Uprchlíci se stali očekávaně ústředním tématem vánočního projevu prezidenta Zemana a také novoročního projevu Angely Merkelové. Rozdíl v obsahu jejich sdělení však nemohl být větší. Na jedné straně upocený Zeman věčně strašící občany ve své jediné naději, že právě uprchlická karta jej, po všech ostudách vlastních i jeho nejbližších spolupracovníků, opět vynese v příští volbě na Pražský hrad.

Na druhé straně odhodlaná a optimistická kancléřka Merkelová, nesčetněkrát děkující spoluobčanům za jejich pomoc uprchlíkům v loňském roce, opět zopakovala, že Německo jako silná země uprchlickou krizi zvládne a uprchlíci vlastně představují pro společnost příležitost do budoucna. A právě tato poslední věta je, zdá se, platná také pro nás.

Mnohem větší obavu než milión uprchlíků v EU v roce 2015 představuje vývoj společností Visegrádské čtyřky. Orbánovské Maďarsko systematicky porušuje svobodu slova, nezávislost soudů, mění ústavní pořádek, dusí občanskou společnost a také pošlapává práva žadatelů o azyl, takže s ním již Evropská komise zahájila příslušná řízení.

Kaczynského Polsko se zjevně nechává u Dunaje inspirovat — bleskurychle ochromilo činnost Ústavního soudu, změnilo vedení tajných služeb a „znásilnilo“ nezávislá veřejnoprávní média novou pravomocí ministra státního pokladu odvolávat šéfy veřejnoprávní televize a rozhlasu. Nezbývá než držet palce, aby nadcházející slovenské parlamentní volby nerozhodla početně naprosto nevýznamná uprchlická otázka tak, že by Smer Roberta Fica dostal od voličů podobně širokou podporu jako polské Právo a spravedlnost nebo maďarský Fidesz.

Není pochyb o tom, že řada českých politiků vzhlíží k Orbánovi a Kaczynskému s obdivem a stále opakují lživou mantru, jak v uprchlické otázce celá Evropa dává Orbánovi za pravdu. A  objektivně vzato, není ani důvod, aby tristním maďarským nebo polským vývojem neprošla také česká demokracie. Uprchlická hysterie, také tedy bez skutečných uprchlíků na našem území, dosahuje svého vrcholu. Zeman, Klaus, Babiš a další budou bezpochyby obavy lidí stupňovat novými a novými nepravdivými výroky. Například tím posledním z Hradu, jak celou migraci do Evropy řídí Muslimské bratrstvo (zřejmě se zrovna hodil název této organizace).

↗

Média jsou u nás čím dál více skupována českými miliardáři, kterým se jistě bude zamlouvat přehlednější terén, méně demokratických debat a větší mediálně nepokrytá „spolupráce“ politiků a byznysu. Vidím snad jedinou naději, že by u nás takový scénář nemusel nastat — a to v progresivním křídle v ČSSD kolem premiéra Sobotky a v konzistentní křesťansko-demokratické a křesťansko-sociální politice KDU-ČSL. Nelze však po příštích volbách ani zdaleka vyloučit nějakou českou obdobu situace Fidesz—Jobbik a dobu „temna“ na mnoho let dopředu.

Zpět k Merkelové

„Uprchlíci jsou šance do budoucna,“ prohlásila kancléřka Merkelová první den roku 2016. A paradoxně to platí také pro nás. Je jen málo témat, která zaměstnávají, spojují či rozdělují členské státy EU více než téma uprchlíků. A je to také unikátní příležitost pro nás, jak přesměrovat rétoriku a obsah politických debat a řešení směrem od Maďarska k Německu, Rakousku a Bruselu.

Právě razantní změna uprchlické rétoriky, chcete-li tváře migrace u nás, hledání konstruktivních společných řešení s partnery v Bruselu, Berlíně nebo Vídni a víceméně očividná ignorace autokratů v Maďarsku a Polsku minimálně v otázce uprchlíků, by byla cestou ke znovuzískání respektu a vylepšení vyjednávacích pozic v rámci EU v řadě jiných důležitých otázek.

Samozřejmě to nepůjde bez toho, abychom skutečně nezanedbatelný počet možná několika tisíc uprchlíků na své území přijali. Premiérův projev 17.listopadu byl výborným začátkem, souhlas vlády s přijetím iráckých křesťanů dobrým pokračováním. Ale to samo o sobě nestačí a zejména v ČSSD musí proevropský, humánní a prodemokratický směr jednoznačně převážit, abychom unikli z temného visegrádského pytle. Společnou fotku s Orbánem, Ficem a Kaczynským by měl Bohuslav Sobotka zřejmě jen nerad vystavenou kdekoli za rámečkem nebo v novinách.

Autor je ředitelem Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU)