Je suis musulman

Petr Bittner

Rok 2015 byl ve Francii ohraničen dvěma teroristickými útoky. Konflikt uvnitř francouzské společnosti je hluboký a politika represí a bezpečnostních opatření ho nevyřeší. Podle Petra Bittnera nese černá skrvna na duši Francie jméno laïcité.

Svět si mohl připomenout výročí masakru Charlie Hebdo smutným a zároveň jen těžko pochopitelným způsobem — muž s falešným pásem výbušnin byl za křiku „Allahu akhbar“ zastřelen před policejní stanicí na severu Paříže.

Komentátor Petr Bittner dokáže nahlodat přesvědčení i těch nejpřesvědčenějších. Podpořte jeho práci!
×

Už prosincové pařížské útoky ukázaly, že Francie si za těch téměř dvanáct měsíců od Charlie Hebdo nedokázala klást ty správné otázky. Automatismus, s jakým francouzská vláda přijímá další a další policejně-státní opatření, nevede ani k dílčím úspěchům.

I dlouhý rok po masakrech v redakci satirického týdeníku tak mnohé stále tíží pocit vnitřní prázdnoty: nelze se smířit s drastickým terorem, a přesto i po jednohlasném odsouzení abstraktního „teroru“ takříkajíc „něco chybí“. Jakkoli leckdo tvrdí opak, domnívám se, že černá skvrna v srdci francouzské republiky nese jméno laïcité.

Je suis muslimah

Laïcité je francouzskou verzí sekularismu, tedy principu oddělujícího náboženství od státu. Současná podoba konceptu je ukotvená v zákoně oddělujícím církev od státní politiky z roku 1905. Už od revolučních let 18. století je sekularismus zásadním pohonem francouzské demokratizace.

V roce 2004 schválil francouzský parlament zákony zakazující zahalování ve veřejných školách s odkazem na pojem laïcité. Koncept, jehož původním smyslem bylo oslabit politickou moc katolické církve a umožnit budování jedné z nejstarších světových demokracií, tak dnes již dvanáctým rokem zasahuje do identity francouzských muslimek a nepřímo prohlubuje jejich stigmatizaci uvnitř francouzské společnosti.

Platí-li v zemi svoboda náboženského vyznání, pak je nevyhnutelné, že konkrétní náboženství mají vliv na podobu veřejného prostoru. Vyjadřovat ústavně svobodu vyznání a současně upírat jednotlivcům možnost definovat se tak na veřejnosti, znamená latentní rozpor. Pokud norma zasahuje až na úroveň pouhých šátků, zdá se, že tolerance vůči islámu je ve Francii tolerancí nulovou.

Sociální výzkumnice Fareen Parveezová vedla od roku 2006 výzkum mezi salafistickými dělnicemi na předměstí Lyonu. Na konkrétních příbězích ukazuje kromě rasistické šikany (odkazující verbálně k „hodnotám republiky“ a k „francouzské identitě“) i samotný spor mezi muslimskou identitou věřících a sekulárními preferencemi trhu práce.

Respondentky z Lyonu zastávají z velké části profese pod svou reálnou kvalifikací jen proto, že odmítají pracovat nezahalené. U mnohých i umírněnějších muslimek je pak odložením muslimského oděvu podmiňováno povýšení či prémie. S odkazem na práva žen tak francouzská legislativa stvrzuje jejich diskriminaci.

Zahalení totiž není jen symbolem ponížení prosazovaným patriarchální náturou muslimského světa, ale často i svobodným vyjádřením vlastní preference muslimských žen a neoddělitelnou součástí jejich identity.

Jedna z respondentek lyonského výzkumu, Asma, dcera afrických imigrantů, absolvovala školení pro asistentství postiženým. S prací však byla nucena skončit, jelikož po ní vyžadovala sundat djelbab (tradiční salafistický oděv zahalující všechno kromě tváře a rukou).

V roce 2004 schválil francouzský parlament zákony zakazující zahalování ve veřejných školách s odkazem na pojem laïcité. Foto worldbulletin.net

Protest proti nucenému zahalování žen je legitimní, nemůže však nabývat podoby plošného zákazu — s vaničkou šovinismu se vylije i nejedno dítě hrdosti a svobodné volby vlastní identity. Navíc — zákaz šátku na veřejnosti přeci nemá žádný vliv na konzervativismus v muslimských domácnostech. Klínem, který zákon pod takovou argumentací vráží mezi soukromé a veřejné, může situaci muslimských žen i rapidně zhoršit: oslabí totiž integritu podvolené ženy, aniž by jakkoli konfrontoval podvolujícího muže.

I kdyby šátkový zákon v některých případech přeci jen znamenal určitou emancipaci, v praxi především muslimkám komplikuje už tak složitou situaci: klasický feministický rozpor mezi rodinou a kariérou posouvá ještě hlouběji do samotné identity muslimek.

Je suis Amedy Coulibaly

Příčinou radikalizace francouzských džihádistů není výhradně ekonomické strádání vyjádřené životem na vyloučených předměstích (takzvaných banlieue). To však neznamená, že můžeme podíl zoufalé sociální situace na konstrukci celkového stigmatu jménem „francouzský muslim“ vyloučit. I chudoba a prekarizace spoluvytváří „alternativní Francii“ prvních, druhých i třetích generací všech francouzských Alžířanů, Maročanů, Tunisanů nebo Malijců.

Možná tu v současnosti nejzásadnější instituci pro tvorbu džihádistů totiž dnes neprovozuje muslimská komunita, ale samotná francouzská republika. Tou institucí je věznice. Francie má 67 milionů obyvatel a více než 64 tisíc vězňů. Přes 60 procent z nich je muslimského vyznání.

Islamistické mešity tedy nejsou jediným semeništěm fundamentalismu, tajné služby je dokázaly v mnoha případech odstřihnout od radikálních imámů. Většina mešit představuje usebrané, komunitní prostředí tolerované státem i společností. Vychovat džihádistu v takovém prostředí vyžaduje jeho vytržení z komunity, systematickou manipulaci, nátlak a sofistikovaný brainwashing, který dokáže akcentovat všechny prvky vykořenění, jež mladý muslim zažívá.

Vězení, při poměru francouzských muslimů mezi vězněnými, je naproti tomu samotnou institucionalizací takového vyloučení. A tak se nelze divit, že právě ve věznici Fleury-Mérogis potkal Chérif Kouachi, jeden ze sourozenců útočících v redakci Charlie Hebdo, Amedy Coulibalyho, střelce z košer obchodu v Porte de Vincennes na kraji Paříže.

Coulibaly byl malijsko-francouzský muslim tmavé pleti. Přesně před rokem, mezi sedmým a devátým lednem zabil pět a zranil jedenáct lidí. Jeho věta „Je suis Amedy Coulibaly, je suis malien et musulman, je fais partie de l‘État islamique“ (Jsem Amedy Coulibaly, jsem Malijec a muslim, patřím k Islámskému státu) tak mrazivě předcházela heslu „Je suis Charlie“.

Svůj principiálně neobhájitelný čin stihl Coulibaly „obhájit“ svým rukojmím. Jeho projev ho neomlouvá vůbec v ničem — slovy Slavoje Žižka, nelze mít žádné pochopení pro teroristického Druhého. Výčet jeho motivů však ukazuje k možným zdrojům „odklonu“ jeho osobnosti od hodnot republiky:

Zákony proti zahalování jsou kulturní šikanou muslimských žen a dívek. Signifikantní věznění francouzských muslimů je symptomem systémového rasismu vnitřní politiky. Podíl Francie na zahraničních intervencích v muslimském světě, nekritická náklonnost francouzských politických i ekonomických elit vůči Izraeli a celkové znevažování následků jeho okupace palestinských území jsou v očích mnoha muslimů „protimuslimským hříchem“ zahraniční politiky.

Svůj neobhájitelný čin se Coulibaly pokusil obhájit svým rukojmím. Jeho projev ho neomlouvá vůbec v ničem — slovy Slavoje Žižka, nelze mít žádné pochopení pro teroristického Druhého. Repro DR

Problémy současné Francie se tak koncentrují v problematickém heslu „Je suis Charlie“, které jako by kromě teroru opovrhovalo i kritickou naléhavostí jeho příčin.

Výbuchy potlačeného

Systémová nespravedlnost svádí stále větší počet mladých muslimů k reakční antisemitské nenávisti, podpírané zkazkami o spiknutí francouzských židovských elit. Stíny konspiračních rasistických příběhů se zjevují všude tam, kde schází vzdělání a dostatečná systémová reflexe rozmanitosti občanských identit.

Francouzský vzdělávací systém se stále vydává cestou plíživého zahlazování koloniální minulosti a ignorování spletitých důsledků alžírské války. V roce 2001 musel být zrušen fotbalový zápas mezi Francií a Alžírskem, protože fanoušci Alžírska (včetně francouzských Alžířanů mezi nimi) bučeli při francouzské hymně a někteří dokonce provolávali jméno Bin Ladina. Radikální otázky o povaze konfliktu uvnitř francouzské společnosti však přehlušila reakční politika represí a následné prohlubování veřejné stigmatizace muslimů.

Žádné další bezpečnostní opatření nezachrání Francii před vlastním stínem. Každá další generace imigrantů i každý další nově příchozí z bývalých francouzských držav s sebou přináší potlačená traumata z francouzské minulosti. Tak jako každý pacient s duševní poruchou, trpí i Francie tikem. A ten nelze odstranit léky ani operacemi.

Jedinou šancí francouzské demokracie je, že se konfrontuje se svou traumatickou minulostí, rozpozná v sobě včas svou bytostně multikulturní duši a začne pečovat o její zdraví.

    Diskuse
    January 13, 2016 v 10.24
    Přesnost myšlení a emoce, otázka ega
    Jistě bychom si všichni přáli, aby myšlení nás všech pracovalo efektivně a s konkrétními výsledky. Bohužel často jsme v zajetí stereotypů a přes veškerou čistou a upřímnou snahu se mnohdy neumíme přehoupnout přes určitá omezení.

    Autor textu, pan Petr Bittner, ukázal jeden možný pohled, který je vůči muslimům a světu islámu až principiálně vstřícný.

    Islám je zde kladen na stejnou pozici jako židovství nebo křesťanství (zejména ateisté s tím nemají problém, ba to vypadá, že mnozí místní ateisté mají z historických důvodů místní náboženství v menší oblibě). Tento pohled na islám je považován za korektní a správný. Svým způsobem je "in" či trendy. Tak to má být, protože zve k lepšímu světu pod heslem HATE FREE.

    Je to pohled každého člověka, který věří, že dobro v člověku zvítězí a že vše negativní se vždy zvládne a láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí.

    _ _ _

    Jiným pohledem je pohled novináře Jana Petránka.
    *28. prosinec 1931 Praha, komentátor, literát a disident.

    • Před pražským jarem 1968 působil v Československém rozhlase.
    • Pro své proreformní vystupování v letech 1968 a 1969 však byl nucen za normalizace manuálně pracovat.
    • Stal se signatářem Charty 77 a přispíval do samizdatových Lidových novin.
    • Dne 28. října 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy. (Asi tušíme, co toto vyznamenání v mnoha očích znamená...)

    84 letý Jan Petránek vidí svět diametrálně jinýma očima, než autor textu, pan Petr Bittner (33 let?). Viz toto aktuální nové video DVTV:

    http://video.aktualne.cz/dvtv/petranek-utoky-na-zeny-jsou-hluboce-ve-stredoveke-mentalite/r~4ee85c86b94a11e5b6cc002590604f2e/

    _ _ _

    Ale vraťmě se zpět k myšlení. Přesnost myšlení závisí nejen na kvalitě logiky, ale také na emocích. V okamžiku kdy do rozvahy, která by měla být přesná a měla by maximálně věcně zkoumat fakta, měla by umět rozlišit zavádějící informace od skutečnosti, vstoupí emoce, zcela zákonitě nedojde myšlení k objektivnímu pohledu, nedojde k vytvoření přesného názoru a ke kvalitnímu vyhodnocení souvislostí, ale myšlení takto zatížené emocemi, vlastně tedy před-sudky, takto výsledek posune k tomu, co si člověk (a jeho ego) přeje.

    Možná by nyní mohl do děje vstoupit psycholog a prozradit metodu, co s tím lze, jaksi principiálně, udělat. Protože (bez ohledu na redakci DR a její pozici v této konkrétní kauze) je právě toto problém zcela obecný a jistě bude se mnou souhlasit i pan Poláček, že taková zahleděnost do vlastního názoru se může velmi snadno stát každému z nás a nikdo není před ní plně imunní.

    Máte nějakou radu? Vážený pane Kubičko? Je dnešní psychologie natolik moderní věda, aby poskytla i v této oblasti nějaký univerzální "paklíč"?

    _ _ _

    A pokud jsem zmínil ego, možná by se k otázce, jak s ním zápasit (nebo jak se s ním spřátelit), mohl vyjádřit i pan Pavel Kovařík, nebo bratr Václav Pospíšil ze Záhoří. Jaké řešení zde dává třeba křesťanská spiritualita? Nebo snad paní Hájková?
    January 13, 2016 v 10.55
    Pane Rusku,
    Nemám momentálně čas k hlubšímu zamyšlení, ale myslím, že bychom měli vyjít z toho, že člověk se vyvíjí od stavu, kdy je pevnou (a nevolitelnou) součástí nějaké společnosti (rodina, kmen, prostředí - i náboženské - v němž žije) přes osamostatnění až po dobrovolné zařazení se do společnosti jakožto samostatný a odpovědný jedinec.
    Někteří lidé jsou toho názoru, že problém s islámem by se vyřešil, kdyby jeho vyznavači byli schopni se s tímto vyrovnat - kdyby se totiž islám stal z patriarchálního náboženství náboženstvím osobním.
    Jenomže jak to zařídit? "Zvenčí" je to problém.
    January 13, 2016 v 13.3
    0,2 % – ČR má 2× více vězňů (na počet obyvatel) než Francie – 0,1 %, USA však více než 7× – 0,7 %
    P. Bittner napsal: »Možná tu v současnosti nejzásadnější instituci pro tvorbu džihádistů totiž dnes neprovozuje muslimská komunita, ale samotná francouzská republika. Tou institucí je věznice.

    Francie má 67 mil. obyvatel a více než 64 tisíc vězňů. Přes 60 % z nich je muslimského vyznání.«


    Pro lepší kontext dovolte další data k tématu ohledně vězeňství a natality.

    ░░░ Srovnej ČR: ░░░

    »Romové tvoří zhruba tři procenta obyvatelstva ČR, ale osazenstvo věznic tvoří téměř z poloviny.«

    http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/9144-romove-tvori-zhruba-tri-procenta-obyvatelstva-cr-ale-osazenstvo-veznic-tvori-temer-z-poloviny.aspx

    »V českých věznicích tvoří Romové asi 60% uvězněných.«

    http://www.christnet.cz/clanky/2272/kriminalita_bydleni_a_nezamestnanost_romu.url

    »59,6% dospělých vězňů ve věznicích jsou osoby romské národnosti, 71 % se Romové podílí na kriminalitě (v některých lokalitách dosahuje až 95 %)«

    http://www.zvedavec.org/komentare/2012/12/5244-proc-vlada-taji-statistiku-o-romech.htm

    »V přepočtu vězněných osob na 100 000 obyvatel Česká republika s 208 vězni převyšuje cca dvakrát evropský průměr.

    V Evropě je na 100 000 obyvatel více vězňů jen na Slovensku (272), v Bělorusku (385) a v Rusku, které se počtem 598 vězňů již blíží USA (748), což jsou počty vězňů ve srovnání s evropskými poměry (např. Finsko 60, Německo 87, Rakousko 103 a Itálie 111) obrovské.«

    http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=7106

    ░░░░ Srovnej USA: ░░░░

    »Černoši – ona 13% menšina v národě – spáchají většinu (52 %) všech vražd.«

    http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/10862-cernosi-tvorici-13-procent-obcanu-usa-spachaji-vetsinu-52-procent-vsech-vrazd.aspx

    »Černoši jsou nejméně úspěšnou rasovou skupinou v zemi. Vedou statistiky kriminality – je jich sice jen 13 %, ale spáchají každou druhou vraždu a jejich míra zločinnosti je mnohem vyšší než v dobách, kdy Martin Luther King prohlásil, že „má sen“. Mají také nejvíc rozvodů a nemanželských dětí.«

    http://zpravy.idnes.cz/ferguson-rasova-nenavist-usa-djb-/zahranicni.aspx?c=A141126_2119027_zahranicni_aba

    »Obyvatelstvo Spojených států amerických tvoří zhruba 5 % světové populace. Vězňů však mají USA nejvíc na světě. Ve federálních věznicích se nachází čtvrtina všech vězňů světa, napsal server Rawstory.com.«

    http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/322481-ctvrtinu-veznu-na-svete-zadrzuji-v-usa.html

    »Většina amerických států vydává na vězeňství více peněz než na školství. Soukromé věznice jsou o 10–15 % levnější, než když je provozoval stát (dobře vymyšlený argument, že? pozn. MR). A podle toho to tam také vypadá.

    Článek »Komu a jak sype americký gulag« ukázal, jak s nárůstem privátních věznic placených z veřejných rozpočtů vznikl v USA nový druh obchodu s vězni. Teď je v privatizovaných věznicích USA víc vězňů než za Stalina v bývalé SSSR, aktuálně je to 8,8 % veškerého obyvatelstva. (Pozn. toto číslo je nutné ověřit, jde zřejmě o jinou definici těchto osob, pozn. MR.)

    Podívejte se na tento mezinárodní graf, který ukazuje počet vězňů na 100 tisíc obyvatel dané země. USA jsou zdaleka na prvním místě (716) a daleko za Ruskem (490):

    http://e-republika.cz/article2959-V%C4%9Bze%C5%88sky-soukromy-pr%C5%AFmysl-v-USA-vyd%C4%9Blava-na-uv%C4%9Bzn%C4%9Bnych-%C5%BEenach

    Demokracie v USA navíc v absolutních číslech (!) má 25 % celé světové vězeňské populace . Dohromady bylo v USA v roce 2012 7,4 milionu lidí pod dohledem justice. To je čtyřikrát až desetkrát více než v jiných vyspělých zemích. Japonsko má 63 vězňů na 100 tisíc obyvatel, Německo 90, Francie 96 a Velká Británie 153.«

    http://e-republika.cz/article2959-V%C4%9Bze%C5%88sky-soukromy-pr%C5%AFmysl-v-USA-vyd%C4%9Blava-na-uv%C4%9Bzn%C4%9Bnych-%C5%BEenach

    »...Spojené státy americké s 698 vězni na 100 tisíc obyvatel. Ty ovšem suverénně vedou v celkovém počtu vězňů, kterých je v USA zhruba 2,2 milionu, čili víc než pětina ze všech uvězněných na celém světě.«

    http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/encyklopedie/_zprava/prekvapive-statistiky-vime-ktera-zeme-se-pysni-nejvice-vezni--1540121

    ░░░░░

    ČR bude mít brzy 10,6 milionu obyvatel. A přestože máme extrémně nízkou porodnost, tak se počet obyvatel ČR i skrze imigraci zvýšil od převratu již asi o půl milionu. Vše skrze imigraci. Zde je důkaz, že nejsme xenofobové a že k nám jde a je přijímán každý rok velký počet imigrantů.

    ░░░░░ Natalita, srovnání: ░░░░

    USA měly natalitu 2,12 % v roce 2007, ovšem došlo k poklesu na 1,88 % (2012).

    Francie – zejména skrze porodnost muslimů – má po propadu na 1,73 % v roce 1993 % vzestupný trend a od roku 2008 je již trvale nad 2,0 %.

    V ČR došlo po listopadu k velmi prudkému propadu natality, v v roce 1999 na 1,13 % (Praha jen 1,09 % !). Což je výsledek mj. asociální Klausovy vlády, která zásadně omezila podporu rodinám, další omezení podpory rodin, nejistota po roce 2008 za vlády TOP a M. Kalouska a další asociální politika na úrovni vlády vedlo po mírném oživení (média je nazvala "babyboom") na 1,51 % v letech 2008–2010 k dalšímu poklesu na 1,43 % a 1,45 % (2011, 2012).

    Viz graf: • https://www.google.cz/search?q=porodnost+USA&ie=utf-8&oe=utf-8&gws_rd=cr&ei=cyqWVq7jFMGzUe7iqdgN#q=porodnost+%C4%8CR

    V roce 2013 byla natalita 1,46
    V roce 2014 mírné zvýšení na 1,53
    V roce 2015 – data ještě nejsou k dispozici

    ░░░░

    A přestože prezidenti Havel i Klaus udělali velké amnestie a věznice se o 1/3 vyprázdnily, znovu v ČR kapacita věznic nestačí a máme jich už zase přes 20 tisíc.

    »Nepodmíněné tresty prezident prominul zhruba 20 tisícům lidem, fakticky ale z věznic vyšlo jen 6471 z nich, protože řada odsouzených vůbec nestihla k výkonu trestu nastoupit.«

    http://zpravy.idnes.cz/ctvrtina-amnestovanych-je-zpet-ve-vezeni-f1q-/krimi.aspx?c=A141227_111334_krimi_cen

    (Byla právě přeplněnost věznic dalším důvodem Klausovy amnestie?)

    »Přeplněné věznice vyprázdnila rozsáhlá amnestie exprezidenta Václava Klause. K 1. lednu 2013, kdy ji Klaus vyhlásil, bylo za mřížemi 22.638 lidí. Z tohoto počtu se na svobodu dostalo 28,5 procenta vězňů. Nyní je vězňů 20.158, takže problém s přeplněností se vrací, což odborníci předvídali.«

    http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/prostory-v-ceskych-veznicich-zacinaji-byt-opet-preplnene/1236620

    Počet vězňů, ČR, září 2015: 20448 osob

    http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/rychla-fakta/

    V ČR je ve věznicích 0,2 % populace
    Ve Francii je to jen polovina: 0,1 % obyvatel
    V USA je to však 0,7 % ze všech obyvatel.

    ░░░░

    »Obrátil se i vývoj v přistěhovalectví. V roce 2014 se vystěhovalo v republiky 20 tis. osob a naopak se přistěhovalo 41,6 tis. lidí. Stěhováním tak v Česku přibylo 21,7 tis. lidí. Nejvíce se přistěhovalo lidí ze Slovenska, Ukrajiny a Ruska, nejčastěji se vystěhovali lidé pocházející z Ukrajiny, Vietnamu, ale také Češi.«

    http://finance.celkove.cz/clanek/porodnost-v-roce-2014

    ░░░░

    »Islám ve Francii je po římskokatolickém křesťanství druhým nejrozšířenějším náboženstvím v zemi. Vyznává jej okolo 10 % obyvatel země, převážně přistěhovalců z těch bývalých kolonií Francie.«

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Isl%C3%A1m_ve_Francii

    »Podle Boubakeura žije ve Francii více než sedm milionů muslimů a současné mešity pro ně nestačí. Agentura AFP k tomu poznamenala, že se odhaduje, že ve Francii žijí čtyři až pět milionů vyznavačů islámu.«

    http://zpravy.e15.cz/zahranicni/udalosti/muslimum-ve-francii-nestaci-mesity-chteji-jejich-pocet-zdvojnasobit-1177961#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink

    ░░░░

    »Němci mají nejnižší porodnost na světě«:

    http://www.tribune.cz/clanek/36271-nemci-maji-nejnizsi-porodnost-na-svete
    January 13, 2016 v 16.45
    Ještě panu Ruskovi
    Vaše představy o egu nejsou možná tak úplně přesné. Ego není nic proti rozumu, naopak se řídí principem reality (https://cs.wikipedia.org/wiki/Ego,_superego_a_id).
    Jde o racionální složku, která se řídí principy svědomí, povinností a sociálních jistot. Na té Wikipedii ego a superego ztotožňují. Nevím, zda to je správně.
    Je fakt, že lidé to mohou chápat různě - zaměňovat ego za id (už jsme se tu o tom bavili). Proto je dnes tak těžké se domluvit.
    Já nejsem žádný odborník, ale řekla bych, že v tom patriarchátu (v jakém bezesporu velká část lidstva ještě žije) jsou některá ega deptána superegem, které může být až tyranské.
    LV
    January 13, 2016 v 18.17
    Děkuji za statistiku, ale
    nesouhlasím s tím, že Němci mají nejméně dětí. Toto prvenství patří městkým státům Asie.
    Jih Evropy je na tom také hůře než Německo.
    Obecně platí, že čím větší zaměstnanost žen/ matek s malými dětmi,
    tím více dětí se rodí.
    On totiž "ušlý zisk" dnes představuje největší náklady na dítě (jídlo a šaty jsou levné).
    JS
    January 14, 2016 v 9.28
    Pana Petránka z toho odkazu jsem poslouchal, a myslím, že přehání. Jeho základní chyba spočívá v tom, že si myslí, že lidé si kulturu nějak nosí s sebou. Jenže ono to tak je jenom zdánlivě, ve skutečnosti lidé soužitím s jinými lidmi tu kulturu poměrně rychle změní (v řádu let).

    Je to asi podobné, jako nemůžete nabrat vodu z moře, kde jsou vlny, a dát jí do bazénu, a očekávat stejné vlny.
    January 14, 2016 v 9.40
    Samozřejmě, že lidé přijímají rádi jinou kulturu. Ale jenom takovou, která jim nabízí lepší život.
    Co je lepší život, to si ovšem lidé rozhodují sami.
    January 14, 2016 v 18.44
    Opravdu soužití s jinou kulturou vede ke změně té vlastní?
    Jak ovlivnilo kulturu Romů soužití s majoritou? Nejsou dostatečně výmluvná data, předkládaná panem Ruskem?
    Kulturu si lidé sebou vozí, ne že ne. A ta kýžená změna je teoreticky možná v případě, pokud by jste snad izoloval jedince jiné kultury tak, aby neměl šanci se střetávat se svými soudruhy. Pak možná. Ale v případě současné Evropy je to nemožné.
    Mě by zajímalo, jak se na nárůstu romské kriminality podepsala politická korektnost. Jak se na ní podepsal nefunkční-nemotivační sociální systém. Jestli je to stejně kontraproduktivní, jako v USA u černochů, v nichž politická korektnost vytvořila pocit pernamentního ublížení. Navíc má americká policie stále více svázané ruce, neboť i zastřelení ozbrojeného a svému okolí nebezpečného feťáka černé barvy, je vyšetřováno jako zločin a téměř ihned probíhají násilnosti. Je to dávno už přes míru a nikdo neví, jak to zvrátit. My si s Romy koledujeme o totéž. Naučili jsme je tomu, že když je někdo kárá třeba za to, že jejich děti páchají trestnou a přestupkovou činnost, tak jim stačí oznámit policii, že jim nadával do Cikánů. Běžný úředník je pak rád, když se očistí a příště se této činnosti raději vyhne. Policie přehlíží jejich přestupkovou a drobnou trestnou činnost, protože v případě aktivity si jednak koleduje o to, aby se na ni vrhla řada stížností a trestních sporů ze strany "neziskovek", jednak proto, protože Romové jsou "sociálně slabí" a nikdo z nich nedostane ani vindru. Tím pádem nemohou být za své skutky ani potrestáni, neboť registr přestupků kupodivu stále nefunguje. Proč by také měl policista pracně něco řešit, když ví, že se mu viník vysměje, neboť zůstane nepotrestán? U nás v obci už v případě přestupku socilně slabých jej také nenahlašujeme. Vždyť pro obec projednání přestupku znamená šáhnout do obecní kasy pro 1500 ká a viníka to nestojí nic. Díky importovaným sociálně slabým jsme i tak měli už loni v srpnu překročen plánovaný celoroční rozpočet o 50 %.
    Nepřizpůsobiví tento stav také náležitě využívají. Vlastně od státu neustále jen čerpají a nejenže mu za to nic nevracejí, ale ani nerespektují jeho řád. Nepřizpůsobují se, neboť je k tomu nic nenutí.
    Změnit kulturu by možná šlo a šlo by to možná i v řádu let. Ne ovšem za podmínek, kdy nejsou stanovena pevná pravidla a i ta povšechně vágní není nutno dodržovat.
    Podívejte se třeba na Německo. Schnur to dnes píše v Právu přesně. "Berlín je schopen překrucovat zákony EU podle své momentální chuti, jde i /ve věci migrace/ z německého pohledu o porušení VŠECH platných zákonů: azylového, ústavního i unijního". Jak v takovéto otřesné konstalaci, kde neplatí zákony, chcete zařídit, aby se jiná kultura podvolila našim demokratickým zákonům, naší kultuře? Neboť nepředpokládám, že by jste chtěl, abychom se měnili my dle jejich pravidel. Doufám.
    Ten článek - Blbá nálada v berlínské republice 2016 - doporučuji přečíst. Pak snad zde zmizí obršílenosti typu "Ich bin deutscher". I když odsud asi těžko. Tady logika neplatí.
    ??
    January 14, 2016 v 18.47
    Mozna to jako delnik s bidnym vzdelanim spatne chapu ?
    "Možná tu v současnosti nejzásadnější instituci pro tvorbu džihádistů totiž dnes neprovozuje muslimská komunita, ale samotná francouzská republika. Tou institucí je věznice."

    Mel by tedy kazdy odsouzeny grazl, pokud se zjisti ze je muslim, byt automaticky amnestovan , aby se nezradikalizoval?

    Dekuji predem za vysvetleni.
    January 14, 2016 v 19.33
    pořád jen ty záporné emoce
    i když jsem bezvěrec (a to důsledný) tak skutečně je absurdní vinit s terorismu náboženství - musím se obecně věřících zastat. Agresivní idiot se může najít v rámci islámu, pravoslaví či katolictví aj. A může používat islamofobii, semitofobii, germanofobii či jiné bubáky.bez nároku na racionální odstup
    Náboženství totiž je-li používané jako společenská ideologie je jen klackem a stačí jen který manipulátor ho kterému fanatikovi dá do ruky. A šovinismus vůči jiným etnikům, kulturám či jinověrcům je jen ventilem frustrace - podléhání atavistickým pudům,
    Netřeba muslimy hanět ani zatracovat - je třeba je chápat a to v jejich různorodost. Začíná to pochopením toho jak lživá je rovnice muslim = džihádista. Asi stejně blbá jako rovnice Němec = militarista či Rus = totalitář nebo Čech = slouha.
    + Další komentáře