Vylíčili jsme poměry, které panují na tak zvané Balkánské uprchlické cestě. Pro účely naší zprávy zcela ponecháváme stranou úvahy o právní situaci běženců či legalitě jejich pobytu v jednotlivých zemích. Jsme přesvědčeni, že mimořádné situace vyžadují mimořádná řešení a že lpění na jednotlivých právních detailech, které pak vcelku popírá samotný smysl právního systému, poškozuje celý evropský hodnotový systém a především celý systém mezinárodně právní ochrany osob na útěku před ozbrojenými konflikty.

Povinnost pomoci uprchlíkům patří k základům evropské civilizace

Jsme přesvědčeni, že právo na ochranu, vycházející z celé civilizační právní i hodnotové tradice i nezpochybnitelně platných mezinárodních úmluv, jakož i právních systémů jednotlivých států, není jen jakýmsi deklaratorním právem, nýbrž právem konkrétně platným bez ohledu na počet osob, které se ho vlivem kataklyzmatických událostí současně dovolávají. Toto právo nesmí být oslabováno partikulárními zájmy jednotlivých států či oportunními postoji politických činitelů, nýbrž musí být důsledněji a systémově komplexně zajištěno v praxi. Tíhu obtíží a rizik na sebe musí brát státy, nikoliv jednotliví lidé, jejichž konkrétní situace, možnosti, schopnosti ani informační deficity je staví především do role pasivního trpitele souvislostí, jejichž důsledky nemohou ovlivnit.

Pokud jde o takzvaný bezpečnostní aspekt, rozumíme, že není radno jej podceňovat. Zajištění důstojného a co nejméně obtěžujícího způsobu opatřování informací podstatných pro vyhodnocení bezpečnostních rizik souvisejících s přicházejícími lidmi, je podstatou role států, které k takové činnosti mají rozsáhlé a trvale financované instituce. Nesmí se však obracet proti lidem, kteří v naprosté většině svého počtu jsou oběťmi válek, institucionálního či skupinového násilí a zneužití státní moci. Státy nepochybně dokáží výrazně omezit bezpečnostní rizika migrace, úvaze na toto téma věnujeme níže odpovídající prostor.

Nelze také opominout často zmiňovaný odpor k převážné části běženců zdůvodňovaný tím, že se z některých hledisek jeví být tak zvanými ekonomickými migranty. Motivace k opuštění vlastní země je v případě takových masových pohybů lidí vždy smíšená a nejednoznačná, protože v nestabilních regionech spolu násilí i materiální bída vždy do značné míry souvisí. Touha vylepšit svůj životní standard není v převažujícím počtu případů míněna jako hledání ještě lepšího zajištění své rodiny, nýbrž jako hledání zcela bazálních možností, jak uspořádat svůj budoucí život, a to, kromě jiných legitimních hledisek, i po stránce ekonomického zajištění.

Nakonec je třeba se zmínit i o aspektu v posledních týdnech zmiňovaném nejhojněji, tedy o argumentu poukazujícím na údajné vyčerpání kapacitních možností evropských států přijímat běžence. S velkým pochopením pro všechny, kteří se na přijetí a začleňování uprchlíků podílejí, je namístě vyslovit o tomto argumentu zásadní pochybnost. Vyčerpává se zcela nerovnoměrně schopnost přijímat uprchlíky některými evropskými státy a některými regiony některých států.

Zkušenosti z migračních pohybů devadesátých let, které — přestože byly početně robustnější - proběhly méně halasně, protože byly v mnohem menší míře zneužívány k pochybným politickým cílům, ukazují, že možnosti evropských zemí sdružených v Evropské unii leží značně výše. Dovolujeme si odhadnout, že ani desetinásobek dosud přijatého počtu uprchlíků v rámci současné migrační vlny by Evropu, její akceschopnost, kulturní identitu, ba ani bezpečnost nemohl ohrozit.

Chápeme však, že může ohrozit křehký konsensus, který v řadě zemí umožňuje vládnout a zvládat nastalou situaci. Politické elity však mají nabízet řešení, nikoliv ustupovat vypočítavým tlakům.

Samozřejmě přijímáme argument, že nelze přijmout každého a všechny, ale jsme přesvědčeni, že meze, při nichž lze s dobrým svědomím tento argument použít, leží jinde než v současné situaci. Je třeba také zdůraznit, že některé státy ležící mimo Evropskou unii nesou zátěž několikanásobně překračující dosavadní rozsah migrace do Evropy, a to dlouhodobě.

Jakékoliv omezení migrační vlny, o nichž v dané době různé státy v různých variantách hovoří, se podle našeho názoru nesmí dotknout nikoho z běženců, kteří už jsou na cestě. Vedlo by to ke třem rovnocenně podstatným destrukčním důsledkům:

1. Pro desetitisíce lidí by to znamenalo obtížně opravitelný zásah do jejich životů, protože již opustili svoji existenci včetně zázemí v zemi původu.
2. Mnozí z nich by po návratu do původních zemí mohli být pronásledováni nebo ohroženi na životě vinou trvajících konfliktů a válek. Znamenalo by to také vznik nových ohnisek problémů, ať už v zemích původu, nebo v předchozích tranzitních zemích, pokud by země původu odmítaly své migrující obyvatele přijmout zpět.
3. A nakonec by to znamenalo také značné znevěrohodnění pozice Evropské unie jako subjektu, který je postaven na právních jistotách a humanistické evropské tradici.

Zajištění základních životních potřeb běženců

Současné institucionální zajištění balkánské migrační trasy je nouzové, provizorní a dlouhodobě neudržitelné. Chybí dostatečná koordinace činností mezi jednotlivými státy, na většině trasy převládá alibistický přístup.

Především z těchto důvodů jsou běženci vystavováni neúměrnému stresu, nejistotě a ohrožení. Každý stát je bezpochyby schopen podat každému z běženců základní informaci o jeho právní i faktické situaci, o směru, kterým bude přes území státu vedena trasa přesunu, o časových náležitostech takového přesunu.

Státy po trase, s výjimkou jednotlivostí, však takové informace poskytují jen částečně a sporadicky, nikoliv plánovitě a rutinně. To vede ke značné nejistotě mezi běženci, která se elektronickou komunikací šíří a způsobuje vznik ohnisek napětí i na vzdálených částech trasy. Tento deficit ze strany států nahrazují na řadě míst dobrovolníci, kteří se role informátorů ujali, ačkoliv právě kvůli tomu leckdy musí čelit potížím ze strany států.

Zajištění nouzového ubytování na trase je zpravidla zajištěno, ačkoliv mnohde spíše nedostatečně a velmi provizorně. Distribuce jídla, pití a teplého oblečení je v převažující míře ponechána na dobrovolnické pomoci, i když je třeba poznamenat, že alespoň v nějaké, byť zcela nedostatečné míře na financování takové pomoci přispívají i jednotlivé státy.

Lékařská péče je převážně zajišťována prostřednictvím lokálních improvizovaných pracovišť Mezinárodního červeného kříže. Organizace lékařské péče však nezohledňuje specifický charakter této migrační vlny — velmi dlouhá trasa, nedostatečný odpočinek ohrožující zdraví dětí a slabších osob, velmi častý, téměř plošný vznik drobných poranění nohou vzniklý nedostatečným obutím a obtížným postupem po trase. Po celé trase jsme se však setkávali s cílenou péčí o akutní případy zdravotního ohrožení, což znamená alespoň dodržení základních civilizačních standardů.

Velkým mezinárodním institucím ovšem chybí pružnost, která by jim umožňovala reagovat na náhlé změny trasy, měnící se počty procházejících migrantů a zejména zhoršující se počasí, které znamená značné ohrožení zdraví všech přesouvajících se osob. Skutečnost, že po trase nevzniká epidemiologické ohrožení, je velmi pozitivní. Nemáme však dostatek informací, abychom mohli odhadnout, zda je to výsledek cíleného úsilí zdravotnických institucí nebo spíše součet všech různých snah o zajištění únosných standardů celkové péče o uprchlíky, do značné míry tedy snah dobrovolnických.

Organizace přesunů po balkánské cestě

Uprchlíci už v posledních měsících mají poměrně dobré zajištění přesunů v rámci jednotlivých zemí balkánské trasy. Pěší přesuny, které byly převažujícím způsobem cestování po balkánské trase, už jsou omezené — popisujeme v této souvislosti jen hlavní migrační proud - jen na krátké úseky kolem státních hranic.

Ochota některých států spolupracovat mezi sebou není příliš velká, ale lze říci, že přesuny autobusem nebo vlakem na sebe, alespoň pokud jde o linii trasy, celkem slušně navazují. Ve většině zemí je přesun placený, v Makedonii a Srbsku je cena za přesun od tábora u hranice k další státní hranici 25 eur. Chorvatsko si přebírá uprchlíky ještě na srbském území, a to na vlakové stanici Šid.

Státem dozorovaná či dokonce organizovaná přeprava uprchlíků znamená — při všech nedostatcích, které by bylo třeba současnému stavu vytknout — velké vítězství rozumu, realismu a lidskosti nad naprostým ignorantstvím, které ovládalo celou trasu ještě před několika měsíci.

Znamená totiž, že všechny státy po trase přijímají situaci takovou, jaká je, a snaží se uprchlíkům jejich další přesun nebrzdit, uprchlíci se tak nacházejí v situaci jakési vynucené legality. Populární argument o nezákonném vstupu na území státu vlastně už nelze nikde na balkánské trase použít, protože uprchlíci překračují hranice s vědomím jednotlivých států.

Abychom ale tranzitní státy nepřechválili, je třeba uvést, že všechny součinnost poskytují především proto, že se chtějí uprchlíků co nejdříve zbavit a předat je dál. Dělají tak jen právě tolik, aby tohoto účelu bylo s co nejmenšími výdaji a obtížemi dosáhli.

Proto samozřejmě mají zájem na tom, aby se v místech vstupu na území státu nehromadili uprchlíci, kteří nemají dostatek peněz na uhrazení přesunu. Většinou bývají majetnější z uprchlíků žádáni, aby zaplatili cestu i těm, kteří peníze nemají. Jak už jsme uvedli výše, uprchlíci nedostávají o přesunu dostatečné informace, což mezi nimi vyvolává zbytečné napětí.

Je třeba ale také zdůraznit, že kromě hlavního migračního proudu jsou na cestě solitéři či lidé, kteří se z různých důvodů odpojili z hlavního migračního proudu. Je velice obtížné odhadnout jejich počet, ale jistě jich budou tisíce, ostatně fungování uprchlického informačního centra v Bělehradě ukazuje, že větší města po cestě se stávají žádaným dočasným cílem řady uprchlíků. Motivace k takovému pozdržení přesunu může být různá — zdravotní, finanční, anebo prostě tkví v touze počkat na přátele či příbuzné, kteří putují se zpožděním.

Rozsah dobrovolnické pomoci: Češi i Slováci hrají nezanedbatelnou roli

Dobrovolnická pomoc na balkánské trase je pozoruhodný jev. Uvážíme-li, že jen z České republiky se na dobrovolnické pomoci na balkánské migrační trase v posledních měsících podílely více než dva tisíce lidí, znamená to mimořádný vzmach občanské aktivity a obětavé pomoci, která zpochybňuje jednoduché mediální stereotypy a narušuje všeobecnou fasádu lhostejnosti, která je ve vztahu k uprchlíkům ještě tou lepší možností ze všech, s nimiž se v poslední době v české společnosti setkáváme.

Česká dobrovolnická účast je poměrově velmi vysoká, myslíme, že skutečnost by stála za hlubší zkoumání. V dobrovolnické pomoci, jako by se oživovalo historické česko-slovenské partnerství, slovenských dobrovolníků je rovněž hodně a přirozeně nejčastěji spolupracují s českými kolegy.

Na balkánské trase lze potkat dobrovolníky z Německa, těch bývá opravdu hodně. Ale také ze Švýcarska, Lucemburska, Francie. Byli jsme trochu překvapeni, když jsme se v srbském Preševu potkali s polským dobrovolnickým týmem, tím spíše, že v Polsku ještě nebyl živý uprchlík spatřen, avšak kampaň mediální nesnášenlivosti lze sledovat v takovém rozsahu, jako by Polsko bylo zaplaveno nájezdnickými hordami.