Jistě bychom si všichni přáli, aby myšlení nás všech pracovalo efektivně a s konkrétními výsledky. Bohužel často jsme v zajetí stereotypů a přes veškerou čistou a upřímnou snahu se mnohdy neumíme přehoupnout přes určitá omezení.

Autor textu, pan Petr Bittner, ukázal jeden možný pohled, který je vůči muslimům a světu islámu až principiálně vstřícný.

Islám je zde kladen na stejnou pozici jako židovství nebo křesťanství (zejména ateisté s tím nemají problém, ba to vypadá, že mnozí místní ateisté mají z historických důvodů místní náboženství v menší oblibě). Tento pohled na islám je považován za korektní a správný. Svým způsobem je "in" či trendy. Tak to má být, protože zve k lepšímu světu pod heslem HATE FREE.

Je to pohled každého člověka, který věří, že dobro v člověku zvítězí a že vše negativní se vždy zvládne a láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí.

_ _ _

Jiným pohledem je pohled novináře Jana Petránka.
*28. prosinec 1931 Praha, komentátor, literát a disident.

• Před pražským jarem 1968 působil v Československém rozhlase.
• Pro své proreformní vystupování v letech 1968 a 1969 však byl nucen za normalizace manuálně pracovat.
• Stal se signatářem Charty 77 a přispíval do samizdatových Lidových novin.
• Dne 28. října 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy. (Asi tušíme, co toto vyznamenání v mnoha očích znamená...)

84 letý Jan Petránek vidí svět diametrálně jinýma očima, než autor textu, pan Petr Bittner (33 let?). Viz toto aktuální nové video DVTV:

http://video.aktualne.cz/dvtv/petranek-utoky-na-zeny-jsou-hluboce-ve-stredoveke-mentalite/r~4ee85c86b94a11e5b6cc002590604f2e/

_ _ _

Ale vraťmě se zpět k myšlení. Přesnost myšlení závisí nejen na kvalitě logiky, ale také na emocích. V okamžiku kdy do rozvahy, která by měla být přesná a měla by maximálně věcně zkoumat fakta, měla by umět rozlišit zavádějící informace od skutečnosti, vstoupí emoce, zcela zákonitě nedojde myšlení k objektivnímu pohledu, nedojde k vytvoření přesného názoru a ke kvalitnímu vyhodnocení souvislostí, ale myšlení takto zatížené emocemi, vlastně tedy před-sudky, takto výsledek posune k tomu, co si člověk (a jeho ego) přeje.

Možná by nyní mohl do děje vstoupit psycholog a prozradit metodu, co s tím lze, jaksi principiálně, udělat. Protože (bez ohledu na redakci DR a její pozici v této konkrétní kauze) je právě toto problém zcela obecný a jistě bude se mnou souhlasit i pan Poláček, že taková zahleděnost do vlastního názoru se může velmi snadno stát každému z nás a nikdo není před ní plně imunní.

Máte nějakou radu? Vážený pane Kubičko? Je dnešní psychologie natolik moderní věda, aby poskytla i v této oblasti nějaký univerzální "paklíč"?

_ _ _

A pokud jsem zmínil ego, možná by se k otázce, jak s ním zápasit (nebo jak se s ním spřátelit), mohl vyjádřit i pan Pavel Kovařík, nebo bratr Václav Pospíšil ze Záhoří. Jaké řešení zde dává třeba křesťanská spiritualita? Nebo snad paní Hájková?

Nemám momentálně čas k hlubšímu zamyšlení, ale myslím, že bychom měli vyjít z toho, že člověk se vyvíjí od stavu, kdy je pevnou (a nevolitelnou) součástí nějaké společnosti (rodina, kmen, prostředí - i náboženské - v němž žije) přes osamostatnění až po dobrovolné zařazení se do společnosti jakožto samostatný a odpovědný jedinec.
Někteří lidé jsou toho názoru, že problém s islámem by se vyřešil, kdyby jeho vyznavači byli schopni se s tímto vyrovnat - kdyby se totiž islám stal z patriarchálního náboženství náboženstvím osobním.
Jenomže jak to zařídit? "Zvenčí" je to problém.

P. Bittner napsal: »Možná tu v současnosti nejzásadnější instituci pro tvorbu džihádistů totiž dnes neprovozuje muslimská komunita, ale samotná francouzská republika. Tou institucí je věznice.

Francie má 67 mil. obyvatel a více než 64 tisíc vězňů. Přes 60 % z nich je muslimského vyznání.«


Pro lepší kontext dovolte další data k tématu ohledně vězeňství a natality.

░░░ Srovnej ČR: ░░░

»Romové tvoří zhruba tři procenta obyvatelstva ČR, ale osazenstvo věznic tvoří téměř z poloviny.«

• http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/9144-romove-tvori-zhruba-tri-procenta-obyvatelstva-cr-ale-osazenstvo-veznic-tvori-temer-z-poloviny.aspx

»V českých věznicích tvoří Romové asi 60% uvězněných.«

• http://www.christnet.cz/clanky/2272/kriminalita_bydleni_a_nezamestnanost_romu.url

»59,6% dospělých vězňů ve věznicích jsou osoby romské národnosti, 71 % se Romové podílí na kriminalitě (v některých lokalitách dosahuje až 95 %)«

• http://www.zvedavec.org/komentare/2012/12/5244-proc-vlada-taji-statistiku-o-romech.htm

»V přepočtu vězněných osob na 100 000 obyvatel Česká republika s 208 vězni převyšuje cca dvakrát evropský průměr.

V Evropě je na 100 000 obyvatel více vězňů jen na Slovensku (272), v Bělorusku (385) a v Rusku, které se počtem 598 vězňů již blíží USA (748), což jsou počty vězňů ve srovnání s evropskými poměry (např. Finsko 60, Německo 87, Rakousko 103 a Itálie 111) obrovské.«

• http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=7106

░░░░ Srovnej USA: ░░░░

»Černoši – ona 13% menšina v národě – spáchají většinu (52 %) všech vražd.«

• http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/10862-cernosi-tvorici-13-procent-obcanu-usa-spachaji-vetsinu-52-procent-vsech-vrazd.aspx

»Černoši jsou nejméně úspěšnou rasovou skupinou v zemi. Vedou statistiky kriminality – je jich sice jen 13 %, ale spáchají každou druhou vraždu a jejich míra zločinnosti je mnohem vyšší než v dobách, kdy Martin Luther King prohlásil, že „má sen“. Mají také nejvíc rozvodů a nemanželských dětí.«

• http://zpravy.idnes.cz/ferguson-rasova-nenavist-usa-djb-/zahranicni.aspx?c=A141126_2119027_zahranicni_aba

»Obyvatelstvo Spojených států amerických tvoří zhruba 5 % světové populace. Vězňů však mají USA nejvíc na světě. Ve federálních věznicích se nachází čtvrtina všech vězňů světa, napsal server Rawstory.com.«

• http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/322481-ctvrtinu-veznu-na-svete-zadrzuji-v-usa.html

»Většina amerických států vydává na vězeňství více peněz než na školství. Soukromé věznice jsou o 10–15 % levnější, než když je provozoval stát (dobře vymyšlený argument, že? pozn. MR). A podle toho to tam také vypadá.

Článek »Komu a jak sype americký gulag« ukázal, jak s nárůstem privátních věznic placených z veřejných rozpočtů vznikl v USA nový druh obchodu s vězni. Teď je v privatizovaných věznicích USA víc vězňů než za Stalina v bývalé SSSR, aktuálně je to 8,8 % veškerého obyvatelstva. (Pozn. toto číslo je nutné ověřit, jde zřejmě o jinou definici těchto osob, pozn. MR.)

Podívejte se na tento mezinárodní graf, který ukazuje počet vězňů na 100 tisíc obyvatel dané země. USA jsou zdaleka na prvním místě (716) a daleko za Ruskem (490):

http://e-republika.cz/article2959-V%C4%9Bze%C5%88sky-soukromy-pr%C5%AFmysl-v-USA-vyd%C4%9Blava-na-uv%C4%9Bzn%C4%9Bnych-%C5%BEenach

Demokracie v USA navíc v absolutních číslech (!) má 25 % celé světové vězeňské populace . Dohromady bylo v USA v roce 2012 7,4 milionu lidí pod dohledem justice. To je čtyřikrát až desetkrát více než v jiných vyspělých zemích. Japonsko má 63 vězňů na 100 tisíc obyvatel, Německo 90, Francie 96 a Velká Británie 153.«

• http://e-republika.cz/article2959-V%C4%9Bze%C5%88sky-soukromy-pr%C5%AFmysl-v-USA-vyd%C4%9Blava-na-uv%C4%9Bzn%C4%9Bnych-%C5%BEenach

»...Spojené státy americké s 698 vězni na 100 tisíc obyvatel. Ty ovšem suverénně vedou v celkovém počtu vězňů, kterých je v USA zhruba 2,2 milionu, čili víc než pětina ze všech uvězněných na celém světě.«

• http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/encyklopedie/_zprava/prekvapive-statistiky-vime-ktera-zeme-se-pysni-nejvice-vezni--1540121

░░░░░

ČR bude mít brzy 10,6 milionu obyvatel. A přestože máme extrémně nízkou porodnost, tak se počet obyvatel ČR i skrze imigraci zvýšil od převratu již asi o půl milionu. Vše skrze imigraci. Zde je důkaz, že nejsme xenofobové a že k nám jde a je přijímán každý rok velký počet imigrantů.

░░░░░ Natalita, srovnání: ░░░░

USA měly natalitu 2,12 % v roce 2007, ovšem došlo k poklesu na 1,88 % (2012).

Francie – zejména skrze porodnost muslimů – má po propadu na 1,73 % v roce 1993 % vzestupný trend a od roku 2008 je již trvale nad 2,0 %.

V ČR došlo po listopadu k velmi prudkému propadu natality, v v roce 1999 na 1,13 % (Praha jen 1,09 % !). Což je výsledek mj. asociální Klausovy vlády, která zásadně omezila podporu rodinám, další omezení podpory rodin, nejistota po roce 2008 za vlády TOP a M. Kalouska a další asociální politika na úrovni vlády vedlo po mírném oživení (média je nazvala "babyboom") na 1,51 % v letech 2008–2010 k dalšímu poklesu na 1,43 % a 1,45 % (2011, 2012).

Viz graf: • https://www.google.cz/search?q=porodnost+USA&ie=utf-8&oe=utf-8&gws_rd=cr&ei=cyqWVq7jFMGzUe7iqdgN#q=porodnost+%C4%8CR

V roce 2013 byla natalita 1,46
V roce 2014 mírné zvýšení na 1,53
V roce 2015 – data ještě nejsou k dispozici

░░░░

A přestože prezidenti Havel i Klaus udělali velké amnestie a věznice se o 1/3 vyprázdnily, znovu v ČR kapacita věznic nestačí a máme jich už zase přes 20 tisíc.

»Nepodmíněné tresty prezident prominul zhruba 20 tisícům lidem, fakticky ale z věznic vyšlo jen 6471 z nich, protože řada odsouzených vůbec nestihla k výkonu trestu nastoupit.«

• http://zpravy.idnes.cz/ctvrtina-amnestovanych-je-zpet-ve-vezeni-f1q-/krimi.aspx?c=A141227_111334_krimi_cen

(Byla právě přeplněnost věznic dalším důvodem Klausovy amnestie?)

»Přeplněné věznice vyprázdnila rozsáhlá amnestie exprezidenta Václava Klause. K 1. lednu 2013, kdy ji Klaus vyhlásil, bylo za mřížemi 22.638 lidí. Z tohoto počtu se na svobodu dostalo 28,5 procenta vězňů. Nyní je vězňů 20.158, takže problém s přeplněností se vrací, což odborníci předvídali.«

• http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/prostory-v-ceskych-veznicich-zacinaji-byt-opet-preplnene/1236620

Počet vězňů, ČR, září 2015: 20448 osob

• http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/rychla-fakta/

V ČR je ve věznicích 0,2 % populace
Ve Francii je to jen polovina: 0,1 % obyvatel
V USA je to však 0,7 % ze všech obyvatel.

░░░░

»Obrátil se i vývoj v přistěhovalectví. V roce 2014 se vystěhovalo v republiky 20 tis. osob a naopak se přistěhovalo 41,6 tis. lidí. Stěhováním tak v Česku přibylo 21,7 tis. lidí. Nejvíce se přistěhovalo lidí ze Slovenska, Ukrajiny a Ruska, nejčastěji se vystěhovali lidé pocházející z Ukrajiny, Vietnamu, ale také Češi.«

• http://finance.celkove.cz/clanek/porodnost-v-roce-2014

░░░░

»Islám ve Francii je po římskokatolickém křesťanství druhým nejrozšířenějším náboženstvím v zemi. Vyznává jej okolo 10 % obyvatel země, převážně přistěhovalců z těch bývalých kolonií Francie.«

• https://cs.wikipedia.org/wiki/Isl%C3%A1m_ve_Francii

»Podle Boubakeura žije ve Francii více než sedm milionů muslimů a současné mešity pro ně nestačí. Agentura AFP k tomu poznamenala, že se odhaduje, že ve Francii žijí čtyři až pět milionů vyznavačů islámu.«

• http://zpravy.e15.cz/zahranicni/udalosti/muslimum-ve-francii-nestaci-mesity-chteji-jejich-pocet-zdvojnasobit-1177961#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink

░░░░

»Němci mají nejnižší porodnost na světě«:

• http://www.tribune.cz/clanek/36271-nemci-maji-nejnizsi-porodnost-na-svete

Vaše představy o egu nejsou možná tak úplně přesné. Ego není nic proti rozumu, naopak se řídí principem reality (https://cs.wikipedia.org/wiki/Ego,_superego_a_id).
Jde o racionální složku, která se řídí principy svědomí, povinností a sociálních jistot. Na té Wikipedii ego a superego ztotožňují. Nevím, zda to je správně.
Je fakt, že lidé to mohou chápat různě - zaměňovat ego za id (už jsme se tu o tom bavili). Proto je dnes tak těžké se domluvit.
Já nejsem žádný odborník, ale řekla bych, že v tom patriarchátu (v jakém bezesporu velká část lidstva ještě žije) jsou některá ega deptána superegem, které může být až tyranské.

nesouhlasím s tím, že Němci mají nejméně dětí. Toto prvenství patří městkým státům Asie.
Jih Evropy je na tom také hůře než Německo.
Obecně platí, že čím větší zaměstnanost žen/ matek s malými dětmi,
tím více dětí se rodí.
On totiž "ušlý zisk" dnes představuje největší náklady na dítě (jídlo a šaty jsou levné).

Pana Petránka z toho odkazu jsem poslouchal, a myslím, že přehání. Jeho základní chyba spočívá v tom, že si myslí, že lidé si kulturu nějak nosí s sebou. Jenže ono to tak je jenom zdánlivě, ve skutečnosti lidé soužitím s jinými lidmi tu kulturu poměrně rychle změní (v řádu let).

Je to asi podobné, jako nemůžete nabrat vodu z moře, kde jsou vlny, a dát jí do bazénu, a očekávat stejné vlny.

Samozřejmě, že lidé přijímají rádi jinou kulturu. Ale jenom takovou, která jim nabízí lepší život.
Co je lepší život, to si ovšem lidé rozhodují sami.

Jak ovlivnilo kulturu Romů soužití s majoritou? Nejsou dostatečně výmluvná data, předkládaná panem Ruskem?
Kulturu si lidé sebou vozí, ne že ne. A ta kýžená změna je teoreticky možná v případě, pokud by jste snad izoloval jedince jiné kultury tak, aby neměl šanci se střetávat se svými soudruhy. Pak možná. Ale v případě současné Evropy je to nemožné.
Mě by zajímalo, jak se na nárůstu romské kriminality podepsala politická korektnost. Jak se na ní podepsal nefunkční-nemotivační sociální systém. Jestli je to stejně kontraproduktivní, jako v USA u černochů, v nichž politická korektnost vytvořila pocit pernamentního ublížení. Navíc má americká policie stále více svázané ruce, neboť i zastřelení ozbrojeného a svému okolí nebezpečného feťáka černé barvy, je vyšetřováno jako zločin a téměř ihned probíhají násilnosti. Je to dávno už přes míru a nikdo neví, jak to zvrátit. My si s Romy koledujeme o totéž. Naučili jsme je tomu, že když je někdo kárá třeba za to, že jejich děti páchají trestnou a přestupkovou činnost, tak jim stačí oznámit policii, že jim nadával do Cikánů. Běžný úředník je pak rád, když se očistí a příště se této činnosti raději vyhne. Policie přehlíží jejich přestupkovou a drobnou trestnou činnost, protože v případě aktivity si jednak koleduje o to, aby se na ni vrhla řada stížností a trestních sporů ze strany "neziskovek", jednak proto, protože Romové jsou "sociálně slabí" a nikdo z nich nedostane ani vindru. Tím pádem nemohou být za své skutky ani potrestáni, neboť registr přestupků kupodivu stále nefunguje. Proč by také měl policista pracně něco řešit, když ví, že se mu viník vysměje, neboť zůstane nepotrestán? U nás v obci už v případě přestupku socilně slabých jej také nenahlašujeme. Vždyť pro obec projednání přestupku znamená šáhnout do obecní kasy pro 1500 ká a viníka to nestojí nic. Díky importovaným sociálně slabým jsme i tak měli už loni v srpnu překročen plánovaný celoroční rozpočet o 50 %.
Nepřizpůsobiví tento stav také náležitě využívají. Vlastně od státu neustále jen čerpají a nejenže mu za to nic nevracejí, ale ani nerespektují jeho řád. Nepřizpůsobují se, neboť je k tomu nic nenutí.
Změnit kulturu by možná šlo a šlo by to možná i v řádu let. Ne ovšem za podmínek, kdy nejsou stanovena pevná pravidla a i ta povšechně vágní není nutno dodržovat.
Podívejte se třeba na Německo. Schnur to dnes píše v Právu přesně. "Berlín je schopen překrucovat zákony EU podle své momentální chuti, jde i /ve věci migrace/ z německého pohledu o porušení VŠECH platných zákonů: azylového, ústavního i unijního". Jak v takovéto otřesné konstalaci, kde neplatí zákony, chcete zařídit, aby se jiná kultura podvolila našim demokratickým zákonům, naší kultuře? Neboť nepředpokládám, že by jste chtěl, abychom se měnili my dle jejich pravidel. Doufám.
Ten článek - Blbá nálada v berlínské republice 2016 - doporučuji přečíst. Pak snad zde zmizí obršílenosti typu "Ich bin deutscher". I když odsud asi těžko. Tady logika neplatí.

"Možná tu v současnosti nejzásadnější instituci pro tvorbu džihádistů totiž dnes neprovozuje muslimská komunita, ale samotná francouzská republika. Tou institucí je věznice."

Mel by tedy kazdy odsouzeny grazl, pokud se zjisti ze je muslim, byt automaticky amnestovan , aby se nezradikalizoval?

Dekuji predem za vysvetleni.

i když jsem bezvěrec (a to důsledný) tak skutečně je absurdní vinit s terorismu náboženství - musím se obecně věřících zastat. Agresivní idiot se může najít v rámci islámu, pravoslaví či katolictví aj. A může používat islamofobii, semitofobii, germanofobii či jiné bubáky.bez nároku na racionální odstup
Náboženství totiž je-li používané jako společenská ideologie je jen klackem a stačí jen který manipulátor ho kterému fanatikovi dá do ruky. A šovinismus vůči jiným etnikům, kulturám či jinověrcům je jen ventilem frustrace - podléhání atavistickým pudům,
Netřeba muslimy hanět ani zatracovat - je třeba je chápat a to v jejich různorodost. Začíná to pochopením toho jak lživá je rovnice muslim = džihádista. Asi stejně blbá jako rovnice Němec = militarista či Rus = totalitář nebo Čech = slouha.

To, zda se lidé klanějí Alláhovi nebo jinému bohu, případně žádnému, je jenom vnější a nepodstatná stránka viry. Důležité je, jaký je jejich postoj k lidem a ke světu, a jak se tento vnitřní postoj promítá do jejich konání.
Ten jejich vnitřní postoj je tedy zásadní. A nemůžeme jej poznat, jestliže se jim nepřiblížíme.

Základní složkou víry je postoj důvěry - důvěry, že nad světem vládne svrchovaná moc, která je zároveň přátelská. Spolehnutí na ni osvobozuje člověka od strachu a od stálého myšlení na vlastní já.
Základní složkou nevíry je uzavřenost vlastního ega, obranářský postoj, vyplývající ze strachu, pocit ohrožení, pocit, že můj život závisí jen na mně, a proto si musím uhájit své teritorium.

Opravdu vám vaši vír neberu - chápu že se někteří lidé bez ní prostě neobejdu a beru to jakou docela významnou a objektivní funkci společenského vědomí . Jen dodávám že nevěřit není nic jevového, ani egoistického, neřkuli obranářského.
Naopak jde o substancionální věc. prostě jde o poznání že svět funguje bez nějaké svrchované moci, nějakého hodináře, který by zabydloval, zútulňovala osmysloval jinak lhostejný kosmos - prostě někteří tuhle pomůcku naší mysli nepotřebujeme a máme ji za poněkud zavádějící pokud jde o poznání objektivního stavu věcí
A také taková "Víra" není to co běžná důvěra - důvěra je jen psychický stav kdy přes nedostatek informací a jakýchkoliv záruk neztrácím positivní postoj, že věci dopadnou dobře - někdy bez ohledu na to zda se oprávněnost oné důvěry oplatí a nebo ne.

dodám že ve vztahu k článku nejde ani tak o duchovní ale spíš světský aspekt víry. že určitou aktuální zaostalost muslimského světa musí řešit zejména muslimové (viz Džakarta či Istambul) a že dělat na ně přitom dlouhý nos je přinejmenším necivilizované
A to i v také maličkosti jako zda trvat na nošení šátků je věc omezování svobody nebohých muslimek nebo jde o věc citlivého přístupu k duchovním tradicím (u nás ženy nosí kalhoty také docela nedlouho a liberální dress code také neplatí universálně). Tohle za nás nějaká přátelská bytost nad námi nevyřeší...

Jistěže za nás všechno někdo nevyřeší, to nikdo netvrdí. A každý by se měl chovat nebo dělat, to, co dělat může (podle svých schopností), aby té "přátelské vyšší moci, která vládne světem", napomáhal. Napomáhat jí přitom může jak ten, kdo se prohlašuje za věřícího, tak ten, kdo se prohlašuje za ateistu. A protivit se jí taky může jak ten, kdo se prohlašuje za věřícího, tak ten, kdo se prohlašuje za ateistu. Takže pro mě to jejich subjektivní dělení není směrodatné, já si každého (tedy i vás) můžu přehodnotit, zda je skutečný věřící či skutečný ateista. Platí to pochopitelně i obráceně - mě si taky každý může přehodnotit. Netřeba mě ujišťovat, že mi neberete víru. Vy mi ji ani vzít nemůžete.

Vážený pane Dolejši

Chci volit autentickou levicovou stranu.
Chci přispět k lepšímu světu.
Nechci, aby můj hlas propadl.

Dovolte, abych vám zde položil několik faktických otázek. Všechny jsou korektní:

1) Jakou autenticky sociální stranu může volič levice v ČR nyní volit?

2) Můžete uvést např. tři hlavní tematické okruhy, které jsou v dnešní době typické pro poctivou levicovou stranu, která by měla hájit v prvé řadě zájem běžných pracujících – nikoliv vlastníků kapitálu nebo rentiérů, tedy lidí, kteří dokázali využít svoji inteligenci v prvé řadě k tomu, aby zajistili sami sebe a své děti materiálně?

3) Jaké ideály vás osobně přiměly ke vstupu do aktivní politiky? Jsou platné dnes?

4) Co se v politice za ty roky změnilo?

5) Jak dlouho jste v aktivních vysokých funkcích v české politice?

6) Co přesně se vám osobně za ty roky podařilo v naší české politice:

a) skutečně realizovat, co je vaše původní iniciativa?
b) na čem jste částečně participoval?
c) čemu negativnímu, co považujete za podstatné, se i skrze vaše působení podařilo zabránit?

7) Je pro vás dnes prioritní spíše podpora internacionální empatie, nebo si větší pozornost zaslouží např. výše platů žen na Vysočině (medián 18 tisíc Kč hrubé mzdy)?

8) Pokud bych se dal i já na politiku, stačí k trvalému a opakovanému volení do sněmovny být často viděn v České televizi, psát na FB a do DR, nebo je nutné mít ještě dobrou pozici uvnitř strany, aby bylo vždy místo na volitelném místu kandidátky?

9) Vyjde i na mě, je to tedy zákonité, po 25 "odpracovaných" letech v politice, čistý plat vznikající i z daní zmíněných tvrdě pracujících žen přes 100 tisíc Kč čistého, nebo dostanu za své "politické umění" jen 65 tisíc čistého?

Snad mi ty dvě poslední impertinence prominete, ale jako daňový poplatník se považuji mj. i za vašeho zaměstnavatele a snad bych se tedy konečně mohl dozvědět, co zy ty peníze vlastně děláte.

Nebo s tím máte problém? Jistě je za vámi kus skutečné poctivé a nelhké ideové a politické práce…

Děkuji.

V českém tisku se často uvádí počet muslimů ve Francii, obvykle pět milionů, někdy ale až sedm. Petr Bittner napsal, že francouzští vězni jsou z 60 procent muslimského vyznání. Považuju tento číselný údaj za chybný sám o sobě. Za ještě větší chybu považuju však dojem, který onen údaj zanechává – že se ve Francii zjišťuje a eviduje či aspoň odhaduje religiozita vězňů. Ve Francii (a donedávna i v Turecku) se nejvíce ze všech evropských států (tedy států sdružených v Radě Evropy) uplatňuje „republikánské“, tedy laické, sekulární pojetí společenského (státního) života. Církve jsou tam zákonem z roku 1905, který spousta Francouzů dobře zná, odloučeny od státu a celé veřejné správy, a stejně tak jsou odloučeny víra a náboženství. To na rozdíl i od Československa do roku 1990, kdy se Václav Havel zasloužil o obnovu háchovsko - gottwaldovské „tradice“ prezidentského Te Deum ve svatovítské katedrále.

Ve Francii zakazuje zákon, aby se ve veřejných školách vyučovalo náboženství (například katechismus), děti chodí na náboženství třeba na faru a známka nesmí být na vysvědčení. Státní příspěvek na provoz škol církevních (a jakýchkoli jiných soukromých) je výrazně menší než v ČR. Ve Francii se nekonají veřejná náboženská procesí a neslouží se tam bohoslužby pod širým nebem. Betlém tam lze spatřit jen uvnitř kostelů. Až na Bretaň a alsasko-moselskou oblast tam nejsou boží muka. Matriky vede jen stát (obec) a církevní sňatek je možný teprve až po uzavření sňatku občanského. V armádě a ve věznicích nepůsobí duchovní. Veřejnoprávní televize a rozhlas tam nemají náboženské vysílání.

Prozelytismus, tedy cílené získávání jiných osob pro nějakou víru změnou původního přesvědčení, je ve Francii jako v jediné evropské zemi stále za určitých okolností dokonce trestným činem, pokud je praktikován ve veřejných školách, nemocnicích anebo věznicích. Svědky Jehovovi rozdávající časopis Probuďte se a Strážná věž u vstupů do metra by tam za pár minut zadržela policie. Francie nezavedla církevní daň a ani stát tam na provoz církví nepřispívá, podílí se jen na péči o památky. Katolická církev ve Francii je chudá, ale slušná, jako ten biskup, který se lidsky zachoval k propuštěnému vězni Jeanu Valjeanovi v Hugově románu Bídníci. I to se ve Francii ví. Ve Francii jsem se naučil mít rád křesťany (a muslimy), respektovat jejeich víru jako společensky obohacující-. Utvrdil jsem se ale i v ostražitosti před církvemi, v českých podmínkách hlavně před římskokatolickou.

Francouzi jsou podle mých zkušeností nejméně nábožensky založení v celé západní Evropě, jejich religiozita je, odhaduju, zhruba na české úrovni, i když základní tři křesťanské správní akty, tradičně křesťanské, tedy křest, uzavření manželství a pohřeb, jsou ve Francii stále rozšířenější než v České republice.

Kritika francouzského dogmatického republikánství je ovšem zcela na místě. I ve Francii je v posledních desetiletích dost silná, a jsem rád, že Petr Bittner ji přenesl i na českou půdu. Zákon z roku 2004, upravující používání náboženských znaků (zakazující jarmulku, turban i muslimský šátek hidžáb, jenž zahaluje vlasy a krk a ponechává tvář nezakrytou) jsem už od konce 90. let, kdy moje dcera chodila v Alsasku a Grenoblu do gymnázia a kdy Francie, „rozdělivši se na dvě vášnivě diskutující poloviny“ (Francouzi mají sklony k patetismu) o připravovaném zákonu diskutovala, považoval spíše za nástroj útisku ženy než za pomoc při její emancipaci, jak byl ve Francii při jeho mnohaletém přijímání podle jeho stoupenců snad míněn. Petr Bittner navíc dobře poukázal na spojitost šátkového problému s francouzskými vojenskými intervencemi v muslimských zemích a s nekritickou podporou, kterou Francie poskytuje státu Izrael v jeho protipalestinské politice.

Šátky a kontraproduktivní „laïcité“, jak se ve Francii nazývá sekulárnost, tedy světskost či spíše „nenáboženskost“, souvisí ovšem také s představou, že „le peuple français ne se trompe jamais“ – „francouzský lid se nikdy nemýlí“. Tato představa tam značně zbrzdila rozvoj ústavního soudnictví, v Evropě prosazovaného a po roce 1990 i prosazeného poválečným Německem. La laïcité souvisí i s francouzskou přezíravostí jakékoliv etnicity (včetně korzické a baskické), pro niž francouzština (ale ani angličtina a španělština) ani nemají, na rozdíl od češtiny, ruštiny a němčiny, slovní výraz jednoznačného, či aspoň převažujícího významu. „Nationalité“ tam znamená státní občanství, státní příslušnost, tak jako je „route nationale“ je silnice státní, a ne národní.

Francie je poslední země Evropy, která stále neuznává existenci etnických skupin ve státě, zvaných jinde národní či národnostní menšiny. Neexistují tam žádné menšinové jazyky, francouzská ústavní rada, částečná náhražka ústavního sodu, zrušila ratifikační proces evropské úmluvy o ochraně menšinových a regionálních jazyk, kterou tam podepsala Jospinova socialistická vláda v roce 1998. Jen jazyky regionální (korsičtina, bretonština, alsaština a moselská nářečí) jsou trpěny, nemají však na růžích ustláno. Alsasko a moselská (tedy historicky německo-germánskými dialekty hovořící) část Lotrinska mají z přísné „laïcité“ četné zákonné výjimky, smí se tam například učit i ve veřejných školách katechismus, pokud to rodiče přejí. Vykládali mi tam staří lidí, jak před druhou světovou válkou zvaly jednotlivé vesnice učitele z francouzského vnitrozemí, protože chtěly, aby děti přešly z alsaštiny na francouzštinu. S jednou věcí se vesničané těžko smiřovali – pan učitel nechodil v neděli do kostela na mši!

Francie je také zemí, kde žijou miliony lidí se snadno dohledatelnými předky, na úrovni prarodičů, kteří se v ní nenarodili. V 60. letech se dvakrát více osob stávalo Francouzi naturalizací (hezké slovo, ukazující, co je „přirozené“, že?), tedy udělením státního občanství na vlastní žádost, než narozením. Vymření „národních“ společností hrozí dnes v Evropě jen těm zemím, které odmítají cizince nebo o něž není v zahraničí zájem. Je to případ České republiky a v Evropě nejvíc Ukrajiny, není to rozhodně případ Německa a Švédska.

Ve Francii působí etnické a náboženské spolky (a ovšem i církve). Velmi aktivní jsou Poláci, Arméni a Vietnamci, ale také muslimové a autochtonní reformované protestanti. Stát je toleruje a mírňoučce i podporuje.

Integrace je ve Francii totéž, co asimilace. Pojem emancipace ve smyslu skupinové kulturní autonomie je tam neznámý, a běžný Francouz se diví, že integrace nemusí být nutně asimilací. Francie oceňuje pokrok v této oblasti, a časté je vyjádření, že je někdo nějakého origine“, tedy původu. Slovo „originaire“ má asi dvacet synonym. A zeptat se ve společnosti někoho, jaké že je víry, je stejné faux pas jako otázka, komu dal člověk při volbách svůj hlas. Naopak je zcela salonfähig položit ženě, o níž vím, že pochází z jiné země, milou otázku: „A jak dlouho jste Francouzskou, paní?“

Rasismus je ve Francii výrazně slabší než jinde v Evropě, hlavně v zemních, kde se mluví germánskými a ještě více slovanskými jazyky, je to možno vidět i při studiu různých kolonialismů. Jed rasismu ale občas postihne i Francii, například v 90. letech vůči Arabům kvůli teroristickým atentátům. Naopak válečné hrdinství naturalizovaných „senegalských střelců“ z velké války (rozuměj první světové) otevřelo jejich potomkům cestu ke státním službám, vyhrazeným francouzským státním občanům, tedy na železnici, na poště, u policie, četnictva, v armádě a ve státních společnostech jako Electricité de France a Gaz de France.

Na chybu Petra Bittnera, kterou kritizuju na začátku této reakce, navázaly absurdní údaje v reakci Michala Ruska, podle nichž „59,6 procenta dospělých vězňů ve věznicích jsou osoby romské národnosti, z 71 procent se Romové podílí na kriminalitě, která v některých lokalitách dosahuje až 95 procent“ a tak dále a tak podobně. A zdroj? Nějaké internetové servry a blogy, čerpající prý z článků či studií vědců z ústavů České akademie věd. A to se ještě pan Rusek nestydí odkazovat na blog, jehož autor se ukázkově rasisticky pohoršuje nad tím, že tyto „údaje“ se v České republice utajujou! Ve společnosti, která není xenofobní či rasistická, což bohužel o české společnosti neplatí, se přece nikde neuvádějí. Rom je podle českého ústavního púořádku i evropských a mezinárodních smluv osoba, která se za Roma prohlašuje. Pro účely odstraňování nerovnosti a diskriminace, jež tu Romy postihuje, je správné pořizovat vizuální odhady (kde se neuvádějí další identifikační údaje, aby se zachovala anonymita) počtu Romů – v praktických školách, v segregovaných třídách, v sociálně vyloučených částech obcí, v budoucnu doufejme i ve věznicích a mezi obětmi trestných činů či exekuovaných osob. V těchto anonymizovaných odhadech je Rom i osoba, která tak podle názoru odhadujícího vypadá, nebo kterou za Roma považuje převážná část lidí z jeho okolí – bydliště, pracoviště nebo působiště.

Rasismus a xenofobii ovšem nemají Češi v genech, je to výhradně věc výchovy v rodině a ve škole. Něco o tom vím, protože se všichni čtyři moji prarodiče a oba rodiče hlásili k české národnosti a s rasismem, hlavně antisemitismem a anticiganismem se setkávám celý život. Já sám se už léta k české národnosti nehlásím. A naše řady mohutní, v roce 2001 nás bylo jen 173 tisíc podivínů, kteří se k žádné národnosti nehlásili, při sčítání lidu o deset později, nás ale už bylo 2,74 milionu!

Píšete: » Obecně platí, že čím větší zaměstnanost žen/ matek s malými dětmi, tím více dětí se rodí. On totiž "ušlý zisk" dnes představuje největší náklady na dítě (jídlo a šaty jsou levné).«

Pokud byla ještě i moje babička z 19 dětí (!) asi to nebylo tím, že byla zaměstnaná a mohla si to dovolit. Pochopitelně víme, co všechno se od té doby změnilo.

Stát je tu pro lidi. A je pravda, že za komunistů se v ČSSR postavilo na 1,2 milinu bytů v panelácích a tedy až 3 až 4 miliony lidí v Československu, často mladých rodin, našlo i srkze minulý režim (dnes na něj často už jen a pouze nadáváme), takové zabezpečení, že ještě na počátku 70. let se rodilo téměř 200 tisíc dětí ročně, což je 2× více než dnes. A to byla čerstvá normalizace. A také zde bylo až 50–100 tisíc Kčs jako novomanželská půjčka. Za nepatrný úrok. Každý si ji mohl dovolit.

Snad se shodneme, že děti se rodí mj. tehdy, když mladí lidé vidí dobré perspektivy, když se budoucnosti nebojí. Protože někdy dnes slyšíme, že jen hlupák by přivedl děti do světa, jaký je tu kolem nás dnes.

Tedy: Pro založení rodiny je klíčový pocit z budoucnosti.

Promiňte, ale přijde mi smutné, že si snad ani neuvědomujete, že právě rodina a děti, tedy zejména čas v rodině a s dětmi je, ne-li přímo smyslem života, tak jeho podstatnou částí určitě.

To je opravdu tak, že jen zajištěná matka s prací si může dovolit mít děti? Mám to chápat tak, že mladé rodiny bez dětí by snad až měly žalovat kapitalistickou společnost, že si nemohli pořídit děti? (Ano, to jsem přehnal ad absurdum, úmyslně, jistě...)

A abych se vrátil k tématu článku (pane Bittnere), jak s tím pak souvisí fakt, že bohaté pracující ženy mají často jen jedno dítě (pokud ho tedy mezi náročnou prací vůbec stihnou) a např. francouzské muslimky mají dětí mnohem víc? Není třeba zde zásadní problém, kdy ve Francii nedochází k asimilaci a vyšší počet dětí (často i nezaměstnaných) muslimek ve Francii je vlastně jejich způsobem boje proti domácímu obyvatelstvu?

A není i zde – de facto jde o třídní boj bohatých proti chudým (aby se omezil počet dětí "socek" a Romů) – proč se u nás (na rozdíl od výrazně sociálnějšího Západu) rodí stále tak málo dětí?

Vždyť veškeré sociální reformy se v ČR dělaly a stále dělají (!) tak, aby se nikdy nepřidalo sockám nebo, nedej bože, i Romům. Například se sníží daně, takže pokud je žena doma, žádné zvýhodnění mateřství se nekoná.

Vážený pane Dolejši, mohl byste aspoň výše uvedené mediálně akcentovat ideálně na ČT a na svém FB? (Když už svoji práci vidíte jako práci v diskusi na DR.)

– Tedy, že u nás je málo dětí mj. a právě pro zcela mizerný a zcela nedostatečný sociální systém? Který doslova brání chudým lidem mít děti?

Vždyť pokud je zde společnost, jsou zde lidé a rodiny a děti.

Proč mám stále tak neodbytný pocit, že zde budeme řešit daně, ekonomiku, zisky, kapitál (a nyní imigraci, Ukrajinu atd.), ale na člověka, tedy na mladé děti a možnost založení rodiny zde už nikdo nemyslí?

Copak je natalita kolem 1,50 normální?

Komu to vadí?

Komu to naopak vyhovuje?

Bohužel se dnes práce pro cizí firmu a pro cizí finance staly tak dominantní, že už ani nevnímáme, že toto není smyslem života.

ČR je dnes, bohužel, jen kolonií, ze které těží nadnárodní kapitál (dnes už až 400 mld. Kč ročně). Nepatří nám už ani plzeňské pivo, ani voda (v Praze i skoro všude jinde).

la) lidé volí levicové strany z různých důvodů, už proto že jsou lidé různí a a různá je i jejich sociální situace a zkušenost. Voličský substrát levice je heterogenní a sociální fragmentace ve společnosti to spíš zesiluje. Pojítkem ale nepochybně jsou hodnoty sociální solidarity a emancipace vůči privilegovaným vrstvám.
b) pokud voláte po autentické levici, což znamená původní či nefalšovaná tak jde o to co si pod tou nefalšovaností představujete vy - jistě seznáte že mezi např. anarchisty, stalinisty a demokratickými socialisty je rozdíl A o poctivých pracujících mluví i fašisté (symboly Arbeiter Front převzala i extrémní DSSS) - s tím tedy nevystačíme. KSČM má svůj program a jistě se dá zvládnout se s ním seznámit.
c) rozlišení je jak tvrdím v konkrétních přístupech a receptech - a jejich prosazení zase souvisí s reálným vlivem na vládnoucí uskupení (bez ohledu na vaše impertinence za které se jak sám říkáte omlouváte). V krajích a obcích to zkoušíme v praxi - jinak samozřejmě spíš jako opozice a naše hlasy rozhodují jen někdy. Ale recepty které by byly v rozporu s lidskými právy slušná levice musí odmítnout.
Takže pokud pošlu "do zadele" xenofoby z IvČRN tak to s platem žen na Vysočině nikterak nekoreluje. Nebo snad myslíte že růst mezd koreluje s úspěchy politiky kulturní nenávisti praktikovanou různými populisty ?
Já naopak tvrdím že podsouvání této hysterie zakrývá skutečné téma a jím je prakticky zvládnutí sociální agenda - obsáhleji viz můj komentář v DR z tohoto týden.

Ad: »A to se ještě pan Rusek nestydí odkazovat...« Atd.

Vážený pane Uhle, neměl jsem v úmyslu cokoliv jakkoliv nějak "trendovat". Téma vezeňství, které pan Bittner uvedl mě zaujalo, z jiných důvodů, než si myslíte.

Nic jsem nevybíral, nic jsem neselektoval, na internetu jsem dohledal informace a v maximální stručnosti – pro přehled – a také jsem je uvedl. Zřejmě jste dospěl k závěru, že nemám rád Romy. Mýlíte se, dokladem je mj. tato věta, kterou jsem psal souběžně s vámi: »Vždyť veškeré sociální reformy se v ČR dělaly a stále dělají (!) tak, aby se nikdy nepřidalo sockám nebo, nedej bože, i Romům.«

Na druhé straně mi přijde hyperkorektnost pokrytecká, mezi lidmi jsou rozdíly nejen ve vzhledu, ale i v různých vlastnostech. Ty zde prostě jsou a budou.

Žádný rasistický závěr – jak mi podsouváte – jsem k tomu nedával a hlavně, nebylo nic takového mým cílem. Pokud bylo něco mým cílem, tak to bylo upozornění na jiná fakta:

V ČR je 2× více vězňů než ve Francii nebo i v jiných vyspělých zemích Evropy.

Proč tomu tak je?

A pokud by Havel a Klaus neudělali ty obrovské amnestie, budeme rozšiřovat počet věznic u nás? Víme, že vezňů celkem stále a rychle přibývá. – Toto jsou otázky, které trápí jistě nejen mě.

A země USA, často náš vzor, je země, v níž je vězeňství velice dobrý byznys. Vězňů je v USA dokonce 7× více než ve Francii.

Já jsem našel a dohledal v rychlosti 16 odkazů – všechny jsem poctivě uvedl. Jejich relevanci si může v případě potřeby každý ověřit sám. Stejně jako si každý může udělat názor třeba na to, kdo a jak manipuluje. Pokud máte lepší zdroje a čas, můžete chyby, které jsem neudělal já, ale jiné zdroje, uvést na pravou míru.

Názor na to, co je špatný zdroj a co ne může mít dnes každý jiný a nějaká prostá "šablona" na to není. Pokud považujete např. křesťanský Christnet za povrchní plátek, tak se neshodneme: »Klíčovou částí webu je magazín Christnet.cz, jehož cílem je přinášet maximálně objektivní, špičkové, rychlé, seriózní ... informace (agenturní i vlastní zprávy) o náboženství a společenském dění u nás i v zahraničí. Nabízí vhledy do náboženského světa, života církví i široké společnosti a otevírá otázky, které zajímají mnoho lidí, ale málo se o nich píše a hovoří.«

A tím, že se nebude uvádět národnost nebo barva pleti nezměníme fakt, že rozdíly mezi lidmi existují. Zcela jiná věc ovšem je, co z nich kdo vyvozuje. S čísly a daty nemám problém a zajímá mě třeba i to, kolik je ve vězení mužů nebo žen, mladých nebo starých a třeba i podle vzdělání (přestaneme i toto rozlišovat?, nesmím se to dozvědět?).

Romům či cigánům přeji lepší život a zcela stejně jako jiným vyloučeným občanům, o které se nikdo nezajímá, třeba matkám samoživitelkám. Váš všeznalý způsob, kterým jste mi naznačil moji omezenost a neznalost je pro mě velkým zklamáním a hluboce se mě dotýká.

Téměř nic z toho jsem nepochopil. Program KSČM si pochopitelně najít umím, chtěl jsem určité věci slyšet právě od vás osobně. Zejména jak dlouho jste v politice a co se vám za těch 25–30 let (?) povedlo udělat. A to stále nevím. Zřejmě nic. Takže opravdu můj pocit, že nic neděláte, jen se zviditelňujete, stále roste. A až se bude někdo ptát, proč lidé nevěří politikům, lze si vzpomenout právě na vás. Vy jste vše podstatně z mých otázek vynechal, já se ptal 1–9, vy jste odpověděl a–c. Vtipné. Slova a dialog žádný. Chyba není na mojí straně. A pokud bude někdo přemýšlet, proč třeba mladí lidé nevolí vůbec, natož levici, proč jim připadne celá politika falešná, bude to i z těchto důvodů.

Ono jde o to, jak definujeme normu. Průměr v EU je 1,5 až 1,6 dítěte na ženu, takže to v tomto smyslu norma je.

Moji prarodiče byli také z osmi, devíti dětí, ale ještě moje matka si na sebe začínala vydělávat v pěti letech. Ono to dětství bývalo kratší.

Ano, měli jsem populační boom v sedmdesátých letech, ale proč? Kariéra se nedala dělat, cestovat se nedalo a byly hodně vysoké přídavky na děti. Navíc jste jako svobodný neměl šanci na byt. Vzpomínám si jak se jedna učitelka děsila, že některé chtějí dítě až v 23 letech. To je příliš pozdě!

Dnes je to zase jiné. Zatímco dříve náklady na dítě představovalo především jídlo a oděv, dnes je to především matčina ušlá mzda. Jedno dítě znamená pro matku finanční ztrátu částky, za kterou by se dal koupit dům. Čím vzdělanější matka, tím větší ztráta.

45% vysokoškolaček v Německu nemá děti.

Mně se zdá, že zapomínáte na jeden "drobný" problém. Polovina manželství se rozvádí.

Právě teď sousedku vyměnil manžel za mladší model. Děti jí nechal. Ona má vlastní (zaplacený) byt, průměrně placenou práci a problém vyjít od výplaty k výplatě. Jak by podle Vás dopadla, kdyby si s malými dětmi hledala první zaměstnání a měla platit 15 000 měsíčně za bydlení? Pamatu ji, že když jsem pracovala pro stát, měli jsme problém najít lidi, neplatili jsme. Přesto se tam dlouho diskutovala jestli vzít matku se dvěma dětmi. To je příliš mnoho.

A nemyslete si, že je to jenom Evropa. Pod reprodukcí je Libanon, celá Východní Asie, jih Indie...minimálně polovina zemského povrchu.

Co se Francie týče, tam začal padat počet dětí na ženu v 18. století. Takže oni mají propracovaný pronatalatní systém.

aby bylo jasno, já ten systém neobhajuji, já ho popisuji.

A s těmi byty za komunistů to myslím idealizujete. U nás v domě bydlely babička, dcera, vnučka a manžel dcery v jedné místnosti. V rohu sporák, společné WC na chodbě. 18m 2. Na byt čekali 15 let.

Přes ulici v jedné místnosti matka, dcera a syn. V druhé místnosti cizí pán (takzvaný rozdělený byt). Babička spala v kuchyni.

Když se oženil spolužák, přivedl si manželkku domů. k rodičům. Pokoj 12 m2. On a manželka a později dvě děti.

co napsala paní Vytlačilová.
Také nechci dobu komunismu idealizovat, ale musím se zmínit i o tom, že v naší vsi i všude kolem si právě v té době úplně obyčejní lidé postavili svépomocí velké množství nových rodinných domků, na které dostali stotisícovou nenávratnou(!) půjčku.
Jinak samozřejmě souhlasím, že dostat obyčejný byt bylo čím dál tím víc problematické, neboť potřeba silně rostla, přestože se pořád stavěla sídliště.
My jsme ovšem také s manželem bydleli rok a půl ve dvoupokojovém bytě s matkou. Ke konci už se dvěma dětmi. Manžel podepsal smlouvu na 15 let v dole, jinak bychom v tom málem bytě bydleli déle.
Jistota bydlení a zaměstnání jsou pro založení rodiny důležité.

Ještě dodám, že tenkrát lidé přese všechno věřili, že budoucnost přinese pozitivní změnu. Zatímco dnes si to myslí daleko méně

Já nevidím, proč by měla nízká porodnost představovat společenský problém. Copak na světě není už dost lidí? Mně by naprosto vyhovovala planeta, na které by jich žilo jen třeba 100 miliónů. Z hlediska nacionalisty to možná problém je, ale já vnímám v mezilidské soutěži třeba Babiše jako mnohem většího protivníka než průměrného syrského uprchlíka.

Přestože s Vámi v lecčems nesouhlasím (západní civilizace není pro mě jednoduše příčinou světového zla), oceňuji Vaše psaní, znalosti a analýzy v něm obsažené. Trochu se však divím Vašemu psaní ad hominem.
Aniž bych chtěl mluvit za pana Dolejše, chci vyjádřit svůj podiv nad Vaším deklarovaným nepochopením povahy povolání politika. Nevidím nic tak podivného na tom, když zvláště opoziční politik nezanechá výraznější stopu svého angažování se. Někdy právě proto usiluje o to, aby aspoň svým slovem ovlivňoval povědomí lidí o problematikách, jak na ně nahlíží. Neplatí něco podobného o mnoha intelektuálech, třeba vědcích? Jaký je vědecký přínos mnoha z nich? Nespočívá jejich práce spíše v prezentaci určitých zjištění a soudů? Nebo v pokusech o jejich místně přínosnou formulaci?
Samozřejmě můžeme mít despekt k politikům či vší inteligenci tak, jak je rozšířená (i díky staré KSČ) mezi některými "obyčejnými lidmi práce". Zastáváme-li se těchto lidí proti projevům neúcty z druhé strany, neměli bychom tak činit tím, že je podpoříme v jejich levných soudech a stereotypech.

jako vysoká míra porodnosti. Z té vyplývá, dle mého mínění, velká část migračních problémů.
Bohužel se o ní nediskutuje. Snad zase kvůli té nešťasné poitické hyperkorektonosti.
Evropané si, děkujme za to, si přirozeně srovnali porodnost s moderní medicínou a částečně i s ekonomickým vývojem. Není třeba mít 14 dětí, z nichž přežije alespoň 5, kteří pak v dospělosti pečují o své rodiče. Vyjímka jsou u nás Romové, ale jim určila většinová společnost děti jako prostředek k zisku.
Africko-asijský velký počet dětí na jednu matku, který právě díky moderní medicíně přežije, znamená zátěž. Neregulovaná porodnost je jedním z hlavních důvodů hladu a válek na těchto kontinentech. Jak tuto vlnu ale zastavit v muslimském světě, kde žena je jen plodící komponent?
Experimenty, které prováděli "diktátoři" se všeobecným vzděláváním i pro dívky, s vybudováním pracovních pozic pro ženy, byly ukončeny díky "demokratizačním" zásahům Západu. Kolo dějin se přetočil mocně vzad. Ženy budou zas jen strojem k rodění dětí.
Babiš asi je větší protivník než průměrný syrský migrant. Ale ono je těch migrantů mnohem víc, než Babišů....

Podle p. Uhla p. Bittner uvadi chybne (lzive) udaje a z nich pochopitelne vyvozuje chybne (lzive) zavery. To vyplyva z logiky veci. To porad nic nemeni na podstate me otazky (zjednodusene-zavreme-li kapesniho zlodeje a on se ve vezeni nauci delat kasy, je to duvod kapesni zlodeje nezavirat?) Samozrejme p. Bittner nema zadnou povinnost mi odpovidat. Ale, nejen pro mne, je to duvod zamyslet se nad aroganci tzv. inteligence, te slunickove zvlast. Je to duvod premyslet, proc "spodina" volila Zemana, proc "spodina" v 48 volila komunisty a proc dnes "spodina" jde za Konvickou.

Jsem teď trochu zmaten -- pan Uhl tvrdí, že od roku 2004 jsou ve Francii zakázány jarmulka, turban a hidžáb.

Ale po nedávném útoku v Marseille řekl předseda židovské konzistoře Zvi Ammar, že si poprvé v životě na cestě do synagogy nevezme jarmulku.

Tak teď nevím... (???)
-----------------------------------

Jinak za sebe můžu říct, že jestli takový zákon existuje, je to pěkná blbost.
V Evropě je jediným skutečným (a dobrým) zvykem, že lidé v nevirtuálním veřejném prostoru vystupují pod svým (pravým) jménem a s tváří odhalenou. To je vše. Žádný jiný "dress code" nedává smysl. Nikdo mě přece nemůže stíhat, když mám na hlavě turban nebo si přikrývám vlasy šátkem. Nikomu po tom totiž nic není.
Byl bych tedy rozhodně proti zahalování obličeje, protože to je "výsada" lupičů a rabiátů, a navíc bůh přece nemůže být takový přizdisráč, aby vyžadoval po ženách chození s pytlem na hlavě.

Takže v žádném případě burka, nikáb apod.
Ale zakazovat šátky či jarmulky???
To je úlet...

Vzpomeňme, Francie roku 2004 zakázala nošení šátků (děvčaty) ve školách. Nešlo tedy o zakrývání obličeje, ale o náboženský symbol v laickém (vnitřním) prostoru.

Požadavky na zákaz třeba Gay Pride pochodu bych u nás měl za extrémismus a děje-li se tak v některé (např. východnější) zemi, pak to mám za výraz tamní nesvobody. Předpokládám však, že třeba žádost věřících o obnovení některého dávného procesí musí být posouzena rovněž kladně. Jinak se nelze divit, ubude-li dobré vůle i v případě respektu k aktivitám politiky považovaným za korektnější.

Zdravím, já jsem nikde nepsal, ani že za komunistů bylo vše OK, ani že zajistili bydlení hned pro každého. Ale faktem je, že se cca 1,2 milionu bytových jednotek v minulém režimu – pro lidi – prostě postavilo. A lidé byty prostě dostali. O tom se dnes nemluví. A je proto pravda, že se bytové podmínky zejména v 70. a 80. letech pro spoustu lidí diametrálně zlepšily. Byť ne pro všechny.

Ale chci hlavně podtrhnout to, co zde napsala paní Hájková: Lidé se dívali do budoucnosti s optimismem, přestože zde byl ten šedivý systém.

Nezávidím mladým lidem budoucnost, protože dnes není snadné se aspoň tvářit optimisticky.

Jinak zrovna teď mi na mém FB kolegové od pirátů tvrdili, cosi v tom smyslu, že je zbytečné přemýšlet nad výší sociální státní podpory pro mladé rodiny, protože prý čím bohatší stát, tím méně dětí. Tyto zjednodušené názory mě vždy dokážou vytočit. Protože právě na srovnání s Francií a tedy s bohatším sociálním systémem je vidět, že takto zkratkovité soudy neplatí:

Francie je bohatší a má významně bohatší a pro chudé vstřícnější sociální systém. A tedy poskytuje větší bezpečí pro mladé rodiny, než sociální systém v ČR, kde zejména žena, pokud zůstane sama, a zůstane-li odkázána jen a pouze na státní dávky, má velké a opravdu zásadní finanční problémy. Vlastně žije zcela na okraji společnosti, na společenském dně.

Koho to dnes v politice trápí? Kdo pro řešení něco dělá? Proč nevidím (přál bych si to) aspoň komunistu Dolejše, aby o tom často mluvil? (Pane Horáku...)

Bohatší Francie má natalitu kolem 2,0.
ČR jen kolem 1,5.

Tedy ve Francii mají dvě ženy 2+2 děti.
V ČR mají dvě ženy 2+1 dítě.

To je přece zásdaní rozdíl. A argumentovat tím, že i v jiných zemích je natalita jen kolem 1,5? Proč?

A pokud v ČR i přes to roste počet obyvatel (brzy budeme mít 10,6 milionu) je to jednak kvůli rostoucímu věku dožití (starší generace se dožívají více), ale hlavně to jedno chybějící dítě nahrazuje vysoká imigrace do ČR:

V počtu přes 20 tisíc lidí ročně.

Kdo to dnes tady v ČR řeší? Čekal bych, že toto bude velmi často akcentovat např. zde přítomný komunista Dolejš, ale nic. Toto téma, typicky levicové protože autenticky sociální, jej, zdá se, prostě vůbec nezajímá. Bohužel v ČR dnes není žádná poctivá strana, která by byla pro NAŠE občany. Až mám zde na DR strach napsat slovo "naše", abych se nedopustil jakéhosi přestupku. To jsme to dopracovali...

Místo toho se zde hájí jakési abstraktní internacionální ideje od zeleného stolu. Proč? Vládnou dnes světu ega intelektuálu?

Přijde mi absurdní, že místo toho, abychom přemýšleli, proč mají ve Francii (i jinde, třeba v USA) dvě ženy 4 děti a u nás jen 3, budeme tuto tragickou situaci z hlediska počtu narozených dětí řešit tím, že budeme volat "refugees welcome". Vždyť to je přece strašné. A ještě strašnější je, jak málo lidem tato souvislost dochází, a když ji vidí, že jim to připadne normální.

Společnost má nulový přírůstek, pokud má natalitu kolem 2,08. ČR dosahuje se svou natalitou 1,50 jen na 72 % této hodnoty.

Díky, za váš reakci. Nikde jsem neřekl, že za vše může náš Západ. Naopak si myslím, že stále je právě náš euroatlantský civilizační okruh patrně to nejlepší místo k bytí. Což ovšem neznamená, že budeme spát na vavřínech a právě proto říkám, že je třeba dále zvyšovat naši úroveň, což nejde jinak než poctivou kritikou všeho, co děláme my, tedy náš Západ nyní špatně. A stále čekám zejména na toto:

"7 zemí do 5 let" – viz video Wesley Clark z roku 2008 na YT, CZ titulky: https://www.youtube.com/watch?v=an3A3hRA8_M -

Toto je pro mě dokladem, kdy je jasně vidět, jak nehumánní a názorově kartelová jsou i naše média, protože takto zásadní průšvih naší civilizace přece musí být nějak komentován. A přesto není.

V jak ostrém rozporu toto video je se současnou pokryteckou snahou pomáhat imigrantům musí být každému zřejmé.

Nebo bylo smyslem napřed země rozvrátit a pak pozvat imigranty? Ale to tady nevyřešíme...

A k panu Dolejšovi: Jiný politik, byl-li by poctivý a funkční, by musel doslova jásat, kdybych mu takto nahrál, aby mohl dělat reklamu na svoji stranu. Místo toho jsem se nic nedozvěděl.

Každý politik je placen občany, jednak za svoji práci v parlamentu a dále dostane jeho strana miliony za volební výsledek (piráti dostali 9 milionů, mimochodem). A bohužel se ukazuje, že často nejde politikům o poctivou službu lidem, ale hlavně o jistotu slušného příjmu. O vlastní kapsu.

Pokud bych viděl, že pan Dolejš zde nakukuje proto, aby se lépe zorientoval, aby potom lépe hájil sociální ideje ve sněmovně i jinde, neřeknu ani popel. A pokud jste si správně všiml, že jej zde často kritizuji, tak je to proto, že pan Dolejš se zde pouze zviditelňuje. Proto jsem se ptal, co za těch 25 let ve svěmovně dokázal udělat.

Bohužel tak až ukázkově reprezentuje vše špatné v naší politice, kdy už opravdu nejde o poctivou službu ve prospěch občanů, ale jen o osobní prebendy.

Současně se tím snažím na tuto okolnost poukázat s nadějí, že se s tím snad něco udělá, ale, popravdě, nevím co, protože kromě koalice ODS+TOP+KDU+Starostové a kromě ČSSD, která nyní jede na vlně multikulti, přičemž se o vlastní občany nestará (mj.: v Olomouci spí bezdomovci v AD na karimatkách na zemi, pro ně peníze nejsou, stamiliony Kč na řešení uprchlické krize se našly ihned) vidíme, že i komunisté se o lidi v této zemi nestarají. Zřejmě pod heslem, že každý je za svůj život sám plně odpovědný a za svoji bíédu si může sám.

pan Kuchejda. Označil jsem jen jeho údaj o šedesátiprocentním podílu vězňů ve Francii za chybný. Rozdíl mezi nepravdou a lží jsem si silně uvědomoval v roce 1970, když mne a mé soudruhy prokurátor obžaloval z podvratné činnosti vedené z nepřátelství k socialistickému státnímu zřízení a v obžalobě rozváděl, že jsem se sice k nějakému (jinému, vybájenému) socialismu hlásali, ale reálně existující socialismus jsme objektivně podrývali.

Panu Morbicerovi se omlouvám - zákaz nošení turbanu, jarmulky a hidžábu platí jen pro veřejné (obecní, státní atd. školy. Jiný zákon zakazuje nošení burky a nikábu všude na veřejnosti, a proti tomu ve Francii větší odpor nebyl.

Slyšela jsem, že například lidé v Indii, kteří jsou na tom mnohonásobně hůř než my, se většinou nedívají na budoucnost pesimisticky.
Jestli to nakonec nebude tím, že Západ prostě budoucnost nemá.

tak nevím proč se pořád míjíme - já se o dialog pokusil ale vy pořád omíláte že KSČM v opozici toho moc neprosadila Na to neumím moc říci, protože přepokládám že o tom co je opozice máte představu. A program také nechcete číst. abyste řekl co by vám na něm vadilo ... to je pak ale chabý základ pro dialog. Nic ve zlém ale to se pak asi přestanu divit že se vám z toho stává monolog. Tak třeba jindy
P.S. mladá levice u nás přeci jen nějaká existuje a česká levice na tom není tak špatně jako třeba polská či maďarská - takže tím útěkem k nic neřešícím náckům to nemusí být tak horké.