Je asi půlhodina po uzavření volebních místností a před rozestavěným rangúnským sídlem Národní Ligy pro Demokracii (NLD), opoziční strany Aun Schan Su Ťij a favorita dnešních voleb do parlamentu, se shromažďuje dav lidí. O půlhodinu později už je široká městská tepna dokonale ucpaná.

Policie zde odhady počtu shromážděných zásadně neoznamuje, ale je jasné, že se pohybujeme v řádu tisíců, dav se během další doby stává bezbřehým. Nic nezmění ani čtvrthodinový tropický liják, který se z polajasného dne vylije celkem nečekaně.

Nejpomalejší akce na světě

Nad vchodem do hlavního sídla NLD se rozsvítí dvě obrazovky a po sérii chytlavých volebních hiphopových klipů se asi na hodinu přepnou na nejsledovanější místní komerční kanál — televizi SkyNet. Tam se až do pozdních nočních hodin odehrává show, kterou bychom od komerční televize běžně nečekali. Každý záběr trvá asi pět minut, je statický a střih znamená změnu volebního místa a vhled do dalšího místa Barmy.

Oči shromážděných před centrálou NLD visí na obrazovce s nejpomalejší akcí na světě: ruce volební komisařky obřadně vyjímají hlasovací lístek z urny a rozbalí jej. Pak putuje rukama několika kontrolních členů komise až k předsedkyni, která jej ukáže směrem ke kameře — a hlavně shromáždění voličů, kteří v místě přihlížejí. Následně další členka komise zanese hlas na velkou tabuli.

Snad kolem každé místnosti v Barmě jsou hlášeny minimálně desítky lidí, kteří — mimo registrované dobrovolníky ve volebních komisích — tráví celé odpoledne pozorováním sčítání hlasů a stvrzují jeho regulérnost, případně rozhořčeně reagují, když se vyskytne pokus o nějakou manipulaci. Ruce předsedající zvedají lístek, na kterém je velký křížek vedle rudého čtverce s útočícím pávem, a dav před centrálou NLD zařve nadšením.

↗

Sčítání hlasů zesílené reakcí nadšeného davu je napínavější než

sportovní zápas, jakkoli je každé vzedmutí emocí fakticky nemístné,

protože jde jen o jednotlivé hlasy. Foto Myo Min Soe, The Irrawaddy

Hřmotný jásot se opakuje každých deset, patnáct vteřin. Sčítá se právě jeden z rangúnských okrsků, kde vládní strana nedostala nejmenší šanci. A náhle jedno hlasité mručení — přece jen jim to někdo hodil. Sčítání hlasů zesílené reakcí nadšeného davu je napínavější než sportovní zápas, jakkoli je každé vzedmutí emocí fakticky nemístné, protože jde jen o jednotlivé hlasy - o zrnka naděje, která jsou ve velkých městech pod větší kontrolou, ale na rozlehlém barmském venkově je volba od počátků vystavena nejrůznějším rizikům.

Purpurové malíčky

Do kanceláře přijíždí politický veterán a místopředseda strany U Tin Oo a několik dalších členů vedení a kandidátů v Rangúnu. Zatím jen sledují situaci, všechny výsledky jsou jen dílčí a na ty finální se bude ještě dlouho čekat.

Patrně nejvýznamnější exilové noviny — Irrawaddy — které už dnes mají pobočku i uvnitř Barmy (dlouholetý zástupce šéfredaktora Linn Thant nyní žije v Praze a přispívá také do Deníku Referendum — naposledy právě analýzou barmské předvolební situace), publikují on-line zpravodajství od desítek svých přispěvatelů po celé zemi.

Hlášeny jsou zmatky ve volebních seznamech — od nesouladu v datech narození, po nejasnosti s identitou voličů. Barmánci často neužívají příjmení, takže i volební software, na jehož vývoji se podílely západní firmy, mohl narazit na úskalí jasné identifikace. Hlavní prostor pro manipulace se nicméně předpokládá u tak zvaného hlasování předem — vybrané skupiny občanů mohly hlasovat již v sobotu. Ti, kteří pracují v zahraničí, staří lidé, vojáci a další. Hlasy se nicméně sčítají dohromady až v neděli.

Právě teď, večer, představitelé NLD v hlavním městě Karenského státu ohlásili, že ke sčítání bylo dovezeno více než pět tisíc hlasovacích lístků, které údajně mají pocházet od Barmánců pracujících v zahraničí. Nikdo však nebyl schopný odpovědět na to, z jaké země či místa pocházejí.

Nejasnosti vznikaly taky ohledně vydávání volebních průkazů, kdy podle některých zpráv nebylo jasné, jestli jména voličů, kteří obdrželi průkaz, byla skutečně vyňata z původních volebních seznamů či nikoli. Reportér Irrawaddy hlásil příhodu z Mandalaje, kdy se v jedné volební místnosti náhle objevila stovka místním neznámých lidí s volebními průkazy. Poté, co jich už dvacet odvolilo, se podařilo přivolat jednoho z mezinárodních pozorovatelů přítomných ve městě. Když se svým doprovodem přijížděl, celá skupina urychleně naskákala do přistavených náklaďáků a odjela.

↗

V Rangúnu jste sotva viděli někoho z místních bez takovéto volební značky, kterou mnozí hrdě ukazovali. Foto Hein Htet, The Irrawaddy

Obezřetnost a nedůvěra k volební proceduře jako celku i očekávání falešného jednání na druhé straně vedla k až nečekanému zájmu a mobilizaci dobrovolníků i různým zlepšovákům. Ve většině volebních místností byly k dispozici nádoby s přírodním, těžko omyvatelným purpurovým inkoustem, do kterých každý, kdo odvolil, namočil malíček. V Rangúnu jste sotva viděli někoho z místních bez takovéto volební značky, kterou mnozí hrdě ukazovali.

I tady pomáhají Norové

Sabe Soe, která v Praze založila Barmské centrum, má už jen české občanství, takže její malíček zůstal netknutý. Být zde na volby si přesto nemohla nechat ujít. V centrále NLD alespoň dostala nafukovací mávátko v červeném provedení.

Provázelo celou kampaň Aun Schan Su Ťij. Sabe a její organizace stojí za projektem, díky kterému se v českých zemích podařilo integrovat čtyřicet barmských rodin a rozvinout zkušenosti, které se ve stávající uprchlické krizi budou stále více hodit. Další z jejich projektů je pomoc barmské uprchlické menšině na indické straně hranice, přičemž dnes už v Ranúgnu připravuje půdu pro budoucí repatriaci těchto lidí zpátky do vlasti.

„Pokud NLD sestaví vládu, musí dostat prostor i barmský exil. Ti lidi jsou tu doma a hlavně jsou tu potřeba,“ povídá Sabe. Zvoní jí mobil, který je přes skandování sotva slyšet — na třetí pokus se jí dovolali z Českého rozhlasu: „Chtěli vyslat zpravodaje, ale přišlo jim to vzhledem k jejich prioritám moc drahé, tak jsem ráda, že drží alespoň to téma a zavolají...“

↗

V centrále NLD alespoň dostala nafukovací mávátko v červeném provedení. Foto Teza Hlaing, The Irrawaddy

Zastihli ji na českém mobilu — což je novinka trvající pár dní, byť minuta příchozího hovoru tvoří ekvivalent denního příjmu mnoha Barmánců. Poměrně čerstvou a výrazně levnější novinkou je neskutečně rychlý internet ve zdejších mobilních sítích, který údajně mají na svědomí hlavně Norové.

Ti ostatně tvořili po léta hlavní zázemí barmského exilu v Evropě. Jejich Telenor nedávno vstoupil na zdejší trh jako druhý ze tří operátorů a vedle soutěže s dosavadním státním monopolem dokázal za mimořádně krátkou dobu zvýšit pokrytí signálem i snížit ceny volání a dat do takové míry, že lidé měli k předvolební aktivizaci v ruce mocný nástroj.

Na obrazovce běží sčítání hlasů z Neipyijta, vzdáleného hlavního města, jehož obyvateli jsou z drtivé většiny vládní úředníci, státní zaměstnanci a kovaní stranící vládní strany. K překvapení všech i zde z urny vycházejí hlasy pro NLD, jakkoli jako na jednom z mála míst nepřevládají. Už se setmělo a přímý přenos z voleb střídají pasáže s hudebními volebními klipy, některé z nich natočili i staří známí z FAMU Thaiddhi a Thu Thu Shein, kteří spoluzajišťují taky proud obrazů na obě z obrazovek. Ulice tancuje, přicházejí další a další lidé.

Ve vzduchu visí obavy z provokací a vyvolání nepokojů. Využíváme se Sabe situaci, kdy organizátoři dělají místo pro jedno z odjíždějících aut a v jeho stínu, jede sotva krokem, se ploužíme od hlavního vchodu k horizontu shromáždění. Na kraji davu narazíme na Aunga Zawa, šéfredaktora Irrawaddy a klíčového veřejného intelektuála střední generace.

Režim už nechtějí ani dosud s ním sblížení podnikatelé

Aung Zaw je v dobré náladě a čeká na štáb japonské televize, který uvíznul kdesi v zácpě způsobené předčasnou oslavou. Přijel z Thajska, kde žije posledních pětadvacet let a jsme zjevně první ze známých, na které tu narazil.

Říká nám, co si zřejmě připravil pro Japonce: „Prozatím mě na těchto volbách uchvátily tři věci. Zaprvé jsem nevěřil, že to proběhne klidně, bez násilí. Druhá věc je, že lidi se vůbec nebojí. Otevírání země a prostoru svobody začala vláda. A předpokládala, že jí to umožní vládnout po strašných letech dál. Ale lidi se nebojí použít nabytou svobodu k tomu, aby dali jasně najevo, že ji už v žádném případě nechtějí. A třetí věc je, že prezident i velitel armády dali opakovaně najevo, že budou výsledek voleb respektovat.“