Po celém čtvrt století se Barma dočká prvních demokratických voleb. Jsou naplánovány na 8. listopadu a budou středem pozornosti celého světa. Ukáže se totiž, jakého pokroku v lidských právech a demokracii dosáhl režim vojenské junty.

Barmská opoziční vůdkyně a laureátka Nobelovy ceny míru Aun Schan Su Ťij je nyní symbolem uvolnění poměrů. Po patnácti letech v domácím vězení tedy může v myanmarském parlamentu získat až 6,78 procenta křesel.

Zraky k těmto volbám přitom upírají i zahraniční investoři — zejména ti západní. Čekají na příležitost. Sousední Čína se totiž nikdy nenechala omezovat ohledem na práva lidí. Proto už delší dobu vesele skupuje podíly a získává stále větší roli na barmském trhu bez ohledu na místní úroveň demokracie. Oproti Západu má tak výrazný náskok.

Objevují se však obavy, že třicet až osmdesát procent všech volebních lístků bude nepřesných nebo zfalšovaných. Vyvstává tedy i otázka, nakolik důvěryhodné bude jejich sčítání a jak na něj zareaguje svět. Převládnou ekonomické zájmy nad pokrokem v lidskoprávní oblasti?

„Tyto volby nebudou čestné, přesto mohou výrazně posílit politickou soutěž. Vítěz je přece jen nejistý. To je paradoxem současné situace,“ tvrdí Igor Blaževič, jeden z evropských pozorovatelů, který je odborníkem na situaci v Barmě. Je zvyklý na pravidelný přísun zpráv ze vzdálené země do své kanceláře v Praze.

„Národní liga pro demokracii jistě získá mnohem více hlasů než kdokoli jiný. Není však jisté, jestli to bude stačit k získání rozhodujícího slova ve volbě budoucího prezidenta. Zatím byly odloženy veškeré kritické otázky: dodatky k ústavě, dohoda o příměří a celonárodní politický dialog. Ty bude třeba řešit až po volbách,“ vysvětluje Blaževič.

Pokud povolební vyjednávání nepovede k žádným výsledkům, mohla by se vrátit nejistota, pocit nebezpečí a možnost dramatického vývoje. Největší výzvou a rizikem pro další období je proto absence základního konsensu o samotné povaze státu.

Boj za demokracii

Reformní proces v Barmě začal roku 2011. V dubnu 2012 se pak konaly doplňovací volby a největší opoziční politická strana, Národní liga pro demokracii (NLD), vedená Su Ťij v nich získala 43 parlamentních křesel. Tento volební výsledek byl pro svět obrovským překvapením. Su Ťij se stala poslankyní barmského parlamentu.

V důsledku toho v tomto státě přibylo přímých zahraničních investic, protože obchodníci a zejména západní vlády usoudily, že se Barma stává standardní zemí. To znamená, že si vybrala vládu, zvolila poslance parlamentu, má opoziční politické strany a také demokratičtěji sepsanou ústavu. Barma kromě toho také rozšířila systém tržní ekonomiky.

Jedná se o důležité změny. Po vojenském převratu generála Nay Wina v roce 1962 zde neexistovala ústava ani opoziční politické strany. V letech 1974—1988 v zemi vládla Barmská socialistická strana vedená zmíněným vojenským diktátorem — generálem Nay Winem. Tehdy sice platila ústava z roku 1974, v parlamentu však nebyla žádná opozice.

V roce 1988 proběhla řada celonárodních protestů známá jako „Demokratická revoluce 8888“. Ta byla brutálně potlačena. Po barmském vojenském puči ale junta povolila politickým stranám uspořádat všeobecné volby v roce 1990. Byly to první demokratické volby od šedesátých let.

Přesvědčivě zvítězila strana Su Ťij — NLD. Získala 392 ze 492 mandátů. Vojenská junta však odmítla výsledky uznat a vládla v zemi až do roku 2011 prostřednictvím Státní rady pro obnovení zákonnosti a pořádku a Státní rady pro mír a rozvoj.

Spojené státy, Evropská unie a další západní země během této doby na Barmu uvalily sankce trvající mnoho let. Po roce 2011 však začaly navazovat přátelštější vztahy. 

Nicméně dne 31. března 2011 byla v zemi zavedena kontroverzní ústava pocházející z roku 2008. Prezident Thein Sein, bývalý generál barmské armády a předseda vlády vojenské junty, ve své nástupní řeči přesto prohlásil, že zde již nadále nebude fungovat centrálně plánovaná ekonomika a přítelíčkování. A prý už nebude ani místo pro úplatky. 

Svět sice pochyboval o důvěryhodnosti junty, vývoj a změny v Barmě však opatrně vítal. Výsledky doplňovacích voleb z roku 2012 a jejich důsledky byly ještě zajímavější. I když v otázce lidských práv je na tom Barma stále nevalně, země Západu začaly rušit své sankce. Ponechaly pouze zbrojní embargo.

Hladová Čína

Před rokem 2011 v Barmě investovala řada zemí včetně Číny a některých států Evropské unie. Objem západních financí byl však velmi malý. Celkově je výrazným trendem právě pokles investic ze Západu. Čína se tak mezitím stala největším investorem v Barmě. Za ní je Hongkong, Jižní Korea, Thajsko, Velká Británie a Singapur. V roce 2013 zde Čína použila celkem 14,1 miliard dolarů v rámci 52 projektů, což tvoří 41,7 procent veškerých investic na území Barmy. Toto číslo navíc nezahrnuje vklady z Hongkongu, kde jsou registrovány mnohé dceřiné podniky čínských firem. 

Takové rozhodnutí je pro Čínu výhodné z několika důvodů. Nalézají se zde totiž ohromné a v podstatě nevyužité přírodní zdroje. Barma má více než 51 milionů obyvatel a disponuje relativně vzdělanou pracovní silou, jíž je ale vyplácena nízká mzda. Nezapomeňme ani na strategickou polohu v rámci regionu a námořní a letecké spojení do asijských oblastí i mimo ně.

Zahraniční podnikatelé, kteří jsou držiteli potřebného povolení, si mohou od vlády pronajímat pozemky až na 30 let a nemusí platit clo a vnitřní daně. Nemají ani povinnost usilovat o dovozní licenci Ministerstva obchodu. Dovoz surovin a určitých položek pro kapitálové investice totiž mohou provozovat bez ní.

17. prosince 2013 se Barma stala členem MIGA, Agentury pro mnohostranné investiční záruky. Ta patří Světové banky. To znamená, že na vklady se vztahují garance této instituce. Barma jako jedna z rozvíjejících se zemí regionu jihovýchodní Asie si je vědoma významu těchto opatření pro zlepšování své ekonomiky.

„Přímé zahraniční investice by v Myanmaru měly vést ke vzniku pracovních míst a zisku. Země by měla více otevřít trh pro obchod a pro služby,“ prohlásil Naing Ko Ko, vědec, který se zabývá myanmarským rozpočtem a bankovním a finančním odvětvím na půdě Australian National University. Ředitel kanceláře barmského prezidenta Zaw Htay zdůrazňuje, že stát preferuje takové financování, které vytvoří nová zaměstnání pro občany a rovné příležitosti pro investory z východu i západu.

Myanmarský Centrální statistický úřad nedávno zveřejnil přesná čísla. Přímé zahraniční investice se od ledna do února 2015 zvýšily z 339,41 milionů dolarů na 905,77 milionů dolarů.

Kdo tedy bude příštím prezidentem?

Jisté je, že Su Ťij prezidentkou nebude. Podle místní ústavy z roku 2008 nesmí být manžel či manželka a ani děti prezidenta občany cizího státu. Su Ťij byla vdaná za britského občana Michaela Arise, který zemřel v roce 1999. Její dva synové jsou britskými občany.

Zůstane tedy Thein Sein ve svém úřadu? BBC a agentura Reuters nedávno uvedly, že v letošních volbách kandidovat nebude. Ředitel prezidentské kanceláře pro Deník Referendum uvedl, že Sein se ve skutečnosti o své kandidatuře zatím nerozhodl. Ovšem tento měsíc byl v Nikkei Asian Review uveřejněn rozhovor s prezidentem. V něm oznámil svůj zájem ucházet se o znovuzvolení.

Možná jej ale nahradí bývalý generál Thura Shwe Mann, mluvčí dolní komory parlamentu. Ten má sice dobré vztahy se Su Ťij, nemá však podporu armády. Jeho vítězství tedy rozhodně není jisté. Navíc mocenský boj mezi prezidentem Thein Seinem a bývalým generálem Thura Shwe Mannem je nyní složitější než dříve. A při současné situaci v Barmě nemůže být prezidentem nikdo, kdo nemá zastání u armády.

Jak spolu tedy souvisí přímé zahraniční investice a všeobecné barmské volby roku 2015? „Mezi tím je přímá vazba. Dosud k nám investice přicházely jen z asijských zemí bez ohledu na jejich zodpovědnost, protože po desetiletí nebyla jiná možnost,“ prohlásil Zaw Htay. „Když se nyní otevřeme světu, doufáme i v přímé investice ze Západu. Změna společnosti ale závisí právě na výsledcích listopadových voleb,“ dodal.

Doufejme, že reformní proces v Barmě bude pokračovat. Snad se vyplní přání Igora Blaževiče: „Po volbách bych rád viděl — bez ohledu na vítěze — vládu národního smíření, která se bude dělit o moc a zaměří se na sociální i ekonomický rozvoj. Přitom ale udrží křehkou rovnováhu mezi zájmy podnikatelů a zájmy občanů. Ti totiž po dlouhé době útlaku zoufale potřebují lepší podmínky. Požadují je a hlavně si je zaslouží.“