Noc, kdy barmský režim prohrál volby: nejsledovanější slow TV na světě
Vít JanečekReportážní esej Víta Janečka pro DR přibližuje volební atmosféru v Barmě. Lidé se radují, že mohou volit, ale jejich naděje na konec nenáviděného režimu se mísí s napětím, zda se konečně bude ochoten vzdát moci.
Je asi půlhodina po uzavření volebních místností a před rozestavěným rangúnským sídlem Národní Ligy pro Demokracii (NLD), opoziční strany Aun Schan Su Ťij a favorita dnešních voleb do parlamentu, se shromažďuje dav lidí. O půlhodinu později už je široká městská tepna dokonale ucpaná.
Policie zde odhady počtu shromážděných zásadně neoznamuje, ale je jasné, že se pohybujeme v řádu tisíců, dav se během další doby stává bezbřehým. Nic nezmění ani čtvrthodinový tropický liják, který se z polajasného dne vylije celkem nečekaně.
Nejpomalejší akce na světě
Nad vchodem do hlavního sídla NLD se rozsvítí dvě obrazovky a po sérii chytlavých volebních hiphopových klipů se asi na hodinu přepnou na nejsledovanější místní komerční kanál — televizi SkyNet. Tam se až do pozdních nočních hodin odehrává show, kterou bychom od komerční televize běžně nečekali. Každý záběr trvá asi pět minut, je statický a střih znamená změnu volebního místa a vhled do dalšího místa Barmy.
Oči shromážděných před centrálou NLD visí na obrazovce s nejpomalejší akcí na světě: ruce volební komisařky obřadně vyjímají hlasovací lístek z urny a rozbalí jej. Pak putuje rukama několika kontrolních členů komise až k předsedkyni, která jej ukáže směrem ke kameře — a hlavně shromáždění voličů, kteří v místě přihlížejí. Následně další členka komise zanese hlas na velkou tabuli.
Snad kolem každé místnosti v Barmě jsou hlášeny minimálně desítky lidí, kteří — mimo registrované dobrovolníky ve volebních komisích — tráví celé odpoledne pozorováním sčítání hlasů a stvrzují jeho regulérnost, případně rozhořčeně reagují, když se vyskytne pokus o nějakou manipulaci. Ruce předsedající zvedají lístek, na kterém je velký křížek vedle rudého čtverce s útočícím pávem, a dav před centrálou NLD zařve nadšením.
sportovní zápas, jakkoli je každé vzedmutí emocí fakticky nemístné,
protože jde jen o jednotlivé hlasy. Foto Myo Min Soe, The Irrawaddy
Hřmotný jásot se opakuje každých deset, patnáct vteřin. Sčítá se právě jeden z rangúnských okrsků, kde vládní strana nedostala nejmenší šanci. A náhle jedno hlasité mručení — přece jen jim to někdo hodil. Sčítání hlasů zesílené reakcí nadšeného davu je napínavější než sportovní zápas, jakkoli je každé vzedmutí emocí fakticky nemístné, protože jde jen o jednotlivé hlasy - o zrnka naděje, která jsou ve velkých městech pod větší kontrolou, ale na rozlehlém barmském venkově je volba od počátků vystavena nejrůznějším rizikům.
Purpurové malíčky
Do kanceláře přijíždí politický veterán a místopředseda strany U Tin Oo a několik dalších členů vedení a kandidátů v Rangúnu. Zatím jen sledují situaci, všechny výsledky jsou jen dílčí a na ty finální se bude ještě dlouho čekat.
Patrně nejvýznamnější exilové noviny — Irrawaddy — které už dnes mají pobočku i uvnitř Barmy (dlouholetý zástupce šéfredaktora Linn Thant nyní žije v Praze a přispívá také do Deníku Referendum — naposledy právě analýzou barmské předvolební situace), publikují on-line zpravodajství od desítek svých přispěvatelů po celé zemi.
Hlášeny jsou zmatky ve volebních seznamech — od nesouladu v datech narození, po nejasnosti s identitou voličů. Barmánci často neužívají příjmení, takže i volební software, na jehož vývoji se podílely západní firmy, mohl narazit na úskalí jasné identifikace. Hlavní prostor pro manipulace se nicméně předpokládá u tak zvaného hlasování předem — vybrané skupiny občanů mohly hlasovat již v sobotu. Ti, kteří pracují v zahraničí, staří lidé, vojáci a další. Hlasy se nicméně sčítají dohromady až v neděli.
Právě teď, večer, představitelé NLD v hlavním městě Karenského státu ohlásili, že ke sčítání bylo dovezeno více než pět tisíc hlasovacích lístků, které údajně mají pocházet od Barmánců pracujících v zahraničí. Nikdo však nebyl schopný odpovědět na to, z jaké země či místa pocházejí.
Nejasnosti vznikaly taky ohledně vydávání volebních průkazů, kdy podle některých zpráv nebylo jasné, jestli jména voličů, kteří obdrželi průkaz, byla skutečně vyňata z původních volebních seznamů či nikoli. Reportér Irrawaddy hlásil příhodu z Mandalaje, kdy se v jedné volební místnosti náhle objevila stovka místním neznámých lidí s volebními průkazy. Poté, co jich už dvacet odvolilo, se podařilo přivolat jednoho z mezinárodních pozorovatelů přítomných ve městě. Když se svým doprovodem přijížděl, celá skupina urychleně naskákala do přistavených náklaďáků a odjela.
Obezřetnost a nedůvěra k volební proceduře jako celku i očekávání falešného jednání na druhé straně vedla k až nečekanému zájmu a mobilizaci dobrovolníků i různým zlepšovákům. Ve většině volebních místností byly k dispozici nádoby s přírodním, těžko omyvatelným purpurovým inkoustem, do kterých každý, kdo odvolil, namočil malíček. V Rangúnu jste sotva viděli někoho z místních bez takovéto volební značky, kterou mnozí hrdě ukazovali.
I tady pomáhají Norové
Sabe Soe, která v Praze založila Barmské centrum, má už jen české občanství, takže její malíček zůstal netknutý. Být zde na volby si přesto nemohla nechat ujít. V centrále NLD alespoň dostala nafukovací mávátko v červeném provedení.
Provázelo celou kampaň Aun Schan Su Ťij. Sabe a její organizace stojí za projektem, díky kterému se v českých zemích podařilo integrovat čtyřicet barmských rodin a rozvinout zkušenosti, které se ve stávající uprchlické krizi budou stále více hodit. Další z jejich projektů je pomoc barmské uprchlické menšině na indické straně hranice, přičemž dnes už v Ranúgnu připravuje půdu pro budoucí repatriaci těchto lidí zpátky do vlasti.
„Pokud NLD sestaví vládu, musí dostat prostor i barmský exil. Ti lidi jsou tu doma a hlavně jsou tu potřeba,“ povídá Sabe. Zvoní jí mobil, který je přes skandování sotva slyšet — na třetí pokus se jí dovolali z Českého rozhlasu: „Chtěli vyslat zpravodaje, ale přišlo jim to vzhledem k jejich prioritám moc drahé, tak jsem ráda, že drží alespoň to téma a zavolají...“
Zastihli ji na českém mobilu — což je novinka trvající pár dní, byť minuta příchozího hovoru tvoří ekvivalent denního příjmu mnoha Barmánců. Poměrně čerstvou a výrazně levnější novinkou je neskutečně rychlý internet ve zdejších mobilních sítích, který údajně mají na svědomí hlavně Norové.
Ti ostatně tvořili po léta hlavní zázemí barmského exilu v Evropě. Jejich Telenor nedávno vstoupil na zdejší trh jako druhý ze tří operátorů a vedle soutěže s dosavadním státním monopolem dokázal za mimořádně krátkou dobu zvýšit pokrytí signálem i snížit ceny volání a dat do takové míry, že lidé měli k předvolební aktivizaci v ruce mocný nástroj.
Na obrazovce běží sčítání hlasů z Neipyijta, vzdáleného hlavního města, jehož obyvateli jsou z drtivé většiny vládní úředníci, státní zaměstnanci a kovaní stranící vládní strany. K překvapení všech i zde z urny vycházejí hlasy pro NLD, jakkoli jako na jednom z mála míst nepřevládají. Už se setmělo a přímý přenos z voleb střídají pasáže s hudebními volebními klipy, některé z nich natočili i staří známí z FAMU Thaiddhi a Thu Thu Shein, kteří spoluzajišťují taky proud obrazů na obě z obrazovek. Ulice tancuje, přicházejí další a další lidé.
Ve vzduchu visí obavy z provokací a vyvolání nepokojů. Využíváme se Sabe situaci, kdy organizátoři dělají místo pro jedno z odjíždějících aut a v jeho stínu, jede sotva krokem, se ploužíme od hlavního vchodu k horizontu shromáždění. Na kraji davu narazíme na Aunga Zawa, šéfredaktora Irrawaddy a klíčového veřejného intelektuála střední generace.
Režim už nechtějí ani dosud s ním sblížení podnikatelé
Aung Zaw je v dobré náladě a čeká na štáb japonské televize, který uvíznul kdesi v zácpě způsobené předčasnou oslavou. Přijel z Thajska, kde žije posledních pětadvacet let a jsme zjevně první ze známých, na které tu narazil.
Říká nám, co si zřejmě připravil pro Japonce: „Prozatím mě na těchto volbách uchvátily tři věci. Zaprvé jsem nevěřil, že to proběhne klidně, bez násilí. Druhá věc je, že lidi se vůbec nebojí. Otevírání země a prostoru svobody začala vláda. A předpokládala, že jí to umožní vládnout po strašných letech dál. Ale lidi se nebojí použít nabytou svobodu k tomu, aby dali jasně najevo, že ji už v žádném případě nechtějí. A třetí věc je, že prezident i velitel armády dali opakovaně najevo, že budou výsledek voleb respektovat.“
Opoziční novinář si ale po všech zkušenostech zachovává skepsi: „V tuhle chvíli ještě nic není jasné, jen se tady předčasně raduje plná ulice lidí, ale snad se to opravdu někam hýbe...“ Za Aungem Zawem přichází vysoký elegantní šedesátník v barmském tradičním oděvu se svojí ženou, pozdraví se a chvíli spolu mluví, rozloučí se a pár odchází. Byl to jeden z exilových byznysmenů, americký milionář, který se vrátil a chce rozvíjet v Barmě slušný byznys.
Ani s juntou dosud spojení podnikatelé si už ale nepřejí pokračování stávajícího režimu. Aung Zaw má zprávu, že už je sečteno i v okrsku luxusní čtvrti na kraji Rangúnu a i tam rozhodnou většinu hlasů získala NLD. Tuhle vládu už nechce nikdo, shrne Aung Zaw a odchází s právě dorazivším japonským štábem hledat tišší místo na rozhovor.
Není svobody bez prostoru pro dobrovolná rozhodnutí
Bydlíme se Sabe nedaleko od sebe, tak ji ještě doprovodím k domu a jdu noční uličkou centrální čtvrti Pazundaung, kterou se zrovna rozléhá rachocení nekonečného řetězu prázdných nákladních vagónů tažených hlemýždím tempem po úzkokolejce, procházející hned za zářící pagodou mezi domy. Rozštěkají se psi. Všechno už je zavřené, je něco přes třicet stupňů, na rohu u svých zaparkovaných kol pospávají rikšové.
O blok dál ještě z přízemí vychází světlo zářivek a jak se blížím, slyším naživo hlasy, které celé odpoledne probleskovaly z nejsledovanější slow TV na světě. Slow TV — čili „pomalá televize“ - je inovativní žánr, se kterým se v posledních letech proslavili Norové. Jeden z kanálů jejich televize veřejné služby za obrovského zájmu diváků vysílal týden přímý přenos z krmítka v zajímavé ptačí lokalitě, jiný program týden nepřetržitě vysílal proud obrazů z lodi plavící se z jednoho oblíbeného fjordu do jiného.
V mediálním světě ztrácíme smysl pro realitu a její znovuobjevování může probíhat paradoxním způsobem. Setkáme-li se s jinou delimitací prostoru a času, můžeme prožít a objevit nové souvislosti. George Orwell strávil v Rangúnu svá nejlepší léta, sledoval zevnitř koloniální moci, jak účinkují její mechanismy při dobývání prostoru, který má být kolonizován. Mnohé z pohybů představovaly v řadě ohledů rozvoj. Přesto však není svobody bez prostoru pro dobrovolná rozhodnutí a aktivní jednání v jejich intencích.
Je už úplná tma, jedenáct večer, pouliční osvětlení zde prozatím zavedli jen na hlavních ulicích, takže volební místnost plná zářivek tu zcela dominuje. Za mříží smí být jen členové volební komise, což je tady asi dvacítka už značně unavených mužů a žen. Na mříži je nalepeno několik pozorujících různého věku.
„Proč to ještě nemají hotové?“ ptám se. „Byly tu nesrovnalosti, řešili to a teď to počítají už poněkolikáté, ale snad už to konečně vychází...“ Kolem volebních místností byly přes den natažené pásky, které vymezovaly hranici padesáti stop, za kterou bylo přísně zakázáno vstupovat, fotografovat či natáčet. Směli to jen akreditovaní jedinci.
Tady už vlaje jen zbytek čehosi roztřepeného, tak se ptám přítomného policisty, který se klátí na židli opodál, jestli si můžu vyfotit volební místnost zblízka. Mávne rukou.
Napětí a neděje
Žiju v zemi, kde se lze zasmát hlášce, že kdyby volby měly možnost něco změnit, tak už je dávno zrušili. V Barmě se tomu smát nejde. Volby tu dlouho zrušeny byly. Vládnoucí mocenská skupina není zvyklá ani na dělbu moci, ani na její předávání. Oficiální — nikoli předběžné — výsledky voleb mají být známy až za tři týdny, moc se má předávat až za čtyři měsíce.
Systém plný překážek dnešku předcházel a překážky jsou naplánovány i pro další, přechodné období. Ty, co mají zkušenosti s vojenskou vládou napadá, že je to doba dlouhá dost na to, aby mohly vzniknout nepokoje a aktivoval se pochybný článek juntou napsané ústavy o stabilizační roli armády.
V sousedním Thajsku se schyluje už k druhému posunu termínu vyhlášení voleb, které mají znovu nastolit civilní vládu po převzetí moci vojenskou juntou před dvěma lety. Takové příklady v Neipyijtu jistě táhnou. Situace je plná naděje i napětí.
