V uplynulém roce na občany v České republice stále tíživěji doléhala nekompetentní opatření pravicové vlády Petra Fialy (ODS). Svět zažíval slábnutí progresivní politiky a nárůst krajně pravicového populismu, jenž vyvrcholil vítězstvím Donalda Trumpa v prezidentských volbách v USA. Na Blízkém východě byla situace nadále kritická, v pásmu Gazy se prohlubovala humanitární katastrofa.

Je tak dobrou zprávou, že občanská společnost v průběhu roku uskutečnila řada akcí, jimiž se vůči tomuto politickému vývoji ostře ohradila. Na organizování protestních shromáždění se podílely odbory, profesní organizace, občanské organizace, studentské spolky i neformální kolektivy.

1. Protesty zemědělců unesené konspirátory

V předjaří Českou republiku i další evropské země zachvátily protesty zemědělců, nespokojených především s neudržitelnými ekonomickými podmínkami v evropském zemědělském sektoru. Zdejší protesty započaly v únoru, kdy několik stovek zemědělců v traktorech zablokovalo v Praze dopravu na magistrále, aby se následně shromáždili na Malostranském náměstí před Poslaneckou sněmovnou.

Oprávněné frustrace zemědělců však zneužili představitelé antisystémové a konspirační scény, kteří v tomto tématu spatřili novou lukrativní platformu pro své aktivity poté, co mobilizační potenciál ztratilo téma české pomoci napadené Ukrajině.

Mezi organizátory figurovali agrobaron, majitel zemědělského koncernu Rabbit a pozdější neúspěšný kandidát za koalici STAČILO! do evropského parlamentu Zdeněk Jandejsek, předák Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek či konspirátor a blogger Daniel Sterzik, známý pod přezdívkou „Vidlák“, kteří nespokojenosti zemědělců využili ke kritice evropské zelené dohody a české vlády. Část zemědělců v reakci na projevy, které zaznívaly na protestu před sněmovnou, hlavní město na protest předčasně opustila.

Na další velký protest zkraje března do Prahy dorazilo více než tři tisíce zemědělců, které tentokrát svolala Agrární komora a Zemědělský svaz, oborové organizace artikulující v praxi především zájmy agrobaronů. Asociace soukromého zemědělství, sdružující především drobné zemědělce, se jako celek odmítla připojit.

Hlavním důvodem nespokojenosti byla zemědělská politika vlády Petra Fialy (ODS) a ministerstva zemědělství pod vedením Marka Výborného (KDU-ČSL). Vláda podle soudu protestujících zemědělců nedostatečně podporuje zájmy venkova a loňský vládní škrtací balíček situaci zemědělců dále zhoršil. Vláda po jednání se zemědělci přislíbila uvolnit na zemědělství více finančních prostředků.

Další protesty v režii Agrární komory a ve spolupráci s protestujícími z Polska a Německa pokračovaly koncem března, kdy několik stovek zemědělců symbolicky zablokovalo některé hraniční přechody. Následující plánované protesty v květnu zhatil pokus o atentát na slovenského premiéra Roberta Fica, po němž se zemědělské organizace rozhodly nepodněcovat dále napětí.

2. Za spravedlnost pro oběti sexuálního násilí

Na počátku roku ve veřejném prostoru rezonoval případ, který do značné míry odrážel tristní praxi české justice. Ta sice dokáže udělovat drakonické tresty za trestné činy bez obětí — jako je typicky pěstování marihuany nebo užívání různých psychotropních látek —, a na straně druhé projevuje tradičně povážlivou shovívavost vůči pachatelům odpudivých násilných činů se sexuálním podtextem.

Muž z Brněnska, který měl rok a půl opakovaně několikrát do týdne znásilňovat nezletilou nevlastní dceru a někdy ji přitom i natáčel, totiž od soudu odešel v lednu s podmínkou, kterou soudce krajského soudu odůvodnil tím, že pachatel měl projevit sebereflexi, dosud nebyl trestán a navíc má materiální závazky vůči rodině. Okresní soud ve Vyškově přitom muži původně vyměřil tříleté vězení.

Symbolika případu mobilizovala především mladé ženy k protestům za systémové změny v justici, která selhává v zajišťování spravedlnosti pro oběti sexuálního násilí. Několik stovek mladých lidí se nejprve sešlo před budovou ministerstva spravedlnosti v pražské Vyšehradské ulici na demonstraci pořádané lidskoprávními organizacemi Amnesty International a Konsent. Vystoupily tu mimo jiné poslankyně Klára Kocmanová (Piráti) a bývalá ministryně spravedlnosti Taťána Malá (ANO). Mezi demonstrující přišel též náměstek ministra spravedlnosti Antonín Stanislav (ODS), dav jej však vypískal při skandování slov „Hanba!“

Několik desítek lidí se sešlo také před budovou jihomoravského krajského soudu na Rooseveltově ulici v centru Brna: po zhruba hodinovém shromáždění se protestující vydali na pochod k nedalekému Náměstí svobody za skandování hesel „Máme toho dost“ nebo „Spravedlivé soudy!“. Patrně v reakci na ostrou veřejnou kritiku se případem začalo zabývat Nejvyšší státní zastupitelství. Nevyšší soud potom na základě podnětu ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS) v létě konstatoval, že brněnský krajský soud rozsudkem porušil zákon: nedisponuje však možností jej zrušit, může leda ovlivnit rozhodování v podobných případech v budoucnu.

3. Proti vládní podpoře Izraele

V uplynulém roce se dramaticky vyvíjela situace na Blízkém východě. České hnutí na podporu Palestinců se ukázalo jako mimořádně houževnaté a schopné měsíc co měsíc přitahovat do ulic a na náměstí stovky lidí, a to i mimo Prahu. Projevy nesouhlasu s nekritickou podporou Izraele v akademickém prostředí sílí také na českých univerzitách, kde na něm participují i zahraniční studenti.

Iniciativa Ne naším jménem! pokračovala v průběhu jara na shromážděních a protestních pochodech dávat najevo ostrý nesouhlas s neutuchající nekritickou českou diplomatickou podporou Izraele a také se zaujatým zpravodajstvím České televize o dění na Blízkém východě.

Na protestním shromáždění promluvili mimo jiné diplomat a publicista Petr Pospíchal, který byl za své postoje vězněn minulým režimem, režisérka, spisovatelka a novinářka Monika Le Fay a česko-izraelská novinářka a režisérka Nataša Dudinská. V prohlášení pořadatelé odsoudili českou vládu za její „podporu izraelské okupace palestinských území, izraelského apartheidu, jeho osadnické kolonizace a válečných zločinů“.

Mobilizovali se též studenti českých univerzit, byť v podstatně klidnějším formátu, než jejich vrstevníci v západní Evropě a v USA. Nejviditelnější byla říjnová protestní akce svolaná novým kolektivem Proti dehumanizaci, který vznikl v prostředí Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a vymezuje se vůči nekritickému přístupu k politice Izraele v akademickém prostředí.

4. Ultrakonzervativci neprošli

Jeden z nevýraznějších angažovaných projevů tuzemské občanské společnosti se uskutečnil v dubnu. Pestrá skupina antifašistických aktivistů se rozhodla pro blokádu každoročního pražského „Pochodu za život“, který pořádá jedna z nejvlivnějších českých ultrakonzervativních organizací Hnutí pro život, jejíž hlavní náplní je boj proti svobodě žen podstoupit interrupci.

Hnutí pro život, které se v souladu se strategií dalších evropských křesťanských a ultrakonzervativních organizací snaží o sekularizovanou a vstřícnou image zaštítěnou heslem „Nesoudíme, pomáháme“, letos přišli podpořit také vrchní pražský arcibiskup Jan Graubner, kardinál Dominik Duka nebo poslanec Hayato Okamura (KDU-ČSL).

Pochod, který po shromáždění na pražském Hradčanském náměstí vyrazil směrem do centra, však na mostě Legií zablokovali odpůrci s transparenty proti „klerofašismu“ a „patriarchátu“. Převážně mladé aktivisty svolaly Kolektiv 115 a další anarchistické, radikálně levicové, ekologické a queer organizace, účastnili se ale též členové Mladého Pirátstva, Mladých sociálních demokratů či Mladých zelených nebo občanské organizace Česká ženská lobby. Byli zde i političky, například europoslankyně Markéta Gregorová (Piráti). Část aktivistů obsadila vozovku, další se spustili po lanech natažených přes most tak, aby nebyl průchozí.

Policejní těžkooděnci aktivisty z obou stran obklíčili a několik hodin je na něm drželi, aby Pochod pro život — odkloněný přes sousední Jiráskův most — mohl dorazit do místa svého určení na Václavském náměstí. Následně policie všechny účastníky blokády legitimovala.

5. Odbory proti vládním škrtům

I letos pokračovaly protesty a stávky odborářů proti politice pravicové vládní koalice Petra Fialy (ODS), byť již ne v takové míře jako v předchozím roce. V listopadu se před budovou ministerstva vnitra sešlo několik stovek příslušníků policie, hasičské záchranné služby, celníků i vězeňských dozorců, žádajících vyšší platy a personální posílení. Mezi protestující přišel sám ministr vnitra a vicepremiér Vít Rakušan (STAN), byl však vypískán, jelikož nesplnil dřívější slib na zvýšení platů v bezpečnostních složkách o deset procent.

V červnu se již poněkolikáté na pražském Náměstí Jana Palacha před budovou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy sešli akademici z humanitních oborů svolaní iniciativou Hodina pravdy, aby upozornili na neudržitelné podfinancování vysokého školství, s nímž ministerstvo školství ani pod vedením současného ministra školství Mikuláše Beka (STAN) takřka nic neudělalo. Na protestu vystoupili například rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková či děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého Jan Stejskal.

Počátkem října celý týden stávkovali zaměstnanci soudů kvůli nedůstojným platovým i pracovním podmínkám: zapojilo se na 90 procent justičních pracovníků na okresních soudech, o něco méně pak na soudech vyšších instancí.

Některé z plánovaných odborářských bouří se zrušily kvůli mimořádným událostem. V květnu odborová konfederace zrušila chystanou demonstraci proti změnám v zákoníku práce a v důchodovém systému, neboť po nedokonaném atentátu na slovenského premiéra Roberta Fica nechtěla ještě více jitřit napjatou atmosféru ve společnosti.

V září byl plánován protest kvůli podfinancování zdravotnictví či personálnímu podstavu v nemocnicích, avšak kvůli kvůli povodním, které drtivě zasáhly především sever Moravy a Slezsko, lékařské odbory a Česká lékařská komora akci odvolaly.

6. Studenti proti fosilní oligarchii

Nečinnost politické reprezentace tváří v tvář klimatické krizi a narůstající moc oligarchie byly důvody, proč se i letos na českých vysokých školách konaly u příležitosti výročí 17. listopadu klimatické stávky.

Studentské protesty i průvodní vzdělávací akce se uskutečnily na pražské Univerzitě Karlově, brněnské Masarykově univerzitě i na olomoucké Univerzitě Palackého, organizovaly je místní kolektivy Univerzit za klima.

V Praze i v Brně akce zakončila pochodem napříč městem. Pražský pochod na 17. listopadu prošel z Masarykova nádraží na Národní třídu se zastávkou před sídlem Vysoké školy CEVRO, která přijímá prostředky od fosilního oligarchy Pavla Tykače. Studenti tak chtěli upozornit na Tykačův špinavý byznys a jeho soustavné pokusy o budování mocenského vlivu jak skrze CEVRO, tak prostřednictvím vlivu v médiích nebo fotbalového klubu Slavia Praha.

V Brně studenti zakončili několikadenní sérii vzdělávacích akcí pochodem z Moravského náměstí v centru města po ulici Veveří až k budově Právnické fakulty Masarykovy univerzity, kde se performancí kriticky vymezili vůči spolupráci fakulty s Energetickým a průmyslovým holdingem uhlobarona a mediálního magnáta Daniela Křetínského.