Tím mocněji ale sílí jiné nebezpečí — že své společenství zlikvidujeme sami. Všechny ty nacionální bojůvky halasící proti odlišnostem mohou velice snadno přejít k sebepozření: po cizácích se budou likvidovat vlastizrádci, pak třeba bezdomovci a lidé na sociálních dávkách a během chvíle překročíme hranici, za níž už návrat není proveditelný. Když z demokratického společenství vyloučíme jednu skupina, celá šíře rovnosti se začne ukvapeně zužovat.

Letošní projekt Deníku Referendum se pokusil podpořit opačný směr. Přijal sloupkaře a jednu novou redaktorku pocházející z tak zvaných zemí Třetího světa. Cílem je poskytnout rovnocenný hlas těm, kteří by jinak nebyli vyslyšeni. Upevnit místo té části společnosti, jíž se tak často a rádo upírá účast.

Během půl roku se naši noví autoři účastnili diskuzí, byli hosty rozhlasových, televizních i internetových pořadů. Čeština tak sice i nadále postrádá přátelské synonymum ke slovu „cizinec“, ale činí alespoň malé kroku k jejich zastoupení. Proč je to nutné? Protože byl rok 2015. Bylo načase! Snad rok 2016 přinese mohutnější zesílení hlasu všech částí bez účasti.

Život bez domova devastuje zdraví i duši. Cesty k nápravě známe

Fatima Rahimi se kromě autorky názorových komentářů stala i členkou redakce. V tomto textu analyzuje společně s psychologem Pavlem Jarošem důvody bezdomovectví mladých lidí a nastiňují i možná řešení.

„Mladí lidé bez domova nemají mnoho životních zkušeností. Neměli je jak získat, většinu života strávili v dětských domovech nebo v neúplných rodinách, kde skoro nic nefungovalo. Mají vzdělanostní a hlavně výchovní deficit. Jsou naivní a mají sklon podceňovat rizika. Méně zvažují následky svého jednání.“