41 mrtvých v Bejrútu, 127 zabitých během pařížského masakru, 224 obětí z letadla sestřeleného u Sinaje. Teroristické exploze z Blízkého východu samozřejmě jen podpoří budoucí násilí extrémní pravice z Evropy. Útočníci jsou přece náboženští fanatici! Proto nacionální strany vpochodují do boje s muslimy. Vždyť jaký strašný Bůh je schopen takové agrese?

Po pravdě, zřejmě žádný. A rozhodně ne ten Prorokův, Abrahámův ani Kristův. To politické úmysly kroutí ruce za záda všem dostupným božstvům a v masce jejich příznivců se protiví zásadám víry. Svévolná interpretace náboženství ale přece z nikoho nedělá pravověrného hlasatele.

Televizní věštec Vlastík Plamínek prorokuje z bubínku a medituje nad slovem zebra. Kdo by ho nazval „fundamentálním“ přívržencem babylonské divinace? Nikdo. Tak proč ujeté partyzány Islámského státu oceňujeme jako „fundamentální muslimy“? S islámem mají společného tak málo jako Plamínek s budoucností. Francouzský novinář Didier François byl deset měsíců jejich vězněm. Jeho únosci prý ani nevlastnili Korán.

Přesto neustále vyhlížíme zarputilé věřící. Islám totiž bývá nejen strašákem evropské svobody, ale i lákadlem evropské duše. A to nejen mladých muslimů, kterým Evropa nabídla pouze opovržení a odsunula je na předměstí bez budoucnosti. Nabízí totiž naplňující alternativu k západní existenciální vyprahlosti.