Český návrat k totalitarismu

Policie se musí řídit zásadou přiměřenosti. Nemá kupříkladu volat k výslechu každého, na koho někdo podal trestní oznámení. Oznamovatel se totiž často snaží jen někomu znepříjemnit život.

Nejsa uživatelem Facebooku, dozvěděl jsem se o policejním výslechu svého syna Michala Uhla až z Britských listů, které jeho zprávu z Facebooku zveřejnily. Nejprve v angličtině  a pak i v češtině  Spolu s fotografií z pražského hlavního nádraží, na níž jsou uprchlíci a jim pomáhající dobrovolníci iniciativy Hlavák, včetně mého syna, publikoval tuto informaci na Hlídacím psu Robert Malecký. Policie chce, aby jí Michal Uhl podal podle zákona o Policii ČR vysvětlení k trestnímu oznámení, podle jehož pisatele se dopustil nějakého trestného činu tím, že u sebe v bytě nechal přespat uprchlíky.

S nějakými uprchlíky jsem se také setkal, najednou se objevila spousta chartistů a jejich dnes už dospělých potomků, kteří běžencům pomáhají. Ti „moji“ uprchlíci byli z Pákistánu. Říkali, že se do Evropy vydali za prací, na represálie ve své zemi si nestěžovali, tedy zjevně „ekonomičtí migranti“, i když tato odlišování nemám moc rád. Nějak pronikli přes Orbánovu železnou oponu z žiletkového drátu, největší tu ostudu dnešní EU, a protože je pak Maďaři odmítli registrovat, stali se v ČR „ilegálními“ migranty. Tak to aspoň vidí český ministr vnitra Milan Chovanec. Můj syn se v očích oznamovatele „trestného činu“ zřejmě provinil xenofilií, tak to aspoň sám Michal Uhl hodnotí.

Připomínám, že v ČR stejně jako v jiných demokratických právních státech je napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky trestným činem (v základní sazbě do roka odnětí svobody) jen tehdy, je-li vedeno úmyslem získat neoprávněný majetkový či jiný prospěch. A v daném případě šlo naopak o napomáhání k opuštění území ČR, které se ukázalo jako velmi nehostinné – na celé dlouhé cestě z Předního Východu do Německa jako jediný stát, který běžence vězní, i když i jeho soudy, už v mnoha případech označují tento postupu policie za jednání, které je v rozporu s českým i evropským a mezinárodním právem. Činnost dobrovolníků z Hlaváku i ve Slavonsku, kteří si náklady na pomoc uprchlíkům často i sami financují, si policie jistě dokáže zjistit jinak než výslechem těchto aktivistů.

Myšlenka, že poskytnutí noclehu někomu může být trestným činem, je zcela absurdní. Vyvolává historické reminiscence. Po druhé světové válce, zhruba do poloviny padesátých let, existovaly v každém bytě a obytném objektu domovní knihy, kde majitel nebo nájemník musel povinně zapsat každou nocující osobu. Pokud se ubytovala do 20. hodiny, měl povinnost jít onu knihu ukázat na národní výbor (kde kvůli tomu byla služba), jinak se pak chodilo až ráno. Za nesplnění této povinnosti byla pokuta. Tento režim se zdůvodňoval přítomností banderovců, kteří ozbrojeni střelnými zbraněmi táhli zemí z Ukrajiny do Bavorska, a představovali pro lidi skutečné nebezpečí. 


Žili jsme tehdy V Krkonoších, v Janských Lázních, na národní výbor jsme to měli skoro dva kilometry a mým rodičům ta povinnost hlásit hosty vadila. Opatření bylo totalitárním rysem politického systému, který se postupně, v průběhu padesátých a hlavně šedesátých let vytrácel. Totalitarismus vystřídaly autoritářské poměry. Teď to vypadá na opačný vývoj – Sobotkova vláda oživuje v dosavadním liberálnědemokratickém právním státě, založeném na ochraně lidských práv, totalitární rysy svévole a bezzákonosti. 

Protože je právní vědomí české policie dosud přece jen lepší než Chovancovo a Haišmanovo, je naděje, že Michal Uhl nebude žalářován. Tomáš Haišman, původně etnolog, je už čtvrtstoletí ředitelem odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra. Všeobecně se ví, že od dob oddělení ČR od československé federace je právě Haišman hlavním architektem vládní azylové politiky. V době přijímání jugoslávských azylantů ale neměl ještě tak okoralé srdce, jak o tom svědčí statistiky počtů udělené mezinárodní ochrany.

Podávání trestních oznámení se stalo v této zemi národním sportem, i když je to institut z hlediska právního státu evropského kontinentálního typu dost zbytečný – státní zástupce a také policie musejí podle trestněprávní zákonné zásady legality stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozvědí, pokud zákon nebo mezinárodní smlouva, závazná pro ČR, nestanoví něco jiného. Naopak, zjevně nedůvodná trestní oznámení, jako například tvrzení, že se někdo dopustil neexistujícího trestného činu, by měla policie odkládat, aniž bude obtěžovat oznámenou osobu voláním k podání vysvětlení. Trestní stíhání je už závažný zásah do práv a svobod člověka a je-li zjevně nedůvodné, je ho třeba odložit a pronásledovaného neznepokojovat. V každém policejním postupu se musí uplatňovat zásada přiměřenosti.

Policie chce, aby jí Michal Uhl podal podle zákona o Policii ČR vysvětlení k trestnímu oznámení, podle jehož pisatele se dopustil nějakého trestného činu tím, že u sebe v bytě nechal přespat uprchlíky. Foto Monika Horáková

Takových činů, které byly kdysi trestné a dnes už nejsou, je mnoho – moji rodiče ještě znali trestné činy urážky majestátu a rouhání a já sám pamatuju trestný čin cizoložství (do roku 1949, ale jen pro manželky, nikoliv pro muže!), absurdní trestný čin snižování vážnosti prezidenta republiky, přetažený z c. k. monarchie, poškozování zájmů republiky v cizině nebo i výtržnictví tak definované, že to umožňovalo svévolný výklad skutkové podstaty, třeba vztahující se i na červené trenýrky na žerdi standardy prezidenta republiky.

Přiznám se, že v poslední době je moje nechuť či odpor k Facebooku slabší než dříve. Pomohl mi k tomu ten Hlavák. Desítky a možná už stovky jeho aktivistů, napojených na pražské Autonomní (tedy anarchistické) sociální centrum Klinika, se svolávají právě po Facebooku. A díky Facebooku se i vytvořila skupina několik set aktivistů, kteří pod názvem Czech-Slovak Team pomáhali uprchlíkům na srbsko-chorvatském hraničním přechodu Berkasevo – Bapske. A asi před týdnem se část z nich přesunula pomáhat do Slavonského Brodu. Zneužít se dá všeho, řekl jsem si, i mechanismů přímé demokracie a Facebooku.

Do českého mediálního prostoru se prosadil „think tank“ Evropské hodnoty, společnost pilně hájící pod praporem svobody a demokracie geopolitické zájmy USA proti „Putinovu“ Rusku. Ředitel Evropských hodnot Radko Hokovský si nedávno v české České televizi postěžoval, že se „nám (!) po Evropě potulují tisíce lidí“. Zaujatou a neprofesionální moderaci redaktora ČT Daniela Takáče rozebral v Britských listech Bohumil Kartous. Hokovský tak navázal na rétoriku ministra Chovance, který je přesvědčen, zřejmě podle starého ruského hesla „porjadok věčen, porjadok svjat“, že každý běženec a uprchlík je „ilegál“ porušující český zákon. A je ho třeba zavřít, aby z ČR, kde nechce být a kde se neopatrně domníval, že republikou jen vlakem projede, neuprchl. 

Vysvětlí Chovancovi někdo ve vládě, třeba ministr Pelikán nebo ministr Dienstbier, že člověk z principu nemůže být „ilegální“ a že se „záchyt“ nesmí týkat lidí? Ostuda, kterou svými postoji k migrantům dělá České republice Chovanec a tím celá vláda, je stále větší.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Zdroje nedůvěryhodnosti ČSSD Středa, 11.Listopadu 2015, 10:26:0

To je právě ta strašná bolest ČSSD, z níž pramení její nedůvěryhodnost. A totiž, že její předseda Sobotka, ani ministr pro lidská práva, Dienstbier - jehož dle potřeby ČSSD ukazuje jako jakousi ikonu té správné demokracie - nedokážou s panem Chovancem udělat vůbec nic.

Tak co si jiného má běžný občan myslet, než že nechtějí anebo nemohou. Jakou váhu ovšem takový premiér ministr a lidsko-právní ministr mohou mít, že?

Jiří Vyleťal

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Michal Uhl udělal jenom to Středa, 11.Listopadu 2015, 10:39:21

k čemu všichni xenofobové, včetně ministra Chovance, "sluníčkáře" stále vyzývají:
"No tak si je ubytujte u vás doma!"
Takže když to nakonec někdo udělá, tak ani to se v Česku nesmí?

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.