Začátkem března proběhl volební sjezd Strany zelených, na němž svoje posty obhájila spolupředsednická dvojice Magdalena Davis a Michal Berg. Zatímco Davis neměla protikandidátku, na post spolupředsedy proti Bergovi kandidoval třiadvacetiletý spolupředseda mládežnické organizace Mladí zelení Tomáš Mígl. Dostal sedmačtyřicet delegátských hlasů, Berg obdržel jednasedmdesát hlasů a svůj post tak obhájil. Mígl byl následně zvolen prvním místopředsedou strany, druhou místopředsedkyní se stala Anna Junková.

Sjezd se konal v situaci, kdy Zelení v posledních sněmovních volbách obdrželi historicky nejhorší výsledek 0,99 procenta a v senátních volbách o rok později ztratili svůj jediný senátorský post Petra Orla na Novojičínsku. V předvolebních průzkumech oscilují kolem dvou procent.

Do evropských voleb v červnu jdou samostatně s nezávislými osobnostmi na kandidátce. Tu vede ředitelka organizace Konsent Johanna Nejedlová, druhé místo obsadil klimatický aktivista Petr Doubravský.

S novým prvním místopředsedou Zelených Tomášem Míglem jsme hovořili o fungování strany, podobnostech ANO s SPD a ODS, šancích v evropských volbách a také o vzkříšení zelené mládežnické organizace.

Na uplynulém sněmu Zelených jste kandidoval na spolupředsedu proti Michalu Bergovi, nakonec jste byl zvolen prvním místopředsedou. Zdá se mi, že pro kandidaturu na nejvyšší pozici jste se rozhodl poměrně na poslední chvíli. Co k tomu bylo pohnutkou?

To je zčásti pravda. V posledním roce jsem se dost zamýšlel nad tím, co bych chtěl v rámci své kariéry dělat, a postupně jsem si ujasnil, že bych chtěl dělat politiku. Názorově mi je nejvíce blízká Strana zelených, protože je jediná, která působí jako příčetná jak ve vztahu k současnosti, tak i k budoucnosti. Stranická a politická činnost mě od počátku hrozně baví, ve skrytu duše jsem doufal, že bych se jednou mohl ocitnout i ve vedení Zelených.

Myslím si, že je logické, že kdokoliv, kdo se pohybuje v politice a myslí to vážně, má ambici být i ve vyšších funkcích. I když jsem původně neplánoval, že by to mohlo přijít tak brzo, když jsem začal objíždět krajské konference a potkávat se se členy Zelených v rámci hledání podpory pro svou kandidaturu do předsednictva, padaly dotazy, proč rovnou nekandiduji i na spolupředsedu strany.

Zpočátku jsem to odmítal, ale honilo se mi to hlavou. Dospěl jsem nakonec k tomu, že když jednou chci stejně na spolupředsedu kandidovat a už nyní jsem k tomu vyzýván, tak proč to nezkusit. Definitivní rozhodnutí padlo asi týden před sjezdem. Zároveň mi to dává smysl i proto, že podle mého názoru v užším vedení stran mají být zastoupené rovnoměrně všechny věkové i genderové skupiny.

Co budete chtít z pozice v předsednictvu v rámci strany změnit?

Kvůli delšímu období, kdy jsme neměli příliš zářné volební výsledky, není finanční situace strany dobrá. Nemůžeme si dovolit luxus mít na stranickou práci zaměstnance, a tudíž se hodně děje na dobrovolnické bázi. Chci proto napřít síly do lepší sebeorganizace, od nabírání členů přes řízení schůzí po další dennodenní úkoly a rutinní fungování, které potřebuje zefektivnit. Považuji za důležité další zapojování mladých lidí, kteří jsou dnes z hlediska participace v politice až na posledním místě.

Zároveň bych chtěl přispět k tomu, aby naše strana byla sebevědomá a připravená převzít podíl na moci. Musíme dokázat jasně předat sdělení, že jsme jediná strana, která chce, aby se v současnosti i v budoucnosti žilo lidem dobře bez ohledu na postupující klimatickou krizi a další problémy.

V téhle chvíli by Strana zelených nebyla připravená převzít podíl na moci?

Podle mě máme velký potenciál, je ale potřeba ho během nadcházejících dvaceti měsíců usměrnit tak, abychom nedělali zbytečné chyby a měli šanci dostat se přes pět procent.

K volebním šancím se ještě dostaneme. Ve svém projevu v rámci kandidatury na spolupředsedu jste řekl, že Zelení mají být alternativou vůči pravicovému populismu jak opozice ANO a SPD, tak Fialovy vlády. Skutečně jde ale vládu a opozici stavět na roveň? Přece jenom, Fialova vláda drží prozápadní směřování a podporu Ukrajiny, nechce zrušit veřejnoprávní média...

Myslím si, že v určitých ohledech je současná Fialova vláda s alternativou v podobě ANO a SPD srovnatelná. Jedna z věcí, které náš stát v uplynulých letech obrovsky poškodily, bylo zrušení superhrubé mzdy a s tím spojená velká daňová sekera, která nebyla čímkoliv vyvážená. Ze strany ANO, ODS a SPD to byl čistě populistický kalkul, a stará politická poučka říká, že když se spolu politici jsou schopní domluvit na daních, domluví se na čemkoliv.

To, v jakém stavu se naše země nachází nyní, za vlády Petra Fialy (ODS), je zkrátka srovnatelné s působením předcházející vlády Andreje Babiše (ANO), lidé jsou extrémně zklamaní, vůči politikům chovají velkou nedůvěru, ekonomická situace je žalostná, jsme jediná země EU, která se dosud nedostala na předcovidovou úroveň. Že vláda neruší veřejnoprávní média a drží prozápadní kurz, mi přijde jako samozřejmost, a ne něco, čím bychom měli měřit naši prosperitu.

Ona to ale samozřejmost není. Vzhledem k tomu, že skoro padesát procent preferencí mají dohromady strany, které chtějí zrušit koncesionářské poplatky a odmítají současnou míru podpory Ukrajiny, jde o hrozbu poměrně bezprostřední. Jak byste přesvědčil voliče, který by hodlal dát hlas vládním stranám čistě s motivací „udržet demokracii“?

Zeptal bych se ho, kdo za to může, že preference ANO a SPD jsou historicky největší. Kdo může za to, jak tento stát funguje, jak se v něm žije, a jak se občané cítí, že by dali až čtyřicet procent ANO a deset procent SPD? Také mě to trápí a není to nic, z čeho bych se radoval.

Zelení by tedy měli své poselství stavět tak, že jsou schopní vyvést zemi z krizí a přitom brát maximální ohled i na skupiny voličů, kteří dnes mají jedinou alternativu v podobě Babiše a Okamury. Morálním apelům Fialovy vlády sice rozumím, ale lidé prostě mají své potřeby, podle nichž volí, a podle toho to tu také vypadá.

Receptem Zelených na odpoutání voličů od ANO a SPD je tedy větší důraz na sociální stát, sociální opatření?

Zelená politika všude v Evropě je dnes postavená na dvou slovech: spravedlivá transformace. Potřebujeme modernizovat a proměnit ekonomiku, což zahrnuje i řešení probíhajících krizí. V rámci zelené politiky se přitom nikdy nesmí stát, že někteří lidé budou hozeni přes palubu.

Kdo je třeba dnes, za Fialovy vlády, házen přes palubu?

Stále více domácností si nemůže dovolit mimořádné výdaje, zastropování cen energií fungovalo jen krátkodobě a vydělaly na něm spíše největší firmy a nejbohatší hráči na trhu. Buď je za tím neschopnost, nebo snaha jít na ruku fosilnímu průmyslu. Nevím, co je horší možnost, každopádně obojí je špatně. Podle nás by měla být energie vyráběna a distribuována co nejblíže lidem, a na to bychom se měli systémově zaměřovat.

Do evropského parlamentu kandiduje Strana zelených samostatně v čele s Johannou Nejedlovou. Jaký výsledek by pro vás byl úspěch?

Stanovili jsme si, že úspěchem bude zisk jednoho až dvou mandátů.

A je to reálný cíl, při pohledu na aktuální preference, které máte přinejlepším dvouprocentní? Na zisk jednoho či dvou mandátů budete potřebovat pět až zhruba osm procent.

Preference pro sněmovní volby máme skutečně dlouhodobě takové, jak popisujete. Evropské volby jsou ale jiná hra. Máme naměřený dvanáctiprocentní potenciál, s nímž pracujeme, a snažíme se jej naplnit. Není to nic nereálného, vzhledem ke kvalitním kandidátům a našemu týmu, v němž máme i dva poradce z prezidentských kampaní, postupně dáváme dohromady prostředky a dobrovolníky.

Vaše kampaň v čele s Johannou Nejedlovou je zatím vidět jen na sociálních sítích. Co plánujete dále směrem k červnovému termínu voleb?

Máme naplánované výjezdy do krajských měst, a s tím, jak se volby budou blížit, plánujeme také kontaktní kampaň. Voliči začnou evropské volby řešit až tak v dubnu či květnu, vzhledem k tomu, že jde o volby druhého řádu s malou účastí.

Co chcete udělat, aby šlo o podařenější kampaň, než byly ty předchozí?

Nemám příliš srovnání, protože předchozí kampaně jsem v Zelených nezažil, tudíž nedokážu odpovědět. Kampaň děláme nejlépe, jak dokážeme, máme jasně stanovený cíl a strategii a věřím, že to přinese užitek.

Velkou konkurencí pro vás budou Piráti a samostatně kandidující STAN s Danuší Nerudovou v čele, dále některá menší uskupení jako Senátor 21 a Volt. Obecně je mezi liberálními proevropskými stranami vcelku plno. Jak se chcete od svých soupeřů odlišit?

STAN, Piráti a Sociální demokracie reprezentují politici a političky, kteří tu fungují léta a zjevně za nimi není tolik výsledků, aby situace naší země byla dobrá. My jsme tu proto, že potřebujeme novou generaci političek a politiků, kteří vědí, že základem jakékoliv budoucí prosperity je zelená politika a řešení klimatické krize.

Danuše Nerudová označuje Green Deal na Twitteru za sociální inženýrství. Piráti rezignovali na debatu o směrnici Euro 7. Na tomto je vidět, jak současní politici nechápou, že je zelená politika stěžejní.

Od Pirátů a STAN se tedy podle vás odlišujete důslednějším přístupem v ekologické politice?

Určitě. Ale jsme zelená strana a je pro nás zásadní myšlenka, že transformace nesmí poškodit obyčejné lidi a musí být sociálně citlivá. To u našich konkurentů také příliš nespatřuji.

Která témata vás přitahují? Kde vidíte hlavní problémy české společnosti, které byste chtěl svým angažmá v politice změnit?

Trápí mě, jak se v České republice žije mladým lidem, a zvláště mladým studujícím na základních, středních i vysokých školách. To je ostatně i moje nejčerstvější zkušenost se životem v České republice.

Tudíž mě zajímají témata jako well-being studentstva, materiální podmínky středoškoláků či vysokoškoláků. Tam máme velké rezervy a na lidech samotných se to podepisuje, ať už v podobě psychických problémů nebo tím, že svá studia na vysokých školách přerušují. Současná reprezentace vypráví pohádky o tom, jak jsme budoucnost této země, že vzdělání je klíčem a jenom sebevědomá mladá generace může měnit svět. Přitom neudělali vůbec nic pro to, aby se to stalo realitou.

Jako člověka, který by rád měl v horizontu dvaceti let rodinu a děti, mě trápí, že se neřeší narůstající problémy, ať už jde o klimatickou krizi či související environmentální migraci. Na tyto problémy je třeba se připravit už nyní, a ne je řešit překotně, až na to přijde. Mladí lidé a klimatická změna jsou pro mě oblasti bytostně blízké, které mě zajímají a kterým se chci věnovat.

Proč jsou Zelení oproti jiným podobně orientovaným politickým stranám nejlepší platformou, kde tahle témata řešit?

V jiných politických stranách jsem alternativu neviděl. Poslední sněmovní volby byly pro mě prvními sněmovními volbami, v nichž jsem sám mohl volit. Trápily mě už tehdy stejné problémy, o nichž jsem mluvil, a nechtěl jsem volit jednu či druhou koalici proto, že má větší či menší šanci uspět. Rozhodl jsem se pro Zelené, a ačkoliv se do sněmovny nedostali, nikdy jsem toho nelitoval. Což mnozí moji přátelé, kteří volili Piráty a STAN, říci nemohou.

Politika pro vás byla lepší způsob řešení těch problémů, které jste zmiňoval, než třeba angažmá v rámci občanské společnosti?

Dříve jsem se angažoval několik let v organizaci i ve vedení vzdělávacího projektu pro středoškoláky a vysokoškoláky Pražský studentský summit, který běží na modelu Spojených národů. Jsem také dodnes aktivní skaut. Občanská společnost je mimořádně důležitý prvek a je třeba, aby jí politici a političky naslouchali, ale samotná rozhodnutí se stále dějí na politické úrovni. Tudíž je důležité, aby i lidé z občanské společnosti do politiky vstupovali.

Z pozice spolumluvčího Mladých zelených jste zároveň první místopředseda mateřské strany, což je v českých reáliích stále nezvyklé. Jakou pozici má vaše mládežnická organizace vůči straně?

Mladí zelení vždycky budou více aktivističtější, radikálnější, údernější kolektiv. Vztah mezi nimi a Stranou zelených má za sebou spoustu peripetií a dlouhou historii, kterou naštěstí sám nejsem poznamenán.

Současné nastavení vztahů je podle mě dobré, což dokazuje už to, že ze své pozice spolumluvčího Mladých zelených jsem byl zvolen do druhé nejdůležitější stranické funkce. Zároveň se spolku daří držet si svoji nezávislost, pro vstup do něj není nutné být členem Zelených.

Vlastně se ani a priori nepovažujeme za mládežnickou organizaci Strany zelených. Jsme zkrátka spolek mladých lidí, kteří si říkají Mladí zelení a se stranou spolupracují, protože je to jediná strana v České republice, která slyší na ekologická a progresivní témata, problémy mladých lidí. Každopádně je to partnerský, nikoliv podřízený vztah, jaký mají třeba Mladí občanští demokraté vůči ODS.

Mladí zelení naposledy vypověděli memorandum o spolupráci se stranou kolem evropských voleb 2019 na protest proti koalici Zelených s TOP 09 a STAN. Je v rámci Zelených stále přítomný spor mezi více levicovou a spíše liberálně-reformní frakcí, jímž byla strana dlouhou dobu definována?

V každé politické straně jsou lidé, kteří mají na věci různé názory, a pokud tomu tak není, je to podezřelé. V hnutí ANO třeba žádná diverzita není, ale to si zřejmě jako vzor brát nechceme.

Nicméně v Zelených je stále silné zastoupení jak těch smýšlejících více levicově a kolektivisticky, tak těch liberálnějších, a sledovat jejich dialog je myslím cenné. Na sjezdu jsme schválili asi deset stanovisek k válce v Gaze, ke školství, klimatické krizi, zbraňové legislativě, a to po diskusích a velkou většinou.

Jaký je vlastně o spolek Mladí zelení dnes zájem?

Mám z toho hroznou radost, protože si myslím, že se nám opravdu daří. Spolek v době covidu a po sporech se stranou ohledně kandidatury v posledních evropských volbách usnul, ale teď postupně obnovujeme činnost po celé republice, máme sedm místních organizací v krajských městech i třeba v menších, jako je Tábor.

Mladí lidé v České republice se o politickou participaci a aktivismus nyní příliš nezajímají a Strana zelených není první volbou u většiny z nich. Přesto se nám za poslední dva roky podařilo získat více než sedmdesát členů a členek.

Spolek vyvíjí činnost, dává mladým lidem platformu artikulovat své názory na klima a progresivní témata. V květnu budeme mít sněm, kde už nebudu pozici spolumluvčího vzhledem ke své nové pozici ve straně obhajovat. Můžu s klidným svědomím říct, že se nám podařilo dát dohromady fungující mladý aktivistický kolektiv.

Když zmiňujete aktivismus v souvislosti s Mladými zelenými, jaká je podle vás role mládežnických politických organizací dnes?

Organizace mladých lidí, kteří mají politické ambice, by měla vytvářet prostředí, z něhož se rovnou mohou rekrutovat kandidáti a kandidátky do politických funkcí. Naopak by neměla plnit pouze roli poradního sboru, zásobárny poslaneckých asistentů nebo na doplnění zadních míst kandidátky.

Tohle stará generace politiků nechápe a řeže si tím pod sebou větev, nevyužívá potenciál mladých lidí naplno. V kandidátské debatě jsem nedávno z úst europoslankyně Veroniky Vrecionové (ODS) slyšel, že by mladí lidé měli být nějaký čas nosiči vody, než budou na předních pozicích, což je podle mě pohled z dob minulých.

Cílem mladých aktivních lidí je kandidovat a uspět, úplně stejně jako u jiných společenských skupin. Sám jsem zastáncem řešení, že pokud je nějaká skupina nedostatečně zastoupená, můžeme si vypomoci kvótami, ať už na základě genderového nebo věkového kritéria, protože mladá generace je tu zásadně podreprezentovaná na všech úrovních.

To, že si vás Zelení zvolili za prvního místopředsedu, byla spíše nesystémová věc. Jaké se vám dostává podpory z mateřské strany? Mají Zelení vedení kvóty na mladé, dostáváte ze strany finanční podporu na provoz jako mladí sociální demokraté?

Na posledním sjezdu jsme schválili změny stanov, že Mladí zelení budou mít na sněmech svoje delegáty a budou mít zástupce v republikové radě, významném orgánu ve stranické hierarchii. I ze své pozice prvního místopředsedy Zelených budu usilovat o to, abychom dotáhli memorandum o spolupráci mezi oběma organizacemi.

Chci také otevřít diskusi o tom, aby jedna z členek předsednictva strany byla nominována Mladými zelenými, a jednat o finanční podpoře. Podaná ruka už tu je, ale další sbližování přijde s tím, že jsem byl zvolen do vedení Zelených.

VOJTĚCH PETRŮ