Tím mocněji ale sílí jiné nebezpečí — že své společenství zlikvidujeme sami. Všechny ty nacionální bojůvky halasící proti odlišnostem mohou velice snadno přejít k sebepozření: po cizácích se budou likvidovat vlastizrádci, pak třeba bezdomovci a lidé na sociálních dávkách a během chvíle překročíme hranici, za níž už návrat není proveditelný. Když z demokratického společenství vyloučíme jednu skupina, celá šíře rovnosti se začne ukvapeně zužovat.

Letošní projekt Deníku Referendum se pokusil podpořit opačný směr. Přijal sloupkaře a jednu novou redaktorku pocházející z tak zvaných zemí Třetího světa. Cílem je poskytnout rovnocenný hlas těm, kteří by jinak nebyli vyslyšeni. Upevnit místo té části společnosti, jíž se tak často a rádo upírá účast.

Během půl roku se naši noví autoři účastnili diskuzí, byli hosty rozhlasových, televizních i internetových pořadů. Čeština tak sice i nadále postrádá přátelské synonymum ke slovu „cizinec“, ale činí alespoň malé kroku k jejich zastoupení. Proč je to nutné? Protože byl rok 2015. Bylo načase! Snad rok 2016 přinese mohutnější zesílení hlasu všech částí bez účasti.

Život bez domova devastuje zdraví i duši. Cesty k nápravě známe

Fatima Rahimi se kromě autorky názorových komentářů stala i členkou redakce. V tomto textu analyzuje společně s psychologem Pavlem Jarošem důvody bezdomovectví mladých lidí a nastiňují i možná řešení.

„Mladí lidé bez domova nemají mnoho životních zkušeností. Neměli je jak získat, většinu života strávili v dětských domovech nebo v neúplných rodinách, kde skoro nic nefungovalo. Mají vzdělanostní a hlavně výchovní deficit. Jsou naivní a mají sklon podceňovat rizika. Méně zvažují následky svého jednání.“

Ať uprchlíci vyrábí zbraně, před kterými utíkají!

Pohled za mediální obrazy útočící na první signální předkládá i ve svém příspěvku k uprchlické krizi. Ve skutečnosti se totiž jedná spíše o krizi tržní, v níž hraje mocnou úlohu obchodování se zbraněmi. Ani Česká republika nemůže mít čisté svědomí a tvrdit, že problém běženců se nás netýká.

„Z uvedených dat vyplývá, že Česká republika zvýšila vývoz zbraní: celkově za ně utržila 11,8 miliardy korun. Oproti předchozímu roku vzrostl zisk téměř o 3,75 miliardy korun. Narůstající poptávka po vojenských materiálech ve spojení se sílící krizí na Blízkém východě zajišťuje enormní zájem o proslavené české zbraně. Zvýšila se ale také naše zodpovědnost plynoucí z takového prodeje? 

O šikaně trochu jinak

Tania Dumbrava několikrát poskytla zasvěcený výhled do politické situace svého rodného Moldavska. Kromě toho se ovšem zaměřuje na mechanismy, které mohou kultivovat občanskou společnost. V tomto článku předkládá inovativní pohled na řešení šikany. Její logika totiž nutně nevychází z narušené psychiky agresora. Je více otiskem nevraživého nastavení celé společnosti.

„Šikana ve třídě mnohdy nemá co do činění s osobnostními charakteristikami oběti nebo jejího agresora, spíše zrcadlí míru tolerance a sounáležitosti v dané třídě, v dané škole a koneckonců ve společnosti. To, že Pepík šikanuje Honzu nemusí nutně znamenat, že Honza je oběť, protože má nízké sebevědomí, ale že třída je netolerantní vůči rozdílům obecně.“

Bizarnosti v Antalyi: volby, muži a igelitky

Půvabně a osobitě napsaný cestopis přibližuje dadaistickou konferenci v turecké Antalyi. Zdejší setkání zahrnovala zmatené zkazky o muslimech i romantický příběh, který utnula česká nesnášenlivost.

„Můj ‚informátor' a couchsurfer byl mladý Kurd, který si otevřel malý obchůdek s chytrými telefony v centru města společně se dvěma bratranci. Byl v České republice v rámci Erasmu, zamiloval se zde do české holky a málem se s ní oženil. 

Podle něj je nejlepším způsobem, jak poznat svou budoucí ženu, vydání se s ní na dlouhou cestou. Nebo společné založení obchodu. V jeho případě by ale ani jedno nebylo moc platné, protože Emrah se musel konfrontovat s nenávistí ze strany dívčiny rodiny, která nechtěla „žádné muslimské svině“. Ale Emrah osobně se jim líbil, o tom žádná…“

Výzvy pro Su Ťij před nadcházejícími volbami

Barmský novinář Linn Thant pečlivě a systematicky přibližuje rozechvělou situaci ve své zemi. V tomto textu se věnuje u nás téměř neznámému stíhání barmských Rohingů. Zastavení jejich vyvražďování je politicky komplikované i pro držitelku Nobelovy ceny míru Su Ťij.

„Napětí vyvrcholilo v roce 2012, kdy Arakan na krátkou dobu zachvátilo sektářské násilí. Podle Úřadu Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro lidská práva si tyto střety, často vyvolané ultra-nacionalistickými buddhistickými mnichy, vyžádaly více než dvě stě obětí na životech a 140 000 osob (většinou Rohingů) po nich zůstalo bez domova.

Arakanové i arakanští Rohingové tedy chtějí, aby se Su Ťij přidala na jejich stranu a podporovala je. Ta se však zdráhá a nestraní žádné skupině. Možná proto, že mezi její nejodhodlanější podporovatele patří mimo jiné nejotevřenější zastánci a nejkrutější prosazovatelé antirohingovského apartheidu.“

Může čínská krize ovlivnit českou ekonomiku?

Specifická čínská symbióza trhu a místního politického uskupení odkrývá, jakých zákrutů je tržní ekonomika schopna. Čínská krize má ovšem vliv i na Českou republiku, která je jejím věrným partnerem. Linn Thant proto varuje před absurdním hyperaktivním růstem, který podporuje právě labilitu čínské ekonomiky.

„Proč je trh cenných papírů v Číně tak neklidný? Nabízím své vysvětlení: v Číně se staví více bytů, než je zapotřebí, a jejich ceny dosahují takové výše, že jsou pro obyvatele prakticky nedostupné. Je zde obrovské množství prázdných měst — podle zprávy z roku 2011 se jedná o 64 milionů prázdných bytů. 

Čína také vyrábí víc produktů, než světový trh spotřebuje. Došlo tedy k převisu nabídky. Poptávka stagnuje a ustává, výroba proto klesá a lidé vydělávají méně než dřív. To způsobilo pád čínského akciového trhu.“