Pavlův projev: Osvěžující zmínka o mladé generaci, ale i podpora vládních škrtů
Redakce DRRedakce Deníku Referendum oslovila pět osobností, aby zhodnotily novoroční projev prezidenta Petra Pavla.
Jan Gruber, bývalý redaktor DR
Novoroční projev je nesnadný žánr. Kolik prostoru věnovat bilancování a kolik výhledu do budoucnosti? Které události minulého roku vypíchnout a které naopak přejít? Vždy se na něco podstatného nedostane a vždy se to neobejde bez reakce. Nemá proto valného smyslu rozebírat, zda Petr Pavel hovořil o všem, o čem by bylo hovořit třeba, ale upozornit na závěrečnou — vpravdě osvěžující a nečekanou — pasáž jeho řeči, v níž se pokusil oslovit příslušníky nejmladší generace:
„Uvědomuji si, jak neutěšitelné je pro vás myslet na budoucnost, kde se zdá téměř nemožné dosáhnout na uspokojivé bydlení a ekonomickou samostatnost, na budoucnost ve světě, kde se životní prostředí hroutí. Jak těžké je fungovat pod tlakem digitálního světa, který představuje nekonečný příliv informací, možností, nepřetržitou komunikaci a zároveň nároků, které na vás máme. A jaký dopad mají nejistoty současného i budoucího světa na duševní zdraví některých z vás.“
Prezident říkal, že se naše země bez mladých lidí, jejich nápadů, energie a aktivity neobejde, a proto hodlá usilovat o to, aby na ně politikové nezapomínali. Otázkou zůstává, jak toho chce dosáhnout. Jistě, může apelovat. Může přicházet s neformálními návrhy. Může Parlamentu vracet odfláknuté zákony.
Sám ovšem s krizí bydlení nebo dopady změn klimatu z Hradu neudělá téměř nic. Pokud jej politikové oslyší, zbudou jen slova. Ale i ta nakonec mohou dát lidem trochu naděje, že všechno ještě není ztraceno. Že má smysl se zapojovat do veřejného života.
Radek Kubala, člen organizace Re-set: platformy pro sociálně-ekologickou transformaci, bývalý redaktor DR
Prezident Petr Pavel se na nový rok obrátil na obyvatele České republiky solidním a velmi kultivovaným projevem, jehož cílem bylo sjednocovat spíše než rozdělovat společnost. Rozhodně je potřeba ocenit apel na to, abychom v reakci na tragické události na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy nepropadali kultuře strachu, během které bychom dovolili omezování naší svobody.
Mezi nejslabší místa patřila podpora asociální vládní politiky s tím, že vládní kroky jsou sice nepopulární, avšak nutné k umoření dluhu. Tuto neoliberální lež slýcháme už roky, politika škrtů však nefunguje, navíc nabourává sociální smír, z čehož čerpají autoritáři typu Babiše nebo Okamury. Problémem vládní politiky není špatná komunikace, jak tvrdí Pavel, ale fakt, že její politika prohlubuje chudobu a nejistotu ve společnosti.
Naopak nejsilnější částí projevu bylo vyjádření pochopení pro mladé lidi, kteří čelí souběžně bytové, ekonomické i klimatické krizi. Bylo osvěžující slyšet apel na to, aby se mladí lidé angažovali v řešení klíčových problémů společnosti. Od bývalých prezidentů jsme byli zvyklí na útoky směrem k občanské společnosti, teď mají aktivní lidé u hlavy státu zastání. Plusový bod si jistě zaslouží i zmínění sociálních nerovností a nerovnoměrného rozdělení moci ve společnosti, byť jen náznakem.
U Petra Pavla stále platí teze, že jeho nejsilnější vlastností je, že oproti svým předchůdcům je normální. Takový jsme dostali i novoroční projev. Normální, slušný a bezproblémový. Zároveň však také nepříliš výrazný a bez větší odvahy. Prezident nezmínil více než dvacet tisíc civilních obětí, mezi nimi tisíce dětí, izraelského bombardování pásma Gazy. Právě tímto gestem mohl ukázat, že tolik zmiňovaný humanismus a starost o lidská práva myslí skutečně vážně. Škoda.