Nový prezident Petr Pavel nastupuje do úřadu jako ztělesnění změny v takřka všech myslitelných ohledech — tedy snad s výjimkou zachování určité monarchistické okázalosti. Chce vystupovat agilněji, pokorněji a důstojněji než Miloš Zeman. Slíbil též větší komunikační otevřenost a specificky větší vstřícnost k novinářům.

Po všech jmenovaných stránkách již Pavel svoji odlišnost ukázal a není důvod si myslet, že v budoucnu otočí. Vedle toho slíbil však také zásadnější změny v pojetí funkce samotné. A zde je radno zpozornět. Právě tyto změny — a ne slušivá fazóna či generálský klid — totiž určí, do jaké míry posune během svého mandátu nejen roli prezidenta, ale potenciálně i českou politickou kulturu a společnost celkově.

O jaké sliby tedy konkrétně jde a čeho si všímat během úřadování nového prezidenta obzvláště?

1) Budu prezidentem v duchu Ústavy. Budu jednat bez naschválů a průtahů, budu moderovat, zklidňovat

Pokud by měl člověk vybrat rysy, jež podle názorů lidí okolo něj nejvíce vadily na vládnutí Miloše Zemana, šlo by mezi prvními bezesporu o neustálé překračováním hranic, které mandátu prezidenta vymezuje Ústava ČR. Pravomoci hlavy státu jsou v ní ohraničeny často jen obecně. Ústava ovšem nepředpokládá, že bude funkci prezidenta vykonávat svévolník, jenž si libuje v zákeřnostech, v provokacích, ve snaze maximalizovat svůj vliv za každou cenu a ve zkoušení hranic možného.

Pavel byl v tomto ohledu zvolen v podstatě jako Antizeman. Slíbil jednat maximálně korektně a zdrženlivě, neposílat politikům vzkazy přes média, ale vyříkávat si s nimi vše osobně a dopředu, a zejména: respektovat odpovědnost premiéra — tedy například v případném sporu o jmenování toho či onoho neblokovat situaci až do prosazení vlastní vůle, jako to dělal právě jeho předchůdce.

Přesto zde stále existuje obava, že i Pavlovi nakonec stoupne nejvyšší funkce do hlavy. Hovoří pro to silný mandát (3,36 milionů hlasů pro Pavla z letošních voleb je ještě o půl milionu více než maximum Miloše Zemana), fenomén vládnutí z monumentálního Pražského hradu, který poznamenal Klause, Havla i Zemana, a konečně překvapivě razantní první gesta, ke kterým se Pavel po zvolení odhodlal — telefonát s tchajwanskou prezidentkou a silná vyjádření ohledně Ukrajiny.

Dnes Pavel slibuje „zůstat nohama pevně na zemi“ a „dávat i s pomocí manželky pozor na to, aby nezblbnul“. Dále chce trávit většinu času mimo Hrad a „být co nejvíce mezi lidmi“. V obecné rovině by pak rád, aby i jeho přičiněním skončila v ČR „blbá nálada“ a znovu se do politiky vrátily hodnoty jako „pravda, důstojnost, respekt a pokora“. Což může reálně dopadnout věru jakkoliv.

2) Fungování úřadu bude mnohem transparentnější

Zde z části běží o velké téma posledních týdnů, když se ukazuje, co vše na Hradě prováděli Zemanovi lidé. Pavel slíbil, že při přebírání pohlídá důsledný audit a nechá udělat „hloubkový úklid ve všech oblastech“, plus že — přirozeně — utne „všechny dosavadní aktivity kanceláře v šedé zóně, možná i za hranou zákona“. Lze se domýšlet, že o fungovaní Hradu za Zemana se v nadcházejících týdnech ještě mnohé dovíme.

Nový prezident se ovšem zavázal nejen k „úklidu“, ale pomyslně k úplnému obrácení: slíbil, že úřad bude fungovat maximálně transparentně; že budou dopředu známa kritéria, podle nichž bude rozhodovat o nominaci či obsazení té nebo oné funkce a že každý bude vědět, kdo jsou lidé okolo něj, co mají na práci a za co odpovídají.

S velkým očekáváním se i proto v daném ohledu vyhlíží, jakou roli bude ve skutečnosti sehrávat nakonec Petr Kolář — někdejší diplomat a velvyslanec v USA, posléze však lobbista a jeden ze strůjců Pavlovy kandidatury. Pavel po volbách zopakoval, že Kolář bude jen „přítel na telefonu“ bez oficiální funkce. Sám lobbista chce prezidentovi radit, ale zároveň pokračovat ve své dosavadní práci.

Výraznou podporou se o Pavlovo vítězství zasloužili také movití mecenáši jako Libor Winkler, Jan Barta a někteří další z cca pěti tisíc Pavlových sponzorů. Bude záhodno sledovat, zda a případně jak bude chtít některý z nich vzniklé vazby využívat, a specificky jak transparentně budou příslušné styky probíhat.

Jde-li o vlastní prezidentův tým na Hradě, přislíbil Pavel vedle transparentnosti i maximální profesionalitu a otevřenost ke kontrole. Jádro administrativy zatím tvoří lidé z Pavlovy kampaně v čele s bývalým ředitelem Evropských hodnot Radkem Hokovským.

3) Budu se aktivně zajímat o těžkosti chudších lidí a chudších regionů. A budu pomáhat je řešit

Velké téma a věc, která je objektivně záslužná. Popasovat se s ní lze ale všelijak. Názorně to zvlášť v prvním období ukazoval opět Miloš Zeman, který do regionů a menších měst sice soustavně jezdil, zpravidla ale v nich pouze glosoval místní dění, kritizoval své kritiky nebo islám a zase odjížděl.

Pavel chce na cestách dle svých slov zjišťovat, jak na lidi skutečně dopadá vládní politika, a „získávat podklady“ pro následné jednání s politiky. Zatím navštívil Karlovarský kraj, kde jednal se starosty a podnikateli, zašel na hokej a podebatoval si s několika desítkami vstřícně naladěných lidí v knihovně. A pak navštívil Ústecký kraj, kde to bylo podobné — s rozdílem, že debata byla ve škole a z cesty vznikla dobrá fotogalerie.

Otázkou je, zda právě tento formát cest mimo Prahu opravdu zajistí prezidentovi dostatečný vhled do života v odlehlých koutech českých zemí a dopadů vládní politiky.

V dosud podstoupených debatách Pavel lidem vysvětloval, že prezident nemá pravomoci konat velké změny, ale může „otravovat odpovědné lidi tak dlouho, dokud ho nevyslechnou“. Slíbil též navrhnout premiérovi, aby do regionů jezdila zasedat i vláda.

Přijat byl dle jedněch zdrojů „velkým potleskem“. Dle jiných „debatoval jen minimálně a na hokeji byl vypískán“.

Teoreticky mohou z této skupiny slibů vzejít úžasné posuny — částečné zasypání příkopů ve společnosti, větší porozumění pro mimopražské problémy, možná i nějaký velký sociální plán pro dotčené lidi a oblasti. Může však také zůstat jen u sebepropagačních výjížděk a mouder typu „je třeba lépe koordinovat dotační programy, zlepšit dopravní obslužnost a rozšířit možnosti kulturního vyžití“.

4) Budu naslouchat i argumentům opozice i každého dalšího, kdo chce s věcmi pohnout k lepšímu

Tento slib, resp. skupina slibů, je potenciálně vůbec nejvýznamnější. Pokud by byl realizován alespoň z části, posunula by se prezidentská role o podstatný kus k ústavnímu ideálu. A pokud by byl realizován skutečně důsledně — a s přihlédnutím k hodnotovým postojům, kterými se Pavel během kampaně prezentoval —, mohl by se stát nový prezident pomyslným kmotrem žádoucích změn a debat ve společnosti.

Pavel nesliboval před volbami přímo popohánět nějakou modernizační transformaci, jak svůj prezidentský ideál líčila Danuše Nerudová. Sliboval ale naslouchat argumentům opozice, „pokud půjde o argumenty faktické“, a zabývat se i alternativními návrhy k vládní politice, „půjde-li o konkrétní návrhy, jak pohnout s věcmi k lepšímu“.

V kampani se Pavel zároveň otevřeně přihlásil k celé paletě progresivních postojů — od zachování bezplatného zdravotnictví a vysokého školství k potřebě progresivního zdanění a decentralizované energetiky až k umožnění adopcí homosexuálními páry, zvýšení počtu učitelů, legalizaci marihuany či umožnění euthanasie.

Vzato důsledně by tak mohly mít na Hradě otevřené dveře nejrůznější spolky a občanské iniciativy, které by přicházely s propracovanými pozicemi a návrhy konkrétních změn. Anebo by se alespoň mohlo věcnou diskuzí a námitkami předcházet schvalování různých paskvilů či opatření se skrytou agendou.

Své první setkání s opozicí v podobě návštěvy Havlíčka a Schillerové ohledně valorizace penzí však Pavel zrovna moc nezvládl. Dotyčné duo si uzmulo výklad schůzky pro sebe a zvolený prezident nedokázal náležitě reagovat. I zde je tak otázkou, co z potenciálně velkého slibu vzejde. I zde bude důležité míru jeho naplňování bedlivě sledovat.