Čeští politici vidí mnohem spíš než v klimatickém kolapsu hrozbu v údajném kolapsu tradiční rodiny, o nějž prý usilují feministky a malé procento lidí, jejichž genderová identita se neshoduje s jejich biologickým pohlavím. Vymezit se vůči GRÍN DÝLU a zdůraznit, že „jsem pro ochranu přírody, ale ne za cenu destrukce našeho průmyslu“, se v tuzemské politice letitým omíláním stalo rutinní formalitou.

Siláčtí političtí podnikatelé i civilizovaní politici v nažehlených oblecích spolu soutěží, kdo se ubožeji vymezí vůči lidem prchajícím před válkou či nuznými ekonomickými podmínkami, zatímco se pozdější premiér fotí u hraničních plotů s ostnatými dráty v Maďarsku a zdůrazňuje, že rasismus v České republice nemá základnu. Jeho vicepremiér a ministr sociálních věcí doprovází grafiku na sociálních sítí o zneužívání sociálních dávek fotografií Roma, a následně svůj plán na reformu systému dávek plamenně do televizních kamer obhajuje slovy, že „kdo má ruce a nohy a nepracuje, tak ať nejí“. A jindy neopomene relativizovat domácí násilí vůči dětem.

Zatímco se studentům i seniorům zdražuje veřejná doprava, do aut mohou mladí lidé nově nasednout o rok dřív než dosud, a budou moci po dálnicích uhánět až 150 kilometrů v hodině. Sociální demokraté i komunisté, když bychom je zrovna opravdu potřebovali, se lísají k oligarchii a fašistům. Není divu, že je v české politice dlouhodobá nenaplněná poptávka po mladé, progresivní, otevřené a prodemokratické straně, která obslouží mladý elektorát, jemuž záleží na klimatu a sociálních tématech.

Schwarzenbergova „strana pro mladý“ už patří minulosti

Taková strana se tu hledá dlouho. A nutno přiznat, že pokud už se nějaká za takovou vydávala, obvykle jsme do ní spíše z nouze projektovali něco, čím nebyla.

V podstatě spíše omylem, a především díky nápaditému marketingu pozici „strany pro mladé liberály“ zaujímala po čas TOP 09, zejména v návaznosti na prezidentskou kandidaturu tehdejšího předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga. Takovýto obraz umocnil mladý politik Dominik Feri, který se v roce 2017 ještě jako student právnické fakulty Univerzity Karlovy stal nejmladším poslancem v historii České republiky díky patnácti tisícům preferenčních hlasů, jež ho do Sněmovny katapultovaly z posledního místa kandidátky.

Mladá politická celebrita Feri vystoupala na vrchol své slávy v době covidové pandemie, kdy své početné základny převážně mladých sledujících na sociální síti Instagram využil k jasnému a přímočarému informování o vládních opatřeních proti šíření covidu. Jeho osobní politický profil tak suploval zmatečnou a nepřehlednou vládní komunikaci. A hranice mezi sledováním Feriho kvůli informacím o covidových opatřeních a jeho sledováním jakožto oblíbeného politika se v čase stále více stírala.

Feriho nakonec politicky potopilo nezvládnutí vlastní popularity a aktuálně je před soudem kvůli závažným obviněním ze sexuálního násilí, jehož se měl dopouštět. Stejně tak pětaosmdesátiletý Karel Schwarzenberg, který druhdy potenciální mladé voliče vábil s kohoutem na hlavě na potisku žlutohnědých reklamních triček, je dnes již mimo vysokou politiku.

Image „strany pro mladé“ a kultura „topkařství“ do značné míry ještě dožívá i mezi mladými voliči, které bychom při hlubších rozhovorech těžko označili za pravicově liberálně-konzervativně orientované. Nakolik se na tom podepsala neakceschopnost a toxická povaha přirozených levicových alternativ, ponechme na jindy.

Jako silně liberální stranu „pro mladé“ se snaží TOP 09 prezentovat skrze témata jako manželství pro všechny či podpora ratifikaci Istanbulské úmluvy současná předsedkyně Markéta Pekarová Adamová a využívá k tomu viditelné pozice v čele Poslanecké sněmovny. Jenomže v rámci vládní koalice se jí zužuje manévrovací prostor, a navíc situaci komplikují blížící se evropské volby, jež se budou konat příští červen.

Na výběr má koalici s euroskeptiky z ODS v rámci formátu SPOLU, v jejímž rámci by se ocitla na jedné kandidátce s protievropskými populisty typu Alexandra Vondry. Důraz na evropskou integraci je přitom klíčovým tématem, na němž se TOP 09 vůči svým pravicovým kolegům z ODS vymezovala.

Druhou možností je vydat se na nejistou cestu a pokusit se do europarlamentu proniknout samostatně. TOP 09 by nezbylo než doufat, že image „cool strany pro mladý“ a populární topkařský europoslanec Luděk Niedermayer, jenž posledně získal ze všech českých kandidátů nejvyšší počet preferenčních hlasů, budou na pět procent stačit.

Piráti pozici strany pro mladé nemohou ve vládě udržet

Piráti mají z českých politických stran obecně nejlepší předpoklady stát se stranou oslovující ve větší míře mladé voliče. Silnou pozici oproti nepoměrně slabším sesterským stranám po celé Evropě si vydobyli dost možná kvůli dlouhodobě chybějící liberální alternativě — a do značné míry právě jako generační strana.

Zároveň však dlouhodobě lavírují mezi odvážnou politikou a snahou o konformismus. To bylo zvláště patrné v kampani před sněmovními volbami, kdy v koalici se STAN Piráti působili, jako by se především stále za něco omlouvali — a to hlavně lidem, kteří by je tak jako tak nikdy nevolili.

V živé paměti také zůstává propagandistická smršť vedená v duchu konspiračních médií o „neomarxistických“ Pirátech, kteří budou lidem „stěhovat do domů uprchlíky“ a udělají z České republiky „kolonii Bruselu“. Rozdmýchávala ji Babišova mediální mašinérie — za oportunistického přizvukování části ODS, která sama už dříve neváhala sáhnout po kampani prezentující Piráty jakožto feťáky a anarchisty.

Zatímco Piráti dříve na podobné útoky zvládali reagovat s grácií, před minulými volbami prostě jen vystrašeně couvali. A tak například místo toho, aby si slova o poslancích odmítajících manželství pro všechny jakožto „o konzervativních páprdech, z nichž velká část inklinuje k fašismu“ dnes už bývalého poslance Ondřeje Profanta hrdě, odvážně a provokativně, jak se patří, natiskli na billboardy, se za ně pokorně omlouvali. Volební výsledek podle toho vypadal.

Aktuální vládní koalice s občanskými demokraty, topkaři a lidovci na celostátní úrovni a na pražském magistrátu, je dosavadním vyvrcholením pirátského konformismu. Funkce pro vysloužilé a ze sněmovny vykroužkované Piráty na ministerstvech dostaly přednost před možností budovat nepopulistickou, demokratickou a progresivní alternativu vůči pravicově-konzervativní vládě, ve které jsou doslova pátým kolem u vozu.

Ve vládě Piráti setrvávají navzdory odporu ultrakonzervativců z ODS a KDU-ČSL vůči manželství pro všechny, ratifikaci Istanbulské úmluvy či částečné legalizaci a regulaci konopí a vršícím se problémům a podezřením kolem ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS). Přitom ministři Pirátské strany ani nemohou poukázat na výsledky, které by jejich setrvání ve vládě ospravedlňovaly — nedělají nic, co by na jejich místě nezvládl přiměřeně kompetentní náhradník ze STAN.

Pirátská pozice nositele témat zásadních pro mladé zkrátka nemůže být dlouhodobě udržitelná ve vládě s ODS. Čím dál více bude působit jen jako prázdný marketing. A fakt, že právě v Evropském parlamentu působí nejvýraznější kritici vládního angažmá pirátské strany, může straně sice prospět v evropských volbách, ale reputační problém strany jako takový to samozřejmě nevyřeší.

Odvaha Danuše Nerudové

Pokus být „stranou pro mladé“ poněkud překvapivě ve vztahu k evropským volbám podnikají i Starostové a nezávislí. V čele s Vítem Rakušanem se profilují jako liberální, proevropská, prozápadní, a zároveň veskrze centristická síla. A do europarlamentu za ně má vedle bývalého poslance Jana Farského kandidovat prezidentská kandidátka a bývalá rektorka brněnské Mendelovy univerzity Danuše Nerudová.

V prezidentské kampani Nerudová sehrála výjimečnou roli, kdy se ve skupině více či méně obskurních postarších mužů objevila jako jediná žena, jen pár let nad čtyřicítkou, s rodinou a neplnoletými dětmi. Do střetu o prezidentský post, z podstaty věci spíše konzervativní, aktivně přinášela témata, jako jsou lidská práva či ekologie. A díky tomu dokázala v dosud nevídané míře zmobilizovat mladé voliče. Vytvořila si přitom komunitu mladých, obětavých dobrovolníků, jejichž zklamané tváře v reakci na prohru jejich favoritky jsme viděli na televizních záběrech z jejího volebního štábu.

I přesto, že v mobilizaci mladých voličů ve specifické prezidentské kampani sehrála kladnou roli, dlouhodobou a skutečně oprávněnou nositelkou témat budoucnosti země a mladé generace se může stát jen těžko. K tomu je třeba daleko více odvahy při angažmá v tématech, o kterých Nerudová dosud mnohdy jen mluvila.

Příznačný je v daném ohledu její distanc od titulku rozhovoru na serveru iDNES.cz, který hlásal, že „green deal a migrace jsou pro Českou republiku příležitostí“. Nerudová — snad v reakci na konzervativní palbu zprava na sociálních sítích — spěchala dodat vysvětlení, že je „jednoznačně proti nelegální migraci“ a že „green deal nesmí ohrozit sociální stabilitu“. S tím lze souhlasit, ale nikdy bez dodatku, že veškeré potřebné náklady je třeba uvalit na fosilní korporace a oligarchii. Ustrašená reakce Nerudové ukazuje, že za fasádou pokrokářství v mezích pravicových ideologických pouček se jí nedostává ani bazální politické odvahy.

Zda Danuše Nerudová pomůže hnutí STAN přitáhnout ve velkém mladé voliče, na něž udělala dojem už v lednové prezidentské volbě, v tuto chvíli těžko odhadnout. Ale i pro ni zůstane překážkou její současné propojení s vládní koalicí, kdy byla jednou z tváří při představování vládního škrtacího balíčku, kdy měla v prezidentské kandidatuře spolu s Petrem Pavlem a Pavlem Fischerem podporu od koalice SPOLU a kdy sama v jedné z televizních debat přiznala, že dosud vždy volila pravici.

Naděje, že by mohla založit vlastní novou stranu a vytvořit demokratickou alternativu k občanskými demokraty a konfesními lidovci válcované vládní koalici, nenaplnila. Nakonec se tedy rozhodla spojit se Starosty, jednou z vládních stran.

Jisté ale je, že s tématy podstatným pro mladou generaci nijak zásadně nepohne žádný další Feri, další Nerudová, a zřejmě už ani žádný další Pirát Bartoš. Budou to mladí lidé sami — ti, kteří se v zásadních tématech angažují, je za nimi vidět kus práce a boj se změnami klimatu, za lidská práva či kvalitu vzdělávání pro ně nejsou jen vágním marketingovým sloganem.

Ať už mluvíme o záslužné činnosti České středoškolské unie, mladých klimatických aktivistů z Fridays for Future, z Resetu či z Poslední generace, z lokálních školských parlamentů i z lidskoprávních lokálních kolektivů kolem queer pridů v Ostravě, Mostě či Slavičíně či dalších občanských iniciativ. Nastupující generace zkrátka musí přestat spoléhat na to, že za ni někdo něco udělá, že ji budou zastupovat politici, jimž s volbami odevzdáváme bezmeznou důvěru.

Naopak, je třeba naučit se probojovávat si věci sami. A to jak ve volbách, tak i aktivismem různých forem, který politickou reprezentaci donutí vycházet oprávněným požadavkům nastupující generace vstříc.