Na konci textu, v němž jsme osobností roku 2015 vyhlásili jakoukoli a každou dobrovolnici pomáhající vloni uprchlíkům na pražském hlavním nádraží, jsme napsali, že pravda o uprchlících a láska k lidem v nouzi zvítězí nad lhaním o uprchlících a nenávistí k neznámému. Má-li ale jakákoli pravda zvítězit, nelze před ní uhýbat ani tehdy, je-li nám vyloženě nepříjemná.

Co se stalo o silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem, jak se to stalo i jak se s tím zachází, je humanistův zlý sen. I když zatím neznáme odpovědi na některé otázky, jež jsou pro celkové zhodnocení dějů podstatné, základní obrysy událostí jsou zřejmé.

Před nádražím v Kolíně nad Rýnem operovalo ohromné množství mladých mužů převážně ze severní Afriky, kteří osahávali, okrádali a ponižovali ženy. Police nedokázala veselící se Kolíňanky ochránit. Většina kompetentních německých médií o věci podala zprávy pozdě a liknavě. V Německu se podle všeho stala řada chyb a mnoha z nich se patrně dopustili lidé konající v nejlepších úmyslech.

Byly útoky na silvestrovské útoky na ženy zorganizované předem?

Berme to ale popořadě: kdo byli násilníci? Většina poznatků směřuje ke gangům mladíků ze severní Afriky, kteří kolem kolínského nádraží působí jako kriminální živly dlouhodobě.

Do karet jim hrál čas: na Silvestra se v Kolíně nad Rýnem obvykle řádí způsobem, který si tady asi ani moc nedokážeme představit. Tím pádem nebylo asi hned jasné, co je ještě bujaré veselí a co už jsou děje za hranou zákona. Meze tolerance jsou v ten den všude posunuté. Randál je takový, že leckteré výkřiky, jindy nepřeslechnutelné, zaniknou, anebo působí jako součást spontánního veselí.

Subkultura severoafrických kriminálníků v Kolíně nad Rýnem se nadto vcelku zákonitě snaží současnou situaci v Německu obratně využít ke svému prospěchu. Integrovat se je Německu zatím nepodařilo, v mnoha případech o to nejspíš ani nestojí. Jedná se o ekonomické migranty, které by patrně vyhostilo, kdyby vyhošťování fungovalo účinněji než dnes: ač už dnes tu funguje účinněji než skoro kdekoli jinde v Evropě.

Němci jsou metodičtí a delikventy vyhošťují. Vedle toho je prostě pravdou, že imigrantské komunity generují za určitých kulturních předpokladů ze svého středu skupiny se sklony ke kriminálním aktivitám skoro vždy a všude: viz irské či italské menšiny v USA.

Bylo tedy předvídatelné a je srozumitelné, že delikventi v komunitě mladých Severoafričanů vzali uprchlickou krizi a velkoryse humanistický přístup Německa k ní jako příležitost. Patrně mnozí z mládenců, kteří by na jakýkoli typ povolení trvalého pobytu dosáhli obtížně, se pokusili vydávat za uprchlíky ze Sýrie.

K tomu výkladu navádí i zpupnost, s níž se někteří pachatelé násilností na ženách kolínským policistům vysmívali: jenom nás seberte, my tu klidně třeba i před vámi roztrháme svoje doklady, beztak hned dostaneme jiné; jsme přece „Syřané“, které paní Merkelová pozvala. Je přitom samozřejmě možné, že přímo na místě se k účasti na odsouzeníhodném jednání nechali strhnout i někteří z nových žadatelů o azyl. Tak či tak je jasné, že Německo bude všechny pachatele násilností bez okolků vyhošťovat do zemí jejich původu.

Základní otázkou ale zůstává, jak je možné, že se útoky na ženy ve větším počtu udály ve více městech současně. Možné výklady jsou dva: buď se ve Stuttgartu a Hamburku jednalo o jednotlivosti nesprávně s kolínskými událostmi spojené a v Kolíně prostě nadkritické množství opilých příslušníků přistěhovaleckých gangů začalo vyvádět jako pominutí, anebo celou věc někdo centrálně organizoval.

Toto je nyní v německé debatě nad kolínským případem asi nejpodstatnější otázka. Stalo se Německo obětí něčího předem promyšleného ataku? Německý ministr vnitra už takovou otázku položil. Jednalo se o plán někoho, kdo takovou akci vymyslel, aby podlomil německou vstřícnost vůči migrantům? Sil, které by něco takového mohly chtít zorganizovat, si umíme představit mnoho.

K důsledkům patří rezignace policejního ředitele a omluva ZDF

Nicméně doklady o tom zatím nemáme, a tak pracujme s fakty. K těm patří, že policie v Kolíně nad Rýnem nejednala včas a ještě se celou věc pokoušela tutlat. Proč? Možné důvody jsou dva: jednak proto, že žádná instituce se nechlubí ráda vlastním selháním. Jednak proto, že se bála rozdmýchávání vášní proti cizincům. Oba důvody jsou legitimní, nicméně ředitel kolínské policie už musel rezignovat.

A pak tu máme média. Vlivný německý komentátor Alan Posener se domnívá, že prostě neměla včas věrohodné zdroje, a pak také trochu ještě dřímala ve svátečním období.

Ale to není celé. Německá média prostě většinově přejí cizincům a uprchlíkům. Nikdo nechtěl zveřejňovat nepříznivé zprávy dřív, než byly potvrzené. Řídí se jakousi obdobou právní zásady „in dubio pro reo“, čili zde: „v případě pochybností, pišme tak, abychom neohrozili zdejší kulturu vstřícnosti vůči uprchlíkům“.

Je to ušlechtilý motiv a poctivý novinářský přístup. Nicméně televizní stanice ZDF, která se v informování o událostech zpozdila oproti ostatním velkým médií, se za své pochybení omluvila.

V Německu se stala nepřijatelná událost, kterou není správné relativizovat tím, že se mnozí z Němců — či mnozí z Čechů — dopouštějí násilí na ženách i při jiných příležitostech. Události v Kolíně nad Rýnem nebyly Oktoberfestem a traumata obětí odsud nelze relativizovat poukazy na přetrvávající maskulinní stereotypy v našich společnostech či na nepřijatelné předsudky o příčinách znásilnění. Je především třeba podniknout kroky, aby se něco podobného nemohlo opakovat.

Němci ale berou věc vážně a přesně tak k ní přistupují. Už tu máme rezignaci kolínského policejního ředitele a omluvu jednoho z hlavních médií. Vláda rovněž zjednoduší procedury pro vyhošťování delikventů.

Změní se ale celkový přístup Německa k uprchlíkům? Tak to ani náhodou. Němci prostě podniknou kroky, aby nebylo možno jejich dobroty zneužívat, ale dobrými být nepřestanou. Je to jejich plán jak konstruovat vlastní národní totožnost.

Lze čekat, že novináři i policisté budou svědomitěji a bez velkorysosti zacházet s prohřešky cizinců. Samozřejmě i proto, aby neposkytovali záminky k propagandě segmentů společnosti, které se uchylují k rasistickým, nenávistným paušalizacím, jež se v Německu vyskytují zatím výhradně mimo hlavní politický i mediální proud. Většinově ovšem ani německá politika, ani německá veřejnost nehodlají podobným tendencím v ničem ustupovat.

Je to přístup normální sebevědomé evropské demokratické společnosti: poučit se z chyb, dbát o to, aby se neopakovalo to, co bylo špatné, a nepřipravit se přitom o to, co bylo dobré. Pomáhat lidem v nouzi v každém případě dobré je.

Bez vytáček také o nás, o Češích

U nás se také po Novém roce děly strašné věci. Web nacistů zveřejnil soukromou korespondenci veřejně činných lidí se záměrem diskreditovat je za snahu posunout českou politiku k větší vstřícnosti vůči uprchlíkům. Činí to už před dva roky. Ale nikdo v policii nerezignoval. A žádné z médií citujících nacisty se za to prozatím neomluvilo. Tak jako se neomluvilo ani žádné z českých médií od Echa po Novinky, jež byla již dříve usvědčena z lhaní o uprchlících...

Specifickou kapitolou jsou v tomto ohledu české reflexe událostí v Kolíně nad Rýnem. V přívalu špatně skrývané škodolibosti se tu rochní nejobludnější postavy schopné strefit se do písmen na klávesnici. Takový obránce evropských hodnot jménem J. X. Doležal vybízel ty nejušlechtilejší mezi námi, aby se nechaly znásilňovat. Na rozdíl od kolínského policejního ředitele, pokud víme, J. X. Doležal zatím o svou práci nepřišel. Pořád pracuje v médiu, jež tu spolutvoří veřejné mínění.

Ohavnost Reflexu je ale jen prozatímním dnem způsobu, jímž s uprchlickou krizí zacházejí mnohá česká média. Novinky.cz, média vydavatelství Mafra či Echo24 systematicky vybírají ze zahraničního zpravodajství útržky, jež vyvolávají nenávist proti uprchlíkům, a naopak opomíjejí prakticky vše, co je vůči nim laskavé.

Jedná se o platformy, jež dobrovolně rezignovaly na solidní zpravodajství, bezostyšně těží z eskalace nenávisti, na níž se samy cynicky podílejí. Nenávistnou propagandu tu provozuje většina médií hlavního proudu s čestnou výjimkou vydavatelství Economia a většiny médií veřejnoprávních a řady menších médií působících na webu.

Dominantní česká reflexe vývoje v Německu je mimořádně ostudná. Němci mají samozřejmě předvídatelné problémy. Přijmout v osmdesátimilionové populaci za jediný rok milion uprchlíků prostě nemůže nepřinášet problémy. A je vlastně s podivem, že nejsou větší.

Udělali Němci svou otevřeností k uprchlíkům chybu? Samozřejmě, že ne. Jejich přístup je zodpovědný, protože předchází humanitární katastrofě. Prchají-li ze Sýrie lidé, podobní zoufalcům, kteří už ve svém městě snědli domácí zvířectvo i listy na stromech a jejichž děti už přesto týden nic nejedly, o nichž také po Novém roce informují světová média, jen cynik nebude hledat cesty jak nabídnout pomocnou ruku.

Nalháváme si, že do Evropy přicházejí nezvladatelné počty lidí. Pravda je ale taková, že vloni sem přišlo méně než půl procenta evropské populace. Kdybychom ve všech zemích Evropské unie přijali odpovídající díl, nejednalo by se o nic, co bychom společně nedokázali zvládnout.

Němci mají dnes problémy proto, že byli i naší neochotou pomáhat donuceni vzít si mnohem více než jedno procento své populace. Západoevropské země se nedočkaly od nás solidarity, kterou měly za všechnu pomoc, již nám dlouhodobě poskytují, veškeré právo očekávat.

Dnes se při pohledu ze Západu musíme jevit jako komiksový syčák, který se založenýma rukama sleduje člověka hroutícího se pod tíhou naloženého břemene, posmívá se mu kdykoli zakolísá, a s cynickým šklebem doufá, že nakonec upadne, aby mu mohl vítězoslavně říct: „Kiš, kiš, neříkal jsem, že to neunesete?“

Dva až tři miliony uprchlíků ročně by Evropská unie dokázala zvládnout, pokud by se o ně spravedlivě podělila. Vyspělé západoevropské země to samy zvládnout nemohou bez viditelných obtíží. Pokud pomoc uprchlíkům hodláme sabotovat, způsobujeme svým počínáním konec Evropské unie jako politického projektu. A to přesně z toho důvodu, jimž mnozí obmyslně zaštiťují své počínání: svým přístupem zavile odmítajícím uprchlíky popíráme nejzákladnější evropské hodnoty.

Obrana evropských hodnot

O obraně evropských hodnot tu dnes mluví kdejaký nácek, který sotva zvládl veršovat vlast/slast/mast, už si myslí, jakým není básníkem. Český přínos k tvorbě evropských hodnot a jejich českou reprezentaci představují ale postavy jako Hus, Komenský, Palacký, Havlíček či Masaryk.

Podstatou jejich české koncepce evropských hodnot, jež tvoří základ naší národní, na větších, silnějších sousedech vyvzdorované existence, je víra v emancipační sílu žitého křesťanství. Abychom parafrázovali největšího současného nositele evropských hodnot, papeže Františka: budeme-li se zastávat nezištně slabších a pomáhat lidem v nouzi, posílí nás to a učiní nás to lepšími. Ve sporech o smysl českých dějin se svého času prosadilo přesvědčení, že spočívá právě v takovémto přístupu ke světu.

↗

Z debaty o uprchlících a evropských hodnotách by se neměl vytratit základní poznatek: evropským hodnotám, jejichž vyznávání jsme kdysi pokládali za „smysl českých dějin

Zjevy jako Tomáš Ortel či J. X. Doležal i další podobní tak zvaní národní obhájci evropských hodnot ve skutečnosti zastávají čingischánské hodnoty, jež tudy prosvištěly, ale na rozdíl od skutečných hodnot evropských, spočívajících v přesvědčení o emancipační síle lidskosti, se naštěstí nikdy neusadily. Roztahují se tu až teď, kdy jako bychom pod příkrovem informačních technologií ztráceli ponětí o tom, co jsme vlastně zač.

Úkol integrovat do společnosti lidi přicházejících z jiných kultur není ničím malicherným. Nikdo také netvrdí, že integraci islámských menšin do evropské společnosti neprovázejí problémy, někde třebas i zásadní problémy. Ale podstata evropských hodnot tkví právě v přesvědčení, že se všechny dílčí problémy podaří díky osvobodivé síle evropského humanismu zvládnout.

V našich reflexích dění v Kolíně nad Rýnem nemluvíme ani tak moc o Němcích. Mluvíme o sobě. A důležité je přitom vědět, že přístup Německa k uprchlické krizi, jehož nositelem není jen Angela Merkelová, ale rozhodná většina německých křesťanských i sociálních demokratů, a také komunistů, liberálů a zelených, je skutečným uplatněním evropských hodnot tak, jak se je i nám pokoušely vštípit největší osobnosti našich dějin. Cynický odpor k východiskům současné německé politiky vůči uprchlíkům, jaký se dnes prosazuje na příliš mnoha místech u nás, naopak základní evropské hodnoty popírá.