Zemanův projev sklidil od svých odpůrců buď vlnu kritiky, nebo je ponechal v němém úžasu, kam že to zase posunul hranice myslitelného. Slova ovšem mohou někdy mást. Myslím, že projev to byl naopak velmi dobrý, akorát si při něm pan prezident spletl strany.

Namísto toho, aby takto hovořil směrem k demonstraci solidarizující s oběťmi Islámského státu od Paříže až po Damašek, se náš starý popleta ocitl v trapné situaci a omylem mluvil k lidem, kteří podobně jako Islámský stát hodlají na rádoby vlastním území eliminovat nepohodlné náboženské tradice.

Prezident dadaista

Co tedy padlo za slova onoho osudného dne na pražském Albertově? Prezident nás varoval před tím, abychom si nenechali „vnucovat jeden jediný správný názor“, což byla na úvod tak silná obhajoba multikulturalismu, že se Konvičkovi, stojícímu opodál, začaly překvapením protáčet jeho pověstné panenky.

Nato se hned vzápětí vymezil vůči abstraktní figuře „manipulátora lidu“, který by takovou názorovou uniformitu chtěl lidem vnucovat. Zmatené publikum se v tu chvíli nezmohlo na nic jiného, než skandování floskule „Ať žije Zeman!“, očividně ještě tápající, jak má celou věc chápat.