Zeman daroval lidem Hrad
Petr BittnerReportáž České televize nazvaná Účastníci zájezdu měla odhalit, jak Miloš Zeman manipuluje s lidmi. Neukázala však, jací tito lidé jsou, s čím ve svých životech zápolí a proč u nich Zeman vítězí. Text je věnován těmto lidem.
Prezidentský kancléř Vratislav Mynář pochází z jihomoravské vesnice jménem Osvětimany. To je to jediné, co jsem si odnesl z dvacetiminutové investigativní reportáže Účastníci zájezdu, kterou představil v pořadu Reportéři ČT Lukáš Landa. Všechno ostatní se odehrávalo plně v mezích, které si tu Miloš Zeman nastolil a které mu přinášejí širokou podporu.
Název reportáže, který evokuje stejnojmennou volnočasovou komedii, použije hned v úvodu na záznamu skryté kamery „průvodce“ Otakar Berka (KSČM). A fraška se skutečně odehrála. Máme však tendenci zapomínat, že i ty nejzásadnější politické události se mohou odehrát jako frašky — koláč moci se krájí při jakémkoli žánru.
Scénář samotné reportáže jako by si psal sám Miloš Zeman. Vždyť celému incidentu pohoršeně oponovali třeba Karel Hvížďala nebo Ladislav Špaček, tedy nepřátelé, které kdyby Zeman neměl, musel by si je vymyslet. Podle Hvížďaly jsou Zemanovi podporovatelé „upláceni za podporu“ — jenže za podporu je uplácen každý, jinak by kampaně nestály žádné peníze. Každý si kupuje hlasy.
Ze záběrů a z projevů průvodce je navíc patrné, že co se podpory Miloši Zemanovi týče, panuje mezi účastníky konsensus. Návštěva hradu pak není materiální (jak ji v reportáži nazývá marketingový guru Jakub Horák), nýbrž duchovní odměnou — stejně jako důchodci se nenechávají lákat na promoakce vidinou guláše zdarma, ale pouze touhou být pro někoho středem zájmu, je samotný zemanovský zájezd silným symbolickým projevem prezidentovy otevřené náruče.
Prohlídku hradních prostor popisují ve snímku jako „nedostupnou běžnému smrtelníkovi“ pouze lidé, kteří patřili k nejbližším spojencům Václava Havla, a kteří v prezidentské volbě otevřeně podporovali Karla Schwarzenberga. A to je typický moment selhání mediálního rámování, kterého Zeman dokáže vždycky umně využít.
Je to přeci struna, na kterou už léta brnká: on je jiný, než dosavadní prezidenti, kteří se povyšovali nad veřejný vkus, on je skutečně „levicový“ prezident, zmocněnec lidu. On nemá problém pustit na svůj hrad obyčejné lidi z Osvětiman, není s nimi v konfliktu, nebojí se jich, neodepírá jim podíl na sebevznešenějších historických symbolech — dokud je na hradě Zeman, patří jeho klenoty všem.
Mluvit o účastnících jako o „lidech, kteří nemají vlastní názor,“ je opět hra podle Zemanova scénáře. Co to znamená „mít vlastní názor"? Není spíš naším problémem, že lidé stále pevněji zastávají názory nenávistné a rasistické?
Jak se asi bude reportáž jevit jejím aktérům? „Zmanipulovaná Česká televize útočí na prezidenta a snaží se dělat z lidí hlupáky!“ Miloš Zeman by mohl z takového snímku udělat svůj propagační materiál.
Kdyby si na barokní židle ve Vladislavském sále sedla Meda Mládková, nebyl by to takový problém, protože je to „dáma“, kterou kdybyste vzbudili uprostřed noci, tak vám vyjmenuje celou sadu příborů pro večeři s vévodou z Kentu v pořadí od šibřinek po zakončení honácké sezóny. To, co je v reportáži pociťováno jako skutečné bezpečnostní riziko, je starý dobrý nájezd nevyzpytatelných lidových vrstev, jejichž společenská role se omezuje na nezdravý životní styl a karamboly v Neváhej a toč: Na jak drahý koberec jim spadne chlebíček? Do jak staré vázy drcnou loktem?
Landova reportáž se snažila ukázat, že je podpora Miloše Zemana zinscenovaná. Jenomže reálná podpora Miloše Zemana nijak zinscenovaná není. Abychom se mohli vůbec někdy dobrat tajemství Zemanova úspěchu, musíme se ptát, proč vlastně existují lidé, pro které je Zeman hrdinou. Jaké jsou jejich každodenní starosti? Jaký svět je jim servírován médii? Čeho se nejvíc bojí a čeho se jim nedostává?
Kritika Zemanovy šarády musí tnout hlouběji. Dokud budou Zemanovi odpůrci jen vznešenými kritiky jeho vkusu (a potažmo tedy vkusu jeho podporovatelů), bude Zemanovi na pódiu stačit stále míň: neposlouchejte elity, chtějí vám vnutit svou perspektivu, já hájím tu vaši a vy si můžete být jisti, že dokud tu budu já, budete vyslyšeni, ať bude váš názor jakýkoli.
„To bylo za komunismu, zájezdy…“
Účastníky zájezdu ukazuje reportáž jako objekty manipulace Zemanova týmu. Nikdo z nich se však nevyjádří, nikomu není kladena žádná otázka, která by nám mohla poodhalit, jaké jsou motivy či dojmy těch lidí. Je to tedy sama reportáž, která se ke svým aktérům chová jako k předmětům. S groteskní hudbou ukazuje svoje němé účinkující jako nešiky z němých filmů.
Úsměvný je komentář politologa Rudolfa Kučery, podle něhož „to bylo za komunismu, zájezdy, organizovaná shromáždění, organizované akce, kde ti vybraní lidé pak byli odměňováni“. „Čili to by se nemělo dít?“ musel se sám znejistělý reportér dotázat, zda je to vastně špatně. Snad nikdy nebylo patrnější, že pro spoustu lidí ztrácí antikomunistický strašák jakýkoli obsah.
Ukazuje se, že tu největší nostalgii po minulých pořádcích nevzbuzují ve starých, chudých či jakkoli opuštěných lidech komunističtí ideologové, ale především my sami, tím, jak se k nim chováme, jaké místo jim v našem světě vyhrazujeme.
A že Vratislav Mynář možná korumpoval? Co byste taky čekali od člověka bez prověrky. Pro ty zapomenuté lidi je daleko podstatnější, že za ně Zeman obelstil elitu a daroval jim Hrad. Naslouchal jim. A vzal si je k sobě domů.
zaprvé, člověk se skrytou kamerou nemůže mluvit? A zadruhé, spolupráce s Václavem Havlem je kompromitující v antihavlistickém diskurzu, jehož Zeman využívá. A zatřetí, Mynářova korupce bude muset být nejprve prokázána (říká se tomu presumpce neviny) a domů si lidi k sobě vzal v symbolické rovině - v článku je to všechno napsané.
Přesto si myslím, že reportáž ukázala, že Zeman své široké lidové podpoře nevěří. Prezident, který musí organizovat takovéto divadlo, musí si kupovat jedny lidi, aby mu vůbec přišli na demonstraci, pomocí policejních zátarasů musí bránit jiným lidem, aby tam nepřišli; není jednoduše lidový prezident dolních 10 milionů, kterým by chtěl být. To nemluvím o tom, že pokud chce mít zaplněnější náměstí, musí se přidat k jiné akci, která lidi táhne.
Tajný účastník měl omezené možnosti ostatní dotazovat, nakolik a proč podporují Zemana, s jakými peripetiemi se potýkají, jaká je jejich sociální situace, co je nejvíce štve.
Je ale fakt, že vedle Špačka, atd. Mohli v reportáži položit otázky typu, proč Zeman oslovuje lidi, proč je jejich hrdina, např. Janu Kellerovi apd.
S lidmi je třeba mluvit a vést dialog. Právě s těmi obyčejnými. Zeman je úspěšný právě proto, že takový dialog a takový zájem o obyčejné lidi předstírá. Chceme-li porazit Zemana a nebezpečí, které on představuje, musíme jej odhalit v pravém světle - tak, aby právě jeho podporovatelé, aspoň někteří, pochopili, co je zač a že jejich zájmy nehájí.
A tím se dostáváme k /anti/havlistickému diskurzu. V. Havel je rozporuplnou osobností, rozhodně není žádným jenoznačně kladným hrdinou. Musíme tedy vidět, v čem má antihavlistický diskurz kus pravdy. Myslím, že jeho podstatou je zklamání a pocit, že lidé byli podvedeni, ošizeni. Slibovala se jim pravda a láska, ale místo toho přišla tvrdá relita života v kapitalistické společnosti. A není náhoda, že havlisty jsou především ti, komu se žije relativně dobře, kdo se dokázal v nových poměrech uchytit. Neměli by ale povyšovat nad ty "neúspěšné" a měli by mít pochopení pro jejich rozhořčení. Řekl bych, že tohle je podstata sporu mezi "kavárnou a hospodou".
Havlistický diskurz se zdiskreditoval zejm. v souvisloti se zahraniční politikou: dnes i do mainstreamu proniká kritika prakticky všeho toho, co Američané za posledních patnáct dvacet let podnikli a co Havel bohužel nekriticky podporoval - od války proti Jugoslávii přes irácké a afghánské tažení až po destabilizaci Lýbie atd. Ale havlistický diskurz se zdiskreditoval i na domácí scéně, když lidé držící symbolicky Havlův prapor, svého času především Strana zelených a zvláště pak K. Scharzenberg, asistovali asociálním neoliberálním vládám.
Na druhé straně samozřejmě havlisté mají pravdu v tom, že podporují liberální demokracii, její étos a hodnoty - v současné situaci nic lepšího než liberální demokracii nemáme. Abychom ale byli důvěryhodní, musíme spojit étos liberální demokracie s kritikou (soudobé podoby) globálního kapitalismu. J. Dienstbier se o něco podobného měl pokusit v prezidentské volbě a neuspěl podle mého mínění mj. i proto, že nebyl v tomto dost důrazný a důsledný.
Opravdovým vrcholem nenávisti k Západu je jistě moje obhajoba liberální demokracie.
A co takový D. Trump se svým otevřeným protimuslimským rasismem? A američtí republikáni vůbec se svým odporem vůči feminismu, menšinám, ateistům - a ještě v době Kennedyho dokonce i vůči vám, katolíkům? Ti patří kam? Na Západ jistě ne... anebo ano, tohle je podle vás Západ? A právě američtí republikáni rozpoutali ty nesmyslné intervence na Blízkém východě (poté, co v 80. letech vycvičili jistě výsostně demokratické a prozápadní mudžahidíny, z nichž posléze vznikl Taliban...).
Nechci poznamenání té generace pocitem, "mělo bojovat", soudit. Ale pozoruhodné je, že když u Zemana přetrvává v už zcela zvrácené podobě boje proti antizápadnímu zlu vtělenému do islámu, v jeho nadšené podpoře bombardováni atd., nijak to nenaráží na "antihavlistický diskurs".
* Přečetl jsem si někde, že to prý Havel neřekl. Škoda: snaha zabránit Miloševičovu teroru, která vyústila v nesmyslném bombardováni jako poslední alternativě masové války. "Humanitární bombardováni" tu absurdní volbu vystihuje zcela přesně.
Kdyby bylo peklo, přešel by Putin za zmražený konflikt na východě Ukrajiny do Papinova kotle. Nelitoval bych ho. Ale to mám opravdu uvěřit v takovou pitomost dobré vůle?
Petr Bittner píše o nedostatku mediálního rámování, ale jeho vlastní článek je zarámován tak, že jeho ironie jsou srozumitelné jen v úzkém názorovém ghettu, ve kterém se pohybuje a které v článku není nijak reflektováno.
Reportáž není o účastnících zájezdu, ale o jeho pořadatelích. Jistě by bylo snadné účastníky zájezdu zesměšnit a jsem rád, že to autor reportáže neudělal.
S tím Versteher nejde o strukturu češtiny a němčiny, ale významová pole. Putin-Versteher je ten, kdo má pro Putina mimořádné pochopení (porozumění), nikoli, že ho pouze dobře či mimořádně zasvěceně chápe. Ta nuance mezi "mít pro někoho pochopení" a "chápat, co někdo dělá", je v obou jazycích. A to se ve Vašem překladu ztrácí.
Je na první pohled vidět, že tyto oba výroky mají naprosto jiné vyznění. "Humanitární bombardování" je nonsens, protimluv sám o sobě, a na základě takovéhoto zkomolení či zfalšování původního Havlova výroku je pak skutečně velice snadné se jeho - údajnému - původci vysmívat.
"Bombardování z humanitárních důvodů" - samozřejmě, bylo by možno říci, že věcně je to fakticky to samé; ale připomeňme si, že například vězni uprchlí k vyhlazovacího tábora v Osvětimi žádali (marně) po západních představitelích, aby bombardovali tyto továrny smrti a ukončili tak jejich provoz. Kdyby k tomu došlo, bylo by to bez jakýchkoli pochyb právě takové "bombardování z humanitárních důvodů".
Uvědomme si, jaká byla situace předcházející onomu "humanitárnímu bombardování" v Srbsku: z Kosova přicházely neustále zvěsti o utlačování albánské menšiny (v Kosovu ovšem většiny), o systematickém a masovém vyhánění jejích příslušníků z jejích domovů, a dokonce o mnohačetných vraždách působených srbskými policejními orgány respektive srbskými polovojenskými bojůvkami. Ani dnes není nijak snadné posoudit, jaký byl tehdy skutečný stav věcí; ale právě tohle byl ten obraz, který měl tehdejší svět k dispozici. A tento svět stál před volbou: buďto strčit hlavu do písku a dělat že se ho to netýká - anebo přimět Srby, aby ukončili své represe vůči albánské menšině. Po mnohých diplomatických peripetiích se pak Západ NATO) rozhodl donutit srbskou stranu k tomu donutit silou, čili bombardováním.
Tak či onak, přes všechna přetrvávající napětí v onom regionu je tam situace zjevně podstatně klidnější, než tehdy.
Pavlovi Kolaříkovi
Hezké vysvětlení, potíž je v tom, že to slovo je starší než Putin. A že v tom "chápač Putina" ta hra s obhajovačem nefunguje. Prostě to buď nechtě v němčině nebo vymyslete chytrou analogii, ale netrapte češtinu ohavným a nefunkčním patvarem.
No a to je jádro pudla, řečeno slovníkem p. Kolaříka.
Západ se z mocenských důvodů (z geopolitického kalkulu) rozhodl podporovat albánský nacionalismus proti nacionalismu srbskému, což je asi stejné, jako byste se rozhodoval, jestli je lepší znásilnit děvčátko, nebo okrást a podříznout babičku kvůli stokoruně.
Západ (tj.USA - a EU bohužel v jejich vleku) naprosto morálně selhal a byl to počátek jeho selhávání dalšího. A morálně selhal i V. Havel, to se nedá nic dělat. I v jeho případě to byl počátek intelektuálního a morálního úpadku této kdysi skutečně velké a inspirativní osobnosti.
Předpokládal snad Západ nějaká nová bohatá naleziště ropy v Kosovu, kterých se chtěl zmocnit? (Neboť právě tohle je zcela oblíbené téma tradičních útoků proti USA: že prý veškeré své zahraničněpolitické aktivity provádějí nakonec jenom ze zájmu o lacinou ropu.)
Pavlovi Kolaříkovi
Inu, účel světí prostředky a když myslíte, že Putina porazí prznění češtiny, budiž vám to přáno. Konečně, když se myšlení nahrazuje nálepkování, asi opravdu na estetické kvalitě té nálepky nezáleží.
Balkán je (už od dob před první světovou válkou) strategicky velmi důležitý, i když byl a je chudý.
Jugoslávie se orientovala na Rusko (staré srbsko-ruské spojenectví) a nehrnula se ani do privatizací, ani do do EU atd. - hrozilo nebezpečné vakuum, protože Bulharsko a Rumunsko už tehdy jasně prozápadně nasměrovány byly...
A svou roli sehrála i emigrantská lobby Albánců, i jiných národů, které měly se Srby nevyřízené účty.
Ostatně rozpad Jugoslávie přece začal odchodem Slovinců a Chorvatů, kteréžto oba národy měly silné vazby na Německo (a tudíž i jeho podporu atd.).
Já ale v žádném případě nechci hájit srbský nacionalismus, samozřejmě zejm. srbská inteligence selhala od těch vámi zmiňovaných 80. let katastrofálně, když místo aby nacionalismu bránila, tak je živila a přiostřovala. Ukázalo se, jak je nebezpečné žít v historických mýtech...
Ale diskuze byla o Západu a V. Havlovi. A tady myslím, že moje kritika je zcela oprávněná. Kosovo pod "mezinárodní správou" není a nebylo multietnickým státem s demokratickými hodnotami. Uprchli z něj nejen Srbové (zbylí žijí v enklávách a musí je vozit autobusy obklopené vojáky), ale i Židé, Romové, Turci a další.
UCK, kdysi označovaná za teroristickou organizaci, byla omilostněna, H. Thaci, podezřelý z odporných zločinů, se stal premiérem atd. Masakr v Račaku není uspokojivě vyřešen.
Kosovo nepřestalo být významným centrem mezinárosního zločinu a dnes je to země ekonomicky zcela zhroucená, což dokazuje enormní počet kosovských Albánců mezi migranty. A to Albánci získali domy a byty po Srbech.
Čili základní problém této provincie, ekonomická a sociální zaostalost, vyřešen nebyl
Zkrátka katastrofální výsledky západní politiky (a taky první zneužití pojmu lidských práv).
Naopak, byl jsem (např. ohledně Thaciho nebo Račaku) velmi opatrný a mírný.
Ostatně, téměř o všem, co zmiňuji, se psalo i na DR. Jsou zdejší redaktoři srbští nacionalisté, anebo zde byli všichni zmanipulovaní srbskou propagandou?
A ještě jedna věc: Obzvláště odporné bylo chování NATO, když bombardovalo v Srbsku civilní cíle, včetně televize atd. To jsou válečné zločiny, nedá se svítit...
A nepište mně, že Miloševič dělal to nebo ono - to byl autoritář, který se vyšvihl k moci na základě odporného zneužití nacionalismu, jistě... Ale NATO se prezentovalo jako demokratická organizace, což je zásadní rozdíl.
Co se Kosova týče, jde o to, že do sebe motáte násilí a zločiny, excesy, které byly na obou stranách a nemyslím, že by z toho ta srbská vyšla nějak lépe a "zaručené zprávy" kosovské každodennosti, používáte příznakový výraz "provincie" a vyčítáte nové správě, že nevyřešila za pár let desetiletí ekonomického ničení už předtím nijak nebohatého Kosova. To už propaganda je. Propaganda, která brání tomu, aby Kosovo jednou došlo k tomu hojení jizev, vedená v rámci mediální války imperialismů a nacionalismů, jednoho za osmnáct, druhého bez dvou za dvacet -- a bohužewl propaganda, která brání tomu, aby se tak jako u Kninu začaly hojit ty zdánlivě nezhojitelné jizvy.
Což je stejně tak pravda, jako velice zavádějící a manipulativní údaj.
Fakt je, že tato základna je skutečně zřízená a spravovaná (a většinově obývaná) americkou armádou. Ale, opakuji ještě jednou: její přítomnost na místě spočívá výhradně na mezinárodním mandátu mírový sil KFOR; a kromě Američanů jsou v této základně umístěny i jednotky z jiných národů účastnících se této mise.
Korektní označení této základny by tedy bylo: "Základna KFOR pod americkou správou".