No nevím, nevím, pane Bittnere; já toho Janouška sice neznám, ale - nesekl jste se pro tentokrát velice důkladně s výkladem pravých intencí toho jeho (protest)songu?

Můj dojem byl totiž přesně naopak takový, že on právě s a r k a s t i c k o u formou demonstruje způsob myšlení typického českého maloměšťáčka, který "svého" uprchlíka strčí do psí boudy, a přitom se ještě cítí být "Nicholasem Wintonem"?

Mám opravdu pocit, že jste se tu se Slávkem Janouškem naprosto minul; že on ve skutečnosti chce říci přesně to samé co i Vy sám.

V tom případě Janouška nepochopilo hodně lidí. Parodii nelze dělat za dopouštění se stejných stereotypů. V čem spočívá ta nadsázka? Vždyť katarzí té skladby je sdělení "vezmu si tě na zkoušku". A když při katarzi zastáváte nadřazenou pozici, tak to není parodie.

Slávek Janoušek je velký textař a písničkář a umělec. Tahle píseň se ale nepovedla. Alespoň, že není jejím autorem ale zpívat by to neměl.

Ať už se ta písnička Slávkovi Janouškovi povedla nebo nepovedla, v textu se praví, poté co chlap s "humanitním" názorem ubytoval uprchlíka na zkoušku v psí boudě s Azorem: "Spokojeně procházím se záhonem, cítím se být Nicholasem Wintonem." Jak sem si našel ve Wikipedii, ten Winton vopravdu nebyl žádnej rasista, i když prej vodvážel ňáký židovský děti.
Muselo se nás asi tady na tom cenzurním seknout víc. Ta písnička bude teda asi vlastně podrobobat nemilosrdný kritice ten neudržitelnej reakční postoj těch dějinama vodsouzenejch vodpůrců imigrace. Vlastně to je teda v souladu s naší ideologickou linií. Já bych to teda pustil...

Náš chlap s "humanitním" názorem (z té písničky), tím, že ubytoval uprchlíka na zkoušku v psí boudě, se díky tomuto "hluboce lidskému" činu cítí být Nicholasem Wintonem, svoji nadřazenost si neuvědomuje, cítí se morálně očištěn jako Nicholas Winton. Pro mě je to jasná parodie.
Obdivuji se Vašemu smyslu pro nepochopení. Možná je to tím, že jsme každý z jiného kulturního okruhu.

Přesto bych zůstal u přesvědčení, pane Bittnere, že i když vás bylo víc, že jste se opravdu tak nějak kolektivně "sekli".

Podle mého soudu, opravdu naprosto jasná parodie. - Jenže, podstatou parodie je právě to, že se n a v e n e k tváří zcela vážně, to jest že imituje (a jenom trochu přehání) právě to, co chce parodovat.

Právě proto někdy opravdu není vůbec snadné si ten rozdíl uvědomit; slyšel jsem například názory - vzdělaných! - lidí, kteří odmítají Švejka pro jeho údajnou vychytralost, s kterou proplouvá všemi konfliktními situacemi. Oni si nedokázali uvědomit, že ta pravá genialita Haškova podání Švejka spočívá v tom, že Švejk paroduje tupost rakousko-uherské, císařko-královské vojenské mašinérie právě tím, že - s napohled zcela vážnou tváří - její stupidní mechanismy provádí nejen bez odporu, nýbrž dokonce s napohled plným zaujetím; a právě tím je dovádí ad absurdum.

Neblázněte, tohle je přeci jasná parodie. Pokud někdo nechápe sebeironii v této písni, je otázka, co vůbec chápe.
Vůbec se nedivím, že "je vás víc, co se sekli". Nedostatek nadhledu, smyslu pro humor a sebeironii je definiční vlastností fundamentalistů všeho druhu.

S ironií se musí zacházet opatrně, jak jsem si nedávno ověřil: http://denikreferendum.cz/clanek/20862-mexicane-donalda-trumpa#comment_57350

Ve chvíli, kdy člověk při nejlepší snaze přehnat něco ad absurdum nedokáže vymyslet nic šílenějšího, než už někdo jiný tvrdí smrtelně vážně, není pro ironii vhodný čas.

Navíc je ironie Slávka Janouška v současném českém kontextu mimo mísu. Kde se u nás kdo chystá ubytovávat černoušky ve psí boudě a cítit se při tom jako Nicholas Winton? Po prvních velkorysých krocích Rakušanů a Němců sice Andrej Babiš na chvíli zapomněl na svůj požadavek uzavřít neprodyšně hranice Schengenského prostoru a zasnil se nad představou přicházejících zástupů levné pracovní síly, ale takováto „dobročinnost‟ českých podnikatelů neměla ani velký ohlas ani dlouhé trvání, myslím, že sotva Němci zavedli hraniční kontroly, přestalo se u nás i o možnosti zaplnit uprchlíky neoblíbená pracovní místa mluvit nahlas.

Snad v Německu by Janouškova parodie mohla mít význam, třeba jako podnět k zamyšlení, zda se jejich slavně budovaná, a neslavně vypalovaná, ubytovací střediska pro uprchlíky opravdu tolik liší od českých koncentračních táborů. U nás převládá ve veřejném prostoru názor, že by zpěvák měl tu černou hubu, která mu ve skleníku žere papriky, zastřelit dřív, než mu ukradne taky práci, sociální dávky a kulturu, znásilní mu dcery a nakazí ho ebolou. Jak kdo chcete parodovat tohle?

Podstatné se mi zdá to nepochopení autora článku i těch dalších lidí, kteří se "sekli společně s ním". V tom bych se připojil k názoru pana Konvalinky.

Píšete: "Ve chvíli, kdy člověk při nejlepší snaze ... nedokáže vymyslet nic šílenějšího, než už někdo jiný tvrdí smrtelně vážně..."
A dále: "Kde se u nás kdo chystá ubytovávat černoušky ve psí boudě?"

Omlouvám se za málo srozumitelné vyjádření. Sice jsem větu „Kde se u nás kdo chystá ubytovávat černoušky ve psí boudě a cítit se při tom jako Nicholas Winton?‟ v příslušném odstavci dále rozvedl, ale zdá se, že jsem tím její význam dostatečně neozřejmil. Neměl jsem asi přebírat obrazy z kritizovaného textu.

Jde o to, že co mělo být parodií na postoje české veřejnosti k uprchlíkům, je ve skutečnosti humánnější než převládající postoj. Přezíravá charita, karikovaná Slávkem Janouškem, se u nás dokonce nevyskytuje ani jako „zlatá střední cesta‟ mezi extrémy solidarity a nenávisti. Objevila se nanejvýš v náznacích, když podnikatelé zaslintali nad možností získat levnou pracovní sílu a obsadit učební obory, o které nemá nikdo zájem. Jakmile se ukázalo, že i rakouská a německá vlna solidarity má své meze, povýšení dobrodějové se z veřejné debaty raději stáhli.

V opozici proti příznivcům žiletkových drátů, vojenské ostrahy hranic a potápění lodí zůstali pouze zásadoví příznivci solidarity v čele s anarchisty, kteří si na rozdílu mezi solidaritou a charitou zakládají. Katolická Charita, navzdory názvu, stejně jako evangelická Diakonie jednak spolupracuje s anarchisty a za druhé má dlouhou praxi v pomoci potřebným, zná ty, kterým pomáhá, jako lidi, a přistupuje k nim jako k lidem, jejichž důstojnost plně uznává.

Naši povýšenost, opřenou o neznalost, strach, opřený o fámy, a nenávist lze karikovat a parodovat jen těžko. My sami žijeme v parodii, celá východní Evropa je karikaturou Evropy západní. Co západní Evropa vnímá jako svou temnou stránku, je ve východní Evropě hlásáno vládami a hlavními médii; utěšovat se můžeme snad tím, že jako parodie Západu jsme mu nastavili zrcadlo a Západ se při pohledu na naši zrůdnost zastyděl, že k solidaritě Němců se Syřany jsme přispěli i my — jako odstrašující příklad.