Den poté
Petr BittnerPaříž, spolu s ní celá Francie a spolu s ní celá Evropa prožily jeden z nejčernějších pátků třináctého. Do jaké Evropy jsme se probudili? S kým a proti komu dnes vlastně stojíme?
Muslimové jsou integrální součástí francouzské společnosti. Je nesmyslné chtít po „nich“, aby vystupovali jsko „komunita“, když jsou ve skutečnosti celou „populací“. Jen si představte, jak byste dolovali jednohlasné stanovisko od všech, kterým se dostalo křtu. Přesto je reakce muslimského světa na páteční útoky hlasitá a vyjadřuje opovržení nad útočníky i solidaritu s obětmi.
ISIS v závěru týdne neudeřil jen ve slavné západní metropoli. Bombový útok v libanonském Beirútu si vyžádal 44 obětí. A právě libanonská vlajka překrývala část facebookových profilů, aby připomněla, že bychom neměli lidské životy měřit provinčně, ale stejným metrem. Pietní vzpomínka na mrtvé v Libanonu nám mimo jiné ukáže i hrdinský příběh muslima Adela Termose, který se obětoval při zneškodnění druhého atentátníka.
Z pařížských útoků se neradují jen teroristé z Islámského státu. K politickým manifestacím je okamžitě využili populističtí prorokové mezilidské nenávisti. Konvičkovci z Bloku proti islámu neprodleně prohlásili teroristické útoky za „projev pravého islámu“, čímž se znovu postavili po bok Islámského státu. Spolu s jeho fanatiky se teď chystají stanout v boji proti zbývajícím několika miliardám mírumilovných muslimů.
Všem, kdo by snad chtěli přímo spojovat pařížský teror s islámem, patří od občanské společnosti stejné „kšá“, jakého se dostalo ultrapravičákům z Generace identity, kteří se pokusili připojit k pietní demonstraci občanské soudržnosti ve francouzském Lille.
Vždyť i pařížské peklo mělo svého „Ahmeda“, muslimského hrdinu, který zachránil své francouzské spoluobčanky před smrtí: v baru Casa Nostra odvedl původem alžírský barman Safer podle BBC uprostřed palby dvě zraněné ženy do bezpečí.
Držet pohromadě
České země se při tom všem připravují na státní svátek, který i po šestadvaceti letech stále ještě rámuje naše pojetí demokracie a svobody. Těžko najdeme v zemi člověka, který by v úterý nějak nespojoval 17. listopad s událostmi, které v pátek zasáhly Paříž a s ní i celý svobodný svět. A je to tak správné - každý rok jsou oslavy státnosti jiné právě proto, že se zásadně mění svět, ve kterém žijeme. I letos se však budeme přít o to, s čím konkrétně svůj svátek spojit.
Tak jako při demonstraci soudržnosti v Lille bude i v Praze zapotřebí vyslovit své hlasité „kšá“ všem, kteří v Evropě reagují na teror v duchu nejtajnějších přání teroristů z ISIS. Lidé jako Martin Konvička interpretují islám stejně jako nejrigidnějších wahabisté. A právě jejich program na evropské půdě poctivě realizují: rozsévají mezi Evropany strach, vyvolávají nenávist mezi jejími občany navzájem a tím ji oslabují.
V českém kontextu bude takový občanský projev o to složitější, že bude zapotřebí jej namířit i na samotného prezidenta, který se ke kulturnímu rasismu a islamofobii už notnou dobu směle uchyluje. Zemanova posedlost detailním prověřováním migrantů je přitom v ostrém kontrastu s lehkovážností, s jakou nechával na hradě léta úřadovat člověka, jemuž jakákoli prověrka chyběla.
Možná by celé Evropě v téhle těžké situaci pomohlo, kdybychom si uvědomili, že „pro francouzské bezpečnostní složky pracuje víc muslimů, než pro Al Kajdu“. Abychom v následujícíh těžkých týdnech a měsících dobře věděli, s kýmže a proti komu to vlastně dnes stojíme.
Potíž ovšem je,
že neútočil ISIL.
A je pravděpodobné, že nikdo v Iráku a Sýrii neměl páru, co se chystá.
Mečem v Paříži útočil evropský džihád.
To je to bolavé místo uvnitř islámu, o kterém hovoří Abdennour Bidar.
Asi mají pravdu.
Ta bruselská džihádistická buňka, odkud velice pravděpodobně vzešla část teroristů, je dobře známá.
Já sám jsem před pár dny úplně nezávisle viděl jejich video, kde vyhlašují muslimskou vládu, která nadchází nad Evropou.
A jsou jich stovky.
Ví se o muslimských kazatelích džihádu v Německu a Británii.......
K těmhle věcem se budeme muset postavit čelem.
Roy, Olivier Professor of Social and Political Theory, European University Institute
A Hollande bude bombardovat Mali, Irák a Sýrii.
Nu,
obecný a ideologický scénář v Sýrii nakreslený být mohl, stejně jako tam několik z těch teroristů dostalo vojenský výcvik.
A je dost možné, že jeden dva přišli zvenčí.
Ale že by to bylo organizováno přímo ze Sýrie, to těžko.
Taková komunikace by brzy vyplavala na neklidnou hladinu moře metadat jako škraloup pěny a někdo by si toho všiml.
Mezi Bruselem a jinými místy džihádistickývh základen v Evropě a Sýrii probíhala maximálně komunikace ve smyslu "Alláh nám dává sílu a my postupujeme na své cestě", později možná "už brzy čekejte velký důkaz Alláhovy velikosti" nebo něco podobného.
Oni ví, s kým mají tu čest.
Žádné plánování takhle velké akce ze Sýrie není možné.
Ovšem ISIL jako takový zničen být musí, to je jasné, je to obrovský motor džihádu po celém světě.