooseveltově ulici v centru Brna: po zhruba hodinovém shromáždění se protestující vydali na pochod k nedalekému Náměstí svobody za skandování hesel „Máme toho dost“ nebo „Spravedlivé soudy!“. Patrně v reakci na ostrou veřejnou kritiku se případem začalo zabývat Nejvyšší státní zastupitelství. Nevyšší soud potom na základě podnětu ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS) v létě konstatoval, že brněnský krajský soud rozsudkem porušil zákon: nedisponuje však možností jej zrušit, může leda ovlivnit rozhodování v podobných případech v budoucnu.

3. Proti vládní podpoře Izraele

V uplynulém roce se dramaticky vyvíjela situace na Blízkém východě. České hnutí na podporu Palestinců se ukázalo jako mimořádně houževnaté a schopné měsíc co měsíc přitahovat do ulic a na náměstí stovky lidí, a to i mimo Prahu. Projevy nesouhlasu s nekritickou podporou Izraele v akademickém prostředí sílí také na českých univerzitách, kde na něm participují i zahraniční studenti.

Iniciativa Ne naším jménem! pokračovala v průběhu jara na shromážděních a protestních pochodech dávat najevo ostrý nesouhlas s neutuchající nekritickou českou diplomatickou podporou Izraele a také se zaujatým zpravodajstvím České televize o dění na Blízkém východě.

Na protestním shromáždění promluvili mimo jiné diplomat a publicista Petr Pospíchal, který byl za své postoje vězněn minulým režimem, režisérka, spisovatelka a novinářka Monika Le Fay a česko-izraelská novinářka a režisérka Nataša Dudinská. V prohlášení pořadatelé odsoudili českou vládu za její „podporu izraelské okupace palestinských území, izraelského apartheidu, jeho osadnické kolonizace a válečných zločinů“.

Mobilizovali se též studenti českých univerzit, byť v podstatně klidnějším formátu, než jejich vrstevníci v západní Evropě a v USA. Nejviditelnější byla říjnová protestní akce svolaná novým kolektivem Proti dehumanizaci, který vznikl v prostředí Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a vymezuje se vůči nekritickému přístupu k politice Izraele v akademickém prostředí.

4. Ultrakonzervativci neprošli

Jeden z nevýraznějších angažovaných projevů tuzemské občanské společnosti se uskutečnil v dubnu. Pestrá skupina antifašistických aktivistů se rozhodla pro blokádu každoročního pražského „Pochodu za život“, který pořádá jedna z nejvlivnějších českých ultrakonzervativních organizací Hnutí pro život, jejíž hlavní náplní je boj proti svobodě žen podstoupit interrupci.

Hnutí pro život, které se v souladu se strategií dalších evropských křesťanských a ultrakonzervativních organizací snaží o sekularizovanou a vstřícnou image zaštítěnou heslem „Nesoudíme, pomáháme“, letos přišli podpořit také vrchní pražský arcibiskup Jan Graubner, kardinál Dominik Duka nebo poslanec Hayato Okamura (KDU-ČSL).