Proč uprchlíkům neposkytnou azyl šejchové v Zálivu?

Petr Jedlička

Ropné monarchie jako Katar, Kuvajt či Saúdská Arábie mají HDP na obyvatele vyšší než většina evropských zemí, přesto uprchlíky ze Sýrie přijímat nechtějí. Petr Jedlička pátral po důvodech, jež samy uvádějí, i po analytických reflexích.

Je jich pět, vládnou jim arabští monarchové a jsou bohaté. Přitom však nechtějí přijímat syrské — tedy veskrze rovněž arabské — uprchlíky. Řeč je o Bahrajnu, Kataru, Saúdské Arábii, Kuvajtu a Spojených arabských emirátech, zemích Perského zálivu, jejichž HDP se rovná belgickému, rakouskému či irskému, a v přepočtu na obyvatele je dokonce předčí. Počet uprchlíků, které se tyto ropné monarchie uvolily přijmout, je přitom v součtu jen trojciferný — v porovnání s Evropou tedy velice malý.

Proč se tak děje? Státy Zálivu sice neratifikovaly Úmluvu o právním postavení uprchlíků OSN, a tudíž nemusejí de iure zacházet s uprchlíky stejně jako země EU, ale přesto: čím to, že syrským uprchlíkům nepomáhají alespoň srovnatelně jako Evropa?

Odpověď na vnucující se otázku hledala v posledních měsících řada analytiků. To, co zjistili, přitom nevyznívá tak jednoznačně, jak se může na prvním zamyšlení zdát.

Argumenty proti

Představitelé dotčených monarchií — politikové, jejich mluvčí nebo prorežimní novináři — hájí přístup svých zemí v zásadě třemi argumenty: za prvé principem, že pomáhat uprchlíkům je třeba zejména na místě, tedy v Sýrii a v táborech v okolních státech, což monarchie v Zálivu činí; za druhé skutečností, že náklady na život v ropných emirátech jsou daleko vyšší než v evropských zemích, a uprchlíci by tak téměř určitě živořili; a za třetí připomínkou, že města v Zálivu jsou už dnes přeplněna ekonomickými migranty, většinou Indy nebo Pákistánci, a to řádově více než města v Evropě.

Podle analytiků má každý z uvedených argumentů určitou váhu — arabské monarchie skutečně vydávají na provoz uprchlických táborů v Sýrii a okolí obdobné částky jako nejbohatší země EU. Štědře dotují také jordánské, turecké i irácké uprchlické fondy a přispívají islámským charitám. I v českých médiích se sice občas objeví zprávy typu, že Saúdská Arábie nechce pomáhat uprchlíkům, ale je ochotna zaplatit v Německu 200 mešit. Ty se však obvykle ukážou jako smyšlené.

Rovněž ceny jsou v zemích Zálivu opravdu výrazně vyšší, a to jak u spotřebních věcí, tak u dopravy nebo potravin. Arabské monarchie navíc nemají sociální systém typu welfare state a z oné stovky či dvou stovek uprchlíků, jež každá z monarchií ročně přijímá, se stávají občané třetí kategorie — lidé odkázaní zcela na charitu.

Zřejmě nejpádnější je však dle analytiků argument přelidněnosti. Země Zálivu se v poslední dekádě otevřely gastarbeiterům a dalším migrantům do té míry, že počet zahraničních rezidentů v každé z nich s výjimkou Saúdské Arábie dnes přerůstá počet občanů dané země. Například v Kataru žije už takto pětkrát více cizinců než rodilých Katařanů. Počet obyvatel Spojených arabských emirátů se zase od roku 2005 zdvojnásobil.

Připočte-li se, že Katar je velký přibližně jako Středočeský kraj, Kuvajt jako severní a střední Morava a Bahrajn jako Praha s okolím, přičemž okolí měst tvoří zejména poušť, je možné si snadno představit, do jakého prostředí by ony deseti- či statisíce uprchlíků přišly.

Relativně větší Spojené arabské emiráty přijaly v minulých letech už 150 tisíc Syřanů, kteří do země přicestovali s turistickými či pracovními vízy. A v rozlehlé, avšak nehostinné Saúdské Arábii žije dnes Syřanů více než milion.

Přes poušť, lákání a vlastní rozhodnutí

Sami analytikové z renomovaných institucí dodávají k uvedeným ještě další objektivní důvody. Směrem k Perskému zálivu by například museli utečenci prchat přes čistě pouštní oblast, v níž všechny cesty kontroluje Dáeš, tedy samozvaný Islámský stát. Syrští Arabové jsou také tradičně politicky emancipovanější než Arabové v Zálivu a tamní režimy mají logicky strach ze sil, které vyvolaly před čtyřmi lety takzvané arabské jaro.

Dále je třeba uvážit, že země v Zálivu nemohou poskytnout odbornou pomoc té části uprchlíků, která si přináší z domova psychická traumata způsobená válkou, jelikož postrádají potřebnou zdravotní infrastrukturu. A konečně — ovšem snad především — je třeba vzít v potaz vůli uprchlíků samotných, kteří spatřují šanci na lepší život pro sebe a své děti právě v Evropě, nikoliv v nesvobodných ropných monarchiích.

Arabské země v Zálivu k sobě uprchlíky ze Sýrie nezvou, nezvala je však ani žádná vláda v Evropě. S výjimkou slavného sporného výroku Angely Merkelové, že Německo nebude syrské utečence vracet, který je dosud vykládán jako pozvání, se žádné oficiální vábení nekonalo.

A když před časem OSN vyzvala k přesídlení alespoň deseti procent ze čtyř milionů utečenců z přeplněných táborů v Turecku, Libanonu a Sýrii, nabídly všechny státy světa dobrovolně místa pouze pro 1,7 procenta uprchlíků dohromady. Současná uprchlická vlna pak dorazila do Evropy sama o sobě.

Přístup států v Zálivu je dnes kritizován i z morálně-solidárního hlediska nebo z hlediska odpovědnosti — všech pět zemí zároveň podporuje a vyzbrojuje některé ze skupin v syrském konfliktu, a tak mají podíl i na důsledcích války.

Ani tato skutečnost ovšem nemění nic na vlastní situaci. Pokud se dají uprchlíci do pohybu, míří stále ve velké většině na Západ, na devadesát procent utečenců ovšem zůstává stále buď přímo v Sýrii, nebo v Turecku a okolních arabských zemích: Jordánsku, Iráku a Libanonu. Právě na tento fakt radí analytikové při hodnocení přístupu muslimských zemích k uprchlické krizi nezapomínat především.

Text vyšel původně v říjnu 2015 v Evropských rozhledech — elektronickém zpravodaji o hlavním z dění v EU, který připravuje DR pro starosty a krajské zastupitele.

    Diskuse
    January 3, 2016 v 10.34
    Dobrá analýza.
    Je ale trošinku šmrnclá banálními klišé. Jasně, že migranti míří do Evropy. Vždyť tam mají své jisté, jsou zvání. Slavný výrok Angely rozhodně nebyl pro migranty sporný! A kdyby pozváni a opečováváni migranti v Evropě nebyli, tak by buď mířili jinam, buď seděli v uprchlických táborech, nebo doma.
    "Současná uprchlická vlna pak dorazila do Evropy sama o sobě" jest také výrazivem ze slovníku konglomerátu pašeráckých mafií, "neziskovek" a merkelistů. To nebyl samovolný pohyb, z ničehož nic.
    Vysoká životní úroveň - vysoké ceny v arabských zemích - jsou také znakem nesmírného bohatství těchto zemí. Nedostatek lékařské péče neberu v potaz. Viděl jsem dokumenty o tom, jakou péči jsou schopni Saudové poskytovat svým sokolům. Špičkové postavené kliniky pro ně. Co by pro ně bylo zaplatit péči uprchlíkům? A právě uprchlická vlna na jejich území by zřejmě znamenala velmi rychlé řešení problému. Tváří v tvář možnému kolapsu vlastní země by zřejmě byla prováděna jiná politika wahhábismu, než v té formě, jako dnes.
    Proč vlastně omlouvat tyto arabské státy tím, že by mohlo dojít k jejich zhroucení? To se raději má zhroutit Evropa? Fakticky navíc kvůli jejich politice?
    JN
    January 4, 2016 v 11.43
    "Syrští Arabové jsou také tradičně politicky emancipovanější než Arabové v Zálivu a tamní režimy mají logicky strach ze sil, které vyvolaly před čtyřmi lety takzvané arabské jaro," píše se v článku.
    Pokud by někdo použil OBDOBNÝ argument a postavil ho jako argument proti přijímání syrských Arabů v Evropě ("evropské demokracie mají logicky strach ze sil, které ..."), obávám se, že takový člověk by v Evropě byl ihned označen za nahnědlého xenofoba.
    Migrační krize je v Evropě chápána především jako problém MORÁLNÍ, zatímco tento článek proti přijetí uprchlíků bohatými zeměmi Perského zálivu argumentuje především důvody EKONOMICKÝMI (popřípadě bezpečnostními). Myslím, že tato skutečnost bohužel není v článku reflektována.
    January 4, 2016 v 12.29
    K postřehům pana Ševčíka
    1) Zvaní do Evropy a výrok Angely Merkelové
    Termín „sporný“ je míněn z hlediska našeho výkladu. Je si dobré uvědomit, že ve chvíli, kdy byl vysloven, kolaboval záchytný systém nejen v Itálii a Řecku, ale i v Maďarsku. Orbánova země neměla tehdy ještě oplocené hranice a tisíce lidí procházely i jí bez registrace.

    Onen spor mezi analytiky se vede dosud zejména o tom, proč byl daný výrok Merkelovou vysloven, respektive na co cílen – zda z humanitárních pohnutek vůči uprchlíkům, zda v reakci na německou debatu či ve snaze převzít iniciativu v rámci EU. O tom, jak si jej vyložili uprchlíci a další migranti, skutečně sporu není.

    2) Spontánnost vlny
    Zda byl a je pohyb uprchlíků a dalších migrantů spontánní -- respektive do jaké míry --, to je stále neuzavřená otázka. Osobně jsem zatím nenašel dostatečný podklad pro přesvědčení, že nikoliv. Koluje sice řada teorií, dle nichž jsou za podněcovatele označováni střídavě všichni od islámských fanatiků až po ruské nebo americké tajné služby. Položené jsou ale vesměs jen příběhy a vyprávěním jednotlivců a publikují je spíš pouze pochybné zdroje...

    ... za nesporné mám zatím jen to, že turecké úřady odchod uprchlíků podporovaly loni nepřímo a převaděčské mafie přímo. Což ale neznamená, že jsou jeho původci.

    3) Vysoká životní úroveň
    Ano, ale je stále třeba mít na paměti, jak velké jsou v daných společnostech sociální i kulturní propasti. Klasický sociální stát pro všechny tam neexistuje a servisní práce už vykonávají migranti z Asie, kteří dorazili v minulých letech. Proto se nezdá reálné, že by větší než symbolická část uprchlíků ze Sýrie mohla žít v zemích Zálivu kvalitněji, než žije například dnes v jordánských táborech.

    4) Nemocniční péče
    Nejde o to, že by Saúdové nemohli danou péči zaplatit, jde o to, že tam není infrastruktura. Šlo by nejspíše všechno, ale řadu let by to trvalo. Ovšem ano, toto není nejsilnější argument.
    January 4, 2016 v 12.40
    A ještě k závěru příspěvku pana Ševčíka a panu Nushartovi – debata a omlouvání šejchů
    Tento text vznikal čistě jako výsledek hledání odpovědí na otázky, jinou ambici nemá. Rozhodně ne někoho omlouvat, natož arabské šejchy...

    Článek jako takový neargumentuje proti přijetí uprchlíků zeměmi Perského zálivu, pouze shrnuje argumenty, které se objevují v různých významnějších vyjádřeních, publicistických textech k tématu a analýzách s názorem. Přišlo mi důležité je znát. Jak je vnímat a co si z nich vzít, to je na další debatu.
    January 4, 2016 v 13.21
    Pane Jedličko,
    že se ve Vašem textu objevují pasáže, které podrobuji kritice, není nic zvláštního. Běžný ovšem není Váš přístup zde. Je nedogmatický, pružně reagujete na kritiku, což je podnětné pro smysluplnou diskusi. Přinesl jste nové nové informace. Díky za to!
    January 4, 2016 v 18.35
    Připojuji se
    k pochvale Petra Jedličky, díky za zajímavé informace.

    Ale chválím také bystré postřehy Jiřího Nusharta, a tento je jeden z nich.
    January 5, 2016 v 0.40
    :-)
    Díky za přízeň i za reakce, vážím si jich.
    Děkuji Vám za ocenění, paní Švandová.
    JN
    January 8, 2016 v 8.58
    Obrácením "nepřátel" na svoji víru nelze zvítězit, zvítězit lze respektem (slušností, korektností :-), dvojí dělení lidí
    Spekulovat o spontánnosti migrační vlny mi přijde možná trochu nezdravé, i když tím nechci popírat jakoukoliv možnou odpověď na tuto otázku. Je docela dobře představitelné, že válka, terorizování obyvatelstva a krajní nouze migraci vyvolá. Zároveň si lze ovšem představit, že z důsledků masivního pohybu lidí může mít někdo i prospěch, může tedy mít na té migraci zájem. Souhlasím s panem Jedličkou, že jde o míru té spontánnosti a zároveň mám silný pocit, že jakmile začnu o té nespontánnosti příliš spekulovat, stávám se objektem manipulace.

    Za závažnější problém i otázku považuji ostré rozdělení společnosti v názorech na migrační krizi. Otázka, čemu tato polarizace slouží, je zde podle mě zcela namístě. Příslušníci těchto ostře rozdělených stran názorové barikády budou probíhajícím událostem přikládat odlišný význam, budou zcela jinak interpretovat to, co uvidí, uslyší nebo přečtou. Myslím, že i tento článek budou jinak vnímat a jinak interpretovat zastánci imigrace a její odpůrci. Vytváří se tak propast nedorozumění; klidná, racionální a poctivá diskuse je znemožněna.

    Nemyslím si, že by jedna nebo druhá strana téhle názorové barikády měla usilovat o "vítězství" "obrácením nepřátel na svou (imigrační – antiimigrační) víru", o to, aby "nepřátelská" strana přijala bezpodmínečně "náš správný názor". To je v naprosté většině případů zhola nemožné. Myslím, že i pro lidi stojící poněkud mimo tento střet je většinou nemožné plně se ztotožnit s jakoukoliv stranou tohoto sporu, ačkoliv často pociťují tlak na své "zařazení se" do jednoho z těchto dvou šiků. Je to situace velmi nešťastná, neboť nikoliv nějaký hojně rozšířený "nesprávný" nebo "nemocný" názor, ale NESCHOPNOST DOMLUVIT SE má velký destabilizační vliv na společnost.

    O co tedy má cenu usilovat – je porozumění neboli přiznání lidské hodnoty svému názorovému oponentovi, rozostřování té ostré dělící linie, umožnění poctivé diskuse. Za mnohem smysluplnější dělení než je dělení na příznivce a odpůrce imigrace považuji dělení na ty, kteří svůj názor prosazují agresivně, a na ty, kteří chtějí vést poctivou diskusi a nečiní si nárok na vlastnictví pravdy.

    Tímto se také připojuji k poděkování panu Jedličkovi.
    January 8, 2016 v 17.12
    Pane Nusharte,
    taky si myslím, že důležitější než "být na té správné straně" je schopnost se domluvit, poznávat zájmy protistrany a nalézat smírné výklady a řešení. Dnes je zrovna v Salonu Práva o tom moc hezký článek od Štefana Švece: Nesmysly v debatě o uprchlících, díl první, a je v podstatě namířený proti černobílému vidění týkající se uprchlíků, proti nálepkování, jakoby tu byli jen sluníčkáři a xenofobové. Existuje přece nepřeberně mnoho názorů nějak se lišících, a není třeba veřejnou diskusi vyhrocovat nálepkováním.
    No, já se tady před časem kvůli nepřijímání uprchlíků na SA dost rozohnil, ale tahle analýza je pravdě samozřejmě mnohem blíže.

    Osobně mě na Blízkém východě nejvíce děsí radikalizace těch, kteří zůstávají.

    O smtelném strachu iráckých sunnitů z šiítských milicí se psalo tady na DR.
    Ale velice radikální se stávají i sami sunnité.
    Svědčí o tom třeba křesťané v dokumentu ČT s hořce výstižným názvem Blízký soumrak.
    Podobné svědectví přináší za jezídy třeba Lenka Klicperová
    http://zpravy.idnes.cz/ceske-novinarky-v-sindzaru-jezidove-pesmergove-a-islamsky-stat-pw5-/zahranicni.aspx?c=A151222_151136_zahranicni_jw
    Ti lidé mají hrůzu se vrátit do svých domovů protože ví, že je IS udávali jejich arabští sousedé a známí.
    Nenávist až za hrob, to je to pravé peklo války, které nejde lusknutím prstů napravit.

    A v tom momentálně vidím největší vinu SA a dalších.
    Posledních cca 15 let podporují obrovskými penězi šíření radikálních výkladů islámu v podstatě po celém světě.
    I mnoho evropských kazatelů džihádu je zde na studijních pobytech za saudské peníze.
    P.S. Je dobře, že někdo znalý situace se dokázal postavit konspiračnímu blouznění prezidenta Zemana o schopnostech a možnostech Muslimského bratrstva.

    Nicméně i tak Zeman strhává na svou orbitu další a další.
    Třeba Lukáše Visingra -- býval to nadějný bezpečnostní analytik, ale nedávno jsem s ním četl rozhovor a je ztracený --- blouznil o Zemanovi jako o největším státníkovi Evropy a studnici nezpochybnitelných pravd...
    No hrůza...
    IH
    January 16, 2016 v 12.24
    Strach má velké oči, zatímco odvážnému štěstí přeje
    Podceňování přicházejícího nebezpečí je dost zjevná chyba, jaké se lidé většinou hodně chtějí vyvarovat. Existuje však také obezřetné chování, jež rovněž může mít negativní dopady. Mám na mysli přeceňování a zveličování násilných jevů. Je to věc typická pro klidnější časy...
    Na první pohled se může zdát, že ostražitosti není nikdy dost a že včasné rozpoznání nemoci nahrává uzdravení. Někdy však pozorností a publicitou "přivoláváme" "démony", jaksi tvoříme poptávkovou stranu. Odezva prostě přijde, ať už se bude jednat spíše jen o zdání, nebo jasně o realitu. A hrozí nám přitom, že propadneme strachu.
    V centru Istanbulu odpálil onehdy bombu sebevražedný atentátník. 10 mrtvých. Ovšem, ten den hlavní zahraniční zpráva. Na tom místě jsem dvakrát byl, samozřejmě, že mě to zasáhlo. Podívejme se však na zločin z hlediska dnes tak populárního aspektu efektivnosti. Malé náklady, kontakt na jednoho ochotného sebevraha. (Mimochodem, kolik je ročně sebevražd jen u nás?) A máme tu "potrestané" Turecko. A turisti třeba pojedou jinam. Sebevražední atentátníci jsou velmi svéráznou náhražkou za chybějící vlivné ratingové agentury...
    Mladí lidé málo pamatují, staří zase hodně zapomínají. Takže se nesrovnává. S válkou Iráku a Íránu, s válkami mezi Pákistánem a Indií, s bojem Pákistánu proti osamostatnění Bangladéše, s válkami proti Izraeli, v Jemenu už pokolikáté, o masakrech v Indonésii či dvou válkách v Alžírsku. Nebo nám opravdu v hlavě uvízlo, že žijeme v tak skvělé době, že se prostě nemůže dít leccos z toho, co se dělo v minulosti?
    To bychom teda ty mobily dost přecenili...
    + Další komentáře