Je to past

Jakub Patočka

Odporný útok v Paříži si vynutí změnu evropské bezpečnostní politiky. Nekompromisní potírání teroru nesmí vést k tomu, abychom se vzdali svobody, rovnosti a bratrství. Je to past teroristů. Upadnout do ní bylo by zradou jejich obětí.

Co se stalo v pátek 13. listopadu v Paříži, je samozřejmě strašné. Naše první a snad i výlučné myšlenky musí mířit za oběťmi a všemi jejich blízkými. Je otřesné takovým náhlým, brutálním, žádný smysl nedávajícím způsobem ztratit blízkého člověka. Tisíce lidí, mezi nimi mnoho dětí, bude potřebovat dlouhodobou podporu při vyrovnávání se s těžkým traumatem ze ztráty nejbližších.

Napadena nebyla pouze Paříž nebo Francie, ale celá liberální, svobodomyslná, rovnostářská Evropa. Útok naplánovali a provedlI lidé, kteří nenávidí to, co my máme rádi: rockové koncerty, kavárny, fotbal, páteční večery s přáteli.

Stojí proti Francii, která se nenechá ničím vychýlit. Repro DR

Francie vyhlásila výjimečný stav, prezident Hollande povolal armádu a řekl: „Povedeme válku, která bude nemilosrdná. Protože, pokud jsou teroristé schopni dopustit se takových zvěrstev, musí vědět, že stojí proti Francii odhodlané, Francii jednotné, Francii, která se nenechá ničím vychýlit, ačkoli dnes pociťujeme nekonečný smutek.“

Je to výborný výrok, v němž se spojují tři potřebné a oprávněné důrazy. Jsme nekonečně smutní. Porazíme ty, kteří nás chtějí zničit. Jsme otřeseni, ale neuhneme, nezměníme se, protože přesně to by si naši nepřátelé přáli.

Velikost státníka se obyčejně nejlépe pozná v okamžiku krize. První Hollandovy reakce jsou přiměřené a přesné. Je to velmi důležité. Stejně tak jako klidné, pevné, hluboce lidské, jakékoli nenávisti prosté, a přitom odhodlané vystoupení Baracka Obamy. Ale ještě důležitější bude v takto střízlivém a klidném přístupu vytrvat i v nadcházejících dnech a týdnech.

Ačkoli prozatím nemůžeme s jistotou určit, kdo byl pachatelem, indicie jasně směřují k islámským fanatikům, buď z Islámského státu, nebo z Al-kajdá. Je také jasné, kam se začnou ubírat další myšlenky v okamžiku, kdy se indicie a důvodné podezření změní v jistotu.

Volání po mnohem robustnější bezpečnostní politice mocně zesílí, a do značné míry oprávněně. Evropská unie skutečně byla v příliš mnoha ohledech laxní. Ale musíme dobře vědět o jemné, zásadní hranici, která vede mezi technicky politickém — bezpečnostním, vojenském, diplomatickém, ekonomickém, sociálním a vzdělávacím — zvládnutí vzestupu radikálního islámského terorismu na straně jedné a povýšením principu bezpečnosti na doktrínu nadřazenou jiným ideálům na straně druhé.

Je dobře, že Francii vede muž, který si to dle jeho prvních reakcí soudě velmi dobře uvědomuje. Proto mluví o Francii, která se „nenechá ničím vychýlit“, nezřekne se idejí, na nichž stojí republika, idejí, jež patří k základům evropského kulturního, civilizačního, politického dědictví.

Střetnutí s terorismem není pro Evropu nové. Jan Šícha tu před pár dny popsal, jak si velký německý státník Helmut Schmidt poradil s terorismem RAF — právě jako s problémem vyžadujícím ryze technická řešení. Obdobně mluvila o tom, jaké zkušenosti si vzalo Norsko ze strašlivého teroru na ostrově Utøya v nedávném rozhovoru velvyslankyně Sletnerová: provedlo konkrétní technická politická opatření.

Moudrá evropská politika říká: Není důvod panikařit. Co se stalo, je strašné, ale dokážeme to zvládnout s tím, co umíme a známe.

Uvědomit si to a připomínat si to je nyní o to podstatnější, že ještě ani nevychladla těla obětí, a už se vyhrnuli nadšení nepřátelé evropské liberální demokracie mezi námi a poulejíce oči začali vykládat, že se stalo jen to, oč jsme si koledovali vstřícným přístupem k přistěhovalcům, k menšinám, k liberálům. Ač bychom rádi zůstali aspoň po nějaký čas pohrouženi v smutek, v účast a ticho, zde je třeba se jasně a pádně ohradit.

Uvědomme si, že Paříž v pátek 13. listopadu postihlo to, co je každodenností současné Sýrie. Všem našim vlastním kazatelům nenávisti je třeba jasně říct, že obviňování obětí teroru islámských fanatiků či eskalace nenávisti vůči lidem prchajícím přesně před těmi hrůzami, jaké v pátek zasáhly v Paříži, je popřením právě ideálů, jež tu chceme hájit. Ani tentokrát není vinen islám, vinni jsou lidé.

Naproti tomu není ani pravá chvíle na výroky obviňující Západ, například Julian Assange si svá moudra o tom, že jsme si teroristy, v Sýrii či v Lýbii, sami vycvičili, měl pro pár dní odpustit. Stejně tak všechny na levici prosíme, ušetřete nás aspoň na pár prvních dní předvídatelných postřehů o tom, že si o něco takového Západ koledoval zpackanými invazemi na Blízkém východě, pokrytectvím vůči Izraeli či Saúdské Arábii.

Nikdo z lidí v Bataclanu nikoho necvičil. Lidé tam šli prostě na koncert. Čas analyzovat příčiny přijde a přijde čas diskutovat o vhodném postupu. Přijde brzy.

V tuhle chvíli je na místě soucit, účast i nekonečný smutek. A vědomí, že nám teroristé nastražili past na naši svobodu, rovnost a bratrství, do které nechceme, nesmíme upadnout. Ať žije republika!

    Diskuse (40 příspěvků)
    ŠŠ
    November 14, 2015 v 13.37
    Čas analyzovat příčiny přijde.
    V Paříži nešlo pouze o útok na republiku. Vnímám to tak, že past byla nastražena na jeden ze současných systémů, který mimo jiné umožňuje lidem uskutečňovat lidskost.

    Jde o jeden z útoků na „lidskou tvář“ člověčenstva, o další z řady pokusů v procesu záměrného zbavování člověka jeho člověčenství, jeho humanity.
    S tímto postojem se dá souhlasit.

    Ovšem první špatné zprávy na sebe nenechaly dlouho čekat::
    --- nová polská vláda při první příležitosti potvrdila to špatné, což se od ní dalo čekat.
    --- jeden z teroristů přišel s uprchlíky přes Řecko.
    November 15, 2015 v 14.35
    Souhlas
    Hezky napsáno. Hlavní věc je nenechat se vyděsit. Nesmíme podlehnout hysterii, protože pak bychom totiž udělali přesně to, co teroristé chtěli, abychom udělali.
    November 15, 2015 v 18.5
    To myslíte úplně vážně, pane Ungere?
    Francouzská republika si teror zaslouží?

    Jakub Patočka má pravdu, je to past, do které už mnozí padají, i zde v DR v diskusi ke zprávě P.Jedličky. Ale Vás jsem mezi nimi nečekal.
    November 15, 2015 v 18.17
    Vážený pane Ungere,
    pevně věřím, že Vám ta věta "kdyby to byl útok na centralistickou francouzskou republiku, která vznikla v krvi francouzské revoluce a krví dále pokračovala, bylo by to dobré." ujela a neuvědomil jste si, co říkáte. Přes častý nesouhlas mezi námi Vás považuji za slušného člověka.

    Navrhuji Vám "gentleman's agreement": vy smažete svůj příspěvek, já smažu obě své reakce. Ještě je na to čas. Zvažte to.
    November 15, 2015 v 19.20
    Pane Ungere, něco Vám na sebe řeknu: před několika lety jsem v nějakém nesoustředěném okamžiku napsal komentář, který se nutně musel hrubě dotknout osoby spřízněné s redakcí DR. Myslel jsem to jinak, podle mého dobře, ale formulace byla strašně nešťastná. V tu chvíli mi to nedošlo, nenašel jsem pak způsob, jak to vysvětlit, dodnes mě to to mrzí a napravit už to asi nejde. Později jsem tu možnost neuvážený příspěvek smazat párkrát využil.
    MP
    November 15, 2015 v 20.8
    Neberu
    Já a další čtenáři jsme to museli číst také. Pan David Unger se vyjádřil jasně a smazat to nejde. Jen ať je vidět, co je zač.
    PM
    November 15, 2015 v 20.24
    Já bych vzal
    text pana Ungera jako povzdech a výstižnou definici nad velmi nelehkým, ba krvavým zrodem a existencí západního republikánství.
    Otázkou je zda a proč si my zasloužíme obětí, se kterou nám gráá nasió tenkrát a dnes pomáhá k liberální demokracii.... bych dodal.
    November 15, 2015 v 20.42
    Pane Profante,
    technicky vzato se ten příspěvek ještě smazat dá, i když ne z paměti lidí, kteří už ho četli. V neděli večer jich možná není tak mnoho. Vy jste nikdy nenapsal nic, čeho jste později litoval? V tom případě Vám závidím.

    Píšeme ve volných chvílích, často pozdě večer, unavení, někteří (nemyslím nikoho konkrétního) možná pod vlivem alkoholu.

    DU
    November 15, 2015 v 21.1
    Zapomněl jsem v příspěvku jedno slovo a změnilo to význam
    Proto jsem příspěvek smazal a píšu ho tu ještě jednou. Proč píšete Francouzská republika? Ne, Francie si takový teror nezaslouží, i když ho v historii připravovala sobě i jiným.

    Já útok neschvaluji. Chtěl jsem napsat jen (nyní již bez chyby):

    kdyby to byl útok na centralistickou francouzskou republiku, která vznikla v krvi francouzské revoluce a krví dále pokračovala, bylo by to JEŠTĚ dobré. Francouzský byrokratický model republikánství a státnosti je něco, co může Evropa PŘEKONAT.

    Bohužel, toto vypadá, že je útok na celou západní kulturu s využitím západních hodnot.
    + Další komentáře