Začátkem března proběhl volební sjezd Strany zelených, na němž svoje posty obhájila spolupředsednická dvojice Magdalena Davis a Michal Berg. Zatímco Davis neměla protikandidátku, na post spolupředsedy proti Bergovi kandidoval třiadvacetiletý spolupředseda mládežnické organizace Mladí zelení Tomáš Mígl. Dostal sedmačtyřicet delegátských hlasů, Berg obdržel jednasedmdesát hlasů a svůj post tak obhájil. Mígl byl následně zvolen prvním místopředsedou strany, druhou místopředsedkyní se stala Anna Junková.

Sjezd se konal v situaci, kdy Zelení v posledních sněmovních volbách obdrželi historicky nejhorší výsledek 0,99 procenta a v senátních volbách o rok později ztratili svůj jediný senátorský post Petra Orla na Novojičínsku. V předvolebních průzkumech oscilují kolem dvou procent.

Do evropských voleb v červnu jdou samostatně s nezávislými osobnostmi na kandidátce. Tu vede ředitelka organizace Konsent Johanna Nejedlová, druhé místo obsadil klimatický aktivista Petr Doubravský.

S novým prvním místopředsedou Zelených Tomášem Míglem jsme hovořili o fungování strany, podobnostech ANO s SPD a ODS, šancích v evropských volbách a také o vzkříšení zelené mládežnické organizace.

Na uplynulém sněmu Zelených jste kandidoval na spolupředsedu proti Michalu Bergovi, nakonec jste byl zvolen prvním místopředsedou. Zdá se mi, že pro kandidaturu na nejvyšší pozici jste se rozhodl poměrně na poslední chvíli. Co k tomu bylo pohnutkou?

To je zčásti pravda. V posledním roce jsem se dost zamýšlel nad tím, co bych chtěl v rámci své kariéry dělat, a postupně jsem si ujasnil, že bych chtěl dělat politiku. Názorově mi je nejvíce blízká Strana zelených, protože je jediná, která působí jako příčetná jak ve vztahu k současnosti, tak i k budoucnosti. Stranická a politická činnost mě od počátku hrozně baví, ve skrytu duše jsem doufal, že bych se jednou mohl ocitnout i ve vedení Zelených.

Myslím si, že je logické, že kdokoliv, kdo se pohybuje v politice a myslí to vážně, má ambici být i ve vyšších funkcích. I když jsem původně neplánoval, že by to mohlo přijít tak brzo, když jsem začal objíždět krajské konference a potkávat se se členy Zelených v rámci hledání podpory pro svou kandidaturu do předsednictva, padaly dotazy, proč rovnou nekandiduji i na spolupředsedu strany.

Zpočátku jsem to odmítal, ale honilo se mi to hlavou. Dospěl jsem nakonec k tomu, že když jednou chci stejně na spolupředsedu kandidovat a už nyní jsem k tomu vyzýván, tak proč to nezkusit. Definitivní rozhodnutí padlo asi týden před sjezdem. Zároveň mi to dává smysl i proto, že podle mého názoru v užším vedení stran mají být zastoupené rovnoměrně všechny věkové i genderové skupiny.

Co budete chtít z pozice v předsednictvu v rámci strany změnit?

Kvůli delšímu období, kdy jsme neměli příliš zářné volební výsledky, není finanční situace strany dobrá. Nemůžeme si dovolit luxus mít na stranickou práci zaměstnance, a tudíž se hodně děje na dobrovolnické bázi. Chci proto napřít síly do lepší sebeorganizace, od nabírání členů přes řízení schůzí po další dennodenní úkoly a rutinní fungování, které potřebuje zefektivnit. Považuji za důležité další zapojování mladých lidí, kteří jsou dnes z hlediska participace v politice až na posledním místě.

Zároveň bych chtěl přispět k tomu, aby naše strana byla sebevědomá a připravená převzít podíl na moci. Musíme dokázat jasně předat sdělení, že jsme jediná strana, která chce, aby se v současnosti i v budoucnosti žilo lidem dobře bez ohledu na postupující klimatickou krizi a další problémy.

V téhle chvíli by Strana zelených nebyla připravená převzít podíl na moci?

Podle mě máme velký potenciál, je ale potřeba ho během nadcházejících dvaceti měsíců usměrnit tak, abychom nedělali zbytečné chyby a měli šanci dostat se přes pět procent.

K volebním šancím se ještě dostaneme. Ve svém projevu v rámci kandidatury na spolupředsedu jste řekl, že Zelení mají být alternativou vůči pravicovému populismu jak opozice ANO a SPD, tak Fialovy vlády. Skutečně jde ale vládu a opozici stavět na roveň? Přece jenom, Fialova vláda drží prozápadní směřování a podporu Ukrajiny, nechce zrušit veřejnoprávní média...

Myslím si, že v určitých ohledech je současná Fialova vláda s alternativou v podobě ANO a SPD srovnatelná. Jedna z věcí, které náš stát v uplynulých letech obrovsky poškodily, bylo zrušení superhrubé mzdy a s tím spojená velká daňová sekera, která nebyla čímkoliv vyvážená. Ze strany ANO, ODS a SPD to byl čistě populistický kalkul, a stará politická poučka říká, že když se spolu politici jsou schopní domluvit na daních, domluví se na čemkoliv.

To, v jakém stavu se naše země nachází nyní, za vlády Petra Fialy (ODS), je zkrátka srovnatelné s působením předcházející vlády Andreje Babiše (ANO), lidé jsou extrémně zklamaní, vůči politikům chovají velkou nedůvěru, ekonomická situace je žalostná, jsme jediná země EU, která se dosud nedostala na předcovidovou úroveň. Že vláda neruší veřejnoprávní média a drží prozápadní kurz, mi přijde jako samozřejmost, a ne něco, čím bychom měli měřit naši prosperitu.

Ona to ale samozřejmost není. Vzhledem k tomu, že skoro padesát procent preferencí mají dohromady strany, které chtějí zrušit koncesionářské poplatky a odmítají současnou míru podpory Ukrajiny, jde o hrozbu poměrně bezprostřední. Jak byste přesvědčil voliče, který by hodlal dát hlas vládním stranám čistě s motivací „udržet demokracii“?

Zeptal bych se ho, kdo za to může, že preference ANO a SPD jsou historicky největší. Kdo může za to, jak tento stát funguje, jak se v něm žije, a jak se občané cítí, že by dali až čtyřicet procent ANO a deset procent SPD? Také mě to trápí a není to nic, z čeho bych se radoval.

Zelení by tedy měli své poselství stavět tak, že jsou schopní vyvést zemi z krizí a přitom brát maximální ohled i na skupiny voličů, kteří dnes mají jedinou alternativu v podobě Babiše a Okamury. Morálním apelům Fialovy vlády sice rozumím, ale lidé prostě mají své potřeby, podle nichž volí, a podle toho to tu také vypadá.

Receptem Zelených na odpoutání voličů od ANO a SPD je tedy větší důraz na sociální stát, sociální opatření?