Týden v DR: Evropa vítá válečné uprchlíky

Jakub Patočka

Členové redakce se budou každou neděli střídat ve výběru šesti textů, které jste mohli během týdne k vlastní škodě přehlédnout. Byli jsme za uprchlíky v Budapešti, pitvali jsme prezidentův projev.

Vloni jsme si poprvé vyzkoušeli uspořádat na konci srpna redakční soustředění, na kterém promýšlíme, co bychom mohli dělat v novinách lépe a jak je dále rozvíjet. Soustředění jsme letos pro velký úspěch zopakovali. Plánů máme spoustu a věříme, že vás jejich uvádění v praxi potěší.

Změny v novinách budete poznávat sami, jak budou přicházet, a snad je oceníte tak jako cestu, kterou se našim novinám podařilo urazit v uplynulém roce. Příprava některých změn potrvá měsíce, jiné se projeví hned. Jednou z takových je zavedení nedělní rubriky, v níž se členové redakce budou střídat v doporučování několika textů z minulého týdne.

Slibujeme si od toho samozřejmě, že půltucet textů, které příliš rychle zmizí z titulní strany v běžném deníkovém provozu dostane v neděli ještě jednu šanci vykouknout na naše čtenáře, kteří by nás třeba raději četli jako týdeník. Textů ve výběru bude pokaždé šest — díky tomu vzkřísíme i náš pozapomenutý žánr: Štěstí z šesti.

Půjde o rubriku autorskou — každý z nás se k jejímu psaní dostane čtyřikrát, pětkrát do roka, takže se vám tu členové a členky redakce budou moci svěřit prostřednictvím vybíraných článků s tím, co ho právě v našich novinách baví.

Pro mne byl klíč jednoduchý. Na redakčním setkání v Ivančicích si ženská část redakce pořídila společné foto, a každá pak energii, kterou jsme si ze společného setkaní všichni odvezli, přelila v minulém týdnu do svého článku. Silná skupina žen, jak redaktorek, tak autorek, je od počátku pečlivě budovanou součástí tváře našich novin, takže jim k poctě tu je i první štěstí z šesti, Týden v DR.

Alena Zemančíková: VIP zprávy

V pondělí končil srpen a definitivně i okurková sezona. Vždy skvělá Alena Zemančíková se vrátila k osvobozujícímu rozsudku pro Janu Nagyovou. A není o něm tak docela přesvědčená. Není a asi hned tak nebude: „Žena, která je ověšená šperky, oděná do kožichu s kabelkou za šedesát tisíc přes rameno, vypadá jako zbohatlická panička — a přesně tak taky Jana dnes Nečasová vypadá. Komu chce, proboha, radit s rozvojem vlastní osobnosti? Nejvyšší čas, že ty stránky zrušila.“

Fatima Rahimi: Učitel — základ života!

V úterý začal školní rok. Fatima Rahimi vzpomíná, jak tuze jí jako dítěti pomohla s integrací do české společnosti pozorná učitelka: „Učitel, zejména na základní škole, tak musí být kreativní. Může se stát vzorem, zachráncem i přítelem. Může ponouknout k celoživotní žízni po vědění. Může inspirovat, vštípit soucit, statečnost a odhodlání. To vše moje učitelka zvládla. Dokázala v žácích probudit touhu po zlepšení. Byla spravedlivá, přátelská a zároveň si uměla udržet odstup.“

Gaby Khazalová: Lístek na vysněný vlak, který nejede

Naše nová zpravodajka pracující pro rubriku Svět, Gaby Khazalová, se vypravila s fotografem Ondrou Mazurou do Budapešti, kde strávili dva dny s uprchlíky. Posílali zprávy, připravili video, fotogalerii a  reportáž: „,Vlak se rozjíždí, přichází maďarský policista a kontroluje nám občanky. Paní z jídelního vozu přiběhne se slovy „Oni vás kontrolují? Tak to je, dámy a pánové, konec Schengenu.’“

Budapešť, 2. září 2015. Foto Ondřej Mazura, DR

Zuzana Vlasatá: Jak pomáhat uprchlíkům, Ministerstvu vnitra navzdory

Text, který původně vznikal s ambicí poskytnout co nejpřesnější návod jak pomáhat lidem prchajícím z hrůz války, se během práce rozrostl o výklad příčin, proč to zde nejde účinněji. Ropuchou na střáži u studánky jednoznačně a bohužel je české ministerstvo vnitra: „Potvrdí-li se, že Česká republika skutečně postupuje protiprávně, dostane se jí vedle mnoha jiných i „skvělého“ statusu země, která okrádá ty nejpotřebnější.“

Saša Uhlová: Kdyby chtěl Miloš Zeman pomoct ohroženým dětem

Neuplynul ani týden a ukazuje se, že ani v jednom z témat, k nimž Miloš Zeman na své tiskové konferenci na Pražském hradě minulý týden mluvil, nebyl přesný. O uprchlících se mýlil úplně ve všem, postojem k Číně škodí Evropě — viz níže. Jeho slova na adresu Dubčekova počínání v Moskvě ještě posoudíme. A nad jeho podporou Klokánků zůstává při bližším pohledu rozum stát.

Klokánky se od jiných podobných institucí liší hlavně výrazně horším vedením a historií protkanou pochybným počínáním: „Situace je o to absurdnější, že právě fond používal řadu sporných praktik třeba tak zvanou „falešnou adopci“, při které zájemce o adopci podepsal otcovství dítěte, které si chtěl osvojit. Nadšení, se kterým fond hledal náhradní rodiny dětem, mělo někdy následky i v podobě nešťastných matek, které se svých dětí po šestinedělí nedomohly zpátky.“

Olga Lomová: Zeman v Číně — naštěstí ho ani nebylo pořádně vidět

Podobně jako Alena Zemančíková patří i profesorka čínštiny na Karlově univerzitě Olga Lomová k nejužšímu autorskému jádru našeho deníku, jak se utvářelo ještě v Literárních novinách. A také její texty nesporně patří k tomu nejvzácnějšímu, co u nás vychází.

„Hlavním čestným hostem oslav a další rozporuplnou postavou v mezinárodní politice byl ruský prezident Putin, který stál v první řadě po pravici čínského prezidenta. Miloš Zeman, ačkoliv byl jedinou hlavou státu EU, která se přehlídky účastnila, stál v pozadí a na řadě snímků zachycujících politiky na tribuně ho — naštěstí — ani není pořádně vidět.“

* * *

Nic bychom si nepřáli víc, než aby vás štěstí z četby šesti textů minulého týdne přivedlo k pravidelnému čtení našich novin, protože zásadních textů, o něž není dobře přijít, u nás vychází obvykle denně několik. A pokud je na vás tempo pořád ještě příliš rychlé, můžete se objednat k odebírání měsíčního zpravodaje. Je to — jako všechny nejlepší věci na světě — zdarma.