Páteční zpráva o útocích v Paříži námi všemi otřásla. V sobotu visel v naší redakční konverzaci dotaz šéfredaktora Jakuba Patočky „Jedeme pracovat do Paříže, kdo se ujme Štěstí z šesti?” Dlouho se niko neozval, důvody jsou však prostší, než by se zdálo.

Redaktoři DR pracují ve dne i v noci. Ke konci týdne často melou z posledního. Ony dva nepracovní dny jsou jim zdrojem odpočinku k načerpání sil. Sil, kterých bude v blížícím se týdnu potřeba dvakrát tolik.

Po teroristických útocích se mnozí lidé ocitnou v osobní krizi. Ty páteční hluboce zasáhly i mě, a ve výběru se proto nutně odrážejí. Klíčem mi bylo právě slovo krize. Všechny zvolené texty se ji týkají v nějaké z forem. Tři z nich potom přímo krize uprchlické.

Otevřený dopis muslimskému světu od Abdennoura Bidara

Úryvky z textu francouzského filozofa náboženství přeložené Filipem Outratou jsou povinnou četbou pro nás všechny. Jde o naléhavou výzvu k usmíření islámského a západního světa, jež je zároveň k oběma světům velmi důrazně kritická.

Muslimskému náboženství radí odvahu přiznat si, že takzvaný Islámský stát vzešel z jeho zbloudění a rozporů, a nestačí tedy pouze sebeobranné „nezabíjí ve jménu islámu”. Autor viní i Západ za to, že se na současném stavu nese také svůj díl viny. Kritiku formuluje z pozic člověka, který se cítí být součástí obou kulturních celků, anebo spíš někde mezi nimi.