Proč uprchlíkům neposkytnou azyl šejchové v Zálivu?
Petr JedličkaRopné monarchie jako Katar, Kuvajt či Saúdská Arábie mají HDP na obyvatele vyšší než většina evropských zemí, přesto uprchlíky ze Sýrie přijímat nechtějí. Petr Jedlička pátral po důvodech, jež samy uvádějí, i po analytických reflexích.
Je jich pět, vládnou jim arabští monarchové a jsou bohaté. Přitom však nechtějí přijímat syrské — tedy veskrze rovněž arabské — uprchlíky. Řeč je o Bahrajnu, Kataru, Saúdské Arábii, Kuvajtu a Spojených arabských emirátech, zemích Perského zálivu, jejichž HDP se rovná belgickému, rakouskému či irskému, a v přepočtu na obyvatele je dokonce předčí. Počet uprchlíků, které se tyto ropné monarchie uvolily přijmout, je přitom v součtu jen trojciferný — v porovnání s Evropou tedy velice malý.
Proč se tak děje? Státy Zálivu sice neratifikovaly Úmluvu o právním postavení uprchlíků OSN, a tudíž nemusejí de iure zacházet s uprchlíky stejně jako země EU, ale přesto: čím to, že syrským uprchlíkům nepomáhají alespoň srovnatelně jako Evropa?
Odpověď na vnucující se otázku hledala v posledních měsících řada analytiků. To, co zjistili, přitom nevyznívá tak jednoznačně, jak se může na prvním zamyšlení zdát.
Argumenty proti
Představitelé dotčených monarchií — politikové, jejich mluvčí nebo prorežimní novináři — hájí přístup svých zemí v zásadě třemi argumenty: za prvé principem, že pomáhat uprchlíkům je třeba zejména na místě, tedy v Sýrii a v táborech v okolních státech, což monarchie v Zálivu činí; za druhé skutečností, že náklady na život v ropných emirátech jsou daleko vyšší než v evropských zemích, a uprchlíci by tak téměř určitě živořili; a za třetí připomínkou, že města v Zálivu jsou už dnes přeplněna ekonomickými migranty, většinou Indy nebo Pákistánci, a to řádově více než města v Evropě.
"Současná uprchlická vlna pak dorazila do Evropy sama o sobě" jest také výrazivem ze slovníku konglomerátu pašeráckých mafií, "neziskovek" a merkelistů. To nebyl samovolný pohyb, z ničehož nic.
Vysoká životní úroveň - vysoké ceny v arabských zemích - jsou také znakem nesmírného bohatství těchto zemí. Nedostatek lékařské péče neberu v potaz. Viděl jsem dokumenty o tom, jakou péči jsou schopni Saudové poskytovat svým sokolům. Špičkové postavené kliniky pro ně. Co by pro ně bylo zaplatit péči uprchlíkům? A právě uprchlická vlna na jejich území by zřejmě znamenala velmi rychlé řešení problému. Tváří v tvář možnému kolapsu vlastní země by zřejmě byla prováděna jiná politika wahhábismu, než v té formě, jako dnes.
Proč vlastně omlouvat tyto arabské státy tím, že by mohlo dojít k jejich zhroucení? To se raději má zhroutit Evropa? Fakticky navíc kvůli jejich politice?
Migrační krize je v Evropě chápána především jako problém MORÁLNÍ, zatímco tento článek proti přijetí uprchlíků bohatými zeměmi Perského zálivu argumentuje především důvody EKONOMICKÝMI (popřípadě bezpečnostními). Myslím, že tato skutečnost bohužel není v článku reflektována.
Termín „sporný“ je míněn z hlediska našeho výkladu. Je si dobré uvědomit, že ve chvíli, kdy byl vysloven, kolaboval záchytný systém nejen v Itálii a Řecku, ale i v Maďarsku. Orbánova země neměla tehdy ještě oplocené hranice a tisíce lidí procházely i jí bez registrace.
Onen spor mezi analytiky se vede dosud zejména o tom, proč byl daný výrok Merkelovou vysloven, respektive na co cílen – zda z humanitárních pohnutek vůči uprchlíkům, zda v reakci na německou debatu či ve snaze převzít iniciativu v rámci EU. O tom, jak si jej vyložili uprchlíci a další migranti, skutečně sporu není.
2) Spontánnost vlny
Zda byl a je pohyb uprchlíků a dalších migrantů spontánní -- respektive do jaké míry --, to je stále neuzavřená otázka. Osobně jsem zatím nenašel dostatečný podklad pro přesvědčení, že nikoliv. Koluje sice řada teorií, dle nichž jsou za podněcovatele označováni střídavě všichni od islámských fanatiků až po ruské nebo americké tajné služby. Položené jsou ale vesměs jen příběhy a vyprávěním jednotlivců a publikují je spíš pouze pochybné zdroje...
... za nesporné mám zatím jen to, že turecké úřady odchod uprchlíků podporovaly loni nepřímo a převaděčské mafie přímo. Což ale neznamená, že jsou jeho původci.
3) Vysoká životní úroveň
Ano, ale je stále třeba mít na paměti, jak velké jsou v daných společnostech sociální i kulturní propasti. Klasický sociální stát pro všechny tam neexistuje a servisní práce už vykonávají migranti z Asie, kteří dorazili v minulých letech. Proto se nezdá reálné, že by větší než symbolická část uprchlíků ze Sýrie mohla žít v zemích Zálivu kvalitněji, než žije například dnes v jordánských táborech.
4) Nemocniční péče
Nejde o to, že by Saúdové nemohli danou péči zaplatit, jde o to, že tam není infrastruktura. Šlo by nejspíše všechno, ale řadu let by to trvalo. Ovšem ano, toto není nejsilnější argument.
Článek jako takový neargumentuje proti přijetí uprchlíků zeměmi Perského zálivu, pouze shrnuje argumenty, které se objevují v různých významnějších vyjádřeních, publicistických textech k tématu a analýzách s názorem. Přišlo mi důležité je znát. Jak je vnímat a co si z nich vzít, to je na další debatu.
Ale chválím také bystré postřehy Jiřího Nusharta, a tento je jeden z nich.
Za závažnější problém i otázku považuji ostré rozdělení společnosti v názorech na migrační krizi. Otázka, čemu tato polarizace slouží, je zde podle mě zcela namístě. Příslušníci těchto ostře rozdělených stran názorové barikády budou probíhajícím událostem přikládat odlišný význam, budou zcela jinak interpretovat to, co uvidí, uslyší nebo přečtou. Myslím, že i tento článek budou jinak vnímat a jinak interpretovat zastánci imigrace a její odpůrci. Vytváří se tak propast nedorozumění; klidná, racionální a poctivá diskuse je znemožněna.
Nemyslím si, že by jedna nebo druhá strana téhle názorové barikády měla usilovat o "vítězství" "obrácením nepřátel na svou (imigrační – antiimigrační) víru", o to, aby "nepřátelská" strana přijala bezpodmínečně "náš správný názor". To je v naprosté většině případů zhola nemožné. Myslím, že i pro lidi stojící poněkud mimo tento střet je většinou nemožné plně se ztotožnit s jakoukoliv stranou tohoto sporu, ačkoliv často pociťují tlak na své "zařazení se" do jednoho z těchto dvou šiků. Je to situace velmi nešťastná, neboť nikoliv nějaký hojně rozšířený "nesprávný" nebo "nemocný" názor, ale NESCHOPNOST DOMLUVIT SE má velký destabilizační vliv na společnost.
O co tedy má cenu usilovat – je porozumění neboli přiznání lidské hodnoty svému názorovému oponentovi, rozostřování té ostré dělící linie, umožnění poctivé diskuse. Za mnohem smysluplnější dělení než je dělení na příznivce a odpůrce imigrace považuji dělení na ty, kteří svůj názor prosazují agresivně, a na ty, kteří chtějí vést poctivou diskusi a nečiní si nárok na vlastnictví pravdy.
Tímto se také připojuji k poděkování panu Jedličkovi.
Osobně mě na Blízkém východě nejvíce děsí radikalizace těch, kteří zůstávají.
O smtelném strachu iráckých sunnitů z šiítských milicí se psalo tady na DR.
Ale velice radikální se stávají i sami sunnité.
Svědčí o tom třeba křesťané v dokumentu ČT s hořce výstižným názvem Blízký soumrak.
Podobné svědectví přináší za jezídy třeba Lenka Klicperová
http://zpravy.idnes.cz/ceske-novinarky-v-sindzaru-jezidove-pesmergove-a-islamsky-stat-pw5-/zahranicni.aspx?c=A151222_151136_zahranicni_jw
Ti lidé mají hrůzu se vrátit do svých domovů protože ví, že je IS udávali jejich arabští sousedé a známí.
Nenávist až za hrob, to je to pravé peklo války, které nejde lusknutím prstů napravit.
A v tom momentálně vidím největší vinu SA a dalších.
Posledních cca 15 let podporují obrovskými penězi šíření radikálních výkladů islámu v podstatě po celém světě.
I mnoho evropských kazatelů džihádu je zde na studijních pobytech za saudské peníze.
http://ceskapozice.lidovky.cz/muslimske-bratrstvo-hnaci-silou-radikalu-zavadejici-predstava-psj-/tema.aspx?c=A160112_144632_pozice-tema_houd
Nicméně i tak Zeman strhává na svou orbitu další a další.
Třeba Lukáše Visingra -- býval to nadějný bezpečnostní analytik, ale nedávno jsem s ním četl rozhovor a je ztracený --- blouznil o Zemanovi jako o největším státníkovi Evropy a studnici nezpochybnitelných pravd...
No hrůza...
Na první pohled se může zdát, že ostražitosti není nikdy dost a že včasné rozpoznání nemoci nahrává uzdravení. Někdy však pozorností a publicitou "přivoláváme" "démony", jaksi tvoříme poptávkovou stranu. Odezva prostě přijde, ať už se bude jednat spíše jen o zdání, nebo jasně o realitu. A hrozí nám přitom, že propadneme strachu.
V centru Istanbulu odpálil onehdy bombu sebevražedný atentátník. 10 mrtvých. Ovšem, ten den hlavní zahraniční zpráva. Na tom místě jsem dvakrát byl, samozřejmě, že mě to zasáhlo. Podívejme se však na zločin z hlediska dnes tak populárního aspektu efektivnosti. Malé náklady, kontakt na jednoho ochotného sebevraha. (Mimochodem, kolik je ročně sebevražd jen u nás?) A máme tu "potrestané" Turecko. A turisti třeba pojedou jinam. Sebevražední atentátníci jsou velmi svéráznou náhražkou za chybějící vlivné ratingové agentury...
Mladí lidé málo pamatují, staří zase hodně zapomínají. Takže se nesrovnává. S válkou Iráku a Íránu, s válkami mezi Pákistánem a Indií, s bojem Pákistánu proti osamostatnění Bangladéše, s válkami proti Izraeli, v Jemenu už pokolikáté, o masakrech v Indonésii či dvou válkách v Alžírsku. Nebo nám opravdu v hlavě uvízlo, že žijeme v tak skvělé době, že se prostě nemůže dít leccos z toho, co se dělo v minulosti?
To bychom teda ty mobily dost přecenili...