„Tááák, a teď si tu provedeme cosi jako Rorschachův test bez skvrn,“ říká rozšafně mladá žena, kulaťoučká, jako by dva měsíce přenášela. „Vidíte, mám do týdne porodit, ale musela jsem přijet, protože z dobrovolníků, kteří pomáhají v terénu, sem nikdo nechtěl; sama jsme ze zřejmých důvodů — hi, hi — nikam ven vyrazit nemohla, ale snad je zastoupím,“ pokračuje. „Teďka vám promítnu pět obrázků, a vy řeknete, co na nich vidíte.“ Lidé ve spoře zaplněném venkovském kině se začnou vrtět v polstrovaných seslích vonících novotou. Blíží se akce, do níž budou zapojeni.

„A už tu máme první obrázek,“ povídá. Je na něm vidět prezident České republiky Miloš Zeman. Ze sálu se okamžitě ozve: „Dement,“ odjinud: „Prase,“ smích a další výkřik: „Ostuda národa.“ Na to někdo vykřikne: „Ovládejte se, vždyť to je prezident republiky, sakra!“ Těhotná žena třímající mikrofon říká: „Vida, zvolila jsem to schválně. Názory jsou prostě různé, jeden v něm vidí spasitele národa, sjednotitele, který nás ochrání, druhý burana, který na svém místě nemá co dělat. Tak takhle to bude probíhat.“

Druhý obrázek: plot s ostnatými dráty na maďarských hranicích, z jedné strany policie, z druhé několik uprchlíků. „Co vidíte?“ Ze sálu se ozve: „Ty, co utíkají z války“, „Maďary“, „policii v práci“, „plot“. Osoba s mikrofonem ve snaze o vtip podotkne: „Včera jsme se dověděla, že by se slovo plot vůbec nemělo říkat, že to není politicky korektní. Mělo by se říkat brána s dlouhými postranicemi, případně protihluková stěna. Máme sice v Evropě svobodu slova, ale slovo plot už není v některých zemích povoleno.“

A pokračuje: „Je to o tom, co vidíte. Něco, co brání někomu ve vstupu, anebo něco co tu nemá bejt?“ Z publika se ozve rezolutní: „Něco co tady nemá bejt.“ A po chvíli: „Je to manipulace! I kdyby přišli všichni, co sem chtějí, vzroste procento muslimů v Evropě ze čtyř na pět procent.“ Výkřiky nesouhlasu, hluk.

Třetí obrázek: skupina uprchlíků, před nimi přetékající odpadkové koše. Na otázku: „Co vidíte?“ přichází rychle poznámka: „Festival po třech dnech.“ Po několik výkřicích opět mladý muž, který před chvíli varoval před islamofobií, řekne: „Vidím Evropu, která se nedokáže postarat o úplnou prkotinu.“ Strhne se nesrozumitelná hádka, kterou ukončí žena slovy: „Já tu svou přednášku ukončím, jestli se mi tu budete takhle hádat.“

A pak se jme vysvětlovat: „Jsou to lidi z úplně jiného kulturního prostředí, vůbec nenosí baťohy... Jak bych to řekla, nejsou to skauti, proto nosí jenom igelitky. A říkají si: musíme se tam rychle dostat, šup, šup, šup, šup. Představte si, že by vám někdo slíbil zadarmo dovolenou na nějaké chatě v Alpách, kde vám všechno zaplatí... No a oni byli takto nalákáni Merkelovou: pojďte sem, přijmeme vás,“ pokouší se vykonávat osvětu.

Ale jedeme dál: „Co vidíte na tomto obrázku?“ přepne na snímek částečně se potápějící lodi přeplněné těly. Ozve se: „Evropu, která se potopí s muslimama,“ „zoufalé lidi k smrti vystrašené.“ Žena s mikrofonem pak kvapně zopakuje fragment další odpovědi: „...do Evropy“, na další nepočká a řekne: „No ve skutečnosti se díváte na už potopený člun, kde lidi nepřežili, to už jsou prostě jenom těla.“

Ihned pokračuje beze změny intonace: „Těch cest do Evropy vede několik, já vám teď ukážu jednu mapu: přes Středomořskou cestu sem proniklo sedm set tisíc lidí a zahynulo 3200, ale to jsou jen ti, o kterých víme, spousty těl se nedohledají nikdy.“

A už promítá poslední obrázek, jedná se o snímek dobrovolnice z pražského hlavního nádraží s cedulkou REFUGEE ASSISTANCE. Ozve se zcela nepravděpodobné: „Hrdinka,“ dětský hlásek zvolá: „Stopařka, zastavuje auto“, pak někdo řekne: „slečna z hlavního nádraží v Praze“. Moderátorka s mikrofonem shrnuje ohlasy, znovu se pokoušejíc vtipkovat: „Ano, slečna pomáhá uprchlíkům na hlavním nádraží v Praze: někdo vidí hrdinu, někdo kandidáta na Darwinovu cenu, někdo vidí potrefenou slečnu, která nemá co lepšího na práci.“

Těhotná osoba se ještě marně snaží vysvětlit, že uprchlíků přichází „tak mnoho“, neboť cesta do Evropy je přespříliš levná. Nesmyslné údaje vzápětí vyvrátí Salman Hasan, který se posléze nadšeně účastní protiislámské propagandy. Těhotná žena s mikrofonem se zajíkavě brání, že se jedná o údaje europoslance Zdechovského. Nepomůže tím ale ani sobě, ani jemu.

Když promítá videoklip, na němž se europoslanec Zdechovský pokouší vysvětlit, jak vše Evropa zvládne razantním postupem, někteří lidé se jeho snaživeckému výstupu smějí. A ozve se také zvolání: „Hanba Evropské unii!“ Rorschachův test bez skvrn tak končí hlubokými rozpaky pořadatelů.

Pokročile těhotnou osvětovou pracovnicí byla Jitka Fialová, členka KDU-ČSL, místopředsedkyně mladých křesťanských demokratů v Jihočeském kraji a spolupracovnice europoslance Tomáše Zdechovského. Po jejím extempore pokračuje program na plakátku inzerovaný slovy „ojediněle nejednostranná diskuze o migraci s exkluzivními hosty“. Ale nálada už není a nebude tak mile pospolitě nenávistná, jak snad organizátorky původně doufaly.

Konvička se asi stane muslimem

O tom, že se koná v Polné u Jihlavy beseda Uprchlíci a Evropa 2, jsem se dověděl náhodou. Přítel mě upozornil, že akci organizují spolupracovnice europoslance Zdechovského z KDU-ČSL, v jehož účast jsem doufal, neboť program sliboval i „speciálního hosta“. V panelu měli vystoupit také Ivan Langer a Martin Konvička.

Dále plakátek inzeroval Muhameda Abbáse, ředitele nikoho nezastupující Muslimské unie ČR, požárníka Jiřího Vítka, někde představovaného jako předsedu Unie bezpečnostních složek, jinde jako představitele organizace Patrioti, a Salmana Hasana, uváděného jako exmuslima, ředitele humanitární organizace International Christian Outreach Ministry, která patrně zastupuje především jeho osobní zájmy.

Akce okázale manifestující záměr šířit nenávist proti skupině obyvatel, pořádaná ze všech míst, co jich jen v českých zemích máme, zrovinka v Polné, mě neodolatelně vábila. Objednal jsem si nocleh v Penzionu u Hilsnera a vyrazil v pondělí odpoledne v Brně na vlak.

K budově nedávno opraveného kina jsem přišel zhruba patnáct minut po ohlášeném začátku akce. Hlediště bylo obsazeno asi ze čtvrtiny, sedělo v něm zhruba padesát lidí: více, než jsem doufal, méně, než jsem se obával. Na pódiu se konala úvodní vystoupení hostů.

Abbáse jsem zmeškal, aniž bych, jak se posléze ukázalo, o cokoli přišel. A Langer bohužel nedorazil, v panelu ho nahradil Jiří Payne. Ve vystoupeních zaznívaly předvídatelné propagandistické zkratky, Paynův protievropský konzervatismus, Konvičkovo neurotické, obhroublými osobními ataky protkané šovinistické plácání, Vítkova obrana národních hodnot definovaných pivem, buřty a nenávistí, a — vzhledem k poměrům panujícím na pódiu — důmyslné protiislámské štvaní Salmana Hasana.

Vzorec programu tak byl dílem okamžiku jasný. Muhamad Abbás, který tu měl reprezentovat Konvičkovými slovy „prolhané muslimy“, pronesl nějaký ničím neověřený, patrně z nějakých radikálních islamistických konspiračních webů vyčtený nesmysl (Saúdská Arábie přijme dva miliony uprchlíků!), a na to mu odpověděli Hasan či Konvička nějakou citací Koránu líčící islám jako krvelačné náboženství. Teologická debata nadšených amatérských fundamentalistů.