Být humanisticky vstřícní k lidem hledajícím pomoc a bezpečí a zároveň důsledně vyžadovat dodržování zákonů ode všech, domácích i přistěhovalých, to je řešení současné těžké situace. Jan Šícha nepouští humanistický étos a zároveň pojmenovává věci pravdivě. Nepotřebujeme zdvořile lhát, chceme-li být demokraty.

V dubnu bylo v Palermu zatčeno 15 muslimů ta to, že během plavby přes Středozemí naházeli do moře 12 křesťanů. Zbytek křesťanů se zachránil, jenom díky tomu, že se jim podařilo ubránit.

Abraham Ukbagabir napadl v srpnu nožem matku a jejího syna v Ikei ve Švédsku. Jako důvod uvedl, že se tak rozhodl protestovat proti rozhodnutí neudělit mu asyl a deportovat ho do Itálie, kde měl povolení k pobytu.

M. Kamara přešel do imigračního centra v Pelagonii v červnu. Do dvou měsíců stačil zavraždit kvůli fotoaparátu, mobilnímu telefonu a bačkorám manželský pár na penzi.

Změnilo to něco?

Británie. Asylant z Iráku. Posadil se za volant bez řidičského průkazu. Způsobil nehodu. Byl vyhoštěn? Nebyl.
Takže co udělal? Ano, sedl za volant a opět bez řidičského průkazu. Tentokrát zabil devítileté dítě. Vyhoštěn nebude, má lidská práva.

Ten exhibicionista z Austrálie, co překazil regatu, potencionálně ohrozil životy lidí, dostal několik měsíců, ale také nebude ve jménu lidských práv vyhoštěn.

Našla jsem před časem na Webu, něco o vykradené pumpě v Německu. Vybílili ji migranti - alkohol a cigarety. Bylo na rovinu řečeno, že deportováni nebudou. Ptala jsem se na to německého kolegy, vysvětlil mi, že deportace je drahý špás.

Znásilnění? Jak psinézní.
http://denikreferendum.cz/clanek/21142-kdo-konecne-znasilni-ty-nase-zeny

Podívejte se na datum, kdy to bylo zveřejněno. Den potom, co bylo publikováno, že sedmdesátiletá Mercedes Ibanez byla nejen podřezána jako ovce a následně vyhozena z okna, ale ještě před smrtí znásilněna.
Reakce pravověrného levičáka. Cha, cha.

O necelý měsíc před tím oběhla svět správa, že škola v Bavoří poslala rodičům dětí dopis, ve kterém je nabádala, aby dcery nenosily minisukně, halenky na ramínka, neb vedle školy je ubytovna pro asylanty a mohlo by dojít ke "kulturnímu nedorozumění".
Reakce pravověrného levičáka. Cha, cha. J

V dva měsíce před tím oběhla svět zpráva, že osmnáctiletý Guled Mohamad dostal za brutální znásilnění ani ne dvanáctileté 180 hodin veřejných prací. Pro srovnání Harry Taylor dostal za to, že nechal ve veřejných prostorách letiště ateistické materiály 100 veřejných prací a podmínku.
Reakce pravověrného levičáka. Cha, cha.

Že 34letý Somálec znásilnil na parkovišti ženu takovým způsobem, že to nepřežila a pokračoval v "činnosti" i po její smrti (mimochodem nebylo klasifikováno jako vražda a deportován nebude, byť má na kontě seznam přestupků dlouhých jako moje ruka)?
Reakce pravověrného levičáka. Cha, cha.


Po celé Evropě páchají cizinci 4krát až 5krát více vražd a znásilnění než domácí.
Za dvěma ze tří znásilnění v Oslu jsou muslimové. Vedou Somálci a Iráčané. Uni Wikan nabádá krajanky, aby se více zahalovaly, když teď mají tu údajně báječnou multikulturní společnost, nemohou se přece chovat jako dříve.
Za třemi ze čtyřech znásilnění v Kodani jsou muslimové.
Reakce pravověrného levičáka. Cha, cha. Kdo nám konečně znásilní naše ženy?



Otevřeně řečeno, nechtěla bych si vybírat mezi pravověrnými levičáky a konvičkovci, ale pokud k tomu výběru budu donucena, budu brát konvičkovce.
Odporná míra nenávisti a neuvěřitelný primitivismus na obou stranách, ale nenávist konvičkovců není alespoň namířena proti mně osobně.

Když dělala Wikan výzkum v Ománu v 70tých letech, zjistila, že ženy nejenže vyházejí ven pouze zahalené v dlouhé abáji a s obličejovou maskou, ale ani takto zahalené se nikdy nevydávají na hlavní ulici a nebo tržiště, ale pouze se plíží postranními uličkami.

Jaký definovala Mernissi hlavní rozdíl mezi naší civilizací a arabským světem? To, že ulice je u nás veřejný prostor, v arabském světě je ulice prostorem mužů. Žena nemá na ulici, co pohledávat. Jak je všeobecně známo, opravdu ctnostná muslimská žena opouští domov pouze dvakrát v životě. V den své svatby a v den své smrti.
Žena je na ulici vetřelcem a jako s takovou se sní také zachází. Proto chodí zahalená, snaží se být neviditelnou. Proto je tak důležitá škola. Dívka, která chodí do školy jde do školy a ze školy, tedy jde dvakrát denně po ulici.
Že to psala Mernissi před 40ti lety? Ano, ale ono se to od té doby příliš nezměnilo.

Autorka knihy "Mužům vstup zakázán" popisovala dost barvitě, jak byla na ulici v Jordánsku obtěžována i za doprovodu manžela a jak nepříjemné pro ni bylo se po ulici pohybovat. To je pár let stará kniha.

Téměř 100% Egypťanek má zkušenost se sexuálním obtěžováním a 60% Egypťanů se přiznává, že ženy na ulici obtěžuje. V jiných zemích regionu to není lepší.

Holandsko zažilo vlnu sexuálního obtěžování žen na plážích
mládeží marockého původu. V Británii jak levice, tak pravice uvažuje o oddělených vagonech pro ženy.

Kolik jsme měli různých skandálů na Západě s imámy, kteří hlásali, že nezahalená žena je oprávněně předmětem obtěžování?


3 ze 4 muslimů v Nizozemí věří, že ženy v Evropě mají příliš mnoho práv a svobod. Co chcete dělat s tímhle?

I když nevím, co vy vnímáte jako pravověrný. Přesto zásadně protestuji proti jakémukoliv zlehčování problémů s migranty. Naopak.
Chtěl bych aby z veřejného prostoru zmizela tzv. politická korektnost, což je dnes už synonymum pro cenzůru.
Její původní smysl totiž dávno zmizel a teď je to lakování problémů na růžovo. Nejlepší nahrávky na smeč ultrapravici. Dnes už mají informace rychlejší pohyb a to, co se dalo dříve zatloukat, dnes vyjde rychle na povrch.
A navíc si nemyslím, že by politická kokektnost byla problémem jen levice, jak je jí podstrkováno. Merkelová není levíčák a ani Brusel není v područí levice.
Takže díky za médii /u nás hlavně nelevicovými/ utajované informace.
A nebojte se levičáků. Všichni nejsou takoví, aby jste musela hledat ochranu u Konvičky. Zde, zaplaťpámbůh, není reprezentativní vzorek levice /včetně mě/.

není jednoduchou záležitostí. Mnohdy si žádají trpělivou a namáhavou strategii objasňování funkce liberálně demokratického režimu.
Otázkou je, které levicové či pravicové strategie jsou vhodnější k léčení panických reakcí občanů obdařených nedůvěrou v možnosti demokratického režimu.
V postkomunistickém prostoru jde o otázku natolik žhavou, že volajícími po hašení konvičkou se to tu jen hemží....... bych dodal.

Na příspěvcích L. Vytlačilové mě zaujalo několik sdělení, na něž reaguji níže.
Arabští muži jsou zvyklí chovat se násilně k ženám. Skoro bychom se měli ptát, proč tedy ze svých „zaslíbených“ zemí odcházejí do Evropy? Jenže ono je to trochu jinak. Zaprvé většina imigrantů je mladých a také mladí Evropané jsou daleko rizikovější co se agresivity týče než jejich starší spoluobčané nebo než ženy. V muslimských zemích nacházejí mladí muži jen velmi těžko příhodné volné partnerky. K tomu je tíží vlastní nezajištěnost. Přestože jsme informováni o postupu radikálního islámu, je skutečností jistá forma rozsáhlejší sekularizace a s ní spojená atraktivita Západu (Evropy) jako svobodné společnosti. Je ovšem třeba vzít v úvahu jinou kulturu příchozích a její projevy. Také neřídké velmi trpké zkušenosti příchozích. Což ovšem neznamená generální pardon. Naopak, jak se často uvádí na příkladu New Yorku svého času, základ prevence kriminality spočívá v netolerování ani drobných deliktů. Mělo by se to vztahovat např. na graffiti. Prostě zřetelná platnost pravidel.
Celkově mám pocit jistého deja vu. Podobně bylo před 26 lety po amnestii prezidenta Havla. Možná, že bychom už měli být z takových zkušeností poučenější. Při přípravě na to, co nastupuje záhy po projevené vstřícnosti. Také však na hraní onou kartou: „Vidíte!“ a „Já to říkal!“
Nemám rád ani různé formy točení se „korouhviček“. Ano, umějme uznat omyl, ale nenechme se ovlivnit vlnobitím zpráv jediného typu.
Řeknu to na rovinu, i když mě může někdo označit za cynika. Je to otázka užití příhodného zoomu. Je v pořádku, když při vyslovení slov dění v Indii (má už dost přes miliardu lidí) bude nejčastější asociací konkrétní „vražedné znásilnění“? Je zajisté dobře, že případy v navenek puritánské zemi (kde vznikla Kámasútra) budí rozruch, bylo by však vůbec myslitelné, že by nebylo možné najít nějaký takový případ, aby dostal publicitu? Podobně v téže zemi např. o upalování vdov. V době prudkých proměn milujeme stereotypy. A pak je tu Česko, země klecových lůžek. A bude Kolín (nad Rýnem) s katedrálou, u níž probíhá to osahávání. (Nešlo by to spojit taky s kněžími?) Upřímně řečeno, byl by zázrak, kdyby doopravdy došlo v poslední době v Německu k ojedinělému znásilnění ze strany přistěhovalce. Je tedy logické, že L. Vytlačilová má obdobných případů po ruce celou řádku. Vzpomeňme si ještě na náš ráný případ výsměchu Americe, za její posedlost „harašením“, či za případy zřizování oddělených koupališť. No jo, oni tam tuto „naši“ čerstvou zkušenost mají už dlouho, vlastně od začátku. Mezi Němci a Syřany bude nejspíš méně rozdílů, i emočních, než mezi lidmi původem z Irska a z Afriky. A když jsme už u těch kulturních rozdílů, ty platí také v čase. Třeba nbaše bujaré podnikové oslavy 80. let se také neobešly bez četných případů „harašení“.
Uvedené není ani pro imigraci, ani proti. (Ani pro Spartu, ani pro Slávii.)

Líbí se mi, jak to napsala Lenka Vytlačilová. Děkuji. Také se mi v posledních dnech opakovaně vybavil zmiňovaný článek Lukáše Senfta.

Z článku jsem poněkud konsternován. Levice upozorňuje na zóny bezpráví? Jako bych žil na jiné planetě. Má to být pokus o přisvojení si zásluh, nebo další variaci na téma, že muslimové jsou nejčastějšími oběťmi násilí ze strany muslimů? A kdo čeká na vraždu? Co tím chtěl básník říci? Že si pravice chce vyrobit kauzu pro odstranění demokracie, aby přestalo přijímání migrantů, které je demokraticky v rozporu s vůlí většiny občanů? Nechápu. Já myslím, že je v Evropě už několik nevyužitých případů, u nichž může začít levice dokazovat, že jde o dílo tajných služeb. Každopádně mi to připadá jako mlžení tváří v tvář nepohodlnému tématu.

stále větších kotrmelců, jejichž snahou bude neztratit tvář.

Třeba na Britských listech se hned objevily statistiky, kolik znásilnění ročně spáchají Češi nebo "Árijci".

Nicméně, jakkoliv to zní nepatřičně, toto není hlavní problém. Ten spočívá v situaci, kterou der Spiegel shrnul ve větě, že skupiny pachatelů strážníkům bránily v pomoci obětem volajícím o pomoc.
To je katastrofa.
Něco mnohem horšího, i když to zní také nepatřičně, než se stalo v Paříži.
Je to ztráta státního monopolu na násilí.

Použitá Prantlova "figura" o tom, že německý azylový zákon nechrání lidi páchající kriminální činy a umožňuje jejich vyhoštění, bohužel dost kulhá.
Vždyť ti "lidé ze severní Afriky", kteří podle zpráv přijeli před dvěma roky, páchají u katedrály kapesní kriminalitu, jak sám autor článku dosvědčuje, ale vyhoštění nebyli.
Je to příliš drahé a složité.

Základní hospodářskou jednotkou v rámci západního křesťanství bylo panství. Základní pracovní jednotkou chlop s pluhem. Křesťanství navíc nemělo rádo sňatek mezi bratrancem a sestřenicí. V důsledku toho zmizela na území západního křesťanství klanová společnost před staletími. Klany přežily na periferii - skotská vysočina a na pasteveckém Balkáně. Sňatky se uzavíraly pozdě (raný novověk 26 - 28 let) a mnoho lidí sňatek nikdy neuzavřelo. Vdovy mívaly poměrně velkou svobodu (V Anglii mohly mít volební právo - Anna Clifford měla dva volební hlasy a byla šerifem ve Westmorlandu).V Walesu a Irsku nebyly nemanželské děti až takovým problémem. Pokud byly uznány otcem, dědily. Rozvod byl možný ve Walesu dohodou až do vlády Jindřicha VIII. Skandinávie měla manželství na zkoušku. Narodilo se dítě, uzavřel se sňatek a dítě se zapsalo do matriky - vše v pohodě. Manželství bývalo o majetku, to znamená, že pokud se narodil požadovaný počet dětí, mohlo se stát, že manželé šli vlastní cestou, každý si našel partnera podle svého vkusu. Nesmělo se to dělat velmi okatě, ale tolerovalo se to. Chudí lidé žili běžně na psí známku. Počestná panna nemusela být nutně děva, která neměla mládence, leckde stačilo, že byla z početné rodiny a neprostituovala se.

V arabském světě naproti tomu zůstala zachována pastevecká společnost a tedy i klan. Islám preferuje sňatek mezi bratrancem a sestřenicí ze strany otce. To trvá do dnes a přináší to problémy s řetězovou migrací. Jeho rodina se přistěhuje do Evropy, on má místní školy a umí místní jazyk, ale nevěsta se přiveze ze země původu, takže se doma pořád mluví jazykem původní země i v druhé či třetí generaci.

V jednom anglickém textu ze 17. století jsem našla větu, že někteří jsou přespříliš přísní, neb tvrdí, že počestná žena by měla z domu vyjít třikrát za život (křtiny, svatba, pohřeb), ale to bylo jednou jedinkrát, kdy jsem na něco takového narazila (a není jasné koho autor cituje, jestli to nebyl někdo jižně od Alp). Tvrzení, že žena nemá vycházet z domu je v arabském světě normální. Sňatky se tam uzavíraly a uzavírají brzo a vstupovali do nich téměř všichni. V Evropě byl kanonický věk pro dívky 12 let, v arabském světě se i dnes najdou pětileté vdovy. V Evropě to momentálně způsobuje právní potíže. On dostane asyl, požádá o to, aby si mohl přivést manželku a ono se ukáže, že manželka je těhotná a je jí 14 let, což je u nás na kriminál. Ta společnost byla/je segregovanější, žádné taneční večírky, kde se mládež pod dozorem starších seznamovala. Ona si tam často spíše tchýně vybírala snachu, než muž manželku. Je tam jiné pojetí cti , které platilo také pro zbytek Středozemí. Souvisí to s klanovou společností. Za zavřenými dveřmi se může dělat leccos, ale nesmí se to provalit, neboť vina za skutek jednoho padá na celé příbuzenstvo. Vraždy ve jménu cti, je něco, co jsme na sever od Alp neměli. Pokud manžel přistihl nevěrnou manželku při činu a na místě ji zabil mohl často vyváznout bez nějakých velkých problémů (vis. “Manželství po italsku“), ale předem připravená vražda se netolerovala. Většinou se manželka pouze vyhnala (její rodina jí zpravidla nepřijala nazpátek). Je pravda, že Jindřich VIII dal popravit dvě nevěrné manželky, ale koho on nedal popravit? Dvě manželky posledních Kapetovců (14. století) obviněné z cizoložství skončily ve vězení (údajní milenci byli popraveni), manželka sjednotitele Walesu (13. století) přežila (milenec popraven), manželka dánského krále (18. století) také skončila ve vězení a ne na popravišti. A rozhodně manželku nezabíjela její vlastní rodina.

Opravdu bych doporučovala vzpomínky na dětství Fatimy Mernissi a knihu “Mužům vstup zakázán.” Mernissi popisuje mládí v harému. Město, zámožná rodina, veliký dům, nádvoří s bazénky. Její rodiče a bratr, teta s manželem a dětmi, rozvedené tety, služebnictvo… Spousta lidí, žádné soukromí. Dveřník, který dbá na to, aby ženy zůstaly doma. Rádio a telefon na zámek, aby se k nim nedostaly ženy. Dokáže si někdo představit evropskou rodinu, kde by byl telefon na zámek, aby se k němu nedostaly ženy? Tak jednou za rok jde celá rodina za město na piknik, občas se jde do kina. Celá rodina ve štrúdlu, ženy se závoji přes obličej, v kině se kupují čtyři řady, dvě pro rodinu - jedna řada prázdná před rodinou, jedna za rodinou. Nikdo nám nebude osahávat naše ženy!

Druhá kniha popisuje naprosto jinou dynamiku arabské společnosti. Jordánsko, město, středostavovská rodina, jedna dcera vysokoškolačka, druhá středoškolačka. Ženy sedí v ženské části restaurace (jak jinak) a kamarádka zachází s číšníkem jak s naprostou onucí. Ten nemůže ani pípnout, aby dámu neurazil. Jen, co vyjdou na ulici situace se obrací, z dam je lovná zvěř. Ženy z rodiny se nemohou společně někam vydat. Vždy některá musí zůstat doma, co kdyby se vrátil nějaký muž. Kdo by ho obsluhoval? Jedna z dcer si sedla zahalená od hlavy až k patě k počítači v internetovské kavárně, za chvíli tam už byl její bratr - hybaj domů, někdo ze známých ji viděl a okamžitě udal. Šly do bazénu, kamarádka natáhla burkiny a zalezla do vířivky, do bazénu ani v burkinách. Teď do místnosti vstoupil muž se smetákem, kamarádka autorku prosila, ať to neříká její rodině, neb by ji podruhé už do bazénu nepustili. Zrušení zasnoubení znamená problém. Neviděl ji on bez hidžábu? Neznamená to nutně, že ženy jsou utlačované. Ono to, že by žena neměla vycházet také znamená, že pokud se rozhodne jít žena na nákup, muž se musí zvednout a jít často “k své velké radosti” s ní. To že čest rodiny závisí do veliké míry na chování žen v rodině, také znamená, že muži jsou velmi zranitelní, neboť jejich čest nezávisí na tom, jak se chovají oni sami, ale na tom, jak se chovají jejich ženy.

Co jiného jsou arbitráže podle muslimského práva?
Manžel Vás bije? To jste jistě špatná muslimka. Čím jste se provinila, že Vás manžel musí trestat?

On bije manželku, ale co s tím mám dělat? On říká, že je to jeho kultura.