Představa, že Evropu lze uzavřít před migrací, je iluzí typickou pro suchozemce. A nelze-li ji zastavit ani zásadně omezit, je třeba hledat cesty k její rozumné organizaci. Brát svět včetně míst, odkud k nám lidé přicházejí, jako propojený.
Současný hlavní proud balkánské migrační trasy, jak se — s různými průběžnými změnami - ustálila v průběhu jarních, letních a podzimních měsíců letošního roku, se bude v nejbližší době výrazně měnit zejména s ohledem na okolnosti, jimž se nyní budeme podrobně věnovat. Již dříve jsme popsali jednak aktuální stav na tak zvané Balkánské trase a jednak odpovědnost evropských zemí za situaci migrujících lidí.
Omezení možnosti vstupu uprchlíků do některých zemí
Jakékoliv omezení vstupu po trase mezi cílovými zeměmi a balkánskou cestou vyvolává kaskádovitý účinek a má okamžitý vliv na životní situaci tisíců běženců na cestě. Současná dramatická situace v řeckém Idomeni v bezprostřední blízkosti hranice s Makedonií je ukázkovým, byť rozsahem zatím jen omezeným, důsledkem takových rozhodnutí.
Tranzitní státy jsou ochotny běžence na své území pouštět, ba jim poskytovat při přesunu nějakou míru součinnosti, ale jen s očekáváním, že zanedlouho zase zemi opustí. Žádný tranzitní stát si dlouhodobý pobyt uprchlíků na svém území nepřeje a pokud se objeví signály, že by dlouhodobější setrvání uprchlíků mohlo hrozit, hranice uzavře stejně, jako to učinila Makedonie poté, co Německo a Švédsko začaly deklarovat omezení v přijímání běženců ze států mimo Sýrii, Irák a Afghánistán.
Takováto deklaratorní vyjádření cílových států bývají určena především potenciálním uprchlíkům v zemích původu, ale projeví se okamžitě v aktuálních poměrech na uprchlické trase. Jakékoliv zásadnější omezení přijímání běženců, ať už výběrové či nevýběrové, povede k obtížně zvladatelným situacím, protože tranzitující uprchlíci budou nuceni setrvat v zemi, v níž se právě nacházejí.
Krátkodobě může být situace zvladatelná, pakliže státy budou ochotny se na klidné a citlivé podpoře uprchlíků podílet. Budou-li uprchlíci mít naději, že se třeba i po vleklých mezistátních jednáních nakonec do svých cílových zemí (anebo jiných zemí zaručujících snesitelnou životní perspektivu) dostanou, nemusí se situace nijak dramatizovat. Začnou-li však naději ztrácet, budou hledat náhradní možnosti, jak se do cílových zemí dostat.
Organizovaný zločin, který má takřka v každé zemi, tím spíše v balkánských státech po trase, silnou tradici i zázemí, v takovém případě velmi rychle vytvoří náhradní možnosti, jak uprchlíky, kteří ještě budou schopni přesun zaplatit, do cílových zemí dostat. Z hlediska humanitárního je třeba s takovou situací počítat a připravit se na ni předběžnou organizací pomoci, která by umožnila zklidnění situace a zachování civilizačních standardů i v případě zdržujícího se tranzitního pobytu uprchlíků.
Dohody mezi Evropskou Unií a Tureckem o readmisi
Obrysy dohody, která byla předběžně uzavřena v minulých dnech na jednání členských států Evropské unie s Tureckem, mají připravit částečné řešení uprchlické krize, které by mělo spočívat ve vracení běženců z tranzitních zemí balkánské cesty i z cílových zemí do Turecka jako bezpečného útočiště. Rozumíme motivům a účelu snahy dosáhnout takové dohody, ale považujeme ji za velmi sporný a jen částečně účinný způsob, jak omezit rozsah přistěhovalectví v důsledku současné migrační vlny.
Některé regiony Turecka rozhodně nejsou bezpečným útočištěm, přičemž vracející státy nebudou mít žádnou kontrolu nad svrchovanou možností tureckého státu umisťovat navrácené uprchlíky podle svých potřeb, a tudíž nebudou moci plně zaručit podmínku bezpečného útočiště. Státy Evropské unie mohou tak podlamovat svoji důvěryhodnost, a to ve věci tak citlivé, jakou je dodržování lidskoprávních záruk vůči lidem, kteří prchají z ohrožených či přímo válečných zón. Turecko je navíc zemí s nevyšším zatížením současnou migrační vlnou, takže zvyšování počtu běženců dlouhodobě setrvávajících zde může způsobovat nepřiměřenou zátěž.
Navrácení běženci se navíc ocitnou v osobně obtížně řešitelné situaci. Jestliže rozprodali ve své původní zemi majetek, budou setrvávat ve snaze nakonec se do cílových — či alespoň jiných skutečně bezpečných — zemí dostat. K takovým přesunům budou samozřejmě volit jiné, dosud nepoužívané migrační trasy.
Zimní období
Využitelnost přesunu přes mořské úžiny mezi tureckým pobřežím a ostrovy řeckého Dodekanéského souostroví a severoegejskými ostrovy už nyní slábne, plavba začíná být velmi nebezpečná, síla a směr větru neodhadnutelná a možnost záchrany v případě problémů či ztroskotání slabá. To vede k posilování pozemních migračních tras z tureckého území, které mohou být vzhledem ke geografické poloze Turecka pouze dvě.
Navíc je článek kombinací buď neznalostí, nebo lží.
Řecko totiž musí být odsuzováno. Za to, že vyčerpalo obrovské prostředky na vybudování námořní stráže a nevybudovalo nic. Z 8 zaplacených lodí realizovalo jednu.
Autor zřejmě nikdy nebyl seznámen se systémem ochrany vnějších hranic USA. Ty mají i na hranici s Kanadou /myslím něco okolo 16000 km/, od které nehrozí stejné nebezpečí migrace jako EU od vnějších zemí a která je mimořádně členitá, včetně společných vodních ploch, vybudován systém ochrany svých hranic. Mají jej prostě všude. I na moři. Logicky.
Jen EU zaspala.
Zda záměrně časem vyplyne na povrch.
Je to ale klasické. Místo toho, aby se finance použily na pomoc skutečně potřebným ,tak se krmí pašerácké gangy, "neziskovky" a ekonomičtí migranti.
Je to stejný způsob, jako se "hospodaří" u nás se sociálními dávkami. Těm nejpotřebnějším se dostane minimum.
Oboje za mohutného potlesku "levicových aktivistů".
Tomu já říkám kombinace neznalosti a pokrytectví!
Pospíchalovi se odvolávají na evropskou civilizaci, její hodnoty a právní systém. Přepokládají jako samozřejmou vládu práva a soudobou hmotnou a kulturní kvalitu života. Ale historie první poloviny 20. století, u nás až do roku 1989, a situace ve většině zemí mimo-západního světa demonstruje, že přepoklad samozřejmosti a s ním neohrozitelnosti je iluzí. Svědčí spíše o tom, že evropská civilizace se všemi svými humanistickými vymoženostmi je ojedinělým a vzácným výsledkem inspirovaného tvůrčího společenského úsilí. A zároveň také, že je zranitelná a křehká. Vláda práva, funkčnost právního systému a tím i veřejné správy předpokládá poměrně vysokou úroveň občanské, společenské odpovědnosti a ukázněnosti, která na Západě vyrůstala po mnoho staletí. Vznikla jedinečná forma spojení svobody a řádu. Dobrá kvalita života závisí na obojím - mimochodem, když prezident Zeman ve vánočním projevu mluvil o Skandinavii jako o vzoru, o uvedených předpokladech se letmo zmínil.
Pokud předpoklad občanské odpovědnosti a ukázněnosti u převážné většiny obyvatel se vytratí, pokud vznikne významná menšina, která mu nerozumí a nectí ho, hroutí se vláda práva, funkčnost veřejné správy a kvalita života. Pospíšilovi se zmiňují o bezpečnostní hrozbě masové nekontrolované migrace a mají na mysli nebezpečí teroristických útoků. Věří, že 'rozsáhlé a trvale financované (bezpečnostní) instituce' hrozby zvládnou. Snad; doufejme. Ale ohrožení rozpadu civilizačních předpokladů bezpečnostní orgány vyřešit nemohou. Je záležitostí politické vize a činů - případně nečinnosti, zanedbání odpovědnosti.
Nabízím jiný pohled: Peter Spiegel. Bruselský zpravodaj Financial Times, v rozhovoru se Silvií Houskovou (Hospodářské Noviny 23. 12. 2015) říká:
"... Myslím, že migrační krize zanechá Evropské unii velmi hluboké jizvy. A to nejen proto, že se politika stala celkem nechutnou, se všemi těmi hádkami na summitech a výroky lídrů, ale také proto, že se teď mnoho věcí změní.
(HN: V jakém smyslu?) Podívejte se na Německo. Němci téměř nemají děti, jejich populace se zmenšuje a najednou do té země přijde 1,5 milionu lidí z Blízkého východu, kteří naopak mívají dětí mnoho. Najednou se z Německa stane daleko více multietnická, multináboženská země. Během jedné až dvou generací se tak může kompletně změnit tvář Evropy. A proto vidíme vzestup tolika krajně pravicových stran − Marine Le Penová ve Francii, Geert Wilders v Nizozemsku."
Peter Spiegel mluví jazykem politické korektnosti, který ve FT vládne, ale mluví o týchž předpokladech civilizované 'tváře Evropy', o nichž jsem psal výše. No go zóny v pařížských banlieues, bruselského Molenbeeku i východního Londýna dokumentují nebezpečí. V nich platí právo šaría a nikoliv evropská rovnoprávnost žen nebo osobní svoboda. Převážné náboženství uprchlíků a migrantů, Islám, nezná křesťanské rozlišování mezi věcmi Božími a císařovými, a nerozumí našemu pojetí svobody, a tak muslimové, pokud nejsou nábožensky vlažní, dříve či později, třeba až v další generaci, v naší 'hříšné' společnosti narážejí. Mladí muslimové se nesnaží získat vzdělání a těžko se ve většinové společnosti uplatňují, zůstávají v ghettu a sní o prosazení práva šaría v celém státě. To jsou ti, kteří jsou náchylní k radikalismu.
Pospíchalovi si patrně neuvědomují, že náboženství je nejsilnějším zdrojem identity přicházejících muslimů a že se u mnohých nepodřídí občanské identitě ani po mnoha letech pobytu v Evropě, ani v další generaci. Integrace se nedaří, ze strany mnoha imigrantů není zájem.
O problematice imigrantů vyšla nedávno dobrá empiricky podložená studie Richarda Alby a Nancy Fonerové: "Strangers No More. Immigration and the Challenges of Integration in North America and Western Europe" (Princeton University Press, 2015) . V kapitolách "Immigrant Religion" a zavěrečné píší o obtížné problematice druhé generace. Analýza Alby a Fonerové nezahrnuje současnou masovou migraci, ale jediný úspěšný příklad imigrační a integrační politiky, který uváději, je přísně selektivní Kanadská. Tedy v žádném případě nekontrolovaná.
Pospíchalovi se v záběru stručně vyjadřují k možnostem omezit migrační proud a v uvedených souvislostech zní jejich názor realisticky. Snad bych pouze namítl, že migrační proud vykazuje pozitivní, sebeposilující zpětnou vazbu: úspěšné proniknutí do EU vyvolává další nové pokusy. A především naléhavou pochybnost, zda zde nehrajeme o naši evropskou civilizaci.
Posílám odhad dalšího vývoje v mezilidských vztazích z pera mé známé Češky provdané v Drážďanech:
"S temi ztvrdlymi srdci a nepochopitelnym panickym strachem to pozoruji take. Co si svet o Cesich a Slovacich pomysli, o Madarich ani nemluve! Pusobime (Cesi) jako totalni nacionalisti a sobci - s asi 100 prijatymi utecenci. - Smesne a zahanbujici. Doted jsme sami jen natahovali do EU ruku na dotace.
Bohuzel mi zbylo v Cechach uz jen par pratel a jak z hruzou vidim, asi z nich cast ztratim, vcetne me nejlepsi kamosky, protoze nejsem schopna verit s nimi na "islamske nebezpeci". Typicke je take, ze nejvice nenavisti a podezdreni rozsevaji ti, co sami maji nejvice. Ti hure postaveni se deli a rozdavaji co maji. Vidim s nelibosti, ze utecenci mezi mymi "byvalymi" otevreli obrovskou moralni propast. Skoda.
Takze se mejte radi, rada slysim o kazdem Cechovi, ktery neodlozil humanitu a moralni hodnoty. Stojime za Vami."
No,
když se tak všeobecně přemýšlí o důvodech muslimské radikalizace na Blízkém a Středním východu, mluví se o necitlivých zásazích Ruska a USA a dalších jevech.
A pořád se nějak po špičkách chodí kolem wahhábismu.
Polský intelektuál Stanislav Strasburger, který to tam opravdu zná, líčí, jak v Sýrii po roce 2000 začínají v sunnitských oblastech růst tisíce mešit, které platí Saudská Arábie a kam dodává i své duchovní učitele, kteří tuto odpornou náckovskou verzi islámu šíří.
A nejen v Sýrii.
A mluvíme o "investicích" v řádu miliard dolarů.
((( Ostatně výstavbu mešit a dodání ideologické výbavy SA nabízí i pro příchozí do Evropy - no neberte to! )))
http://www.krytykapolityczna.pl/artykuly/bliski-wschod/20151212/syria-komedia-pomylek-z-fetyszem-w-tle
"v důsledku"
Třetí odstavec má znít:
Pokud předpoklad občanské odpovědnosti a ukázněnosti u převážné většiny obyvatel se vytratí, pokud vznikne významná menšina, která mu nerozumí a nectí ho, hroutí se vláda práva, funkčnost veřejné správy a kvalita života. Pospíšilovi se zmiňují o bezpečnostní hrozbě masové nekontrolované migrace a mají na mysli nebezpečí teroristických útoků. Věří, že 'rozsáhlé a trvale financované (bezpečnostní) instituce' hrozby zvládnou. Snad; doufejme. Ale ohrožení V DŮSLEDKU rozpadu civilizačních předpokladů bezpečnostní orgány vyřešit nemohou. Je záležitostí politické vize a činů - případně nečinnosti, zanedbání odpovědnosti.
V obecné rovině naprosto souhlasím s posledním odstavcem, něco zásadního a základního se bude muset změnit, jinak nás to pohltí. Rozdílný už ale může být pohled, v čem vlastně spočívá ta výzva. Podle mne v otázce nalezení a hlavně zajištění zdrojů pro taková řešení.
Jan Keller se obává, že to zaplatí ti dole. Taková řešení problém nevyřeší, pokud za jeho nedílnou součást považujeme zachování současné životní úrovně běžných obyvatel Evropy. A zásadní změna finančních toků narazí na odpor současných elit. To bude v příštím roce (a možná i dalších letech) robustní výzva pro Angelu Merkelovou, pokud bude chtít hledat humanistický přístup ke stále rostoucímu počtu migrantů a zároveň zůstat v čele CDU-CSU a německé vlády. Pokud by kancléřka našla cestu, jak zvládnou oboje najednou, možná bude potřeba do nového paradigmatu zahrnout i skutečnou, nejen deklaratorní emancipaci žen. I přes jistou nedůvěru k povinným kvótám věřím, že by tenhle lék mohl být účinný nejen na wahhábistické islamisty.
Naopak třeba v USA v tzv. inner cities vznikají rozsáhlé no-go zóny, paralelní společnost, bez jakékoli významné složky muslimů v nich.
Tvorba no-go zón, shromažďování migrantů do ghett, bující radikalizace, vlastní pravidla, nemá primárně (primárně, sekundárně se to potom rádo navěsí) ani tak co do činění s náboženstvím a jakýmisi myšlenkovými vzorci, jako z významnější míry se sociální nouzí a hospodářkou situací, zejména co se týče trhu práce a nezaměstnanosti. Je-li v zemi endemicky vysoká anebo významná nezaměstnanost a vůčihledně ztížené uplatnění zejména nastupující generace v získání jistého pracovního místa, pochopitelně, že bude nezaměstnanost postihovat zejména drtivě ty kteří se jinak liší nebo jsou jinak znevýhodněni. Kteří se pak pochopitelně budou hromadit na jednom místě. Nemajíce perspektivu, možnost čestné obživy, koneckonců ani do čeho píchnout, pochopitelně budou nevražit na většinovou společnost a sahat k tomu nejhoršímu ze svých tradic.
Což je případ zrovna Francie, kde byla nezaměstnanost tradičně vyšší i ve zlatých poválečných třiceti letech, po návratu krize do západních ekonomik na přelomu 70./80. let na úrovni spíš bližší zemím evropského jihu. Ne tak Rakousko, kde do roku 82 byla prakticky plná zaměstnanost (což jsem až donedávna nevěděl, Österreich 1 lze vůbec doporučit k poslechu), od té doby pravda plynule stoupá, ovšem dodnes se pohybuje kolem evropského dna.
Pravdu máte v tom, že pokud má společnost dostatek prostředků, tak se dá vykoupit národnostní smír. Předpoklad je, aby tomu bylo tak trvale, což v současné konstalaci asi není možné.
Rakušané jsou, stejně jako Němci, v případě svých vyjádření ohledně migrace na veřejnosti velmi opatrní. Ze strany vlád a médií je vytvářen tlak na tzv. politickou korektnost. Pokud se však bavíte s Rakušany a oni vědí, že je to jen mezi nimi a vámi, jsou dosti protimigrančně zaměřeni.
Je otázkou, zda tlak na to, aby se lidé báli na veřejnosti svobodně vyjádřit, neboť je jim hrozeno sankcemi, má smysl. Je tím přece přerušena zpětná vazba a politici pak nekonají tak, jak si přejí jejich občané. Což je logicky špatně. Podle toho to taky dnes vypadá.
Nepsal jsem, že ve Vídni jsou no-go zony. Ale že tam začínají vznikat ghetta. Ve čtvrtích, kde žije nejvíce přistěhovalců, dřívějších dělnických čvrtích, kde bývala bašta socialistů, lidé dnes volí Svobodné. Splynutí různých kultur a náboženství se ani tam nepovedlo a pokud starousedlíci mohou, tak se z těchto čtvrtí pakují. Jako u nás. Výsledek je daný.
Mluvil jste o vůli občanů a ta se ve volbách projevila docela jasně, 32,3% je menšina. Mimochodem, uprostřed spolehlivě malá menšina, pokud odpovídá mobilizaci uprostřed aktuální uprchlické krize (kterou v České republice nemáme a utrácíme víc za manévry ke zviditelnění pánů Chovance a Stropnického v břeclavských luzích, než za provoz azylových zařízení).
Dlužíte mi to s tím strachem svobodně mluvit.
Do Prahy by se ti západní nedovzdělaní zabedněnci z Vídně, Berlína, Paříže a Londýna měli chodit učit, učit, jak té muslimské svoloči zakoutit krkem...A takový Konvička by v tom mohl být mistr...
Omezení migrace musí vycházet z toho, že např. v Sýrii zase bude možné žít.
To jsou cíle, ke kterým je třeba upřít síly.
V Australii žije více než 25% lidí narozených mimo ní. Ačkoliv v letošním roce zažila tři teroristické útoky, podpora legální imigrace stále je silná (67%) a neklesá a velká většina respondentů (86%) souhlasí s politikou multikulturalismu. Ale pozor, 'multikulturalismus' v australském pojetí znamená sice toleranci a úctu k různým kulturám, ale zároveň všeobecnou integraci v loajalitě k Australskému Commonwealthu a tím do většinové společnosti. Neznamená existenci do sebe se uzavírajících paralelních společností. (Viz např. dnešní článek ve Financial Times
Ale v Evropě muslimské no-go zóny jsou a liší se od amerických. Do amerických no-go kapes bídy a nezaměstnanosti bez náboženského prvku se policie neobtěžuje ani jít a vyšetřovat krádeže, ani ji její obyvatelé nevolají, spíše se jí obávají. Evropské muslimské čtvrti mají svůj 'řád' a pokud jej přivolaní hasiči nebo zdravotníci (nevědomky) poruší, riskují fyzické napadení. Postavení žen podle jejich 'řádu' není v souladu s evropským právem. Nepochybuji, že mnoho muslimských manželů miluje své ženy a chová se k nim dobře, a že mohou být v soukromí i pod pantoflem, a že muslimské páry si mohou být věrnější, než jejich evropské protějšky, ale jsou i jiné případy. Svědčí o pohrdavém poměru k ženám, zejména nezahaleným.
Otřesný je případ z Rotherdamu. Docházelo tam ke dlouhodobému sexuálnímu zneužívání bílých děvčat mladších 16ti let a policie a místní samospráva, v níž zasedá několik vlivných zastupitelů pakistánského původu, to vědomě přehlížela a potlačovala vyšetřování. Na základě zkoumání reportérů Timesů samospráva sice v říjnu 2013 požádala profesorku Alexis Jay aby objektivně věc vyšetřila, ale její zprávu, předloženou v následujícím roce, odmítla jako nepodloženou. Profesorka Jay zjistila, že od roku 1997 bylo sexuálně zneužito více než 1400 děvčat. Pachateli byli mužové pakistánkého původu, tedy muslimové. Policie, úředníci a novináři se věci vyhýbali z obavy, aby nebyli obviněni z rasismu (pachatelé tímto obviněním vyhrožovali), nebo aby "neurazili muslimy" (ač muslimští policisté považovali obavy za nesmysl). Vraždu jedné z dívek v roce 2010 nebylo možné ututlat, ale soudní proces ji pojal jako izolovaný případ bez souvislostí.
Až v září 2014 ministr pro pro komunity a místní samosprávu pověřil Louise Casey, úřednici ministerstva, aby pro parlament vypracovala zprávu o postupu Rotherdamské samosprávy. Zpráva byla publikována letos v únoru. Nepochybuji, že autorita parlamentu vynutí řešení. (Obě zprávy je možné vyhledat na internetu pod jejich názvy: 'Independent Inquiry into Child Sexual Exploitation in Rotherham 1997-2013', 'Report of Inspection of Rotherham Metropolitan Borough Council'). V celém tomto případě 'no-go' zahrnovalo rasu a náboženství, pachatele dlouho chránila zvrácená oficiální multi-kulti politika. Politická korektnost umožnila ututlání.
Nemyslím, že jednoduché schéma
Ještě poznámku k politické korektnosti. Ve svobodné společnosti je nezbytná. Brání aby výbušná zpráva v televizi nebo bulvárním tisku nevyvolala rasové nepokoje a házení zápalných lahví. Ale měla by rozlišovat a nebránit vážné diskusi ožehavých problému. Bez diskuse a deliberace je demokracie ohrožena.
V Britanii je PC také silná. Ve zprávách o Rotherdamském skandálu (psal jsem o nich výše) se slovo 'muslim' vyskytuje pouze ojediněle v doslovném citátu slov svědka. Některé ideologie jsou neprodyšně chráněny pomocí PC. Multikulturalismus (v kontraproduktivním evropském pojetí) byl nezpochybnitelný až do doby před několika lety, kdy kancléřka Merkelová a poté i premier Cameron pod tlakem reality jej označili za mylný a škodlivý.
Dodnes je v celé EU chráněna genderová ideologie (že pohlaví je věcí volby, nikoliv lidské přirozenosti). Trestem za porušení je společenské vyřazení. Ve vědě se výzkumy odporující chráněné ideologii nedostanou do tisku a nemohou získat grant. U nás v devadesátých letech byl takto chráněn neoliberalismus.
Já vím, je to možná hloupá otázka, situace bezdomovectví vyvolává často spíše depresi, apatii, nebo útěk do alkoholismu, ale zkuste si v té situaci představit ne člověka, který ztratil práci, pak ho opustila žena a poté, co se dal na pití, ho nakonec vystěhoval exekutor i z bytu. Zkuste si v té situaci představit člověka ovlivněného nějakou radikální formou nějaké ideologie či náboženství.
Ta zneužívaná děvčata byla především z chudých a často ještě nefunkčních rodin. Proto tyto rodiny nebyly stavu najít zastání i v těch případech, kdy se o to snažily.
Když se jeden z politiků krajní pravice zmínil o tom, že k takovému zneužívání dochází, skončil před soudem. Když něco podobného řekl Jack Straw, neskončil sice před soudem, ale stal se předmětem odsudků z mnoha stran.
Takže policii je netřeba se divit, plnila politickou zakázku.
Když prý tito muži nemohou bojovat za Asáda, před nímž prý prchají, tak proč nejdou bojovat za EU a kdovíkým podporovanou tzv. "umírněnou opozicí"?
Zde se o této straně konfliktu nějak nemluví.
Dívné. Vypadá do pak, že nejde o debatu, ale uhájení dogmatu, kde je každý argument dobrý....
Často některým národům vytýkáme, že příliš snadno sahají po zbrani. A teď k tomu bez mrknutí, že mají bojovat. Dobře. Třeba někteří bojovat zkoušeli a k ničemu to nevedlo. Mimochodem, takhle nevypadá ideální průprava pro zařazení se do jiné, civilní společnosti. Ono se špatně bojuje proti letadlům, se ztracenými iluzemi a fanatismem. Aspoň rozumnějším lidem, kteří touží po něčem jiném než postavení žoldáka.
Co říci k opakovanému "objevu", že mezi emigranty z oblasti převžují mladí muži. Kdo by mezi nimi měl převažovat? Rodiny s dětmi musí samozřejmě více vážit míru rizika a trápení. Možné řešení zkoušejí muži, mají-li už rodinu, může v jejich představách následovat v případě úspěchu jejich pokusu.
Konkrétní vyjádření prezidenta Zemana v považuji za mimořádně nevhodné. Souhlas mnohých lidí s ním pak za nedostatek přemýšlivosti a sebereflexe.
b) USA, Turecko, Saudská Arábie, Irán a teď i Rusko si tam přihřívají svojí polívčičku - každý z nich chce jiný výsledek války.
Takže možná tahle varianta:
At the end of the meeting, all sides that support a democratic revolution and young Syrian men and women were asked to join the Syrian Democratic Forces (QSD).”
Pro ty, co nevládnou angličtinou překládám závěrečnou větu z prohlášení o založení QSD do češtiny.
"Na závěr našeho shromáždění vyzýváme všechny strany podporující demokratickou revoluci a mladé syrské muže a ženy, aby se přidali k Syrským demokratickým silám."
Problém budoucnosti Sýrie je v tom, aby vítěz či vítězové zajistili, že nedojde k následnému vyřizování účtů. A to může být ještě těžší než donutit vyklidit bojiště.
Pokud dospějí k názoru, že Asadova smrt v posteli jim stojí za mír, je to jejich volba. Ne my dva, ale oni budou při dalším pokračování bojů umírat.
Takhle nějak bych si představoval nejméně krvavou variantu, kdyby to záleželo jenom na mně. Svět ale takto bohužel nefunguje.
Tím nechme to na Syřanech jsem myslel pouze případný soud nad Asadem a cenu za jeho uskutečnění. Situace v Sýrii a vlastně na celém Blízkém Východě je natolik komplikovaná a dávno protkaná cizími zájmy, že žádné "jen syrské" řešení neexistuje. Jde jenom o to, které je nejméně špatné.
Z mého pohledu pro Syřany a s ohledem na potenciální migraci v dalších letech do určité míry i pro nás.
Pan Vorel přece píše: "Situace v Sýrii a vlastně na celém Blízkém Východě je natolik komplikovaná a dávno protkaná cizími zájmy, že žádné "jen syrské" řešení neexistuje."
Naopak jsem se divil (i když jsem to vlastně očekával), že zdejší antiamerikanisté nezačali protestovat také proti Rusku, poté, co Rusko začalo bombardovat Sýrii. Těch obětí je líto.
Určitě lepší nepotrestaný, leč odstavený diktátor než mrtví po vojensky nezdůvodnitelném bombardování, ať už tu kolaterální ztrátu způsobila ta či ona letadla.