Staří, mladí a Buddha

Linn Thant

Zahrada, v níž roste jen jeden druh stromů, je smutným místem. Stejně tak společnost, která upřednostňuje mladé na úkor starých. Nebo naopak. Skutečná krása je totiž ve spolupráci a diverzitě.

Proč na pracovištích, v kancelářích a ve společnosti celkově vznikají problémy mezi starou a mladší generací? Co to vlastně znamená být starý? A co je to být mladý? Záleží vůbec na věku? Všichni jsou beztak stejnými bytostmi a dohromady pracují pro společnost. Říká se, že staří jsou zkušení a mladí zase mají energii. A že staří jsou poučeni, kdežto mladí disponují moderními vizemi a posláním. Na obou skupinách musíme najít to dobré a pak to využít k co největšímu vzájemnému prospěchu.

Když byli dnešní senioři mladí, učili se od tehdejších seniorů. Narodili jsme se svým rodičům, nám se rodí naše děti. Měli bychom si uvědomovat, že všechno se neustále mění. Učili mě, že společnost se podobá řece, která stále proudí a přitom se neustále proměňuje. Někdy teče pomalu a někdy uhání prudce. Někde je klidná a mírná, ale pak se z ní najednou vynoří skály a peřeje. Jakmile si začneme myslet, že jsme v bezpečí, stane se něco nečekaného.

Co s tím? Kdykoli naše společnost, organizace nebo strana čelí obtížím, musíme se semknout a společně je překonávat. Občas zvítězíme a jindy prohrajeme, to je přirozené. Nezáleží ale na tom, kolikáté narozeniny slavíme. Důležité je, jak se vzájemně uznáváme a respektujeme, jak spolupracujeme a koordinujeme své snahy. Cílem musí být propojení věkových skupin.

×