Případ okolo bývalého poslance Dominika Feriho je v českém prostoru v lecčem unikátní. Pachatelem je vlivný mladý politik, iniciátorem kauzy dva investigativní novináři a rozsudek je na české poměry relativně přísný. V čem ovšem situace nijak nevybočuje z linie sexualizovaného násilí je míra pochybností a zlehčování situace, a to nejen veřejností, ale také ze strany politiků i novinářů.

Investigativa i Feriho jednání byly ve veřejné debatě opakovaně bagatelizovány, politici namísto odsouzení trestných činů poukazovali zejména na „podezřelé načasování“ textu nebo svého kolegu prakticky oslavovali za rychlou rezignaci.

Po téměř třech letech a několika soudech víme, že Dominik Feri se trestných činů skutečně dopustil, jednoho z nich dokonce na půdě Poslanecké sněmovny. Verdikt soudu, ačkoliv nebyl referendem o kvalitě investigativního článku, tak potvrdil informace v něm uvedené.

A pokud byl začátek vyšetřování ukázkovým příkladem žalostného stavu české debaty o sexualizovaném násilí, šance na změnu přístupu k obětem znásilnění přichází právě teď. Nejen v rovině legislativní, kterou představuje například novela trestního zákoníku věnovaná definici znásilnění, ale především v rovině společenské. Česká republika se snad pomalu dostane do fáze, kdy bude věřit přeživším.

O (ne)dokonalých obětech