Jak Miloš Zeman lhal pro lidi

Petr Bittner

Kdo se zúčastnil některého z vystoupení Miloše Zemana při jeho návštěvě Jihomoravského kraje, mohl být svědkem salvy lží, ale i upřímného zájmu o ty, kterým se zbytek světa nemá čas věnovat.

Miloš Zeman je pragmatik staré školy. Pokud by se mohl dožít dvou set let, dovedu si představit, že by si dokázal udržet popularitu až do konce (nikomu smrt nepřeju, ale kdyby byl prvním dvousetletým člověkem v dějinách Miloš Zeman, dalo by se to označit za evoluční trolling).

Zeman totiž opakovaně prokazuje unikátní schopnost ujmout se těch, kteří zůstávají vládnoucí garniturou opuštěni. Není to od něj nijak čistá hra — probouzí v nich při tom totiž často to horší, co v nich je: bojí-li se, straší je, jsou-li naštvaní, hledá jim snadné terče. „Ano, možná je to princ temnot, má obrovské zvířecí rohy, černá křídla od krve a dvě hlavy a možná mu z obou šlehají plameny. Ale mluví mi z duše…“ mohla by znít parafráze jednoho kresleného vtipu.

Miloš Zeman zkrátka mluví z duší a je mu jedno, že jsou ty duše často černé.

Asi ve třech stovkách zaplnili převážně Újezdští místní restauraci Na Rychtě. S dobrou stovkou z nich jsem strávil téměř hodinu před střeženým vchodem. Místní si vyměňovali obecní historky, o Zemanovi se moc nemluvilo: „Jsem zvědavej, jaký na nás vytáhne bonmoty. Já ho moc vážně neberu, ale vtípky, ty mu jdou, to se musí nechat,“ vyznává se starší pán z čistě komediechtivého vztahu k prezidentovi.

Zemanovo půlhodinové vystoupení se neslo v duchu televarieté. Zeman hraje na pódiu roli sedícího slepence Miroslava Horníčka, Jiřího Sováka a Jiřiny Bohdalové: vzájemné předporozumění je hluboké, vtípky mívají formu pouhých narážek. Kulturní rasismus ještě nikdy nebyl víc k popukání. „Těší mě, že se můžu po čase znovu setkat nikoli s obyčejnými, jak říká vrchnost, která se považuje za neobyčejnou, ale jak já říkám s normálními lidmi,“ svěřil se na začátku Zeman a asi netušil, že do přátelského dialogu zahrnul i mne...

Oáza bezpečí

Deset tajných policistů dostávalo na rohu restaurace poslední pokyny. K čemu asi byli instruováni? Za prvními dveřmi čekala každého z návštěvníků intenzivní prohlídka s detektorem, všemu znuděně přehlížel i jedinkrát štěknuvší výstavní německý ovčák. „Je to dobře, že ho tady mají, on by našel výbušninu,“ kvituje uznale jeho přítomnost starší paní kamarádce. Celé entrée vytváří mezi stojícími atmosféru lehkého napětí — přehnaná bezpečnostní opatření bývají sama příčinou pocitu ohrožení.

Několik lidí vyleká rána... popeláři vysypali kontejner se sklem. Leknutí střídá úleva a čekání na prezidenta si teď mnozí mohou krátit vtípky na téma sebevražedných atentátů. Že by si teroristé po pařížském Bataclanu přeci jen vybrali pro další smrtící úder západní kultuře právě újezdskou restauraci Na Rychtě?

O to bezpečněji a útulněji bylo uvnitř. Nebezpečí tam venku nemohlo projít přes hranici svalnatých ozbrojených mužů, jejich soustředěných pohledů a moderních zbraní (jeden z agentů se v areálu pohyboval se zrcátkem pro ostřelovače).

Ale to už sedí na pódiu sám strůjce onoho ontologického bezpečí uprostřed rychle se měnícího světa. Situace je tam venku vážná, ale tady je svět ještě v pořádku...

„Mohli by se uprchlíci použít jako pracovní síla pro stavbu kanálu Dunaj-Odra-Labe?“ nastavuje mladý muž laťku otázek z publika. „Nemohli. Jelikož chtějí do Německa, tak z toho logicky vyplývá, že nechtějí pracovat,“ opáčí Zeman nastavením laťky výrokové logiky.

Zeman opakovaně prokazuje unikátní schopnost ujmout se těch, kteří zůstávají vládnoucí garniturou opuštěni. Není to od něj nijak čistá hra — probouzí v nich při tom totiž často to horší, co v nich je. Repro DR

Jak dneska vlastně poznat, kdo mluví pravdu, a kdo lže? A proč si nevybrat za pravdu právě to, co zazní z úst demiurga bezpečí v tomhle svatostánku, když tam venku beztak všichni lžou?

Venku se lže proti lidem, v restauraci Na Rychtě se toho dne lhalo pro lidi.

Král usvědčených lhářů Miloš Zeman si k tomuhle festivalu komunitního lhaní přizval na pomoc svého padawana lži, Michala Haška, který kdysi vydržel lhát v přímém přenosu nepřetržitě deset minut, čímž se nominoval do Guinessovy knihy rekordů hned vedle muže, který dokázal deset minut točit talířem na špičce penisu.

Akce samotná tak svým programem připomínala kombinaci předváděcí akce na vysavače a manifestace vojenské připravenosti Korejské lidově demokratické republiky, akorát v o mnoho přátelštějším, obývákovějším duchu. Jako by to člověk sledoval na obrazovce z tepla obřího gauče, na který se vejde celá obec.

Zemanova velká pravda

Zeman těží z rozklížení české společnosti. Nebyl to však on, kdo ji rozklížil. Byly to především dlouhé roky otevřeně neoliberálních vlád, které si dovolily tu historickou drzost, že otevřeně mobilizovaly proti slabým.

Pravice tak ze sebe vytvořila na věky věků užitečného fackovacího panáka Zemanovy prolhané, ale autentické lidovosti. Je to především stará, zdiskreditovaná pravice, kdo Zemanovi umožňuje být levicovým (byť jen pro našinec).

V sociální otázce má Zeman svou jedinou velkou pravdu a bylo to cítit, když v Újezdě otevíral hospic: „Kultura národa se pozná podle toho, jak se stará o svoje staré,“ glosoval Zeman soucitným hlasem a v aplausu se úplně ztratil fakt, že v mnoha muslimských zemích téměř neexistují starobince, protože povinnost starat se o stárnoucí mají rodiny.

Miloš Zeman surfuje po nekonečné řece rozporů. Když mu dojdou, vymyslí si další, aby neztratil vlnu. Jeden z takových rozporů — ten mezi humanitními a technickými obory — v sobě nedopatřením zhmotnil muž z publika, který vystudoval „jak průmyslovku, tak filozofii“. Co je to vůbec za člověka? Není to nějaká zrůda? Z pódia naštěstí celou anomálii řádně osvětlil absolvent ekonomky: „Kdo má jen humanitní vzdělání, bude mít problém na trhu práce, zatímco roste zájem o řemesla a profese,“ zaúřadoval prezident-filozof a rychle téma opustil, aby se vyhnul reálným statistikám nebo nedej bože dotazu, zda se jeho dcera díky tatínkově prognostickému knowhow vyučuje svářečkou, nebo soustružnicí.

Slovy Matěje Stropnického se Miloš Zeman v těchto turbulentních dnech možná opravdu stal prezidentem slabochů. Jeho síla a zároveň klíč k jeho pravděpodobnému znovuzvolení však tkví v tom, že zároveň dál zůstává i prezidentem slabých.

„Ti Chaloupkovi to ti je divná famílie. Včera se šel manžel ve tři v noci napít a u nich se ještě svítilo,“ otevírala paní v odpoledním autobuse jedoucím ze Sokolnice do Újezda očividně zaběhnuté téma. „To je tím, že chlastají, a bůhví co ještě. Minule na mě málem zavolal policajty. Ale dneska tam bude, taky se přijdou podívat na prezidenta…“ opáčí jí druhá a jejich pohoršení jakoby ulítlo okýnkem.

Zeman je prezident, který spojuje odpojené.

    Diskuse (116 příspěvků)
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    January 28, 2016 v 18.55
    Mne nejvíce vytáčí, jakou míru agresivity Miloš Zeman vědomě vnáší do veřejného prostoru.

    Jako by s uprchlíky nebylo dost starostí, on mluví o řízené islámské invazi, i když se víc a víc ukazuje, že jde hlavně o ekonomickou migraci.
    Ten kalašnikov v souvislosti s "odvoláváním premiéra", to byl samozřejmě stejný případ.
    Stal se kazatelem války.

    Jinými slovy třeba i zde:
    http://tomaspeszynski.blog.idnes.cz/c/493121/zeman-legitimizuje-extremismus-a-politicke-nasili.html
    -----------------------------

    Dnes mi došlo, do jak prekérní situace se shodou okolností ČSSD dostane.
    Na podzim 2017 budou volby do PS a v lednu 2018 prezidentské.
    Tyhle dvě události nepůjdou oddělit, strany kandidující do PS se budou muset vůči nové Zemanově kandidatuře vymezit nebo ho podpořit.
    ANO, Úsvit a další partičky budou stát za Zemanem.
    Možná za ním bude stát i ČSSD (nedivil bych se) - pak ztratí voliče jako jsem já.
    Možná za ním stát nebude a ztratí spoustu jiných voličů.
    Každopádně ji to zničí...
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    January 28, 2016 v 18.57
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    January 29, 2016 v 11.44
    Problém ČSSD není pouze Zeman, ale i Hašek, Chovanec ad.
    Ta strana se dostala do prekérní, takřka neřešitelné situace - a bude už jenom ztrácet. Rezignovala na snahu voliče vychovat a vyvést je z jejich rasistických a islamofobních bludů, naopak, začala "náladám veřejnosti" ustupovat.
    Začala se "zemanizovat" i pod Sobotkovým vedením. V tomto smyslu skutečně Sobotka není dostatečně chlap - měl zkrátka bouchnout do stolu hned na začátku migrační krize a říct: buďto budu předsedou já a pak pro xenofobii atd. nebude ve straně místo, nebo tomu bude opačně.
    Teď už je pozdě na vše. Soft xenofobie a soft rasismus nebude lidem stačit. A pro "sluníčkáře" je i ta soft xenofobie zase až moc a volit socdem taky nebudou. Past, ze které není úniku...

    Zbývá se zeptat sociologa O. Novotného, co dělal na konci jara a začátkem léta loňského roku, když dle všeho nedělal práci, za kterou je v Lidovém domě placen?
    Luděk Ševčík, OSVČ
    January 29, 2016 v 12.25
    Mám opačný názor.
    Domnívám se, že problémem ČSSD nejsou politici, pracující v obecném zájmu, ale ti, kteří pracují jen pro úzké zájmové skupiny a tudíž proti zájmu většinové veřejnosti.
    Máte to nějaké popletené. Zkuste si zafixovat, že práce politika je především služba jeho voličům a ne jakási sólová jízda pro pár desítek "neziskovek". Pak uvidíte jejich práci reálně.
    Je to tady samé strašení rasismem a islamofobií a přitom nejste schopni pochopit základní principy demokracie.
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    January 29, 2016 v 21.48
    Podle vaší teorie, p. Ševčíku,
    by největšími demokraty byli Hitler a Henlein. Ten první jednoznačně demokraticky vyhrál volby a tomu druhému dokonce v r. 1938 tleskalo 90% sudetských Němců!

    Nikoli, ne nadarmo nese naše demokracie přízvisko "liberální". To znamená, že je to systém vlády většiny PŘI OCHRANĚ PRÁV MENŠIN. A znamená to také, že lidská a občanská práva jsou nezadatelná a nezrušitelná, tj. ani demokratickým hlasováním je nelze nikomu vzít nebo upřít. Jinak by se demokracie rychle zvrhla v ochlokracii, tedy vládu zmanipulované lůzy.

    Čím dál mám naléhavější pocit, že kurzy občanské výchovy by nejméně stejně jako migranti, ne-li více než oni, potřebovali čeští voliči, zvláště pak příznivci našeho hradního pána...:)
    Luděk Ševčík, OSVČ
    January 30, 2016 v 11.39
    Vám to, pane Plevo, nedošlo.
    Vy si demokracii vykládáte podle současného trendu, který vyvyšuje práva menšin nad právo většiny. To je takový paskvil na demokracii. Který ovšem jistým skupinám přináší nemalý profit.
    Váš příměr s Hitlerem je též mimo. Jako kdyby dnes, v té vámi tzv. liberální demokracii byla eliminovaná možnost, aby se politici nemohli chovat jako diktátoři.
    Kurzy občanské výchovy si proboha raději nechte pro sebe, ať nemáte ostudu.
    Studujte demokracii. A začít můžete tím, že si uvědomíte, že že demokracie je především uskutečňování vůle VĚTŠINY. A že bez respektu tohoto pravidla a návaznosti na něj, jsou prosazování ostatních pravidel nedemokratickým počinem. Je to základ od nějž se vše odvíjí.
    Se znalostí tohoto základního principu už pak nemůžete prosazovat jakousi pseudodemokracii, ať ji nazvete jakkoliv. Vlastně můžete. Každý má právo se znemožnit.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    January 30, 2016 v 13.47
    Problém Zeman?
    Podle mého názoru ten "problém Zeman" není nikterak neřešitelný. Vždyť to byl zrovna on sám, který zcela nedávno vyhlásil heslo: "Všechny šiřitele nenávisti okamžitě deportovat!"

    A protože je v současné době jen málo takových, kteří by nenávist vůči jiným (národům a náboženstvím) šířili natolik intenzivně jako M. Zeman, pak tedy - v plném souladu s jeho vlastními intencemi - není možné jiné řešení nežli okamžitá deportace.

    Jako cílové místo jeho deportování by se ze všeho nejlépe nabízel některý ze syrských uprchlických táborů v Turecku. Tam by se mohl ze všeho nejlépe přesvědčit o "luxusním životě" jejich obyvatelů.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    January 30, 2016 v 14.7
    Zemanův psychologický profil
    Na tom psychologickém rozboru osobnosti M. Zemana je možná více než jiné zajímavý ten bod, kde se jedná o to, že Zeman právě proto natolik zavile bojuje proti "pražské kavárně" (tj. proti světu kritických intelektuálů), že ve skutečnosti by k ní velice rád patřil.

    Je tomu skutečně tak: intelektuál Zeman byl prakticky veškerou českou intelektuální komunitou vyobcován; ve své prioritní politické funkci je fakticky společensky zcela izolován, jeho společnost mu tvoří víceméně už jenom úslužné dušičky bez jakékoli vlastní osobnosti. A ačkoli on si tyto své pochlebníky samozřejmě sám pěstuje a uchovává, přesto jeho vlastní intelekt nezakrněl ještě natolik, aby si mohl nebýt vědom jejich intelektuální i lidské prázdnoty.

    M. Zeman tedy skutečně podle všeho ve svém nitru žhavě a zoufale touží po tom, aby ho "pražská kavárna" přijala mezi sebe, aby obdivovala jeho jiskřivé bonmoty. Ale protože ona jím pohrdla, pak on se jí mstí na každém kroku, přesně tak jak to nazval psycholog - jako zhrzené lásce.
    Luděk Ševčík, OSVČ
    January 30, 2016 v 14.44
    Vy si tedy fandíte, pane Poláčku.
    "Zeman byl prakticky veškerou českou intelektuální komunitou vyobcován". Já jsem četl dost názorů těch, které pokládám za skutečné intelektuály a měli jiný názor. Co takhle napsat : Zeman byl prakticky veškerou pražskou kavárnou vyobcován? To bych podepsal.
    + Další komentáře