Za několik dní uplyne rok od druhého kola prezidentské volby, v níž populistu, oligarchu a předsedu hnutí ANO Andreje Babiše porazil s velkým náskokem bývalý šéf vojenského výboru NATO a náčelník generálního štábu české armády Petr Pavel. Do voleb šel s prozápadním směřováním a ambicí navrátit úřadu prezidenta důstojnost, ztracenou během dekády panování Miloše Zemana.

Při rekordní účasti více než sedmdesát procent voličů porazil Pavel Babiše s historicky nejvýraznějším náskokem 58,32 procenta a se ziskem téměř 3,4 milionu hlasů. Ošklivou a polarizující kampaň, v  níž Babiš za podpory konspirační scény hrozil, že Pavel v úřadu prezidenta vtáhne zemi do války, provázela nevídaná občanská mobilizace.

Ve velké analýze mapujeme, jak se vloženou naději po roce od prezidentské volby úřadujícímu prezidentovi Petru Pavlovi podařilo naplnit. Zaměříme se na vztahy s vládou a dodržování prezidentských pravomocí, průběh obměny Ústavního soudu v prezidentově režii, transparentnost prezidentského úřadu a zapomenutou debatu o strukturálně znevýhodněných regionech, kde se kumulovaly hlasy pro populistu Babiše.

Umírněný aktivista Pavel

„Budu aktivní prezident, ne aktivistický,“ sliboval opakovaně zvolený prezident Petr Pavel, byť jedním dechem odmítal, že by chtěl zasahovat do činnosti vlády. Pavel kandidoval od počátku s podporou koalice Spolu stejně jako Danuše Nerudová a Pavel Fischer, Andrej Babiš ho často v kampani označoval za vládního kandidáta.

Pavel v prezidentské volbě obdržel 3,4 milionu hlasů. Získal tak silný mandát přesahující základnu stran vládní pětikoalice, který mu potenciálně dával prostor rozvíjet oproti nepopulární vládě vlastní politiku, jako to dělal Miloš Zeman, byť s menší podporou.

Po celý uplynulý rok veřejné debatě dominovaly spory o vládní škrty ve veřejných financích. Už bezprostředně po svém březnovém nástupu do úřadu Pavel dostal na stůl sporné snížení pravidelné červnové valorizace, kvůli níž opozice během jednání doslova paralyzovala sněmovnu.

„Vládní argumenty, stejně jako argumenty ekonomických odborníků, hovoří jasně o tom, že zpomalení růstu penzí za stávající situace je nezbytné,“ odůvodnil Pavel rozhodnutí s tím, že pokud se opozice neobrátí na Ústavní soud, učiní tak sám. Hnutí ANO však tak učinilo a dohru u brněnského Ústavního soudu má návrh v těchto dnech.

Podobně zdrženlivě se Pavel zachoval i v listopadu, když podepsal schválený vládní škrtací balíček. Předtím přitom vládu zkritizoval za to, že při konsolidaci veřejných financí není podle něj dostatečně ambiciózní.

Zatím nejpatrnější Pavlovo „klepnutí vládu přes prsty“ nastalo koncem léta, kdy prezident dostal na stůl balíček důchodových změn, ztěžující přístup k předčasnému důchodu. Návrh, který měl platit od prvního září, prezident podepsal až prvního zářijového dne, čímž jeho účinnost posunul o měsíc a lidé tak získali více prostoru se na změny připravit. Vyjádřil sice konkrétní výhrady, novela však podle něho ve věci konsolidace veřejných financí jde správným směrem.

„Nemám v této chvíli pocit, že by Petr Pavel nějakým mimořádným způsobem vybočoval z rámce standardní realizace prezidentských pravomocí v duchu již zmíněného čl. 63 Ústavy. Možná by bylo možné dokonce očekávat, že by se v některých kontroverzních případech i častěji mohl stavět proti vládě, alespoň ve verbální rovině,“ říká pro Deník Referendum politolog Marián Sekerák z Institutu pro křesťansko-demokratickou politiku.

Chválí, že Pavel se nebojí ve veřejném prostoru otevírat a formulovat jasné, byť menšinové, postoje v některých polarizujících otázkách, jako byla prezidentova podpora přijetí eura v novoročním projevu či předtím podpora zrušení práva veta při rozhodování v Radě Evropské unie.

„Prezident by měl mít přirozenou autoritu. Nemělo by to být mocenské centrum, ale měl by být schopen dostávat na veřejnost témata, která by měla rezonovat. První takové silné téma vytáhl až nyní v novoročním projevu, což bylo téma přijetí eura, sama bych ale čekala témata spíš týkající se společenské solidarity,“ říká politoložka Vladimíra Dvořáková z Českého vysokého učení technického v Praze.

„Přirozenou autoritu ve společnosti se mu ještě nepodařilo vytvořit. Zda se mu to někdy podaří, je jiná věc. Můžeme ale být spokojení, že prezident nedělá ostudu, jedná důstojně a předvídatelně, nepodráží nohy vládě, nechává otázky hospodářské politiky na odpovědnosti vlády,“ dodává Dvořáková.

„Navzdory zjevně chybějícím politickým zkušenostem, což bylo především v prvních měsících působení určitým handicapem, se pan prezident zhostil svého mandátu důstojně a řádně realizuje pravomoci stanovené mu Ústavou. Rozhodně však, alespoň prozatím se to tak jeví, vrátil prezidentský úřad zpátky do ústavních rámců z vychýlení směrem k poloprezidentskému systému, o nějž se úmyslně a systematicky pokoušel jeho předchůdce Miloš Zeman,“ říká politolog Marián Sekerák.

Pavel se na rozdíl od svého předchůdce snaží o symbolická gesta, jež smiřují rozpolcenou společnost. Velký ohlas si získalo jeho přijetí šikanované dívky s ukrajinským původem na Hradě, stejně jako jeho fotografie s romskými dětmi ze školy v ústecké vyloučené lokalitě Mojžíř. Pozitivního přijetí se dostalo skladbě oceněných při udělování státních vyznamenání u příležitosti svátku 28. října.

Pavlův Ústavní soud: Lepší, než jsme mohli čekat

Jednou z klíčových pravomocí prezidenta, jež nemají pouze ceremoniální rozměr, je navrhovat kandidáty na soudce Ústavního soudu, které následně musí schválit ještě horní komora parlamentu. Každý ze soudců má desetiletý mandát. Během pětiletého mandátu Petra Pavla se postupně obmění třináct z patnácti míst na Ústavním soudu. Loni v srpnu navíc končil mandát i předsedovi Pavlu Rychetskému, architektovi dosavadního složení Ústavního soudu, který měl zpočátku značný vliv na prezidenta Miloše Zemana ve věci návrhů na nové ústavní soudce.

Rychetský ze své pozice zastával spolu s předsedy Senátu pomyslného garanta ochrany ústavnosti a stabilních institucí v době, kdy na úřadě vlády šéfoval populistický oligarchický premiér a pozdější Pavlův protikandidát Andrej Babiš a na Pražském hradě seděl Babišův spojenec a proslulý nectitel ústavních mantinelů Zeman.

Zatím Pavel na Ústavním soudu obměnil osm míst, pět jej ještě bude čekat v průběhu následujících dvou let. Krom toho již vybral jako nového předsedu Ústavního soudu Josefa Baxu i jeho místopředsedy. Krátce po jmenování Pavla prezidentem zveřejnila jeho kancelář způsob výběru ústavních soudců, který má být maximálně transparentní. Kancelář prezidenta sbírá nominace od více než dvou desítek oslovených institucí, jako jsou Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud a soudy nižších instancí, právnické fakulty, Soudcovská unie, Advokátní komora či Ústav státu a práva Akademie věd.

Posuzování nominací a předvýběr má na starosti odborný konzultační panel pod vedením ústavního právníka z Univerzity Karlovy Jana Kysely. Na základě jeho doporučení a osobního pohovoru s dotyčným kandidátem pak Pavel rozhodne.

Členy panelu jsou dále Kyselův kolega z pražské Právnické fakulty a majitel mediální společnosti Internet Info, provozující portál Lupa.cz a další weby, Marek Antoš, bývalá soudkyně Ústavního soudu, někdejší předsedkyně Ústavu pro ochranu osobních údajů a zkraje devadesátých let také poslankyně KDU-ČSL Ivana Janů, vedoucí Katedry ústavního práva a politologie brněnské Masarykovy univerzity David Kosař, herec, bývalý senátor a lokální politik jihočeského hnutí Občané pro Budějovice Jiří Šesták a bývalá ústavní soudkyně a senátorka za Zelené Eliška Wagnerová.

Původní členkou panelu byla také bývalá ombudsmanka a chartistka Anna Šabatová. Ta však v srpnu sama rezignovala kvůli hrozícímu střetu zájmů, neboť konzultační panel měl posuzovat jako možného kandidáta i jejího syna, advokáta Pavla Uhla.