Kdyby chtěl Miloš Zeman pomoct ohroženým dětem
Saša UhlováNa tiskové konferenci prezident Miloš Zeman hovořil o Fondu ohrožených dětí. Kdyby se skutečně zajímal o situaci dětí, které se ocitají v nouzi, mohl by se tím zabývat systémově.
Při svém pondělním vystoupení na tiskové konferenci si Miloš Zeman, toho času prezident České republiky, zvolil jako jedno ze svých témat Fond ohrožených dětí, který provozuje Klokánky. Nikoli náhodou, témata vybírá pečlivě tak, aby zasáhl emoce „většinové společnosti“, jak ji sám nazývá.
Příběhy dětí, které potřebují pomoc, jsou mediálně vděčné. Děti představují bezbrannost a jejich utrpení nechává chladným málokoho.
Fond ohrožených dětí má finanční problémy a potřebuje podle Zemana pomoct. Aby ukázal i vlastní dobrou vůli, prohlásil, že podpoří Fond ohrožených dětí penězi z prezidentského fondu na splácení státního dluhu. Uvedl také, že fond má finanční problémy od té doby, co byl novelizován zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Před tím prý bylo vše v nejlepším pořádku.
O Fondu ohrožených dětí se píše dost, dostává se mu ale poměrně málo kritiky. A to přes to, že některé praktiky, které organizace při adopcích dětí používala, byly za hranou zákona.
FOD existuje už 25 let a dost dlouho hrál jednoznačně positivní roli. Jeho nadšení a někdy i nekritičtí zastánci si ovšem nevšimli, že už působí v jiném kontextu a stala se soukromým subjektem, který má skoro statut státní instituce a také má určitou ideologii, která do určité míry může směřovat k odcizování dětí jejich původním rodinám.
O tom už jsem tady v DR jednou diskutoval, v souvislosti s tím, že Marek Řezanka dával slovo rodiče do úvozovek. Jednotlivé Klokánky jsou malé, ale FOD je velká instituce, v tom je jeho síla, ale i nevýhoda v porovnání například s přechodnou pěstounskou péčí.