„Postavit se něčemu někdy znamená zůstat, jindy to ale naopak vyžaduje odejít, z úcty k sobě i k nám všem. Poslední slovo musí patřit morálce a právu.“ To napsala po podání demise 27. ledna na Twitter Christiane Taubirová, ministryně spravedlnosti a strážkyně pečeti, jak i dnes zní starobylé feudální označení její vládní funkce.

Důvod k demisi přitom měla Taubirová jediný, i když podle mého názoru pádný a postačující: nesouhlasí s vládním návrhem na změnu francouzské ústavy a zákonů, která by rozšířila zákonné možnosti pozbytí státního občanství o odsouzení pro zvlášť závažné zločiny spjaté s teroristickými útoky. Ústavní reformu prosazuje prezident republiky a zároveň předseda vlády François Hollande a opatrněji i jeho první ministr Manuel Valls. Právě dnes, v pátek 5. února ji má začít projednávat Národní shromáždění. Současně probíhá menší vládní krize.

Christiane Taubirová je 64letá matka čtyř dětí a několikanásobná babička. Absolvovala tři vysoké školy v oboru ekonomie a sociologie. Do Socialistické strany, za niž je dlouholetou poslankyní, přešla z levicové Radikální strany. Původně působila po boku svého manžela v hnutí nezávislosti ve francouzské Guyaně v Jižní Americe, kde se narodila a vyrůstala v početné a chudé rodině. Toto hnutí se uchylovalo i k násilí, její manžel, byl i ve vězení. Později se rozvedli.

V 70. letech myšlenku guyanské nezávislosti sama opustila, protože usoudila, že lid Guyany si většinově přeje, aby země zůstala součástí Francie. Je černé pleti, byla první členka francouzské vlády, kterou by v USA nazývali „Afroameričankou“ (ve francouzském právu ale žádné rasy nejsou), a do práce jezdila občas na kole, jako její pražský protějšek Robert Pelikán.