Sedmnáctého listopadu jsem jako spousta dalších lidí vyrazil na Albertov. Chtěl jsem se přidat k lidem, kteří na místě vyjádří svůj nesouhlas s tím, že se prezident rozhodl bezprecedentním způsobem zesměšnit celý svátek svou účastí na demonstraci soudobých nacionalistů a xenofobů.

Přišel jsem krátce po začátku a prošel až dopředu. Doufal jsem, že tam najdu nějaký protestní hlouček, ke kterému se přidám. Narazil jsem ale na železný zátaras, kde policie prohledávala všechny, kdo chtěli projít dál. V předním poli tak bylo soustředěno jádro skalních příznivců prezidenta, po nějakých protestujících ani památky…

Identifikoval jsem několik známých tváří - dva novináře z Respektu, dva kamarády z FAMU z dokumentu, pár lidí, které znám z Facebooku a které by asi místní osazenstvo označilo za sluníčka či havloidy. Společně jsme se potkali během proslovů Konvičky a dalších předřečníků a prohodili pár slov o tom, že se zdráháme uvěřit, co kolem sebe vidíme.