Ačkoliv jsem se těch posledních parlamentních voleb nezúčastnil a pětikoalici jsem z důvodu jejích přílišných sklonů k současnému módnímu ideologickému antiliberálnímu „liberalismu“ [liberalismu v uvozovkách] nevolil, velmi jsem si této vlády vážil za její jasný postoj k válce na Ukrajině.

Tento – z mého hlediska velmi chvályhodný proukrajinský postoj ČR by ale pád této vlády téměř jistě nepřečkal, se změnou vlády by se nejspíše změnil i postoj ČR k válce na Ukrajině.

Chce nyní Stanjura nepochopitelně bláznivými NEekonomickými návrhy (například zvýšení DPH na léky a snížení DPH na hazardní hry) vládu shodit, nebo se úplně zbláznil?

Pardon, nikoliv DPH u hazardních her:

https://demagog.cz/vyrok/22525

jsou fanatičtí "zastánci Ukrajiny", přesněji zastánci války až do "konečného vítězství", ať to stojí, co to stojí...

Domníváte se, pane Plevo, že zastáncem svobody byl třeba konzervativec Chamberlain? Jak hodnotíte význam Mnichovské dohody pro odvrácení války a zachování svobody?

si dobře zapamatujme.

Odhazuje už všechny masky a dává nepokrytě najevo, že je mu zcela ukradené téma článku, který se zabývá problémy obyčejných lidí, a který je evidentně levicový v dobrém smyslu slova.

Jediné, co ho zajímá, je tradiční bolševická loajalita k nacistickému Rusku, takže i pod tento levicový článek se musel vysmolit.

Připravme se na to, že se to tyto jevy se vzrůstajícím vztekem těchto duševních mrzáků budou množit a stupňovat.

Pane Kolaříku, toto má být diskuse – střet názorů, nikoliv hodnocení osoby diskutujících – nikoliv střet samotných diskutujících.

Je škoda, že pravice nemůže odolat, aby nezneužila důvěry občanů, jíž se jí dostalo za principiální postoj vůči hanebné ruskému útoku na Ukrajinu a mezinárodní právo, k napadení existující (nevelké) míry vyvažování ohromné sociální nerovnosti.

Je škoda, že (náhražková) levice nemůže odolat, aby nezneužila nezodpovědnou socioekonomickou politiku vlády k nebezpečné relativizaci zločinné ruské agrese, ohrožující dosaženou civilizační úroveň lidstva, založenou na základním respektu ke slabšímu.

kdy jsem relativizoval ruskou agresi?

Respekt ke slabšímu? V případě Palestinců? Ne.

V případě Kurdů? Co vás nemá...

V případě uprchlíků z Blízkého východu? Ani náhodou.

V případě Bělorusů? Kromě pár proklamací pro ně Západ neudělal nic... Teď jim ještě ztěžujeme přístup k vízům. Asi musí být potrestáni za to, že nevzývají žádného masového vraha a la Bandera...

současná situace nemá co dělat.

když jsem psal o (náhražkové) levici, rozhodně jsem neměl na mysli Vás, nýbrž politický směr, z jehož případné změny kurzu vyjádřil (myslím, celkem realisticky) obavu pan Nushart (v prvním příspěvku pod článkem).

Co se týče Palestinců, Kurdů, uprchlíků a Bělorusů:

Ze současného civilizačního standardu vybočují mnohé případy (ty, které uvádíte nejsou nijak zvlášť reprezentativní), žádný však nepředstavuje děj byť jen trochu srovnatelný s novým obratem jedné z mocností, Ruska, jež "oduznalo" 30 let existující blízkou zemi a vede proti ní masivní agresi (na přes 1000 km dlouhé frontě i bombardováním celého jejího území o rozloze Francie...) No, když jsem zmínil Francii, tak souměřitelným regresem by snad byl její pokus o (samozřejmě násilnou) anexi Alžírska! (Byť případné následky by pro africkou zemi byly jistě pozitivnější než jaké stále hrozí Ukrajině).

Bělorusové, či Kurdové, stejně jako jiní Syřané i Afghánci byli Západem (a obecně standardní civilizací, bezzubým OSN) opuštěni víceméně z donucení nepříznivými okolnostmi, v nemalé míře ovšem inscenovanými Ruskem. Už žádné barevné revoluce, proklamují Rusové otevřeně. Místo nich? Ovšem kontrarevoluce.

O silné nevůli USA válčit, o Evropě nemluvě, již Rusko testovalo, sledovalo a vyhodnocovalo, je zajisté možno vést diskusi: Jde o jev přese všechno progresivní? Nebo, nakonec, úpadkový? Každopádně nemůže platit absolutně. Reálná nutnost se projevuje (zatím nedostatečnou) podporou bojující Ukrajině.

Jistě, velevážený pane Nusharte. Jde o střet názorů.

Můj názor je, že být gaunerem není správné. V tom se názorově lišíme, to jsme si už mnohokrát vyjasnili.

A též, pane Nusharte - spamování mimo téma článku v žádném případě není diskuse.

A jak říkám, není to vlastně vůbec překvapivé, že otázky daňové reformy naše extrémní levičáky vůbec nezajímají.

On nám to Pleva vysvětlil ve svém článku - mírou levicovosti nejsou daně ani žádné sociální otázky. Mírou levicovosti je kladný vztah k Rusku.

jsem už dávno za věkem, kdy člověka oslovovali při kulatém jubileu „velebný kmete“. Přesto se mě idiotské nápady pánů z ODS dotýkají ve všech bodech, které jsi vyjmenoval, snad s výjimkou té parní lázně, tam zajdu málokdy.

Jakožto přednášející na vysoké škole humanitního typu a vědecký pracovník opravdu nepatřím k těm, jejichž příjem by s léty praxe narostl tak, že bych by za vodou a nějaká dvoumístná inflace by pro mě byla jen drobná nepříjemnost, která se přežene. A jakkoli se cítím nejistě mimo asfalt města, kdykoli zabloudím do přírody, potkávám tam stáda svých vrstevníků.

On ten paskvil, který prezentoval pan ministr Staňura, je prostě za a) proti zdravému rozumu a zároveň se jedná o vzácný případ, kdy i proti ekonomické racionalitě; b) brutální proti chudým, zvláště samoživitelkám, znevýhodněným a důchodcům; c) poměrně silně proti lidem od nízkých po průměrné přijmy (a to včetně).

Generační štěpení a klasický třídní rastr (definovaný vztahem k výrobním prostředkům, ty píšeš stydlivě "lidé práce", i když nevím, proč Ti tak smrdí přesnější "námezdní pracující") v této souvislosti hrají spíše menší roli -- leda bys přistoupil na to, že třicetiletý neoliberál se sociálně implatovanou manažerskou umělou neinteligencí je vlastně příslušník hodně staré generace, protože je mentální vrstevník dinosaurů.

Zvaž, prosím, můj vážený generační nepříteli, zda v oprávněném boj proti neoliberálnímu blbství a kapitalistickému vykořisťování nestavíš barikádu v poněkud nevhodné ulici, když opevňuješ generační příkop.

S přátelským (vlastně vstřicně nepřátelským ) pozdravem

Martin Profant

protože pan Nushart napsal:

"Ačkoliv jsem se těch posledních parlamentních voleb nezúčastnil a pětikoalici jsem z důvodu jejích přílišných sklonů k současnému módnímu ideologickému antiliberálnímu „liberalismu“ [liberalismu v uvozovkách] nevolil, velmi jsem si této vlády vážil za její jasný postoj k válce na Ukrajině.

Tento – z mého hlediska velmi chvályhodný proukrajinský postoj ČR by ale pád této vlády téměř jistě nepřečkal, se změnou vlády by se nejspíše změnil i postoj ČR k válce na Ukrajině."

Takže kdo tvrdí, že spamuju, píšu mimo diskusi nebo že mě daňové otázky nezajímají, je buď hlupák, který neumí číst, nebo jednoduše zlý člověk - kterému nestačí k obrácení ani nedávno uplynulých čtyřicet dní půstu.

Šachy kolem DPH, to je jenom takové hraní si. Ukazuje sice ODS v ne příliš přívětivém světle, ale pořád je to jenom divadýlko. Na pódiu poskakují pimprlata, diváci se smějí nebo pláčou, ale proud, který vše unáší, je mimo zorný úhel.

ODS se z nějakého důvodu rozhodla rychle a vysoce zadlužit stát. Chtějí dluh použít jako nástroj, se kterým razantně promění stát a společnost. Využili k tomu Babiše ("my jsme nehlasovali s Babišem, to Babiš hlasoval s náma", pamatujete?) Každopádně ještě pár let takovým tempem, a sociální charakter státu se začne hroutit. Nejsme USA, nám se bude měřit jiným metrem.

„S Mnichovskou dohodou

současná situace nemá co dělat.“

Mnichovská dohoda, pane Plevo, docela dobře ukázala, že ustupování agresorům tohoto typu (jako je dnes putinovské Rusko a tehdy nacistické Německo) nevede k odvrácení války. Jinak řečeno, jestliže Rusku bude obětována část Ukrajiny, k ukončení války to nepovede, povede to pouze k přestávce v této válce (podobně jako to bylo před devíti lety s Krymem). Tímto způsobem se prostě míru dosáhnout nedá, dá se dosáhnout pouze přestávky ve válce, přestávky, které Rusko využije k dozbrojení a k posílení svého spojenectví s Čínou.

chtěl Putin (v únoru 2022) část Ukrajiny, nebo celou Ukrajinu?

Celou. Proč se ptáte?

Teď jsem opravdu velice zvědav na odpověď pana Plevy panu Nushartovi.

Mohl byste přesně vymezit, co vám na požadavku, aby se obnovila celistvost země, jejíž část brutálně okupuje a plundruje cizí armáda připadá nepřátelského vůči svobodě a liberalismu?

A prosím, držte se tématu -- je mi jedno, zda se mluví o neschopné okupační správě Iráku a Afghánistánu nebo o Ukrajině. Jde o to, zda se opravdu domníváte -- jak to plyne z Vašeho příspěvku -- že se svoboda a liberalismus jsou možné provozovat proti aktivnímu sebeurčení okupovaného lidu (Ukrajinců, Palestinců, Irů, Iráčanů, Kurdů atd.)

píše Martin Profant.

Kterým je ovšem "Daňová reforma proti mladým, kultuře a zdraví".

Jak říkám, extrémní levičáci už se vůbec netají tím, že sociální témata jsou jim naprosto ukradená, a že i v článcích pod nimi budou spamovat svoji proruskou agendu. V tom jsou samozřejmě na jedné lodi s extrémní pravicí.

A dokonce se jim daří některé ještě i zmást a svoje "téma" jim vnutit.

"strana války" se přece lidu Donbasu (dokonce ani Krymu!) na nic ptát nechce. Chce, aby ta území připadla Ukrajině a byla jednoduše spravována centrální kyjevskou vládou. (Centralisticky, protože současná Ukrajina se tvrdě unitární stát.)

Takže jaké sebeurčení?

Od začátku píšu, že ti lidé tam jsou obětí jak ruského, tak "západoukrajinského" imperialismu.

takže jestliže chtěl na počátku války Putin celou Ukrajinu - a podle "mých" návrhů (řekněme podle "strany kompromisu") by měl jen její malou část, navíc zhruba shodnou s tím, co měl už před válkou v r. 2022, byl by to úspěch Ruska a Putina? Já tedy tvrdím že ne!

Bylo by to vítězství Ukrajiny? Já tvrdím, že ano, ale jen relativní. Ovšem pořád lepší než chiméra úplného vítězství. Pokud se za ní budeme pachtit, přinese to jen další neštěstí.

Opakuji - nikdo nechce brát v potaz případ Finska z doby zimní války 1939-1940... Proč?

byl jste označen za extrémního pravičáka.

Jen tak, aby to nezapadlo...

protože nepovažuji za smysluplné diskutovat pod větším množstvím článků - a opakuji, ukrajinské téma tu otevřel p. Nushart, což mu nezazlívám. Ona totiž ta ukrajinská tragédie je dnes alfou a omegou všeho.

Z fb přejímám tento text (informace se loni objevily i v českých médiích, ale francouzská konkrétnost, věcnost a objektivita u nás moc nemá obdobu...):

"Když pracují propagandy různých stran, když hovoří zbraně a místo mozku fungují nanejvýš jen prodloužené míchy, rychle se – mimo jiné – zapomíná. Nuže, tohle se řeklo a psalo před necelými 13 měsíci – cituji francouzský Courrier international č. 1639 ze čtvrtka 31. března 2022:

Po obnovení ukrajinsko-ruských jednání v Istanbulu v úterý 29. března (2022) vedoucí ruské delegace Vladimir Medinskij řekl novinářům, že po „konstruktivní výměně jasně formulovaných návrhů“ ukrajinské strany Rusko navrhlo podniknout „dva vstřícné kroky vůči ukrajinskému vedení s ohledem na deeskalaci: krok politický a krok vojenský“. Vysvětlení poskytl náměstek ministra obrany (Ruské federace) Alexandr Fomin: „Vzhledem k tomu, že jednání o dohodě o neutralitě a nejaderném statusu Ukrajiny vstupují do praktické roviny (…), bylo ke zvýšení vzájemné důvěry rozhodnuto radikálně snížit vojenskou aktivitu proti Kyjevu a Černigivu“. Posledně jmenované město, které je nedaleko běloruských i ruských hranic, bylo jedním „z prvních cílů“ ruských vojsk, vysvětluje BBC konstatujíc, že „podle odhadů je v tomto obleženém městě zablokováno 140 000 lidí“. Ve středu (30. března 2022) pozdě odpoledne – s odvoláním na americké tajné služby – zveřejnila CNN na svých internetových stránkách, že Rusko „skutečně začíná stahovat své síly z oblasti ukrajinského hlavního města“. V neděli 27. března se zdálo, že Volodymyr Zelenskyi „si uvědomuje, že jeho vláda bude nucena postoupit část svého území,“ poznamenala stanice Sky News.

V rozhovoru zveřejněném nezávislým ruským webem Meduza se sídlem v Lotyšsku ukrajinský prezident řekl, že vytlačení Ruska z Ukrajiny silou „by vedlo ke třetí světové válce“ a že chce najít „kompromis“ s Moskvou ohledně Donbasu. Volodymyr Zelenskyi také řekl, že je připraven diskutovat o přijetí neutrálního statusu (Ukrajiny) jako součásti mírové dohody s Ruskem za předpokladu, že bude zaručen třetími stranami a předložen k referendu. V úterý 29. března Vladimir Medinskij skutečně oznámil v ruské televizi, že Ukrajina během rozhovorů souhlasila s tím, že bude neutrální v rámci „mezinárodní dohody“. A že postulovala požadavek, aby se Moskva zavázala, že se nebude stavět proti vstupu Ukrajiny do Evropské unie.

Potud Courrier international z 31. března 2022. Co se mezitím přihodilo, že je všechno jinak, nám jistě vysvětlí nespočetní „chciválkové“. Vlastně ani nemusejí nic vysvětlovat: prostě a jednoduše chtějí válku."

Nejde o můj fb profil.

Pane Plevo, když svého času Rusové napadli Finsko, pak neměli v úmyslu zmocnit se celé země (a ani Finům neupírali vlastní národní existenci, jako ji upírají Ukrajincům), nýbrž oni na Finsku požadovali odstoupení určitého pásu území, aby získali nárazníkové pásmo v prostoru Leningradu (neboť už tehdy trpěli paranoiou, že demokratický Západ dnem a nocí nemyslí na nic jiného nežli přepadnout a zničit nebohé Rusko).

Finové tyto jejich územní požadavky odmítli, a Rusové poté podnikli svou invazi. I tehdy jejich armády - v důsledku naprosto neschopného velení - utrpěli drtivé porážky; nicméně na straně druhé bylo jasné, že výhledově se Finsko nakonec masivní ruské přesile nemůže ubránit. Proto Finům nakonec nezbylo nic jiného nežli odstoupení části svého území akceptovat.

Na Ukrajině je tedy situace zcela zásadně jiná: jak sám přiznáváte, úmyslem a cílem Ruska je zmocnit se celé Ukrajiny, vymazat ji z mapy světa jako samostatný stát. Jakékoli "mírové" kompromisnictví v tuto chvíli by tedy pro Rusy neznamenalo nic jiného, nežli přestávku v jejich imperialistických snahách. A za druhé: Ukrajina je mnohem větší a silnější nežli svého času Finsko, Rusko v tuto chvíli nemá žádné prostředky Ukrajinu vojensky porazit. Ukrajina tedy nemá žádné důvody (alespoň v tuto chvíli ne) smířit se s tím, aby si putinovské Rusko nestoudně urvalo část jejího území.

Paralely které vytváříte mezi situací na Ukrajině a tehdejší situací ve Finsku jsou tedy čistě Vaší chimérou.

Dobře, omlouvám se, chtěl jsem vést věcnou diskusi a o tu vám zjevně nejde.

Dlouho se jsem to váhal přijmout, ale musím dát jednou za pravdu panu Kolaříkovi -- už jen nechutně spamujete pod články, kam to nepatří.

Mně je, pane Plevo, úplně jedno za co jsem by označen. Liberalismus mi umožňuje být si zcela svobodně čímkoliv a kýmkoliv – podle svého vlastního uvážení. Takže když mě někdo za něco označí, jde o předsudek a předsudky mě prostě nezajímají.

Ano, to téma jsem sem vnesl já, nikoliv pan Pleva. Napsal jsem, že nesmyslná daňová reforma může vyvolat odpor proti vládě a pád této vlády by nejspíš znamenal i změnu naší zahraniční politiky a změnu postoje ČR k válce na Ukrajině.

Ano, ale u Vás to mělo spojitost se článkem. A docela podstatnou -- i když já bych ji viděl spíše opačně:

Postoj k válce na Ukrajině a fakt, že mírně podpořila vstřícné přijímání ukrajinských uprchlíků ze strany velké části populace poskytly této vládě politický kapitál, díky kterému jsme mnohem trpělivě respektovali její neschopnost v oblasti fiskální politiky a boje proti nárůstu energií a inflaci než bychom činili obvykle. Jenomže zase tolik toho kapitálu nebylo a jeho zmarnění lidmi jako Staňura by mohlo představovat i ohrožení i zatím slušného přístupu k ukrajinské otázce.

Zatímco Pleva od počátku jen spamuje.

Pane Plevo, představte si třeba, kdyby někdo tvrdil, že odpůrci mnichovské dohody chtěli jejím nepřijetím vyvolat 2. světovou válku...

Mimochodem (omlouvám se že ještě jednou "spamuji" pod nepatřičným tématem), bylo by krajně zajímavé zvědět, jak by se ti ohniví "zastánci míru" kteří žádají ochotu Ukrajiny odstoupit část jejího území ruskému agresorovi zachovali v tom případě, když by se Ukrajincům nakonec přece jenom podařilo ruskou armádu porazit a natolik zahnat na útěk, že by ukrajinská vojska obsadila i části ruského území.

Žádali by tito "mírotvůrci" nyní od Rusů, aby se - v zájmu míru - smířili se ztrátou svého území?...

Politika by sice měla vycházet z morálních zásad, ale jsou to dvě různé věci.

Kdyby se Ukrajině podařilo zvítězit tak, že by zabrala nějaký kus ruského území, ocitla by se pochopitelně pod obrovským tlakem svých současných spojenců, aby se ihned stáhla: protože by se jednalo o obrovskou jadernou eskalaci a hrozil by rozpadu Ruska do potenciálně válčících regionů -- a už to druhé by byla strašlivá hrozba.

Takže tohle "kdyby" není jen hodně hypotetické z pohledu současných ukrajinských zdrojů (ofenzivu bez masivní západní pomoci vést nedokáže, bránit se s nedostatečnou výzbrojí až do konce -- na což jaksi zapomíná mírotvůrce Pleva --zjevně ano) - ono je také politicky absurdní.

napsal jste výše, cituji, "strana války" se přece lidu Donbasu (dokonce ani Krymu!) na nic ptát nechce. Chce, aby ta území připadla Ukrajině a byla jednoduše spravována centrální kyjevskou vládou.

Nezdá se Vám, jak se dnes říká, chucpe, nazývat, byť v uvozovkách, stranou války země, které podporují Ukrajinu, jež se brání, hluboko na svém území, cizí agresi? Co byste si myslel o člověku, který by stejně zhodnotil Sovětský svaz, sotva - před 80 lety - zastavil německou ofenzivu? A jaké označení by pak zasloužili spojenci, když na konci 2. světové války přenesli boje na území Německa? Strana války, ve Vámi zde uvedeném smyslu, je jen jedna: Její sídlo je v Moskvě.

Nejsem si jist, zda si myslíte, že Ukrajina měla souhlasit s přenecháním Krymu a Donbasu Rusku před rokem 2022, nebo až za nynější války. Obojí je ovšem stejně absurdní. Naprosto nikdo nemůže považovat za jisté, že politika appeasementu by Rusko od války odvrátila. Já se např. domnívám, že daleko spíše nikoli. Po zahájení útoku (a jeho dosavadním průběhu, ani úspěšném, ani porážce) mám ochotu Moskvy k míru, při zachování válkou dosaženého územního statu quo, za prakticky nulovou.

Donbas i Krym jsou z právního hlediska samozřejmě součástí Ukrajiny. Její svrchovanost nad uvedenými oblastmi je stejného druhu, jako Slovenska nad jeho nejjižnějšími okresy, Rumunska nad oblastmi obývanými maďarskou menšinou, Chorvatska nad Krajinou atd.

Asi by bylo v logice věci, pane Plevo, zeptat se Vás, jak velkou část svého území by měly být mnou právě uvedené státy (klidně však přidejte jakýkoli další) ochotny obětovat v případě vznesení územních nároků a jaký v případě svého napadení. Doufám však, že požadování takové "vstřícnosti" byste, ve shodě se mnou, považoval za největší nesmysl na světě. Proč tedy ale uznáváte jednu výjimku?

Čínský velvyslanec ve Francii se onehdy vyjádřil ve smyslu, že postsovětské republiky nejsou svrchovanými státy jako ostatní. Co si tedy myslíte o tomhle?

Pane Profante, onen příklad s obsazením části ruského území ukrajinskými vojsky jsem uvedl nikoli proto, že by mohl být nějakým způsobem reálný - nýbrž prostě a jednoduše proto, abych poukázal na licoměrnost současných "obránců míru" žádajících po Ukrajincích vzdát se části svého státního území ve prospěch agresora.

Vždyť se to přece všeobecně ví pane Plevo, proč se ta ukrajinská ochota k vyjednávání na začátku dubna změnila. Nedávno o tom třeba mluvil i ten namyšlený bývalý izraelský premiér, jméno mi teď vypadlo.

Tím důvodem je Buča a další příšernosti, které začaly vycházet najevo.

To otřesné válečné zločiny ruské armády ukončily nějaké naděje na kompromisy.

Ano, a já na Váš příklad právě tak reagoval. Nepovažuji postoje Martina Plevy za licoměrné.*

Absurdním příkladem paradoxně přistupujete na jeho úroveň -- je to střet dvou srovnatelných protivníků a můžeme hledat spravedlnost v pravidlech hry, ty tisíce vypálených domovů, znásilněných žen, mučených, děti zavražděné a děti unesené, to by určitě dělala i druhá strana, kdyby měla příležitost; prostě musíte v tom absurdním protipříkladu potlačit fakt zločinné agrese a brutálního porušování zákonů války i míru -- zároveň ale stvrzujete jeho přesvědčení ("Tak oni by chtěli, aby Ukrajina okupovala kus Ruské federace".

ho nejspíše jen stvrzujete v jeho přesvědčení a paradoxně přitom při

*Dalo by se mluvit o klapkách na očích, vytvořených zděšením z válečných zvěrstev a touhou zastavit je za každou cenu ve směsi s dogmatickým antiamerickým doktrinářstvím (resp. s intelektuálním předsudkem, že se pouze USA chovají se zločinnou bezohledností imperiální velmoci -- předsudek sympatický u Američana, ostudný u jiných). Ale jeho postoj je sice omezený, ale podle všeho zcela nelicoměrný, bohužel upřímný upřímný, až po tu naprostou doktrinářskou ignoranci historických faktů, u učitele dějepisu vyvolávající určité zděšení.

z mého pohledu existují i nás i na Západě (nevím, jak na Ukrajině) tři názorové proudy:

1. Strana války - chce pouze vítězný mír, tedy vypuzení Ruska z celého mezinárodně uznaného území Ukrajiny plus reparace, potrestání zločinů atd. Válku je třeba podle těchto lidí vést tak dlouho, dokud oněch maximalistických cílů nebude dosaženo. Za oběti a další negativní důsledky konfliktu, jejichž počet bude pochopitelně růst, má podle této skupiny zodpovědnost výhradně Rusko, takže "my" jsme morálně z obliga...

2. Strana míru - je poněkud naivním negativem prvního proudu. Vychází z předpokladu, že jakýkoli "mír je lepší než válka" a že se má přestat bojovat bez podmínek. Korunu své nebezpečné naivitě proponenti tohoto proudu nasazují tvrzeními, že se Ukrajině nemají dodávat zbraně apod. Sem patří Stropnického výzva, kterou jsem nepodepsal právě pro její naivitu. Ano, u vyznavačů "míru za každou cenu" hraje roli antiamerikanismus a někdy i vyloženě proruské postoje (resp. Kreml tento názorový proud ke své propagandě využívá). Já sem ovšem nepatřím a je ostudným vysvědčením intelektu - nebo morálky - mnohých zdejších diskutujících, kteří mě - v rozporu s tím, co explicitně píšu, do škatulky pomatených "chcimírů" za každou cenu pořád házejí....

3. Strana kompromisu - nechce mír za každou cenu a plně uznává právo Ukrajiny bojovat a bránit se. Ale zároveň si uvědomuje, že i obranná válka, jakkoli je spravedlivá, je pořád jenom nutným zlem. Proto tento názorový proud říká, že je třeba hledat cesty k míru, a že pokud nemáme zabřednout v dlouhé, vyčerpávající, opotřebovávací válce s hekatombami mrtvol a dalšími strašlivými důsledky, musí se dojít ke kompromisu, byť se nám může morálně příčit, že ustoupíme agresorovi - jenže kompromis přece znamená, že i on ustoupí nám! A především dohoda, pokud by jí bylo dosaženo, umožňuje řadu věcí regulovat a hlídat (třeba situaci na Donbase, ty deportace atd.). To je ten největší paradox řešení prosazovaného stranou války - ono vypadá jako morálně pevné, jeví se na první pohled jako ocelově nekompromisní odhodlání ztrestat agresora, jenže ve skutečnosti mu dává velkou moc. Dokud totiž okupovaná území nebudou dobyta zpět, může si na nich Putinův režim dělat, co chce, zatímco kdyby byla uzavřena dohoda např. o mezinárodních pozorovatelích, řada hrůz a zločinů by musela přestat...

Já tedy patřím ke třetímu proudu, jakkoli je početně nejslabší. Vývoj mi bohužel dává za pravdu. Válka se stále protahuje a dlouhá poziční válka bez JASNÉHO VÍTĚZE se stává realitou.

Viz též zde: https://www.novinky.cz/clanek/valka-na-ukrajine-general-micanek-valka-neskonci-i-kdyby-ukrajinci-uspeli-40429465?fbclid=IwAR1qRSZKTsuud4-p2N5LCIO9ePuxhiY7Y65OSgmyeoRuRHQscdqjnNFEoLw#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.web.nexttoart

ještě ke dvěma věcem se vyjádřím.

1. Na stereotypní srovnávání Hitlera s Putinem a nacistického Německa se současným Ruskem odpovím stejně stereotypně jako vždycky: Chcete dobývat samotné Rusko a Kreml? Pokud ne, tak jste to vy sám/sami, kdo onu paralelu popírá. Resp. ukazujete a dokazujete, že jde jen o propagandistický manévr. Propaganda se totiž pozná právě podle té myšlenkové nedůslednosti, nepoctivosti, nedomyšlenosti... Používá paralel povrchně a jen když a jenom potud, dokud se to hodí a když to vyvolá emoce (protože o ty jde, ne o racionální analýzu).

2. A pokud jde o ty různé svrchovanosti států nad etnicky odlišnými územími - jako demokrat nemohu odpovědět jinak než tak, že dokud není problém (etnikum je spokojené), do té doby ona svrchovanost platí, jakmile problém vznikne, je třeba jej řešit a právo národa na sebeurčení platí (bez něj by nevzniklo ani Československo, ani Ukrajina a jiné nástupnické státy SSSR). Pokud tedy chce např. Londýn nebo Madrid neztratit svrchovanost nad Skotskem nebo Katalánskem, musí se snažit Skoty nebo Katalánce přesvědčit, že je pro ně výhodné, aby ve společném státě zůstali. Na jižním Slovensku nebo v Sedmihradsku naštěstí problém není, protože jsme všichni v EU...

všichni víme, že Buča byla šokem.

Ale právě podobné hrůzy by nás měly vést k tomu, abychom usilovali o mír (nikoli za každou cenu).

Závěr, který mnoho lidí z tragédie v Buči vyvodilo, je sice psychologicky pochopitelný, ale je mylný - a mimochodem nekřesťanský. Tváří v tvář zločinům je první reakcí každého člověka "dát zločinci co proto", pořádně jej ztrestat. Jenže lepší cestou je odstranit podmínky, za nichž se zločiny vůbec mohou dít - a těmi podmínkami je válka jako taková. (Tím nemá být řečeno, že by snad konkrétní viníci neměli být potrestaní.)

A jak říkám, zde nám může pomoci křesťanství a Ježíšova radikální slova, abychom neodporovali zlému. To však podle všech výkladů, které jen trochu dávají smysl, neznamená, že nemáme zlu čelit a vzdorovat a snažit se jeho původce potrestat, ale znamená to, že nemáme klesat na jeho úroveň, nemáme propadnout nenávisti a pomstě - a především máme usilovat o to, aby zlo NEMOHLO být pácháno, aby nedostalo příležitost...

Každý den ulehám a probouzím se s usilovným přáním, aby válečná hrůza na Ukrajině skončila a zavládl mír. Nikoli ovšem mír za jakoukoli cenu. A vím, že se v této své tužbě podobám papeži Františkovi...

a) Buča bohužel žádný velký šok nebyla. Jen potvrzení zpráv, které z Ukrajiny přicházely.

b) Nebyla to a není to jen Buča. Ruská armáda (včetně kontraktorských žoldneřských struktur) docela soustavně porušuje všechny válečné konvence a dopouští se válečných zločinů.

Počínaje teroristickým bombardováním civilních cílů na Ukrajině -- a zatímco Buču se ještě může někdo pokusit okecávat jako exces (dechtuje si tak duši a z pusy dělá žumpu, ale to je jeho věc), tak logisticky vysoce náročné a mimořádně nákladné operace bez taktického významu, za to s očekávatelným civilními obětmi, včetně dětí, jsou výkon ruského velení.

Nelíbí se Vám srovnání s Hitlerem, tedy dobře, srovnám Putina s Churchilem --když po nedávné zkušenosti s bombardováním Londýna odsouhlasil bombardování německých měst, alespoň otevřeně přiznal zločinnost svého rozhodnutí, porušování válečného práva odůvodněné vědomím o charakteru nepřítele.

c) Vaše představa, že první reakci každého člověka na profesionálně vyvražděnou obec je „dát co proto zločinci, co proto“, pozoruhodně vypovídá o vás samotném.

Protože první reakce velké většiny Evropanů na Buču bylo něco jiného -- pomoci těm, kdo se proti zločincům vyvražďujícím jejich vesnice, aby se mohli bránit.

d) Je asi málo lidí, kteří by nechtěli, aby válka na Ukrajině skončila -- jenomže ona neskonči, když se vyznačí jakási 50 rovnoběžka. To zatím nikdy nefungovalo.

Ty dva černé otazníky způsobila nepřepnutá klávesnice a nejsou grafický komentař Plevova výroku.

"Je asi málo lidí, kteří by nechtěli, aby válka na Ukrajině skončila -- jenomže ona neskonči, když se vyznačí jakási 50 rovnoběžka" - tato poznámka pana Profanta je naprosto výstižná.

Totiž - čistě teoreticky by bylo možno vést právě tuto historickou paralelu, byly skutečně případy kdy stanovení právě takovéto "50. rovnoběžky" přineslo alespoň zastavení akutních bojů. Bylo tomu například mezi Severní a Jižní Koreou, mezi Severním a Jižním Vietnamem. Jenže - právě tyto historické příklady nám ukazují, že tyto linie příměří byly pouhým intermezzem, na které následovala další válka.

Pane Plevo, vy si sice nárokujete jakousi "třetí cestu"; ta je ale bohužel jen sotva rozeznatelná od realit cesty druhé, tedy "chci mír za každou cenu". Vy zastáncům této druhé cesty vytýkáte naivitu; ale nedá se nic dělat, právě takovouto naivitu je nutno atestovat i vašim představám.

Tvrdíte, že na příměří je možno "dohlížet", je možno ho kontrolovat - jenže všechny zkušenosti se současným Ruskem hovoří jasně o naprostém opaku, Rusko je imperiální moloch utržený ze řetězu, pro Putina jakákoli smlouva neznamená nic více nežli pro Hitlera (a přinejmenším toto srovnání je kdykoli možno učinit), jakékoli mezinárodní smlouvy jsou pro něj jenom potud závazné dokud z nich má sám prospěch.

Jinak řečeno: vy sice propagujete mír, ale ten by fakticky vedl jenom k dalším válkám; zatímco ta strana kterou vy difamujete jako "stranu války" naopak chce vybojovat takový mír, který by měl reálnou naději na své trvání.

jak Vám tu máme vysvětlit, že Váš požadavek na mír s okupantem není reálný? Snad nejlepší bude tohle. Představte si, že Rusko bylo napadeno, musím napsat, aby to dávalo smysl, Čínou, a při útoku že přišlo o značná území na Amuru, kolem 50. rovnoběžky. (S ní se to tedy povedlo).

Myslíte si, pane Plevo, že by napadené Rusko, těšící se navíc podstatné mezinárodní podpoře (neboť by předtím nezaútočilo na Ukrajinu), nepřipravovalo protiútok, ale upřednostnilo snahu o dohodu s agresorem, jíž by v nepravděpodobném případě úspěchu zakonzervovalo prvotní své územní ztráty (a nezískalo ani záruky).

Skoro bych si tipl, že něco takového byste nepovažoval za Rusům podobné, či vlastní. Ani za správné. Proč tedy stále zde agitujete pro krajní a bezperspektivní ústupky Ukrajinců? Je

to opravdu jen z humanitárních, resp. pacifistických pohnutek?

Na mě to působí spíš aspoň trochu jinak. Nečekal jste, že by se Rusko mohlo dopustit pokusu o zásadní expanzi formou nepokryté agrese. Než byste se zabýval tímto Ruskem, tím, jaké je (a jak je označováno v prohlášení vlastních opozičníků), než by Vás iritovala poněkud ospalá reakce Západu, pro Vás je kamenem úrazu Ukrajina, jejíž počínání je v nastalé situaci ze všech daleko nejčestnějším a nejpříkladnějším.

Snad si dosud všichni pamatujeme, jak ještě před válkou Rusko ani nepředstíralo zájem řádně projednat své absurdní, mír mu kompenzující požadavky (a la "Evropu před rok 1989"), vznesené na uspěchané parodii jednání celkem nepatřičně s USA. Jak moc byla Moskva odhodlána k zahájení agrese! (Ani neusilovala mít formální záminku). Nebyl by to vlastně zázrak, kdyby už zkraje svého útoku Putin skutečně souhlasil uvést kola ruské armády hned zase do klidu?

Ve skutečnosti byly pokusy jednat odsouzeny k neúspěchu, ba k nekonání, a to bez ohledu na masakr v Buče a jinde. Ale dobře, představme si málo představitelné: V Kremlu získala navrch skepse a labilita, takže pokračování "speciální operace" dostalo v podobě jednání Ruska a Ukrajiny stopku.

Co by tahle, zdůrazňuji, krajně nepravděpodobná varianta přinesla? Linie příměří by vedla skoro dokola kolem Kyjeva a Charkova. Ale nejen to. Po čase by se Západ nejspíš dozvěděl, že Ukrajina už nežádá o členství v NATO a přístupová jednání k EU že pozastavuje, příp. dokonce, že Krym uznává za ruský. Záruky z druhé strany? V reálu nevymahatelné. V zemi, která by sešla z cesty cti, by se značnou pravděpodobností vypukla otevřená krize a jejím důsledkem by mohl být návrat jistého V. J., či řešení víceméně rovnocenné. V případě, že by Ukrajina takhle nepadla, boje by byly obnoveny. Pokud by klid zbraní přetrvával, pak za podmínek, které by pro Ukrajinu byly horší než jsou současné.

Nicméně stoupenci jednání zjara roku 2022 (i později), na Ukrajině a kdekoli jinde, podle mne byli a jsou minimálně smířliví k hrozivým možnostem, jež jsem v náznaku uvedl. Tady těžko něco pomůže. Nejspíš snad, aby téma probrali se samotnými Ukrajinci, majícími dostatečný vhled do situace.

podívejte se na mapu.

O Charkov, neřkuli Kyjev už dávno nejde. Kdyby šlo, nenavrhoval bych mírová jednání.

co s lidmi, kteří "nevědí", jaké jsou mezinárodně uznané hranice Ukrajiny.

Každopádně by mělo být naprosto vyloučeno, aby pracovali ve školství.

Pleva souhlasně přikyvoval a poučoval nás, že je to "fait accompli", a že za to stejně můžou USA a NATO.

A stejně tak si on a všichni ostatní ruští švábové představovali, že to bude probíhat i po loňském přepadení zbytku Ukrajiny.

Ale sklaplo jim, všivákům, a jak je vidět z Plevova trolení, jsou z toho dost vyděšení. S tím, že se Ukrajina bude bránit, vůbec nepočítali.

já jsem narážel na zmínku o raných kontaktech, které, nebýt konkrétních masakrů, mohly prý vyústit v jednání a zastavení bojů.

O dnešku platí, co jsem napsal již dříve: Ani jedna strana konfliktu není připravena na ukončení války ve fázi, v níž se střet aktuálně nachází. Je to nakonec pochopitelné, neboť pro tu i onu by vydat se touto cestou znamenalo stěží zvládnutelné negativní dopady.

Nelze ovšem vyloučit, že za nepříliš změněných frontových poměrů nakonec k zmírnění i zastavení bojové aktivity obou stran dojde. Byl by to důsledek (přetrvávající, nebo dokonce prohloubené) nedostatečnosti vojenské pomoci Západu Ukrajině a spíše než o uspokojivý, by šlo o znepokojivý rezultát.

Obdivuji Váš jemnocit. „O Kyjev nejde.“ -- napsat tuhe větu o městě, na které v průměru dvakrát do týdne dopadají ruské rakety a zabíjejí civilisty v týlu, to chce opravdu velký nadhled.

A těch dvacet tři mrtvých v Umanu, městě bez vojenských cílů, významném leda množstvím míst paměti na masové vraždy dvacátého století (zajatecký tábor, kde umírali zajatci, vyvražděné židovské obyvatelstvo) - o ty ovšem také nejde -- když se kácí les létají třísky a když Pleva tvoří mír, na mrtvých nezáleží.

občas se ke mně chováte seriózně, občas klesáte na úroveň pana K.

Z kontextu je snad jasné, jak jsem to myslel: Dnes už nehrozí, že by Rusové Kyjev DOBYLI. (A troufal bych si totéž říct i o Charkovu.)

Že jsou tato města ostřelována raketami, je jiná věc - byť nepochybně velmi tragická. Ale nemusím snad člověku Vaší inteligence připomínat, že pokud by byl uzavřen mír, tak by ta města ostřelována nebyla.

Je mezinárodně uznaným územím Ukrajiny, referendum nelze uznat. Používal jsem pojmy jako anexe apod. Zábor Krymu hájil pan Petr Uhl, nikoli já.

Něco jiného je, co si tamní občané přejí. To nevíme, ale je vysoce pravděpodobné, že krymští Tataři a Ukrajinci chtějí být součástí Ukrajiny, kdežto Rusové (kteří tam mají většinu) Ruska.

Pojem "fait accompli" použil M. Zeman. Já jsem se k němu v tomto asi opravdu přidal. Kdo chce ono fait accompli zvrátit, musí jít na Ukrajinu bojovat a Krym osvobozovat.

ti lidé, které bomby zabily, nebudou méně mrtví, protože vy to vidíte v nějakém kontextu. Dokud v Kyjevě vraždí teroristické nálety cizího agresora, jde o Kyjev -- a z vašeho kontextu si můžete uplést mašličku.

A máte pravdu: „Kdyby byl mír, nebyl by ten nálet.“

A pak je další řada stejně pravdivých vět:

„Kdyby Rusko nenapadlo Ukrajinu, nebyl by ten nálet.“

„Kdyby Rusko dodržovalo válečné konvence, které podepsalo, nebyl ten nálet.“

A dodám ještě jednu: Kdyby Putinova diktatura projevila ochotu realistický jednat, už by dávno bylo příměří.

P.s. Nějak nerozumím vašemu výroku: „občas klesáte na úroveň pana K.“ Odkud a kam klesám? Kdo je ten „K“, kterého považuje míru poklesnutí?

že se už nikdy a k žádným otázkám nebudu v diskusích na DR vyjadřovat.

Nebudu už také žádné diskuse číst. Zdůrazňuji, že pokud tedy na různé další výtky, polemiku nebo výpady nebudu reagovat, není to proto, že by mi "došly argumenty" nebo že by moji oponenti měli pravdu a já to uznal, že by mě "nachytali" apod.

Nebudu odpovídat jednoduše proto, že s veškerými diskusemi končím.

Děkuji za pochopení.