Noc, kdy barmský režim prohrál volby: nejsledovanější slow TV na světě
Vít JanečekReportážní esej Víta Janečka pro DR přibližuje volební atmosféru v Barmě. Lidé se radují, že mohou volit, ale jejich naděje na konec nenáviděného režimu se mísí s napětím, zda se konečně bude ochoten vzdát moci.
Je asi půlhodina po uzavření volebních místností a před rozestavěným rangúnským sídlem Národní Ligy pro Demokracii (NLD), opoziční strany Aun Schan Su Ťij a favorita dnešních voleb do parlamentu, se shromažďuje dav lidí. O půlhodinu později už je široká městská tepna dokonale ucpaná.
Policie zde odhady počtu shromážděných zásadně neoznamuje, ale je jasné, že se pohybujeme v řádu tisíců, dav se během další doby stává bezbřehým. Nic nezmění ani čtvrthodinový tropický liják, který se z polajasného dne vylije celkem nečekaně.
Nejpomalejší akce na světě
Nad vchodem do hlavního sídla NLD se rozsvítí dvě obrazovky a po sérii chytlavých volebních hiphopových klipů se asi na hodinu přepnou na nejsledovanější místní komerční kanál — televizi SkyNet. Tam se až do pozdních nočních hodin odehrává show, kterou bychom od komerční televize běžně nečekali. Každý záběr trvá asi pět minut, je statický a střih znamená změnu volebního místa a vhled do dalšího místa Barmy.
Oči shromážděných před centrálou NLD visí na obrazovce s nejpomalejší akcí na světě: ruce volební komisařky obřadně vyjímají hlasovací lístek z urny a rozbalí jej. Pak putuje rukama několika kontrolních členů komise až k předsedkyni, která jej ukáže směrem ke kameře — a hlavně shromáždění voličů, kteří v místě přihlížejí. Následně další členka komise zanese hlas na velkou tabuli.
Snad kolem každé místnosti v Barmě jsou hlášeny minimálně desítky lidí, kteří — mimo registrované dobrovolníky ve volebních komisích — tráví celé odpoledne pozorováním sčítání hlasů a stvrzují jeho regulérnost, případně rozhořčeně reagují, když se vyskytne pokus o nějakou manipulaci. Ruce předsedající zvedají lístek, na kterém je velký křížek vedle rudého čtverce s útočícím pávem, a dav před centrálou NLD zařve nadšením.
sportovní zápas, jakkoli je každé vzedmutí emocí fakticky nemístné,
protože jde jen o jednotlivé hlasy. Foto Myo Min Soe, The Irrawaddy
Hřmotný jásot se opakuje každých deset, patnáct vteřin. Sčítá se právě jeden z rangúnských okrsků, kde vládní strana nedostala nejmenší šanci. A náhle jedno hlasité mručení — přece jen jim to někdo hodil. Sčítání hlasů zesílené reakcí nadšeného davu je napínavější než sportovní zápas, jakkoli je každé vzedmutí emocí fakticky nemístné, protože jde jen o jednotlivé hlasy - o zrnka naděje, která jsou ve velkých městech pod větší kontrolou, ale na rozlehlém barmském venkově je volba od počátků vystavena nejrůznějším rizikům.
Purpurové malíčky
Do kanceláře přijíždí politický veterán a místopředseda strany U Tin Oo a několik dalších členů vedení a kandidátů v Rangúnu. Zatím jen sledují situaci, všechny výsledky jsou jen dílčí a na ty finální se bude ještě dlouho čekat.
Patrně nejvýznamnější exilové noviny — Irrawaddy — které už dnes mají pobočku i uvnitř Barmy (dlouholetý zástupce šéfredaktora Linn Thant nyní žije v Praze a přispívá také do Deníku Referendum — naposledy právě analýzou barmské předvolební situace), publikují on-line zpravodajství od desítek svých přispěvatelů po celé zemi.
Hlášeny jsou zmatky ve volebních seznamech — od nesouladu v datech narození, po nejasnosti s identitou voličů. Barmánci často neužívají příjmení, takže i volební software, na jehož vývoji se podílely západní firmy, mohl narazit na úskalí jasné identifikace. Hlavní prostor pro manipulace se nicméně předpokládá u tak zvaného hlasování předem — vybrané skupiny občanů mohly hlasovat již v sobotu. Ti, kteří pracují v zahraničí, staří lidé, vojáci a další. Hlasy se nicméně sčítají dohromady až v neděli.