Páteční zpráva o útocích v Paříži námi všemi otřásla. V sobotu visel v naší redakční konverzaci dotaz šéfredaktora Jakuba Patočky „Jedeme pracovat do Paříže, kdo se ujme Štěstí z šesti?” Dlouho se niko neozval, důvody jsou však prostší, než by se zdálo.

Redaktoři DR pracují ve dne i v noci. Ke konci týdne často melou z posledního. Ony dva nepracovní dny jsou jim zdrojem odpočinku k načerpání sil. Sil, kterých bude v blížícím se týdnu potřeba dvakrát tolik.

Po teroristických útocích se mnozí lidé ocitnou v osobní krizi. Ty páteční hluboce zasáhly i mě, a ve výběru se proto nutně odrážejí. Klíčem mi bylo právě slovo krize. Všechny zvolené texty se ji týkají v nějaké z forem. Tři z nich potom přímo krize uprchlické.

Otevřený dopis muslimskému světu od Abdennoura Bidara

Úryvky z textu francouzského filozofa náboženství přeložené Filipem Outratou jsou povinnou četbou pro nás všechny. Jde o naléhavou výzvu k usmíření islámského a západního světa, jež je zároveň k oběma světům velmi důrazně kritická.

Muslimskému náboženství radí odvahu přiznat si, že takzvaný Islámský stát vzešel z jeho zbloudění a rozporů, a nestačí tedy pouze sebeobranné „nezabíjí ve jménu islámu”. Autor viní i Západ za to, že se na současném stavu nese také svůj díl viny. Kritiku formuluje z pozic člověka, který se cítí být součástí obou kulturních celků, anebo spíš někde mezi nimi.

Zatěžkávací zkouška, před kterou neutečeme

Sloupek Lukáše Jelínka je v něčem odlehčený sarkastický text, zároveň však nabízí přesahy v podobě vize stěhování národů, kterému bude lidstvo brzy čelit kvůli změně klimatu. Současnou uprchlickou krizi nepřímo označuje za slabý odvar toho, co naše potomky může potkat v budoucnu.

Mluví však také aktuálně. Zmiňuje nutnost zajištění bezpečnosti a přitom glosuje vyšetřování Michala Uhla policií. Touto událostí se zabývá třetí z mého výběru textů.

Český návrat k totalitarismu

Třetí text zmiňuji už jen proto, jak absurdní situaci popisuje. Když jsem si přečetl, že je k podání vysvětlení zván člověk za to, že poskytl přístřeší a snídani pár lidem, kladl jsem si otázku, jak je možné, že nikdo nevyslýchal Martina Konvičku a další, kteří šíří nenávist a nesnášenlivost? Snad nepodlehneme jako společnost nenávisti a panice.

Noc, kdy barmský režim prohrál volby: nejsledovanější slow TV na světě